BILL
Poznal jsem ji před měsícem. Brouzdal jsem po netu a ona se mi ozvala na icq. Dali jsme se do řeči. Mluvili jsem o neosobních věcech. Nevím proč, ale i když jsem neznal její jméno ani nevěděl jak vypadá, důvěřoval jsem jí. Nikdy jsme nenaznačovali, odkud jsme, ani kolik nám je let. Tyhle osobní informace byly tabu. V podstatě ani nevím, s kým si píšu a komu vylívám svoje srdce. Ale jedním jsem si jistý, je to kamarádka. Vždycky mě vyslechne a poskytne mi svůj názor. Od našeho prvního kontaktu uběhl asi týden a já už ji znal jako sám sebe. Dalo by se říct, že se stala mým důvěrníkem. Měl jsem hlavu plnou Toma a nevěděl kudy kam. Potřeboval jsem to někomu říct, někomu se svěřit. Protože kdybych to neudělal, tak asi zešílím. Mí kamarádi nepřicházeli v úvahu, tohle bych neřekl živé duši. Ale ona, nezná mě osobně, neví, že jsem to já, Bill Kaulitz z Tokio Hotel. Zná jen můj nick a já ten její. ‚Lyn8‘, tohle je pro mě ona. Vlastně ani nevím, jestli je to Němka! Před týdnem jsem byl totálně v prdeli. Měl jsem takovou depku, že to bylo k nesnesení! Nedokázal jsem se na Toma už ani podívat, aniž bych nemyslel na to, jak měkce vypadají jeho rty. Jak bych je chtěl ochutnat. Dotknout se jeho hladké tváře. Bál jsem se s ním i promluvit, protože se mi vždycky rozklepal hlas, když byl nablízku. Nevěřil jsem si. Měl jsem strach zůstat s ním sám v místnosti. Nejvíce mě ale deptalo, že jsem žárlil. Na Margitt. Na moji nejlepší kamarádku! Jsem vážně odpornej! Nejhorší na tom všem bylo, že jsem se bál sám sebe. Nedokázal jsem se s tím poprat. Nedokázal jsem se ovládat! Hnusil jsem se sám sobě. A ještě ke všemu si myslím, že Tom začíná něco tušit. Vím, co si o mě bude myslet, že jsem úchyl, že nejsem normální. A souhlasil bych s ním. To samý si myslím o sobě už teď. Všechny tyhle pocity bezmoci a odporu se ve mně pomalu hromadily. Už jsem se nedokázal ani smát. Neustále mi hlavou letěly představy toho, jak mě brácha nenávidí, jak mnou pohrdá, jak se mu hnusím. Každou noc se mi o tom zdálo, neustále se mi před očima přehrávaly scény opovržení a nechutě. Ničilo mě to tak strašně moc! Nechtěl jsem to cítit! Nechtěl jsem jej milovat! Proč jen se to muselo stát? Já se nejdříve snažil chovat normálně, nedávat na sobě nic znát, ale Tom to vycítil. Vycítil, že se se mnou něco děje. Že se mnou není něco v pořádku. Jen ještě nepřišel na to co. Pomalu jsem z toho začínal bláznit! Potřeboval jsem to někomu říct, někomu se svěřit!
S Lyn jsem se ‚znal‘ už tři týdny. Už nějakou dobu jsem měl nutkání jí to říct! Poradit se s ní! Nakonec to vyplynulo samo.
Zapnul jsem net a přihlásil se na icq. Byla on-line.
BQ: ahoj lyn
LYN8: čau, tak jak se vede?
BQ: je to na nic. Mám strach z toho, co se děje!
LYN8: a co se stalo? nebo děje? něco tě trápí?
BQ: nevím, jestli ti to můžu říct! Nechci, aby sis o mě myslela něco špatného!
LYN8: co se děje tak strašného?
LYN8: a neboj, nic strašného si o tobě myslet nebudu! Seš kámoš!
BQ: asi jsem zamilovanej
LYN8: a co je na tom tak hroznýho? Ona tě nechce?
BQ: to je právě ten problém, není to ona ale on
LYN8: aha a tobě vadí, že jsi zjistil, že jsi gay? Nebo nejseš gay?
BQ: to je právě to, co nevím! A to, že je to kluk, ještě není to nejhorší!
LYN8: No povídej!
BQ: bojím se ti to říct! Mám strach! Že ztratím i toho posledního kamaráda, kterého mám!
LYN8: ale notak! Přece to není tak strašný! A i kdyby, tak seš fajn a to že ses zamiloval, není konec světa!
