PRÁSK
Panebože, co to tam ten brácha dělá?
Bylo asi půl jedenácté večer, Tom seděl znuděně u televize a přepínal z programu na program. Duchem byl stejně někde na párty a balil jednu z těch krásných, přiopilých blondýnek, co seděly naproti němu. Když se ale probral a uvědomil si, že čumí na dokument o vlastní skupině, vstal.
Pustím si nějaký video.
Sáhl po první kazetě, kterou uviděl, vložil ji do přehrávače, ale hned poté, co na ovladači zmáčkl tlačítko PLAY, vybuchl smíchy. Právě totiž civěl do obličeje sedmiletému Billovi, který se smutně díval na stejně starého Toma, sedícího na kole.
Rodinný video?
„Vždycky jsem uměl všechno dřív,“ ušklíbl se.
PRÁSK
„Héééj,“ zařval na strop nad sebou. Přímo tam měl totiž Bill pokoj.
„Promiň,“ ozvalo se shora.
Tom se zpátky zahleděl na obrazovku. Kdyby teď někdo přišel, měl by úžasnou možnost sledovat zasněného Toma Kaulitze. Mohl by se na něj dívat, jak dlouho by chtěl, protože on se plně ponořil do svých vzpomínek.
Tenkrát jsme ještě nebyli slavní…
Když se na obrazovce objeví bratrova smutná tvář, zarazí se.
Jsme teď šťastnější?
To kdyby věděl.
PRÁSK
Teprve teď si uvědomil, na co myslel.
Ne, tohle bych nikdy a za nic nevyměnil!
Utvrdil se a vrátil se do reality.
Ty kupy fanynek, co přespávají před našim domem. Ty dopisy… A vlastně, nejen to nám chodí poštou.
Usmál se.
Rozhovory pro ty nejslavnější (většinou dívčí ) časopisy. Koncerty, kde mám vždycky ten pocit… Pocit maximálního naplnění. A tak bych mohl pokračovat dál a dál!
„Jsem šťastný,“ zašeptal.
PRÁSK
„Bille, uklidni se!“
„Jasně, Tomi, pokusím se,“ uslyšel od schodů vysmátého bratra.
Co tam dělá? Větší bordel snad nedělám ani já, když tu někoho mám.
Ušklíbl se Tom, ale schody byly pro něj moc daleko, a tak se na zjišťování bratrovy „činnosti“ vykašlal. Místo toho se zvedl a zašel si do kuchyně pro Red Bull. Když dosedl zpátky na pohovku a chystal se napít…
PRÁSK
„Sakra,“ zaklel, plechovkou praštil o stůl a vstal.
Vždyť zboří barák!
Vyběhl schody a došel až před dveře bratrova pokoje. Tam se ale zarazil. Už zase cítil ten divný pocit. Ten pocit, ke kterému patřili motýlci v břiše. Ten pocit, který on, lamač dívčích srdcí zavrhoval.
Otočil se.
Nezvládnu to.
Bál se, že by se v něm to, co ho už takovou dobu drží od bratra dál, zlomilo.
PRÁSK
„Probůh, Bille, co to tam děláš?“ vykřikl Tom svoje myšlenky nahlas.
Billova střapatá hlava se objevila ve dveřích. Usmíval se… Tak krásně.
Díky, moje obří kalhoty. Díky.
Řekl si v duchu Tom. Kalhoty na něm visely tak, že i kdyby vykopl nohu, nikdo by to nepoznal. Teď se mu naštěstí „jen“ podlomila kolena.
„Dělám moc velkej hluk?“ zeptal se jeho bráška s omluvným pohledem.
„Ne, to je v poho.“
Proboha, proč mi to děláš Bille? Vypadáš tak… Sladce… Tome! Co to plácáš?! Je to tvůj brácha!
„C… Co to vlastně děláš, že je to slyšet až někde v Magdeburgu?“
„Pojď se podívat!“ řekl Bill a už bratra tlačil do svého pokoje.
