(tučné písmo je minulost, slabé přítomnost )
Jen o trochu více lásky
Jen o trochu více vášně
Tak by to mělo začít
Kůže na kůži
Pomalu jsem otevíral dveře a doufal, že ho tím neprobudím. Měl jsem v plánu jej vzbudit mnohem lépe. Při tom pomyšlení mi přeběhl po rtech jemný úsměv. Opatrně jsem nakoukl, abych se ujistil, že stále ještě oddechuje v pravidelných intervalech a oddává se říši snů. Štěstí mi přálo. Tichounce jsem za sebou zavřel dveře a jako kočka došel až k jeho posteli. Posadil jsem se na její samý okraj a ještě nějakou dobu se kochal jeho dokonalostí. Nechápu, jak jsem mohl být dřív tak slepý. Vždyť on je nádherný! A bude jen můj, nikoho jiného! Nemůže patřit nikomu jinému, patří ke mně. Tak to má být. Přesně takhle je to správně.
Až jsem se dost vynadíval, začal jsem se pomalu přibližovat k jeho rtům, které vypadaly, jako dva měkké polštářky…jen se do nich položit. A to jsem měl v úmyslu. Položit své rty na ty jeho a spočinout tak v jeden dlouhý a romantický polibek. Ta blízkost se nedala dále snášet. Netrpělivě jsem začal přejíždět po jeho sladké pusince. Měl jsem chuť líbat se s ním, až do konce svého života. Dezorientovaně otevřel oči a snažil se zjistit, co se to s ním děje. Šokovaně mě od sebe odtáhl a chytl se za pusu. ,,Bille! Co to… co si to dělal? Jsi normální? Tohle přece ne-„, nenechal jsem ho domluvit. Místo toho jsem vylíbal všechna jeho slova z úst. Chvíli se bránil, ale neuniklo mi, že se mu to postupně začalo líbit. Tlak jeho rukou proti mé hrudi pomalu ustával, až ochabl úplně. Místo toho si je obmotal kolem mého krku a začal mi polibky oplácet. Myslel jsem, že zešílím. Byla to naprostá euforie. Neuměl jsem to popsat slovy a neumím to dodneška. ,,Bille…co to děláme?To nesmíme!“, udýchaně se odtáhl, ale přitom si mě pokládal na sebe. ,,Nezáleží na tom, co smíme a co ne. My vždycky překračovali všechna pravidla, pamatuješ?“, čekal jsem nějaký razantnější odpor z jeho strany, ale on pouze horlivě přikývl a opět se vpil do mých rtů.
Pokud mě teď opustíš
Řekni mi, že jsi prostě neuspěl
Zapomeneme na to
Dokud bude naše láska stále tak silná
,,Tak si za ní běž! Pokud si myslíš, že ona ti dá to stejné, jako jsem ti dal já! Běž, ale už se nikdy nevracej!“, hážu vázu, která se ovšem rozbije o právě se zavírající dveře. Svezu se podél stěny dolů a propukám v mohutný pláč. Vzlykám a u toho se třesu. Jak mi to mohl udělat? Vždyť…já ho miluji! A vím, že on mě taky, i když tvrdí opak. Vždycky se bál, že se na to jednou přijde. Proto se rozhodl to jen tak ukončit. Našel si dívku, jsou spolu už pět měsíců. Ale já se s tím stále nemůžu vyrovnat. Nechci se s tím vyrovnávat. Nechci a nebudu! Je to špatně! A nejhorší je, že on to ví. Ale dělá, jako že to nevidí. Právě si u mě byl pro poslední věci. Bydlí i s Audrey ve vlastním bytě. Vlastně…je to spíš apartmán, než byt. Ano, Tom si vždycky potrpěl na luxus. Vždy musel mít jen to nejlepší. Když si vzpomenu, jak mi dřív šeptával, že získal úplně všechno nejlepší. Nejlepší rodinu, kapelu, fanoušky a mě. Opakoval mi to často, možná až příliš. Téměř mi to tehdy zevšednělo. A teď? Co bych dal za jediný jeho dotek, který by byl míněn i jinak, než pouze bratrsky.
