Dilema 10.

Tančili jsme ještě asi na další tři ploužáky a potom jsem ruku v ruce došli až ke stolu. Na co to tajit, že? Objal jsem Margitt kolem pasu a přitáhl ji těsně k sobě. Házel jsem šťastný úsměvy na všechny strany a připadal si jako king. Všichni u stolu na nás zírali a ani brácha nebyl výjimkou.

„To spolu jako chodíte?“ zeptal se šokovanej Andy. Podíval jsem se na Margitt a kývl hlavou.

„Tak to je hustý!“ řekl Gusta a ostatní jen přikyvovali. Sedli jsme si zas na svoje místa a políbili se.

„Zvykejte si!“ řekl jsem, když jsem se od sebe s Margitt odtrli a podíval se na bráchu. Kopnul do sebe ten svůj blivajz a zvedal se od stolu.

„Kam jdeš?“ zeptal jsem se a sledoval jeho počínání.

„Na záchod!“ odpověděl, střelil po nás pohledem, otočil se a ztratil v davu. Ještě jsem se chvilku díval směrem, kterým odešel, otočil se zpět ke stolu a věnoval se Margitt.

****

Podíval jsem se na hodinky. Sakra, kde je ten Bill? Už je pryč přes dvě hodiny! Přece není tak dlouho na záchodě. Zašeptal jsem Margitt, že se jdu po něm podívat. Vydal jsem se směrem k záchodům. Tam nebyl, přejížděl jsem pohledem po celým klubu snažil se ho zahlídnout v té změti těl. Můj zrak se zastavil u baru. Támhle je! Došel jsem až k němu a chytil ho za rameno. Potácivě se na mě otočil a napřáhl ke mně ruku. On byl opilej! Kdyby jenom to! On byl zežranej jak to prase! Před ním stála láhev vodky, ve které bylo už jen na dně. No tak jestli tohle všechno vypil, tak se divím, že ještě žije!Usmál se na mě, chytil za tričko a chystal se postavit. Kupodivu se mu to povedlo a zůstal stát. I když moc nechybělo a skácel by se k zemi.

„Pojď, půjdeme!“ snažil jsem se ho přimět k pohybu. Pořád mi něco vykládal, ale moc jsem mu nerozuměl. Byla tu hlasitá hudba a v jeho stavu taky nemluvil zrovna moc srozumitelně. Objal jsem ho kolem pasu a snažil se ho vést ke stolu. Pořád se na mě díval a opilecky se usmíval. Zítra mu bude pěkně blbě. Dopotáceli jsme se už skoro ke stolu, když nám zastoupil cestu ten kretén z bráchovy třídy.

„Uhni!“ sykl jsem na něj a měřil si ho otráveným pohledem. On se jen přiblble ušklíbl a podíval se na Billa, kterej zrovna prstem šťouchal do mýho ramene.

„Copak, teplouškovi je špatně? Nebo to jenom hraje, aby se na tebe mohl lepit? Říkal jsem, že je to buzna!“ křičel tak, že ho slyšel snad celej klub. To je vážně idiot! Kdybych nedržel Billa tak mu snad jednu vrazím.

„Nevopruzuj!“ vyštěkl sem na něj a zuřivě ho měřil pohledem. Bill se ke mně přitočil a zašeptal: „Mě je špatně, asi budu–„

Ani to nestačil dopovědět, rychle jsem ho (ne)šikovně natočil a už zvracel. Poblil toho kreténa od ramen až ke kolenům. Kdyby to nezačalo okamžitě zapáchat, tak se tam kácím smíchy snad ještě asi dalších deset minut. Bill byl najednou zelenej jak sedma, pořádně jsem ho chytil a táhl ven z klubu. Ostatní to extempore viděli, vstali a hrnuli se za náma. Dotáhl jsem Billa ven, jenže se mu nějak zamotaly nohy a skoro spadl. Objal jsem ho oběma rukama a nastavil mu hlavu tak, aby na mě nedýchal.

