„A říkal David ještě něco?“ zeptal jsem se po delší době ticha. Margitt si neustále zamyšleně hleděla pod nohy a Bill? Ten si soustředěně hryzal spodní ret. Něco ho sralo, a to celkem dost! Nechápu, proč je takovej! Vždyť on by měl bejt maximálně happy, nemusí už do školy! Že by v tom byla nějaká baba? Nebo mi ještě něco tají? Od mojí otázky uplynula už hezká řádka minut, ale on nereagoval.
„Bille! Vnímáš? Chtěl David ještě něco?“ trochu jsem do něj strčil, aby se probral.
„Hej! Co děláš!!“ naštval se.
„No tak mi odpověz!“
„Co? Cože? Jo, jasně. Říkal, že má pro nás překvápko,“ prohodil, jako by se nechumelilo.
„Jaký překvápko?“ pukal jsem zvědavostí. „No tak, dělej! Opakuj všechno, co ti řekl!“ upíral jsem na bráchu nedočkavej pohled. To mu nedaruju, takhle mě napínat!
„Jenom říkal, že se o víkendu staví, a že už všechno ohledně školy zařizuje. No a má pro nás nějaký překvapení, že prej budeme v ‚Sedmým nebi!‘. Přesně tohle řekl.“ Všechno mi to převykládal, jako by ho to absolutně netankovalo! Jen jsem hleděl s otevřenou pusou na jeho znuděnej výraz. To se mi snad jenom zdá.
„Margitt, můžeš mi vysvětlit, co se to s ním děje? Já to fakt nechápu!“ zeptal jsem se jí a sledoval Billovu reakci. Jen se ušklíbl a protočil panenky.
„A co teda budete dělat místo školy?“ zeptala se Margitt místo odpovědi.
„No asi pojedeme na turné, kvůli tomu jsme chtěli to povolení. Ale ještě nevíme kdy a na jak dlouho! No a pak, nevím! Hele, třeba tohle má být to překvápko! Určitě!!“ nadšeně jsme poskakoval kolem těch dvou zapšklých bručounů, a už se nemohl dočkat, až bude víkend.
„Aha.“ Bylo zase jediný, co z Margitt vypadlo. Sem z toho jelen. Už toho mám dost. By mohli projevit alespoň trochu nadšení! Billovo chování je pro mě záhadou. Pořád se mračil, tašku přes rameno a ruce v kapsách. Chvilku jsem přejížděl pohledem z bráchy na Margitt a pak mi to došlo! On ji určitě miluje! Ale že by Margitt byla taky zamilovaná do Billa? To se mi nezdá. Tak proč je smutná? Vždyť o tomhle jsme pořád snili a představovali si, jaký to bude, až budeme slavní, až budeme hrát pro hromadu lidí! A teď se to stane a oni se tváří, jako by byl konec světa!!!
„Já už vím, proč seš takovej!“ řekl jsem a vševědoucně se na Billa usmál. Střelil po mě varovným pohledem a dál se věnoval podrobnýmu sledování chodníku. Jeho pohled mě utvrdil v tom, že mám pravdu. Začal jsem se smát.“Tak to je hustý!!“ dostal jsem ze sebe mezi záchvaty smíchu.
„Čemu se směješ? Co je hustý?“ zeptala se Margitt a dívala se na mě s otázkou v očích. Podíval jsem se na bráchu, kterej se na mě díval se stejnou otázkou v očích.
„No, že Bill je do tebe zamilovanej!“ začal jsem se zase smát. Jenže to už jsem nebyl jedinej. Vzápětí se začala smát i Margitt. Bill na mě jen chvíli šokovaně hleděl a pak se rozesmál taky. Počkat, proč se směje taky Bill? Že bych se spletl? Tak proč je teda tak divnej! Sakra, to mě sere!! Nemám absolutní tušení, co ho žere! To se ještě nikdy nestalo. Vždycky jsem věděl absolutně přesně, co se mu honí hlavou. Jenže teď ani ťuk!! Pořád jsem nad tím přemýšlel. Všichni tři jsem se zabývali vlastníma myšlenkama. V tichosti jsme přišli až před starou továrnu, ve které máme zkušebnu. Došli až k zamřížovaným dveřím, otevřeli a zapadli dovnitř. Hned jsme se hnal k lednici. Potřeboval jsem Red Bull. Z toho přemýšlení jsem nějakej vyprahlej. Posedali jsme se na naše obvyklý místa, já s Billem na pohovku a Margitt naproti nám do křesla. Všichni jsme cítili, že atmosféra je nějaká napjatá. Byl jsem z toho trochu mimo, pořád jsme se nemohl zbavit myšlenky na Billa. Proč se tak chová! Vždycky byl strašně nadšený, když měl někde vystupovat. Byl jako ve svým živlu! A teď? Pomalu z něj nevypadne kloudný slovo. Hrozně mě to deptalo! Ani nevím proč, prostě musím vědět, na co myslí! Musím to z něj nějak dostat! Doma s ním hodím řeč. Snažil jsme se to hodit za hlavu a už na to nemyslet. Pohledem jsem se zaměřil na Margitt. Seděla v křesle, hlavu skloněnou a nepřítomně zírala do země.
„Margitt? Co je s tebou?“ zeptal jsem se jí parovinu.
„Se mnou? Nic! Jen je to… prostě… já nevím!“ vzdychla smutně a zavrtěla se.
„Něco tě trápí? Je to to turné? Vždyť přece neodjíždíme hned!“ myslím, že už mi to došlo. Zkoumavě jsem se na ni díval a čekal na její reakci.
Jen vzdychla, nadechla se a řekla:“Víš, tohle je třeba na dlouhou dobu poslední týden, kdy můžeme být všichni pohromadě. Já jsem fakt šťastná, že se vám splnil váš sen, jej je mi líto, že nebudu moct být s váma.“ Jen co to dořekla, zvedla se z křesla a objala Billa.“Mám vás moc ráda,“ zašeptala a v očích se jí leskly slzy. Brácha ji hladil po zádech a Margitt ho objímala kolem krku.
„Však nepojedeme pryč na moc dlouho, budeme se vracet, a když budou prázdniny, tak můžeš jet s náma! Uvidíš, že to bude dobrý!“ Bill se ji snažil nějak uklidnit.
„Já vím, jsem blbá!“ zašeptala a odtáhla se od bráchy a přesunula se ke mně. Objal jsem Margitt a přitiskl ji k sobě. Tohle mě vůbec nenapadlo. Já jsem takovej debil. Vždyť se kamarádíme tak dlouho, znám ji skoro tak dokonale jako Billa.
„Ještě máme celej týden a stejně nevíme, kdy pojedeme, jestli vůbec pojedeme,“ chtěl jsem ji nějak utěšit, vždyť přece neumíráme, nebo se nestěhujeme někam do tramtárie, ne? Cítil jsem, jak se usmála.
„Jasně, jenom mě ta novinka zaskočila! Ani jste mě na to nepřipravili! Vy jste ale tajnůstkáři! Musíme to oslavit.“ Už byla živější. Vyskočila, nadšeně se usmála a zase to byla ta stará Margitt, jakou ji znám.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