„Ne, já tam mám… rozdívanej film.“
„Ale pojď, už to mám hotový. Lepil jsem je i na strop, což se neobešlo bez pádů…“ Bill jej bokem popostrčil. Nevěděl, jaká muka mu tím působí. Stačilo jen, aby se přiblížil… Natož dotknul…
„Počkej! Zavři oči!“ vyhrkl Bill, a když se snažil natáhnout přes Toma ruce, aby zavřel dveře, přitiskl se na něj.
„P… Proč?“ vydechl Tom, ale oči zavřel.
Když se Bill ujistil, že jeho bratr nepodvádí, pomalu dveře otevřel. Poté ho chytil za boky…
Ne Bille to nedělej…
… a dovedl jej, jak poslepu odhadl, doprostřed pokoje.
„Už můžeš,“ usmál se Bill a Toma pustil.
Jeho dvojče pomalu otevřelo oči… Zalapal po dechu.
To je krása…
„Co to je???“ potřeboval nějak zamluvit to překvapení a ten příval… lásky a něhy.
V pokoji bylo zhasnuto, ale tma, ta tu nebyla. Zalezla jen do koutů. Stejně jako strach v Tomově srdci. Krčil se v těch nejzazších koutečcích… Ale pořád tu byl.
Ze stropu a všech stěn, které je obklopovaly, na ně zářily fosforeskující hvězdičky. Hvězdičky všech tvarů a velikostí. Hvězdičky přinášející do srdce klid… Ale v tuhle chvíli i touhu.
Tom se jen fascinovaně rozhlížel.
„To jsou hvězdičky,“ culil se na něj Bill.
„No… To vidím, ale…“
„Nelíbí se ti to? Vždyť je to… nádhera,“ vydechl.
„Jo, to je,“ nedokázal se udržet Tom.
„Vážně si to myslíš?“
„No… Ehm… Jo…“
„Víš… Já jsem chtěl, když zpívám v těch našich písničkách pořád něco o nebi, hvězdách, lásce… Chtěl jsem si tak alespoň jednou připadat… zamilovaný,“ vykoktal ze sebe Bill.
„Pojď, něco mě napadlo,“ vyhrkl ale hned na to popadl nic nechápajícího Toma za ruku a vytáhl ho na postel.
„Bille, co to děláš?“
To, že jsme spolu v jednom baráku, no dobře, zvládám to.
To, že jsme spolu v jednom pokoji a navíc ty hvězdičky… Ještě se ovládám.
Ale to, že jsme spolu v jednom domě, ve stejném pokoji a stojíme vedle sebe na posteli…
Přemýšlel Tom.
Bill se na něj podíval. Pozoroval jej těmi studánkami přetékajícími čokoládou. Byla to ta nejsladší a zaráz ta nejnedostupnější čokoláda. Tomovi se zdálo, že se topí…
Poletování motýlků mezitím zesílilo, a když ho bratr přitáhl ještě blíž k sobě měl pocit, že v něm snad vzlétl orel… Ale nemohl se z něj dostat ven, takže jen mával a mával křídly.
Tázavě se na Billa podíval.
Ten se jen usmál: „Dotkneme se spolu hvězd.“
Tomovu ruku, kterou stále držel v té své, teď zvedl směrem k jedné ze svítících krásek. Propletli si prsty a pomalu se blížili k té hvězdě. K té, která, podle Toma, mohla všechno změnit. Stáli tam, prsty snad milimetr od ní, když se zakymáceli ( postel nebyla zrovna stabilní a s rukou vztyčenou vzhůru se možnost pádu dvojnásobně zvyšovala). Bill se jen usmál a volnou rukou svého bratra pohotově objal kolem pasu.
Tom vzdychl. Naštěstí pro něj, to jeho dvojčátko nezpozorovalo.
Teď už se jen dotýkali hvězdy. Stáli tam a smáli se.