„Když budeš chtít zase zvracet, tak mi řekni! Je ti to jasný?“ zatřásl jsem s ním, ale to nebyl zřejmě nejlepší nápad, protože začal zase nadavovat. Naštěstí se uklidnil a opřel se o mě plnou vahou. Stál jsem tam, přimáčknutej ke zdi, v náručí vožralýho bráchu a nemohl se ani pohnout. Konečně se ve dveřích klubu objevili ostatní. Křikl jsem na ně, ať mě zaregistrujou. Georg mi pomohl vzít Billa a šli jsme k Andymu domů. Dneska jsme tam měli stejně přespat, já, Margitt a Bill. Rozloučili jsme se s ostatníma a dohodli se na zítřek. Chtěli jsme ještě zajít na pizzu a pořádně se rozloučit. Domů přijedeme až za měsíc. Najednou jsem si uvědomil, že ji celej ten měsíc neuvidím. Sakra!! Já to bez ní nevydržím! Bude se mi stýskat! A pak jsem si uvědomil ještě něco. Já ji asi miluju! Miluju Margitt. A asi už pěkně dlouho! Já jsem ale vůl! Tohle se mi ještě nestalo! Já přece na lásku nevěřím! To Bill pořád mele o té skutečné, pravé lásce. Je mi šestnáct a zamiloval jsem se do svojí nejlepší kamarádky! To je ale… co? Divný? Trapný? Ne, trapný to není! Já vlastně ani nevím! Jen vím, že vždycky, když je nablízku, cítím motýlky v břiše, když se usměje, nemůžu dýchat a když se mě dotkne, myslím na všechno možný, jen ne na kamarádský chování. Líbí se mi! Moc se mi líbí. Ale jak to teď s náma bude? Já jsem teďka pořád pryč! Kéž by mohla být se mnou! Co mám teď dělat? Já fakt nevím!Takhle jsem přemýšlel celou dobu, než jsem se konečně dostal do postele. Chtěl jsem si ještě promluvit s Margitt, ale nějak jsem se k tomu nedostal. Andy nás s bráchou uložil ve svým pokoji, Margitt do pokoje pro hosty a sám si lehl na gauč v obýváku.Ustlal jsem si na zemi a Bill na posteli. Už spal. Zase se mu něco zdálo. Občas vykřikl a pořád se převaloval z jedné strany na druhou. Potom se uklidnil, už jsem skoro usínal, když zašeptal: „Proč, Tome?“

Myslel jsem, že je vzhůru, zvedl jsem se na posteli a chtěl se na něj podívat, co tím myslel. Rozsvítil jsem lampu a viděl, že má oči zavřený a zpod černých řas se mu linuly slzy.

„Bille?“ zašeptal jsem, ale on nereagoval. Spal. Stočený do klubíčka, objímal přikrývku a slzy, kanoucí mu z očí, pomaličku vytvářely na polštáři mokré fleky. Nevěděl jsem, co mám udělat. Mám ho vzbudit? Asi se mu zdá nějaká noční můra. Přiblížil jsem se k němu a lehce s ním zatřásl.

„Bille, vzbuď se!“ zatřásl jsem s ním ještě jednou. Otevřel uslzené oči a podíval se na mě. V jeho očí se zračily veškeré pocity, které jitřily jeho citlivou duši. Váhavě zvedl ruku, chvilku ji nechal viset ve vzduchu, jako by se rozhodoval, co s ní udělat. Potom ji nechal zase klesnout na přikrývku, zavřel oči a otočil se na druhou stranu. Díval jsem se na jeho záda a snažil se strávit, co jsem viděl v jeho očích. To přece není možné! To nemůže být pravda! Ale zapadalo by to. Najednou veškeré jeho chování dávalo smysl. Třeba jsem se zmýlil! To přece nejde! Je opilej, může za to ten alkohol! Určitě! Určitě se trápí kvůli něčemu jinýmu!

Lehl jsem si zpátky na zem a snažil si namluvit, že to, co jsem viděl v bratrových očích, byl jen přelud. Jenže v hloubi duše, v té nejzazší části jsem věděl, že to dává dokonalý smysl. Můj bratr JE zamilovaný!

autor: Dania
betaread: Michelle M.