(A/N: Povídka je věnována Kajess, bez které bych si už můj svět nedokázala představit… Věnuji jí také Harly a BILLE, které musí pořád čekat na to, až se rozhoupu k dalšímu pokračování Robotů. A v neposlední řadě je to také věnováno vám všem, kteří to čtete… Mám vás ráda a prostě už si to bez toho, čím teď žiji nedokážu představit… Miluji vás, zlatíčka :*)
Du bist mein Sieg
Du bist meine Hoffnung
Und ich glaube,
Dass es so bleibt.
(Jsi moje vítězství
Jsi moje naděje.
A já věřím,
Že to tak zůstane.)
Věříš dál? Věříš dál, Bille? Věříš, že budeme opět spolu? Věříš, že se odsud dostaneme? Já, ano. Doufám, že už brzy. Pamatuješ si, jak jsi byl nedočkavý na té ulici? Vzpomínáš, jak jsi to už nemohl vydržet ty dvě ulice domů? Možná to byl adrenalin, ale vymstil se nám. Víš, jak jsme si dělali legraci z těch fotografů, že vyfotí i to, co nikdy neuvidí? A přesně to se stalo. Ty jsi byl vždycky tak nedočkavý, až se mi vždycky chtělo smát. Nezbývá mi nic jiného, než na tu poslední nedočkavou chvíli, která všechno zkazila, ale také, také nás spojila ještě více, vzpomínat. Bylo to poprvé, víš? Možná jsem ti říkal, že s tebou to poprvé není, ale bylo. Necítil jsem bolest, o které všichni hovoří, když jsi do mě proniknul. Cítil jsem, jak jsi šťastný a tvá touha bude za chvíli ukojena. Možná se teď za svou nedočkavost obviňuješ, ale, Bille, stalo se to a já, i kdybych možná neměl, jsem rád. Miluji tě každým dnem víc, i když jsem ti to nikdy neřekl. Pamatuješ?
*flash back 1 *
,,Tome, já ti musím něco říct. Mi-“
,,Šššš, Bille… Neříkej to, dokud beze mě nebudeš moci vydržet jediný den, dokud nebudeš každý den toužit jen po mně a dokud mě každý den nebudeš milovat ještě více…“
,,Miluji tě! Nemůžu bez tebe vydržet ani chvilinku. Jsem na tobě tolik závislý, že kdyby nás rozdělili, nepřežil bych to!“
,,Bille… Neříkej to, prosím. Víš, že nás chtějí rozdělit? Ano, chtějí. Nápravný ústav pro každého z nás a za dva roky se setkáme znovu. Znovu v plné síle a doufám, doufám, že tvá slova nezmizí ve větru.“
*konec flash backu 1 *
Vergiss nicht auf die Worts,
Welche hast du gesagt
Halt dich
Ich rette dich!
(Nezapomeň na slova,
Která jsi řekl.
Drž se
Zachráním tě!)
Bille, už jen dva dny, rozumíš? Jen dva dny a znovu tě uvidím, jen dva dny a znovu se setkám s tvými rty. Jen dva dny a už tě nikdy neopustím. Konečně ti to řeknu. Slova, která ve mně byla zamčená. Tolik se těším. Počítám už i vteřiny do toho osudného okamžiku. Snad jsi to zvládl. Budeme spolu, Bille. Už napořád. Jen nesmíš být tolik nedočkavý, vždycky ti splním jakékoliv přání, jen musíš vydržet. Už brzy, lásko. Už brzy.
*flash back 2 *
,,Bille, musíš si kleknout!“
,,Já vím, jenže mi ještě řekni, co s tím mám dělat!“
,,Prostě si to ohmatáš a pak to vezmeš do pusy, jo?“
,,Vždyť je to velký! Mě to udusí!“
,,Nemusíš to brát úplně celý, stačí třeba jen špičku, no a je to!“
,,Takže, říkáš jen špičku? Ale kousat do toho nemůžu, že ne?“
,,Proboha, ne! Víš, jak by to bolelo? Bych ti to pak názorně předvedl…“
,,Hele, a co kdybys začal ty? Přeci jen jsi ten zkušenější, ne?“
,,No, jo, ale já vždycky musím začínat! Taky chci bejt jednou vyčerpanej dřív!“
,,Když já nevím… Zdá se mi to moc velký…“
,,Tak, nevím, jestli to mám brát, jako poklonu…“
,,Ne. To rozhodně ne! Kdyby to bylo menší, je to v puse hned!“
,,Aha, tak ještě za to nakonec můžu já, jo? Tss! Já ti dám…“
,,Pomoooc! Tome, nech toho!!! Aaaaaaaa…“
*konec flash backu 2 *
Schon kommt es
Ich bin so froh
Ich sehe dich
Und küsse ich dich auch
(Už to přijde
Jsem tak rád
Uvidím tě
A také tě políbím)
Klepání… Tak už je to tu. Budeme spolu. Nedočkavost byla vždycky v mé povaze. Většinou jsi na ní nadával, i když jsi nebyl o nic lepší… Vedou mě tmavou chodbou. Předávají mi věci, je to jako ve vězení. Vedou mě před bránu a já se tu ocitám úplně sám. Kde jsi, broučku? Nezapomněli na tebe? Kdepak jsi? Najdu tě… Vždycky jsem tě všude našel, najdu tě i teď. Kam jsi se schoval? Mučíš mě, Bille. Čekal jsem tak dlouho. Kde jsi?
