Milovat nenáviděného

„Bille, pojď sem,“ vyzval Tom Billa. Ten k němu okamžitě přešel. Nekladl odpor, jako vždycky.

Všechno začalo, asi když mu bylo tak devět let. Nebo dřív? Či později? Bylo to v listopadu? Nebo snad v červnu? Nevěděl. Možná to trvalo déle, možná už od jeho narození. Ale ten zásadní zlom si pamatoval docela dobře. Stalo se to 1. září 2004.

Narozeninová párty se povedla velice dobře. Bill si pamatoval, jak byl šťastný. Šťastný. Ano, štěstí z něj doslova sálalo. Bylo mu čerstvých 15 let. Jeho dvojče bylo též štěstím bez sebe. I když… Doopravdy bylo štěstím bez sebe? To Bill nevěděl. Za to však přesně věděl, co se dělo po skončení oslavy. Šel přímo do svého pokoje, když ho chytila jakási ruka a vtáhla ho do koupelny. Mrskla s ním na zeď. Bill absolutně nevěděl, co se děje, a tak ho ani nenapadlo vzdorovat. Podíval se na toho, který s ním zacházel takhle surově. Překvapeně zamrkal. Před ním stál jeho bratr Tom. A bratr se právě velice lačně díval na jeho tělo. Billovi to bylo až nepříjemné. Takhle se přeci na sebe bratři nedívají… nebo snad ano? Tom se k němu přiblížil tak, že je dělilo jen pár centimetrů.

„Co se dě..“ chtěl se zeptat Bill a pokusil se ho odstrčit. Než stačil dokončit větu, zasáhla ho bratrova pěst. Z nosu mu vytryskla krev a on sjel po chladné zdi dolů. Tiskl si nos v dlaních a snažil se aspoň trochu zabránit krvácení.

Najednou ucítil, jak mu Tom odtahuje ruce od obličeje. Pokusil se mu je vytrhnout, ale jeho dvojče je drželo pevně.

Tom vzrušeně vydechl. Bill vůbec nevěděl o co jde, ale byl mu velice nepříjemný bratrův pohled. Zavřel oči. Nechtěl se dívat do těch Tomových, protože mu začínalo být jasné, že bratr mu chce ublížit. Děsil se toho, co by z očí vyčetl.

Z očí tak podobných těm jeho. Náhle ucítil dotek pod nosem. Tom mu setřel krev, kterou okamžitě nahradila další. Potom ucítil tlak na rtech. Automaticky je otevřel. Do úst mu vklouzl prst, Tomův prst, na kterém ještě zbyla jeho krev.

„Olízni to. A ať to vidím. Nebo schytáš další.“ Promluvil Tom. Poprvé od té osudné chvíle, kdy Billa vtáhnul do koupelny. V tom stísněném prostoru působil jeho hlas cize a Billovi naskočila husí kůže. Další ránu ale nechtěl, bál se, že to jeho nos nevydrží. Také měl nejasné tušení, že by to už asi nebylo na obličej. Proto krev olízl. Slyšel, jak Tom vzdychl. Rozhodl se, že otevře oči. Jakmile to ale udělal, okamžitě zalitoval. Výjev byl příliš hrozivý. Nad ním se tyčil Tom, který vzrušeně zíral na svůj prst, který měl Bill pořád ještě v ústech. Jindy bílé světlo, nahradilo červené. A Bill si také všiml, že Tom byl nahý. Poprvé se otřásl při pomyšlení na to, jak je slabý v porovnání s bratrem a co by mu mohl Tom udělat, kdyby chtěl. A on evidentně chtěl. Bratr se ďábelsky ušklíbl a znovu promluvil.

„Vidíš bratříčku. Je čas dát ti životní lekci. Musíš se naučit, že v životě se k tobě nebudou chovat všichni vždycky dobře. A já tě to naučím velice rád. Takže uděláš všechno, co budu chtít. A pokud ne, nemysli si, že budeš moct příštích pár týdnů chodit. Je to jasné?“ Bill se rozklepal. Bylo mu jasné úplně všechno. Rychle kývnul. Tom se usmál, i když to vypadalo spíš jako škleb. Vždycky miloval krev. A dnes… dnes to bude o tolik jiné, než když zabíjel například brouky, nebo mouchy. Nebo když zlomil Scottym nohu. Nikdo na to nikdy nepřišel. Znovu se usmál a poodstoupil od Billa. Ten na něj jenom překvapeně zíral.

„Svlékni se. Nemusíš spěchat.“ Billův výraz se změnil z překvapeného na vyděšený. Už nevydržel Tomův pohled plný hrubé touhy a tak radši odvrátil pohled. Pomalu si stáhnul černé tričko a odhalil tak vychrtlý a světlý, nepravidelně se zdvihající hrudník. Tom zasténal a Bill musel potlačit nutkání zacpat si uši. Potom si sundal boty, ponožky a džíny. Zůstal už jenom ve volných boxerkách.

„Odedneška budeš nosit jenom upnuté věci. A to myslím i boxerky. Je to jasné?“ zeptal se Tom, který se opíral o umyvadlo. Bill rychle kývnul, ale v duchu byl naprosto zoufalý. To nebude jenom dnešek. Po tváři se mu skutálela slza. Začal se třást. Snažil se přinutit k sundání boxerek, ale prostě to neodkázal. Moc se styděl. Rychle se podíval na Toma. Ten se pohnul směrem k němu. Bill si rychle sundal poslední kus prádla. Věděl, že už nic nemá cenu a tak se napřímil. Tom zasténal, už se nedokázal ovládat a ani se mu nechtělo. Přirazil Billa na vanu a začal ho divoce líbat. Bill se zapřel o vanu, aby se nepřevážili. Tomovy divoké polibky se mu najednou začaly líbit a tak je začal oplácet. Ale Tom nechtěl pouze polibky. Vzájemné tření klínů ho dovádělo k šílenství. Po bratrovi toužil už docela dlouho. Vzal Billa za vlasy a odtrhl ho od jeho rtů. Znovu zasténal při pohledu na Billovy naběhlé rty a rozcuchané černé vlasy. Ukázal na svůj vzrušený klín.