Tady kvete pravý milostný vztah
Mysli na to a pevně uchop svoji šanci
Zítra tě opustím
Ale jsem tu pro tebe dnes večer
Sám mi začal dlaněmi klouzat pod tričkem. A já se bláhově bál, jak ho budu muset prosit, aby mě nezavrhl za ten jediný polibek. Jemně mě začal škrabkat a u toho ochutnával chuť mojí kůže na krku. Prohnul jsem se jako luk a pevně vzepřel na loktech. Tohle byla vážně už úplná provokace, nehledě na Tomovo vzrušení, které stále rostlo a nemilosrdně mě tlačilo do stehna. ,,Ale…copak to tu máme?“, uchichtl jsem se a sjel rukou na místo, které se stalo hlavním bodem mého zájmu. Lehce jsem po něm přejel rukou a Tom vzrušeně vzdychl. To byla rajská hudba pro moje uši! Vždyť…kolikrát jsem o tomhle snil? A teď? Můj sen se stal skutečností! Jeho odpověď na moje provokativní přirážení boků proti těm jeho, byly táhlé steny a následné vysvléknutí mého trička. Jakmile tak učinil, obtočil si nohy kolem mých boků a přetočil se nade mě. Skoro jsem přestal dýchat! Tohle bylo milionkrát lepší, než všechny mé představy, které mě dlouhou dobu držely při životě. Pohodlně se usadil a zasněně si mě prohlédl.
,,Bille, já z tebe snad zešílím!“, zakňučel, jakmile zaregistroval moje nenechavé ruce na jeho podbřišku. Oba jsme vždycky spávali jen ve spodním prádle, takže jsem se nemusel zdržovat s vysvlékáním jeho nadměrného oblečení, ve kterém podle mě doslova plaval, ale zároveň mu neskutečně slušelo. Jakmile jsem začal pomalu zajíždět hluboko pod okraj jeho trenek, přestal se ovládat úplně a drsně mi sál bradavku, načež tu druhou nedočkavě mnul palcem a ukazováčkem. V tu chvíli jsem měl šílenou chuť, cítit jej v sobě. Mít alespoň na pár minut pocit, že je jenom můj, že mám na něj právo pouze já a nikdo jiný. Tahle myšlenka mě naprosto zaslepila a vysoce ovlivnila moje další chování.
Rychle jsem mu stáhl prádlo a přemýšlel jsem, jak rychle si mám rozepnout ten šílený pásek… Že já jsem si ho bral! Měl jsem ruce rozklepané naprostým vzrušením a před očima se mi tvořil lehký opar, podobný tomu alkoholovému, až na to, že jsme byli oba zcela střízliví. Tom se musel zasmát nad mojí nedočkavostí, ale jakmile jsem jej zpražil naprosto rozčíleným obličejem, přestal a rozhodl se mi pomoct. ,,Tomí…bože…“, vydechl jsem poté, co mi stáhl jak kalhoty, tak i boxerky. Teď už nám nebránilo vůbec nic. Ale my si chtěli ještě chvíli užít blízkost našich těl. Užít si toho, že jsou naše nahá těla na sobě a jemně se laskají.
Každý den se tě snažím přesvědčit
O pravosti mých citů
Tak mě miláčku nech ukázat ti, co dělat
Musel jsem asi usnout, protože před sebou vidím Toma, jak se na mě upřeně dívá. Přesně vím, co tento pohled znamená. Pro někoho je dlouhá předehra nekonečné mazlení. Pro Toma to byl oční kontakt. Vždy se mi díval zpříma do očí. Nikdy neuhnul, dokonce ani v tom nejsilnějším momentu. Pouze přivřel oči, ale nedokázal svůj pohled odvrátit úplně. To jsem na něm tolik zbožňoval.
Ovšem je to již dlouho, co se na mě takto díval. Hned, jakmile se seznámil s Audrey, tak jsme přestali udržovat náš zakázaný vztah. Šíleně to bolelo, byla to bolest přímo nesnesitelná. Při představě, že takhle se teď dívá na ni, hladí ji stejně, líbá jako mě a šeptá jí stejně sladká slůvka…jsem vždy šílel. A teď? Zase se na mě tak dívá. I když…moc si to beru, je to určitě zase další, z mých snů. Ano, jsem si zcela jist, že to je jen sen. Proto se rozhodnu Tomovi vše otevřeně říct. I za cenu, že to bude jen ve snu.
