TOM
Dál jsem seděl v autě a pozoroval Billa. Přemýšlel jsem, kdo je ta kamarádka. Co když je to někdo, koho známe? Co když jen z bráchy tahá rozumy? Nevím, jestli se jí svěřil se svými city ke mně. Doufal jsem, že ne! Je to nebezpečný. Ani nevím, co jí o sobě řekl, ale to je vedlejší. Začínal jsem mít strach. Připadalo mi, že se Bill od nás trhá, vzdaluje se! Je to hloupost, já vím, ale má už i nový kamarády! Nelíbilo se mi to!
Poposedl jsem a zavrtěl hlavou. Na co to myslím? Jsou to všechno blbosti! Je to jeho věc! Už jsem se tím dál nechtěl zabývat. Odtrhl jsem svůj pohled od bratra, opřel hlavu o sedačku a zavřel oči. Zarazila mě ale jiná věc! Někdo cizí zaujal moji roli Billova důvěrníka! Vždycky mi říkal všechno, každičkou myšlenku, drobnost, která se v jeho životě udála. Jenže poslední dobou už je to jinak. A to mě mrzí! Dokonce žárlím na tu bezejmennou osobu! Krade mi to výsadní právo na Billa, na jeho život. Možná se vám to zdá směšný, ale já si nemůžu pomoct. Je to můj bratr, moje druhá polovina, patří mi, stejně jako já patřím jemu! Jasně, každej máme svůj život, ale vždycky jsme všechno prožívali společně. A teď se to má změnit? Ne! To nechci! Nechci, aby mi zmizel ze života, abych ztratil přehled o každém dnu jeho bytí! Já vím, že je to komplikované! Jeho city ke mně jsou zmatené a jiné než dřív, ale pořád je to můj bratr a nechci se smířit s rolí, kterou mi přisuzuje! Staví mě na druhou kolej! To nechci, to nepřipustím! Chápu, proč to dělá, ale vůbec se mě na nic neptal. Postavil mě před hotovou věc! Systematicky mě vypouští ze svýho života. Nemluví se mnou, vyhýbá se mi! Bolí to! Moc mě to mrzí!Veškerý moje pocity a vztek potřebovaly nějaký směr, někoho, v němž bych mohl spatřovat nepřítele číslo jedna. Věděl jsem, kdo to je! Kdo mi krade bratra! Ona! Neznámá bezejmenná! Nenávidím ji! Ona se stala nárazníkem, který pohltí všechno negativní, co se mi nelíbí, co se ve mě děje! O její existenci vím jen asi deset minut a už ji nenávidím víc než cokoliv jiného v mém životě!
Vůbec jsem neměl náladu na nějakej klub! Billova nová přítelkyně mi totálně zničila náladu. Pokračovali jsme v cestě ještě asi deset minut, když se auto zastavilo před klubem. Kluci okamžitě vystřelili ven a mě nezbylo nic jinýho než počkat, až vystoupí i Bill. Byli jsme sami, dokonalá příležitost zjistit, co všechno jí řekl!
„Jak dlouho ji znáš?“ šel jsem přímo k jádru věci. Otočil se na mě a chvilku nechápavě koukal. Potom mu to zřejmě docvaklo a začal se usmívat. On se usmívá! Nejradši bych ho kopnul!
„Měsíc.“ Žádný další slova vysvětlení, zřejmě svoji odpověď považoval za dostatečnou. Podíval jsem se na něj s otazníky v očích. Mlčky jsem čekal, co dalšího z něj vyleze. „Známe se přes internet,“ dodal, když viděl, že mě jeho odpověď vůbec neuspokojila.
„Co všechno jsi jí řekl?“ znal jsem bratra jako svoje boty, vím, že jí něco řekl, jen netuším kolik.
„Čekal jsem, že se zeptáš! Řekl jsem jí všechno! Je snadnější svěřit se někomu, koho ani moc neznáš, koho jsi nikdy neviděl. Nemohl jsem to říct nikomu z našich přátel, to snad chápeš, ne?“ upíral na mě svůj ukřivděný pohled a ustavičně si hryzal spodní ret.
