Stál jsem v zákulisí a na obrazovce sledoval ty kvanta lidí. Bože, já tam asi ani nevylezu! A ještě k tomu začínám! Maminko! Já chci domů! Nééé! Si dělám prdel! Už je to pátej koncert a já si pořád nemůžu zvyknout na to množství rozvášněných fanynek. Jsou celé pomalované a natěšené! Stačí se jen trošku usmát a hned jsou mimo! No je tohle normální? Ale já si nestěžuju, to vůbec ne! Mě se to líbí, je to super!! Snažím se zhluboka dýchat, abych se trošku zbavil trémy. Nohy mám jako z rosolu a srdce mi buší tak rychle, že za chvilku asi vystřelí z hrudníku a uteče! Kluci stojí vedle mě a všichni čtyři nepřítomně zíráme na tu obrazovku. Sakra! Ještě několik minut a už to začne. Já, Gustav a Georg už se pomalu chystáme na pódium. Bill jen dál zírá na ten monitor a třese mikrofonem v ruce.
„Tak jdeme na to!“ řekne Georg a vyběhneme na pódium. Je tam tma jak v pytli. Každej zaujmeme svoje místo a jde se na to. Naposledy jsem se zhluboka nadechl a hrábl do strun. Okamžitě ze mě tréma spadla a já byl ve svým živlu. Brácha začal zpívat. Ze zákulisí. Po chvilce ale přiběhl za náma a už to jelo! Prostě paráda, jako vždycky! Kéž by každej koncert dopadl takhle. Tolik fanoušků, skvělá atmosféra a prostě dobře odehranej koncert! Právě jsem ležel na posteli v hotelovým pokoji a vzpomínal na ty dnešní zážitky z koncertu a autogramiády! Brácha okupuje koupelnu a hned tak z ní asi nevyleze. No jo, jeho chování se trošku změnilo. Je víc uzavřenej a i když se snaží chovat se jako vždycky, já jsem tu změnu postřehl. Občas ho načapám, jak nepřítomně zírá do zdi a mračí se. Možná je to tím, že se mu stýská po Margitt. Voláme si sice každej den, někdy i několikrát, ale i tak mi chybí. Je to zvláštní. Nikdy bych si nemyslel, že mi budou chybět ty její trefný poznámky nebo kouzelnej úsměv. I přes to, že si to tady užívám, není to ono! Nejlepší by bylo, kdyby mohla být celá naše parta pohromadě. Ale to prostě nejde.
Ještě týden a pojedeme domů. No, konečně, už se nemůžu dočkat! Půjdeme někam zapařit, pořádně pokecáme s Margitt a Andreasem a pak zase pryč. Koncerty, interview, televizní pořady, vystoupení, předávání cen a já nevím co ještě! Převalil jsem se na bok a snažil se přijít na nějakej způsob, jak přinutit bráchu mluvit. Už několikrát jsem se snažil navázat hovor na téma Margitt. Jenže on prostě nechtěl spolupracovat. Nevím proč, vždyť to přece není taková katastrofa zamilovat se! Nechápu, proč mi to prostě nechce říct. Dál jsem se zabýval tématem „brácha a Margitt“, když konečně vylezl z koupelny. Ani se na mě nepodíval a hned zalezl do postele. Já jsem opustil tu svoji a odešel do uvolněné koupelny. Všude na zemi bylo plno vody a mokrý ručníky poházený po celé podlaze. Normální stav. Jako vždycky, když se Bill jde umýt. Odkopl jsem jich pár z cesty, abych mohl vůbec zavřít dveře a shazoval ze sebe oblečení. Dneska jsem se na horkou sprchu těšil. Nechápu, co Billovi vždycky trvá tak dlouho, vždyť já jsem kompletně hotovej ani ne za třicet minut! Posbíral jsem svoje oblečení a otevřel dveře. Ještě bych snesl i nějaký jídlo, jenže takhle pozdě v noci se na mě každej vysere, tak jsem jen s hlasitým kručením v žaludku zalezl pod peřinu a rozpustil vlasy. Bill ještě něco datloval do mobilu.
„Komu píšeš?“ zeptal jsem se.
„S Gustavem se domlouváme, v kolik se zejtra sejdeme na snídani. V osm nebo až v devět? Co ty na to?“ řekl a podíval se na mě s otázkou v očích.
„Jasně, že v devět! Že se vůbec ptáš.“ Zavřel jsem oči a poslouchal, jak vyťukává odpověď. Že bych se ho zeptal teďka? Jasně, vypadá to, že má celkem good náladu.
„Bille? Myslíš, že bysme někdy mohli vzít Margitt sebou? A taky Andrease? Co ty na to?“ začal jsem raději opatrně, aby mě neprokoukl.
„Jasně! To by bylo super,“ odpověděl. Ale moc nadšeně to neznělo.
„A co si myslíš o Margitt? Je celkem pěkná a super holka, že?“ trošku jsem přitvrdil, třeba se chytne.
„Jo, ujde. Je to fajn kámoška,“ prohodil a dál si nezaujatě hrál s telefonem. Tak sakra mluv!! Zkusil jsem to trošku jinak.
„Má pěkný vlasy a jak se usmívá! Myslíš, že se jí taky líbíme?“ čekal jsem na jeho reakci. Jen se zvedl na posteli a propaloval mě pohledem. Měl takovej zvláštní výraz, třeba se mi to jenom zdálo, ale vypadal jako bych mu dal facku! To asi to světlo. Svítí nám tu jenom jedna lampa. Nebo že by si myslel, že chci Margitt pro sebe a žárlí?
„Tak sakra, líbí se ti Margitt nebo ne?!! Už mě nebaví pořád to z tebe tahat, jak z chlupatý deky!! Já vím, že seš do ní zamilovanej! To kvůli tomu musíš dělat takový cavyky?“ vybuchl jsem a vychrlil ze sebe všechno, co jsem měl na jazyku! Už se to fakt nadá vydržet, bojím se cokoliv říct, aby se zase nenafoukl jako balón! Sedl jsem si na posteli a propaloval ho očima. Teď už se z toho nevykroutí! Zíral na mě s otevřenou pusou a ani nemrkl! Vypadal, jako bych mu řekl, že má ještě jednu hlavu! Prostě na mě zíral jako na šílence, kterej právě utekl z blázince.
„Ty si myslíš, že jsem se zamiloval do Margitt?“ řekl a začal se smát. Teď jsem na něj jak na blázna zíral pro změnu já!
„Ne, já nejsem zamilovanej! Já vím, že jsem se poslední dobou choval asi divně, ale tím to fakt není. Jen jsem si potřeboval něco ujasnit.“ Díval se na mě s úsměvem na rtech a oči mu jiskřily.
„A už sis to ujasnil? Už budeš zase normální?“ zeptal jsem se s nadějí v hlase.
„Jo, ujasnil!“ smutně se usmál, několikrát rychle zamrkal a práskl sebou o polštář.
„Tak to jsem rád, dobrou bráško!“ tichým hlasem jsem mu popřál dobrou noc a zhasl jediný zdroj světla v místnosti.
„Dobrou, Tome!“ odpověděl a zhluboka vzdychl.Lehl jsem si a zavřel oči, pocit radosti a štěstí zaplavil moji duši a já uvolněně oddechoval. Konečně bude všechno zase tak, jak má být!
autor: Dania
betaread: Michelle M.