,,Tome, zase jsi tu, u mě. Vlastně, je to jen tvůj přelud, výplod mé fantazie. Moje tajná tužba, která se mi zřejmě již nikdy nesplní. Proto se vždy celý den těším, až opět proniknu do říše snů. A v těch existujeme jen my dva. Nikdo jiný. Žádná Audrey, nikdo takový v nich není. Je to něco nádherného. Něco, co jsem měl možnost zažít na vlastní kůži a ne o tom pouze jen snít. Asi ti to bude připadat směšné, ale já ti to stejně povím…“, slabě se uchechtnu. Napůl je to nad tím, co se právě chystám říct Tomovi ve snu a napůl, abych vyventiloval alespoň část ze svých emocí. Mám totiž dojem, že tohle vše je až příliš skutečné, než aby se mi to pouze jen zdálo.
,,Jak jsem tě poprvé svedl…bylo to něco naprosto…nepopsatelného. A i když jsem se s tebou miloval nejméně tisíckrát, na to naše společné „poprvé“ nikdy nezapomenu. Pořád se k němu ve vzpomínkách vracím. Ono mi vlastně ani nic jiného nezbylo…jen vzpomínky…“, zlomí se mi hlas. Už se to nedá vydržet. Brečím. Ano, jsem slaboch. Nestydím se za to a už vůbec ne před Tomem. Je to moje krev, moje druhá polovina, dvojče a především moje láska.
,,Billí, neplakej, všechno bude v pořádku, slibuju!“, to už nezvládám vůbec. Prudce se postavím a přecházím rychle po místnosti, zatímco mu celou situaci zmateně objasňuji: ,,Ty to nechápeš! Pro tebe ano, ty máš…JI…“, znechuceně se otřesu a pokračuji ,,ale co já? Jsem zoufalý a jediná možnost, kdy mi ještě smíš patřit, je jen už v mé hlavě. Nedokážeš si vůbec představit, jak mě to ničí! Ty jsi šťastný, ale já pomalu umírám. Copak to nevidíš??? Nikdy jsem se nikomu tak neodevzdal, jako právě tobě. Poddal jsme se ti úplně celý. Protože jsem věděl že jedině ty mě miluješ bez jakýchkoliv zištných důvodů. Bože! Když si vzpomenu, jak mě zrazovalo moje vlastní tělo. A…a vůbec…ne-nedívej s..e na-na mě tak…a…s-tůj!“, koktám. Nechci si ho připustit k tělu už ani ve snu. Vím, že by mi potom bylo ještě hůř.
,,Billí, lásko, ale tohle není sen!“, pomalu se přibližuješ, zatímco já úspěšně couvám. Nevěřím. Ne že bych nevěřil tomu, že to je skutečnost, tomu bych snad i uvěřil. Já jen už prostě nevěřím tobě. Zradil jsi mě a já nevím, jestli někdy opět získáš moji důvěru.