„Dělej.“ Bill se na něj jenom vyděšeně podíval. Tohle nikdy nedělal, vlastně, jeho sexuální zážitky končily u toho, kdy mu na klíně spal jeho kocour Kazimír.

Ale když viděl krutý záblesk v očích svého dvojčete, klesl rychle na kolena. Tomův penis byl na Billova malá ústa až moc velký. Bill mu tedy zkusmo olízl špičku jeho chlouby. Tom zasténal a udělal dva kroky zpátky, takže narazil na umyvadlo. Bill ho vzal do pusy celého. Tom sténal a vzdychal. Po velice krátké době, která však Billovi připadala delší, než celý jeho dosavadní život, Tom vyvrcholil. Sperma vytrysklo všude kolem.

„Spolkni to,“ přikázal s menšími obtížemi Tom Billovi. Ten se snažil, ale množství bylo takové, že se začal dusit. Když s červeným obličejem, ale dílem dokonaným, vzhlédl k tomu, který mu to všechno způsobil, pochopil, že tohle Tomovi naprosto jistě stačit nebude.

Tom Billa surově chytil a vytáhl na nohy. Billovi bylo všechno jasné, ale to neznamenalo, že neměl strach. Měl a obrovský. Trhaně se nadechl.

„Běž támhle,“ ukázal Tom k držadlu na ručníky, “ a chytni se toho. Roztáhni nohy.“ Bill udělal, co Tom přikázal. Potom si Tom všiml, že Bill není vůbec vzrušený. Několika zručnými pohyby to napravil. A potom bez nejmenších okolků do Billa vnikl. Ten jenom zaúpěl bolestí. A potom se mu všechno slilo do spousty barev, rozmazaných. Převažovala v nich černá a červená. Centrem celého spektra byl Tom. Možná si právě v tu dobu Bill uvědomil, že Toma miluje. Možná to bylo později. Ale byl to pro něj hrozný zážitek, to věděl jistě. Točila se mu hlava, chtěl aby to skončilo. Slyšel Toma sténat. Byl to zvuk nepříjemnější, než škrábání nehtů po tabuli. Nebrečel, neměl na to sílu. Jenom držel. A potom, těsně po Tomově vyvrcholení, omdlel.

Tom se díval na Billovu nehybnou postavu, která ležela v kaluži krve. Odněkud ze skřínky vytáhl skleněnou zkumavku a nabral do ní Billovu krev. Zkumavku zazátkoval, vzal si župan a odešel z koupelny. Nezapomněl zamknout, co by se stalo, kdyby ho takhle našla matka?

Takhle proběhlo Billovo první milování. Tedy milování, to byla spíš soulož. Ano, bylo to takhle, v koupelně, tvrdě, se svým bratrem. Nechtěl to. A nechtěl to ani dalších několik let. Ale copak měl na vybranou. Navíc, zjistil, že každý den netrpělivě čeká na to, až jeho bratr přijde. Zamiloval se do něj. To, že Toma uváděl do extáze, mu působilo radost. Byl jako pejsek, co přiběhne na zavolání a postupem času mu to ani nepřišlo divné. Pro něj byl středem vesmíru Tom. Jeho bratr, Tom.

Až jednou…

„Bille?“ zavolal Tom na Billa. Ten okamžitě přiběhl.

„Ano Tome? Copak chceš?“ vyčkával. Těšil se.

„Bille, mezi námi je konec. Oba dva to uvítáme. Co říkáš?“ Bill na něj zůstal šokovaně hledět. Jak to může říct takhle klidně? Tolik let vztahu… To k němu nic necítí? To přece není možné!

„Proč?“ Vyjekl. Spustily se mu proudy slz.

„Proč? Bille! Ty sám musíš vidět, že jseš… opotřebovaný. Myslíš si, že s někým takovým bych chtěl spát? A nebul prosimtě.“

„Opotřebovaný?“ Zaječel už doopravdy hystericky Bill. Nepřestal brečet, ba právě naopak. A to byl zvyklý splnit každý příkaz, který dostal. Vyskočil na nohy, vyběhl z hotelového pokoje a nezapomněl za sebou třísknout dveřmi. Vyběhl z hotelu a běžel městem. Zastavil se až na nějakém mostě. Vyšplhal na most. Podíval se na řeku pod sebou. Proč ale skákat? Ne, takovou radost Tomovi neudělá. Napadl ho plán.

Tom ležel na posteli a poslouchal hudbu. Neslyšel Billa vejít. Zaregistroval ho teprve, když mu vytrhl sluchátka z uší. Překvapeně se na bratra podíval. Ten se jenom usmál.

„Tome, možná by si mohl vědět, že jsem si to fotil. A ty fotky mám.“ Na Tomově tváři se vystřídala řada emocí. Převažoval strach.

„Vezl by jsi se se mnou!“ namítl.

„Tome, opravdu si myslíš, že by mě to zajímalo?“ Tom se na něj jenom vyděšeně podíval a potom lehce kývl.

Bill blafoval, samozřejmě. Ale nějaké fotky nafotí určitě a kdo ví? Třeba se do něj Tom nakonec zamiluje.

autor: Saendyx
betaread: Janule