„Ale vždyť o ní nic nevíš! Může to být třeba nějaká novinářka, to tě nenapadlo?“ vypálil jsem na něj jeden ze svých argumentů. Když jsem to teď ale slyšel nahlas, připadalo mi to absurdní!
„Nebuď směšnej! Vždyť neví, kdo jsem! A ani neví, že jsem z Německa! A dvojčat je na světě nespočet!“ vyvracel mi moje názory Bill. Chtěl ještě něco dodat, když se ve dveřích auta objevila Georgova hlava.
„No kde jste? Pohyb, nebudeme na vás čekat věčně!“ řekl a zpražil nás pohledem.
„Už jdeme! Jen jsem si potřebovali něco vyjasnit,“ zvedl jsem se z křesla a vylezl ven z auta. Po chvíli mě následoval i Bill. Stačil jsem mu zašeptat: „Ještě jsem neskončili!“ Jen si povzdechl a pokračovali jsem směrem ke vchodu do klubu. Doufal jsem, že tentokrát se brácha zase neožere. Je lepší, když ví co dělá.Sedli jsem si ke stolu a objednali si nějaký drinky. Uvědomil jsem si, že moje myšlenky na Margitt se vytratily někam do pozadí. Cítil jsem se provinile! Moc jsem se těšil na naše setkání. Týden volna a já plánoval strávit ho celý s Margitt.
****
Nalíval jsem do sebe už nevím kolikátýho panáka. Ani nevím, kolik bylo hodin. Nezajímalo mě to. Tancovali jsem snad na všechno. Bylo mi jedno, jaká muzika hraje. Hlavně, že to mělo nějakej rytmus. Jen vždycky, když jsem se podíval na Billa, přepadl mě pocit zmaru, neúspěchu. Proč mě vynechává ze svýho života? Vždycky mi věřil! Proč už to tak není? Díval jsem se na něj se smutkem v očích. Motal jsem se v začarovaným kruhu. Chtěl jsem na to přestat myslet! Doufal jsem, že mi alkohol pomůže, že mě na chvilku zbaví toho tíživého pocitu! Jenže ono to bylo ještě horší! V podstatě jediný, na co jsem teď myslel, byl brácha! Pořád dokola, znovu a znovu! A tak přišel další a další alkohol, až jsem skoro nevěděl o světě. Vrávoral jsem po parketu a neustále si něco mumlal. Každou chvíli mě kluci museli chytat, protože hrozilo, že se co nevidět blíže seznámím se strukturou podlahy. Nakonec mě dotáhli ke stolu, posadili na lavici a objednali kafe. Zapíchl jsem svůj zakalenej pohled do Billa sedícího naproti.
„Stejně je to kvůli tobě!“vyštěkl jsem na něj a bouchl dlaní do stolu.
„Co je kvůli mně?“ zeptal se a pozoroval mě zúženýma očima.
„Proč jsi mě vyměnil za ni? No, proč?“ vykřikl jsem, zvedl se a chystal se odejít. Nemohl jsem tam s ním sedět ani minutu! Zrádce! Jak tam klidně kouká a dělá, jako by se nic nestalo! Jak jen může! Konečně jsem se vymotal od stolu a razil si to ven z klubu. Kašlu na něj! Ať si jde za ní! Nepotřebuje mě! Cítil jsem hrozný vztek! A nebo zradu? Nevím, ale zaplňovalo to moji duši až po okraj! Měl jsem pocit, že co nevidět puknu! Nadechl jsem se chladného nočního vzduchu a rozhlídl se kolem sebe. Najednou jsem byl dokonale střízlivý. Stál jsem před vchodem a zhluboka dýchal. V hlavě jsem si přehrával celou tu scénu. Bože! To je trapas! Vždyť tohle já nedělám! Nesnáším takový výbuchy! Co se to se mnou poslední dobou děje? Svěsil jsem hlavu a promnul si rukou oči. Chystal jsem se zavolat řidiče, aby mě odvezl, když jsem ucítil něčí dlaň na rameni. Otočil jsem se a podíval do klidné tváře svého bratra.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
