Dilema 6.

Seděli jsme u nás v obýváku a já nervózně kontroloval hodiny snad každých pět vteřin. Sakra, kdy už tady bude? Chtěl jsem to mít už za sebou. Nemohl jsem se dočkat, jaký překvápko pro nás David má. Rozhlídl jsem se kolem sebe. Margitt seděla v křesle a živě diskutovala s Gustavem o nějaké blbosti. Georg se jim snažil dělat rozhodčího. No, dovedete si představit, jak to vypadalo. Margitt křičela na Gustava, že je ignorant, ten se tvářil, jako že za chvilku vybuchne a Georg se na ně díval a snažil se zadržet smích. Brácha s Andreasem něco hledali na netu a celkem dost se bavili. Jako by zapomněli, že už je skoro sedm. Připadalo mi, že jsem jedinej, kdo se Davidova příjezdu nemůže dočkat! Už jsem se viděl na pódiu, fanynky šílí a nemůžou ze mě spustit oči. Nádhera!!!! Zase sem se koukl na hodiny, k sakru, kde se tak fláká!! Už má minutu zpoždění!!Margitt si všimla, jak se každou chvilku dívám na hodiny a neodpustila si poznámku: „Však se neboj, dočkáš se! To už ti tak lezeme krkem, že se nemůžeš dočkat, až odsud vypadneš?“ Vytřeštil jsem na ni oči. Takovouhle Margitt neznám! Vždyť přece říkala, že nám to přeje! Nechápu, proč je tak nasraná! Ublíženě jsem se na ni podíval, nahodil uraženej ksicht a otočil se na druhou stranu. Tenhle její výpad mě zaskočil. „Dej bacha, abys nepraskl!“ dodala ještě. Já snad nevěřím vlastním uším!

Nevěřícně jsem se na ni otočil a zkoumavě se jí zadíval do obličeje. „Můžete mi kurva vysvětlit, co se s váma děje? Nejdřív brácha a teď ještě ty! To bude asi nějaká nemoc, nebo co!!!“ vypálil jsem na ni a rozhodil rukama.

Zrovna se nadechovala a chtěla něco odpovědět, jenže ji přerušil zvonek. Hurá!! Už je tu! Vystřelil jsem z pohovky a letěl ke dveřím. Mamku jsem potkal na chodbě, ale když viděla můj nadšenej výraz, udělala čelem vzad a odešla zpátky do kuchyně.

****

Právě jsem se snažil naskládat všechno svoje oblečení do jednoho kufru. Jak jsem zjistil, celkem neproveditelný úkol! Zrovna jsem se rozhodoval mezi dvěma mikinama, která je lepší, když se ozval domovní zvonek! Kurva!!! Já nějak nestíhám! Už jsou to dva týdny, co nám přišel náš manager oznámit to překvapení. Jasně! Uhodli jste!! Vyrážíme na turné!! Naše deska se prodávala výborně a je o nás velký zájem! Když nám tohle David sděloval, byla to rajská hudba pro moje uši! Vím, že to není jenom moje zásluha, ale beze mě by to taky nešlo, ne? To musí uznat všichni! A tak vyrážíme na naše první turné. Paráda, nemůžu se dočkat! Jenže teď asi odjedou beze mě, protože nejsem schopnej si ani zabalit! Vysral jsem se na nějaký skládání a zbytek tam jenom naházel.

„Tome, dělej, už jsou tady!“ zařve na mě brácha ze spodu, ale to už jsem na chodbě, snažím se dopravit svůj maxi kufr dolů a nehodit při tom držku.

„Jo, už jdu!“ funěl jsem jak lokomotiva. Vždyť ten kufr váží pomalu víc než já! Konečně jsem ho postavil ke vchodovým dveřím a šel se pozdravit s Davidem. Moc jsem se netěšil na loučení. Nenávidím loučení! I když se s našima neuvidíme jenom tři týdny, pak zas přijedeme na víkend domů, tak to mamka bere jakoby to bylo minimálně na rok, ne-li navždy! No prostě potoky slz. S Margitt a Andreasem jsme se rozloučili už včera. Dneska by na to nebyl čas. Tohle jediný působilo jako temnej mrak na jinak dokonale jasné obloze mýho nadšení. Loučení s kámošema. Doufal jsem, že aspoň Andy nám to usnadní a nebude brečet. Díky, vyslyšel moje prosby! Přece jenom je to kluk, že?! Jenže když se Margitt rozplakala a huhlala něco o tom, že je blbá kráva, která bulí kvůli každé volovině, tak jsem to nějak nezvládl. Najednou jako by do mě uhodil blesk a já si uvědomil, že ji neuvidím tři týdny. To bylo skoro stejný, jako bych byl tři týdny bez Billa! Prostě hrůza! Když jí začaly stékat slzy po tvářích, sevřel jsem ji v náručí a hladil po sametových vlasech. Srdce se mi rozbušilo závratnou rychlostí, pevně jsem ji k sobě přivinul a cítil její horké slzy na krku. Po chvilce se uklidnila a odtáhla se.

„Promiň, sem fakt blbá! Za tři týdny tu jste jak na koni!“ snažila se usmát, ale moc jí to nešlo. Skousla si spodní ret a vypadala, jako by se rozhodovala, co udělat dál. Nevím, co mě v tu chvíli popadlo, ale nějak jsem věděl, že to musím udělat. Jednoduše jsem ji k sobě přitáhl a přitiskl svoje rty na její. Byly tak měkoučké! Položila mi ruce na ramena a zvýšila tlak na moje rty. Vzal jsem její hlavu do dlaní a vychutnával si ten dotek. Nesnažil jsem se o nic víc. Jen jsme tiskl svoje rty k jejím a vnímal sladkou květinovou vůni, která ji obklopovala. Po chvilce jsme se od sebe pomaličku odtáhli. Pohladil jsem Margitt po tváři a usmál se na ni. Na tváři vykouzlila dokonalý úsměv a mrkla na mě. Podíval jsem se na ostatní a všiml si, že je Andy nějak naštvanej. Georg s Gustavem se poťouchle usmívali a brácha vypadal, že se za chvilku rozbrečí. On je hodně citlivej, tak se nedivím, že ho tak sebral Margittin pláč. Taky ji má moc rád a určitě je smutnej, že ji tak dlouho neuvidíme. Ale budeme si každej den volat. Takže to vlastně ani nebude vypadat, jako bysme odjeli! Ještě že existujou mobilní telefony. Margitt právě došla k Billovi a objala ho kolem ramen. Chvilku tam jen stál, jako by se jí štítil dotknout! Potom se ale vzpamatoval a přivinul ji k sobě. Poplašeně se rozhlížel po místnosti, jestli si toho nikdo nevšiml. Jeho pohled se zastavil na mě, ale když zjistil, že ho celou dobu pozoruju, tak rychle stočil pohled k zemi a zrudnul! On zrudnul! Že by byl vážně do Margitt zamilovanej? Vždycky, když s ní sedím, se na nás tak zvláštně dívá. A ta básnička onehdy, třeba byla o Margitt! A teď se jí bál dotknout. Proč by jinak tak váhal? Určitě ji miluje! Musím se ho na to zeptat! Třeba se styděl mi to říct, protože je to kamarádka! Jo, to je ono, já na to přišel, to je ten důvod, proč není poslední dobou ve svý kůži! Bill se zamiloval!

autor: Dania
betaread: Michelle M.