,,Bille…“ Z hrdla mi vyjde jen jakýsi šepot. Tak, kde jsi, zlatíčko? Čekám tu na tebe. Rozhlížím se. Nejsi tu… Přijď, prosím.
*flash back 3 *
,,B-Bille, tady ne… Co… Co, když se tu někdo objeví? Bille, p-prosím, počkej domů…“
,,Nemůžu čekat, Tomi… Chci tě tady a teď. Nevydržím to, prosím…“
,,Dobře, ale rychle…“
,,Jako vždy…“
Dvojčata byla spatřena, jako nedočkavý zamilovaný pár, a verdikt? Rozdělení!!!
*konec flash backu 3 *
Der Traum ist es nicht
Ich verstehe nicht
Ich laufe für dich
Und du nur stehest
(Není to sen
Nerozumím
Běžím pro tebe
A ty jen stojíš)
Slova chtějí vše zkazit. Nedovolím jim to. Teplý prst přistane na tvých ústech. Oči máš přivřené. Ano, také to cítím. Jediný dotek a už jsme zase spolu. Rty… Jedině na tvoje rty se nyní chci dívat. Patří mě. Nikdo jiný je nesmí líbat. Budu tě milovat, tak jako ty mě. Chyběl jsi mi, ale já věděl, že tato chvíle jednou nastane. Vzpomínáš na náš den?
,,Neříkej to, Bille… Nebo se mi rozplyneš… Pamatuješ na tvoje vyznání? Nikdy jsem ti ho neoplatil. Prostě jsem jen čekal a čekám dál… U mě jsi na prvním místě, proto nemám právo ti něco vyznávat, jako první…“ Ani nevím, proč šeptám, snad, aby prudký hrubý hlas nerozdrobil příjemnou atmosféru…
,,Čekal jsem, Tome. Každý den byl pro mě štěstím, protože jsem věděl, že se zase setkáme… Tak moc jsi mi chyběl, ale pro tebe bych to vydržel ještě déle. Tak moc tě miluji, Tome. Tvoje doteky, polibky, tvá slova… Všechno mi chybělo, nevím, jak jsem to mohl vydržet, jen mě nad vodou držela myšlenka, že tě opět uvidím… A vidím tě… Jsi můj život… Moje srdce… Už nikdy nepůjdeš pryč!“ Tvoje vřelá náruč mě obejme a já se v ní ztrácím. Pohltil jsi mě. Tahle chvíle je jedinečná. Z tvých rukou se do mě zařezávají pouta, která nás mají spoutat jednou pro vždy. Tvá náruč hřeje, ale pořád mi něco chybí. Že by tvé rty? Nesmíme udělat tu samou chybu, vím, že nás sledují. Strom, kousek vedle nás bude opět svědkem naší roztouženosti. Chceš to tak, Bille? Pak mě tedy následuj.
Deine Lippen macht sich auf
Deine Hände umarmen mich
Dein Blick ist einmalig
Ich will nicht dich verloren
Schon niemand mehr
(Tvoje rty se otevírají
Tvoje ruce mě objímají
Tvůj pohled je jedinečný
Nechci tě ztratit
Už nikdy více)
Ze všech stran nám poskytují ochranné paže stromy. Konečně se na někoho můžeme spolehnout. Chvíle, na kterou jsem čekal tak dlouho, se nenávratně blíží. No tak, chci tě cítit… Rudé rty si stydlivě skousáváš. Copak ty se mě stydíš? Neboj se, nemusíš… Pohyb byl rychlý. Dotknutí dvou rudých poupat se změnilo v neskonalou bouři růží. Ruce nedočkavě bloudily po tvém těle. Tato chvíle nemůže nikdy skončit. Jsme tu, ty a já. Rty a jazyky. Jsme opět jedno tělo. Jsme tak blízko u sebe, že pokud by se někdo pokusil o naše rozdělení, byla by to jen ztráta času. Chtěl jsi to tak? Já, ano. Tolikrát. Neměl jsem sílu. Teď jí mám. Konečně…
,,Lásko, moje… Tolik tě miluji. Slovy to vyjádřit nemohu. Zůstaň se mnou, navždy…“
Eine Liebe euch vereint
Halten wir zusammen
Zweillinge…
Zusammen…
Auf immer…
(Láska vás spojí
Držme spolu
Dvojčata…
Dohromady…
Na vždycky…
autor: Ter
betaread: Janule
betaread: Janule