Jen o trochu více lásky
Jen o trochu více vášně
Tak by to mělo začít
Kůže na kůži
Dvěma prsty jsem jemně zvedl jeho krásnou hlavinku, abych jej mohl znovu políbit. Jeho polibky byly tak dokonalé, nedalo se jim odolat. A těch pár vteřin, co jsem nemohl vjíždět svým jazykem hluboko do jeho úst, pro mě byly doslova utrpením. Po chvíli jsem ho chytl za dready a zavrátil mu hlavu trochu dozadu. Vzrušeně se mi otřel párkrát o klín a jednou rukou mi mnul levý bok. Mě nebránilo nic v tom, abych mohl začít ochutnávat jeho sametovou pokožku na krku. Moje buňky na rtech doslova plesaly, když se směly Toma takto vzrušivě dotýkat a dráždit jej do naprosté nepříčetnosti. Ten pocit, že tu blaženost, kterou právě prožívá, mu způsobuju jen já a nikdo jiný, mne hnal dál a dál. Přitiskl jsem si ho na sebe. Nemohl jsem odolat. Nohy jsem obmotal kolem jeho boků a škrabal jej přitom na zádech. Leželi jsme přitisknutí na sobě. Po chvíli jsem nohy položil zpět na postel a roztáhl je.Pochopil.Něžně mě políbit a trochu si mě posunul. A potom…nejen že jsme byli svými těly na sobě, kůže na kůži, ale byli jsme i jedno tělo. Bylo to přesně tak krásné, jak jsem si to vždy představoval. Počáteční bolest předčilo mé stále se zvyšující vzrušení. Tom začal přidávat na intenzitě. Přirážel čím dál více nenasytněji. Slastně jsem se pod ním prohýbal a vzrušeně oddechoval. To, co jsem v tu chvíli cítil, bylo to nejkrásnější, co jsem kdy měl možnost poznat.
Netrvalo dlouho a to nádherné stvoření přirazilo naposledy a udýchaně se na mě položilo. ,,Miluji tě…“, zašeptal mi a celý rozklepaný ze mě vyšel. ,,Já tebe taky, lásko moje!“, oplatil jsem mu vyznání, Tom se svalil vedle mě a já přes nás přehodil přikrývku. Lehl jsem si na jeho hrudník a levou rukou ho hladil po jeho dokonalém bříšku. Po chvíli jsme oba usnuli vyčerpáním. Nebylo to jen z toho silného pocitu. Bylo to i z toho, že jsme byli zcela vyčerpáni novým citem, který jsme v sobě objevili již dávno, ale poprvé jsme dokázali naše tužby zrealizovat.
Jen si být o trochu více blíž
Jen o trochu více citu
Protože si nemyslím, že by to byl hřích
Kůže na kůži
,,Ty se mě bojíš?“, překvapeně se ptáš, když zmařím tvůj pokus mne pohladit. ,,Ne…nebojím…jen už nechci znovu trpět!“, říkám ti to natvrdo. Tvoje rty se pomalu ,ale jistě, začínají rozšiřovat do úsměvu. Z toho úsměvu mě mrazí. Je tak upřímný a vidím v něm tolik…lásky? Je to ještě vůbec možné?
,,Nebudeš,slibuji! Audrey jsem opustil. Myslel jsem, že se mi s ní podaří na tebe zapomenout. Ale zmýlil jsem se. Můžeš mi to prosím odpustit?“, ptáš se trochu zakřiknutě. ,,Tome..“, překvapeně vydechnu: ,,bude to strašně těžké…ale pokusím se…vždyť tě přece miluji!“,
,,A já tebe taky!“, na nic nečekáme, vrháme se jeden druhému do náruče. A mě najednou steče pár slz. Nejsou to už ale slzy smutku, bolesti a zklamání, které jsem ronil posledních pět měsíců každý den. Toto jsou slzy štěstí!
,,Tomí?“ ,,Ano lásko?“, čekáš na moji otázku. ,,Že už mě nikdy neopustíš? Slib mi to! Ale tentokrát napořád!“, začínám tě žádostivě líbat a ty z mých polibků cítíš, jak moc si přeji, abys zůstal už navždy můj. ,,Slibuji!“, přerušíš naše sladké polibky a zadíváš se mi do očí. ,,Dobře, tak já tomu tedy budu věřit a taky budu doufat, že na to jednoho dne zase nezapomeneš.“
Víš vůbec, že tato hra se musí hrát
Dokud nevyprší její čas?
Nevidíš, že mé srdce vycítí
Chvíli, kdy budeš jen můj?
Začínám se pomalu přibližovat za účelem okusit znovu chuť jeho polibků.Tentokrát mne od sebe však šokovaně neodtáhne, ale přivine na svoji hruď.Oddáváme se svojí touze…přesně jako tehdy…
Jen o trochu více lásky
Jen o trochu více lásky
…Kůže na kůži…
autor: Verča
betaread: Janule
betaread: Janule
wow toto bolo……..uzasne zaujimave!!!