Nekonečný dny plný trápení

Už několikátý den přemýšlím nad tím, zda jsem vůbec normální, zda je normální, koukat den co den do rodinného alba a vyhledávat fotografie mě a mého bratra, kde jsme spolu, zda je normální myslet na to, jaký pocit by mnou projížděl, kdybych se ho dotkl, myslet na to, jak rychle by mi bušilo srdce, kdybych jednou jedinkrát zažil polibek od svého bratra…

Už jsem byl vážně na dně z těchto myšlenek, moje fantazie překračovala povolené meze, ještě že jsem si to nikdy nikam nezapsal, protože kdyby se na tohle přišlo, myslím, že by byli nuceni obnovit mučící formy a mě by snad umučili k smrti, kdyby…

Ale kdyby věděl, co se mnou dělá, když se na mě usmívá, když mi každý večer věnuje letmý polibek na tvář před spaním, když mě ráno probouzí něžným hlazením po tváři, když mě objímá…

Nemůžu říci, že by mi tohle vadilo, spíš bych řekl, že se mnou Tom flirtuje a že se mu to líbí, mě samozřejmě taky, ale v určitých mezích, někdy mám pocit, že to nevydržím a že vybouchnu, jako tisíc let nečinná sopka, která má v sobě tolik žhnoucí lávy, že by spálila celý svět… někdy nás od polibku dělí jenom krůček…řekl bych, že Tom o ten polibek stojí, ale copak já mu ho můžu dát, když vím, že jde jenom o pouhou zábavu? Ne, já ho miluju, nemůžu se kojit nadějí, že on mě snad také, tohle by ho nenapadlo ani ve snu, vždycky byl na holky, které svými vnady zboří celý dům…

Neříká se mi to lehce, ale v těch chvílích se nedokážu bránit, když vidím jeho úsměv, jeho opálenou pokožku, cítím na sobě jeho dech, cítím jak mu buší srdce, co bych dal za to, kdyby bušilo jenom pro mě…

Tom je prostě typ člověka, co hrozně rád flirtuje a je mu asi jedno, jestli se svým bráškou, nebo nějakou kozatou blbkou, támhle z rohu ulice..

Stejně, jako každý víkend, volný víkend, jsem vstal z postele a šel po schodech dolů. Na sobě jsem měl jenom modrý župan, pod kterým jsem měl moje oblíbené boxerky se zajíčkem na zadku… Do kuchyně mě dovedla líbezná vůně čerstvých vaflí a jahodového, slazeného mléka…naše oblíbené s Tomem…

,,Ahoj,“ pozdravil jsem ho, když jsem přišel do kuchyně

,,Dobrý,“ usmál se na mě Tom, jenom jsem si dal vlasy za ucho a namířil jsem si to kolem něj do lednice, překvapilo mě, že mě pevně chytl za ruku a stáhl mě silou k sobě…můj pohled první sjel na naše ruce a pak mu pohledem vyjel do očí, v mých bylo jasně vidět, že jsem se ptal, proč tak surově…

,,Ani pusu nedostanu jo?“ řekl Tom a mírně se usmál… protočil jsem oči v sloup a znuděně mlaskl…dal jsem mu kratičkou pusu na tvář a pokračoval jsem v cestě….už zase, už zase si se mnou hrál…moje vážně nejblbější vlastnost je, že se prostě neubráním, že mu všechno dovolím a pak toho možná lituji. Dneska jsem toho ale nelitoval…

Z lednice jsem vyndal vychlazené mléko a nalil si ho do vysoké sklenice a napil jsem se ,,Co, že jsi vstal takhle časně? Myslel jsem, že se postele držíš jako klíště…“ řekl jsem a koukl se tázavě na svého bratra, který se opíral o kuchyňskou, mramorovou desku a koukal do země…po chvíli se koukl konečně na mě, ale odpovědi jsem se nedočkal, zřejmě nepochopil…

„No, pamatuji si dny, kdy jsem tě jako malého táhl z postele za nohy a ty ses křečovitě držel ocelových tyčí a brečel jsi, že se ti nechce,“ řekl jsem a při této vzpomínce jsem se musel zasmát…

,,Jo, ale ty jsi byl ještě malejší a byl jsi tak ošklivej, že jsi chudáčka Toma nenechal ani dospat.“ Odpověděl a na tvářičce si vykouzlil tak sladký úsměv, že jsem měl co dělat, aby se mi nepodlomila kolena…

,,Kdyby nebylo mě, tak dneska neumíš ani mluvit,“ ušklíbl jsem se a opřel jsem se o linku, kousek od něj…

Zase se mě zmocňoval pocit, že dnes něco přijde, že se bude něco dít… že přijde něco, na co jsem čekal tak dlouho, byť jen malý polibek, dotek, cokoli…

Kuchyň zaplavila vlna ticha. Oba jsme jenom oddechovali. Můj dech byl klidnější, než ten Tomův… sklopil jsem zrak na mé prsty, které pevně svíraly křehkou sklenici. Ani bych se nedivil, kdyby tím tlakem praskla… raději jsem jí položil vedle sebe.. Otočil jsem hlavu na Toma, ten na mě také.. Oba jsme se jenom nechápavě usmáli a já jsem uhnul pohledem, ale ten jeho, jsem na sobě pořád cítil, cítil jsem, jak se na mě pořád upřeně kouká, jak mou postavu sjíždí pohledem, musel jsem zavřít oči a v duchu si dokola říkat, že se na mě nedívá, že se kouká jinam…

Opak byl pravdou, když jsem otevřel oči, stál přede mnou a koukal se mi do očí…narovnal jsem se a oči jsem trošku sklopil dolů, protože jsem byl zkrátka vyšší, než Tomík… oba jsme měli vážný výraz ve tváři…

Jenom krátkou chvíli jsem mohl přemýšlet o tom, co bude dál, ale Tom mě toho všeho přemýšlení zbavil, když ke mně přistoupil blíž a župan mi opatrně rozvázal…lehce jsem si přikousl spodní ret a koukl se na můj župan, jak dopadá na zem, stál jsem tam jenom v černých boxerkách.. Stiskl mou bradu a vytáhl si jí do linie svého obličeje tak, abych se mu koukal do očí…ihned, jak jsme byli ve vodorovné poloze svými obličeji, mou bradu pustil a jeho pravá ruka mi zajela do vlasů a druhá mi přejela po břiše a zajela mi přes bok až na záda a mírně se ke mně nahnul. Nemusel moc, byli jsme u sebe už tak dost blízko. Svými rty přejel po těch mých a vydechl mi na tvář, jenom jsem na chviličku zaklonil hlavu, abych se mohl nadechnout..srdce se mi rozbušilo, nedivil bych se, kdyby mi vylítlo z hrudníku…zase jsem hlavu sklonil k němu, políbil mě. Dlouze a s láskou. Cítil jsem jí tam…

Ne, tohle už vážně nešlo vydržet, moje ruka mu sjela po paži až za krk, kde se střetla i s mou druhou rukou, pevně jsem ho objal a začal ho pomalu líbat, nechtěl jsem být rychlý a zbrklý, musel jsem se vším počítat…

Polibky mi oplácel, nemusel předtím nic říkat, slova jsme nepotřebovali..ani jeden…,,Miluju tě,“ zaznělo 2x mezi polibky, avšak pokaždé od někoho jiného…

autor: Ivetka
betaread: Janule