BQ: právě že asi jo!
LYN8: tak už mě nenapínej! Kdo to je?
BQ: můj bratr
BQ: jseš tam? Já věděl, že ti to nemám říkat! Promiň!
LYN8: ne, jen jsi mě překvapil! A víš jistě, že ho miluješ?
BQ: já už fakt nevím! Nevím, jestli ho miluju, ale nemůžu kolem něj projít, aniž by se mi nerozklepaly nohy a ruce! Co to potom je, když ne láska?
LYN8: a byl jsi předtím někdy zamilovanej?
BQ: byl! Ale to byly holky! Já jsem vážně úchyl!
LYN8: ale nejseš! Třeba seš jenom poblázněnej a zmatenej, to se někdy stává
BQ: myslíš? A co mám teda dělat? Nevím jak se mám k němu chovat!
LYN8: to nevím, opravdu netuším! Tohle ti teda nezávidím! Je mi to moc líto, že jsem ti neporadila!
BQ: kdyby to aspoň nebyl můj bratr! Takhle ho mám pořád na očích!
LYN8: a je starší nebo mladší?
BQ: my jsem dvojčata, ale on je starší
LYN8: tak to jo
BQ: co tím myslíš??
LYN8: no to že jste dvojčata! To se stává často
BQ: co?
LYN8: no že se do sebe zamiluju dvojčata
BQ: Jo? A jak to víš?
LYN8: někde jsem to četla
BQ: aha, ale to mi stejně moc nepomohlo!
LYN8: no to asi ne
BQ: já už budu muset jít
LYN8: jj, tak ahoj a zítra se ozvi!
BQ: dobře, a moc ti děkuju
LYN8: za co?
BQ: no, že jsi mě vyslechla, děkuju
LYN8: nemáš zač! jsi můj kámoš, to přece kámoši dělají, ne? Pomáhají si!
BQ: J
LYN8: dobře, tak zatím ahoj, už taky musím! Tak ahoj B
BQ: ahoj Lyn
Odpojil jsem se a přemýšlel o našem rozhovoru. Jestli jsem udělal dobře a svěřil se jí. Je jediná na celým světě, kdo to ví! Ale ulevilo se mi! Už se s tím nemusím potýkat sám. Uvědomil jsem si, že jsem přišel o kamarádku. A vlastní vinou! Už nedokážu na Margitt pomyslet, aniž bych ji viděl, jak se líbá s Tomem! S mým Tomem! Vždycky, když ho vidím, jak s ní telefonuje a říká jí, jak mu chybí, pomaličku umírám! Je to tak kruté! Proč jsem se musel takhle debilně zamilovat! Kolem jsou miliony pěkných holek a já se zabouchnu zrovna do svýho bráchy! Nemyslím si, že se mi líbí kluci. Líbí se mi holky, ale to, co cítím k Tomovi, není obyčejná bratrská láska! Takže to znamená, že jsem asi gay! Proč to musí být tak složitý? Já už se nevyznám ani sám v sobě. Neustále na to musím myslet! Na to, že Tom už něco tuší! Nemůžu se mu podívat do očí! Je to čím dál horší! Jediná doba, kdy nemyslím na bratra, je, když zpívám. To jsem v jiným světě. Ve světě, kde není žádná bolest ani trápení! Můžu se uvolnit a nechat sebou proudit hudbu. Jsou to jediný osvobozující okamžiky během posledního asi čtvrt roku. Moc bych chtěl potkat někoho, kdo by mi pomohl na Toma zapomenout! Koho bych miloval celou duší! Od začátku mi bylo jasný, že to s bratrem nikdy nevyjde! On by na to nikdy nepřistoupil! Je normální, to jen já jsem asi ‚jinej‘! Proč, sakra?
Vypnul jsem laptop a lehnul si na postel. Připadal jsem si jako v pasti! Zavřel jsem oči a chtěl usnout. Spát bezesným spánkem. Odpočinout si od myšlenek, které drásaly moji mysl jako smirkový papír. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Jak dlouho ještě dokážu držet v sobě tu změť citů. Snažil jsem se potlačit slzy, který se mi hrnuly do očí! Nechtěl jsem brečet. Už jsem kvůli Tomovi prolil víc slz než v celým dosavadním životě! Zhluboka jsem vzdychl a otočil se na bok. Přitáhl jsem si kolena k bradě a stočil se do klubíčka. Přitiskl jsem k sobě polštář a snažil se na nic nemyslet. Jen spát!
autor: Dania
betaread: Michelle M.