Miluju Tě.
Uvědomil si Tom. Podíval se na Billa. Ne, upřel na něj pohled. Ten pohled, který sám absolutně nechápal. Jen věděl, že jeho bratr to pochopí.
Bill jeho pohled zachytil. Zůstal nehnutě stát…
Prosím, Bille, pochop to.
Dodal si odvahu Tom, předtím, než svého mladšího brášku políbil. Byl to ten nejopravdovější polibek, jaký kdy někomu věnoval. To lehounké ochutnání bratrových rtů. Ten letmý dotyk, jako pohlazení toho nejjemnějšího hedvábí na světě.
Myslel si, že to zvládne, že to nějak… jakkoli vysvětlí. Ale teď se utápěl v těch čokoládových studánkách nanovo. A ony se ho ptaly. Ptaly se na tolik věcí, na tolik otázek. Ale on na ně nedokázal odpovědět. Jen je vyhledávat a potom číst.
„Co to bylo?“ vyrazil ze sebe Bill. Neznělo to naštvaně, spíš překvapeně.
„P… Promiň… Tak už na mě začni křičet, vyžeň mě odsud,“ koktal Tom.
„Nebo to udělám znovu,“ vydechl nakonec.
Bill stále zíral s pusou pootevřenou, ale ruku, kterou Toma držel kolem pasu, nespouštěl.
Tom věděl, co si Bill myslí. Teda, mohl to vědět, ale nechtěl. Čekal, až co řekne bratr sám. Ten ale stále nic neříkal.
S každou myšlenkou připadala Tomovi ta chvíle, kterou tu oba stojí, delší a delší. Najednou ucítil pohyb. Billova paže se z jeho boků posunovala jinam. Toma napadlo nejhorší: Zavrhne mě, odstrčí od sebe…
Pomalým pohybem, ale sklouznul Bill svojí rukou k Tomově a stejně jako při „chytání hvězdiček“, propletl svoje prsty s těmi jeho. Jeho oči se rozzářily.
Tom měl pocit, že v nich vidí ty stovky hvězd, které se na něj smály ze stěn pokoje.
„Miluju Tě,“ vydechl Tom, teď už nahlas. Na co to skrývat? Osud stejně říkal: Dozví se to, tak proč to tajit?
Bill se usmál a přistoupil k bratrovi blíž. Ten pohled, který mu věnoval, ještě předtím, než ho políbil říkal, jediné: Taky Tě miluju…
Z jemného „oťukávání“ se po chvíli staly vášnivé, toužebné a něžné polibky zároveň.
Tom se naklonil k bratrovu uchu, lehce si otřel tvář o jeho vlasy a nakonec pošeptal: „Zavedu Tě do nebe… Ke hvězdám…“
autor: Teddy
betaread: Janule
Ach ano, tuhle už jsem taky kdysi četla. Je nádherná… tak něžná a láskyplná, že se mi z toho skoro chvějou ruce. Miluju takovýhle příběhy, myslím, že tohle bych mohla číst pořád a stejně by mě to nikdy neomrzelo… spíš naopak… četla bych a četla, a až bych se z toho jednou probrala, zjistila bych, že se ze mě mezitím stala stoletá babička. 😀
To je krásný!Vdycky sem si predstavpvala ten Billuv usmev!!!To musí být krásný!!!
Nádherný Teddy nikdy nezklame:)
JO tak toto se mi taky moc libilo 🙂 jsou v tom oba tak rozkošniii, achjoo :*
krásný:) miluju hvězdičky…. a taky tomiho mmmm:)
Ah bože Teddynko mě je po tobě takový smutno, že si čtu tvoje povídky. Upe si pomatuju jak jsme se poprvé viděli a ty si mi řikala jak ta povídka vznikla 🙂 bobku já tě unesu xD Miluju tě :-*
To bolo prekrásne 🙂 To "PRÁSK" bolo najlepšé 😀