Marcus se pobaveně ušklíbnul.
„Bille, ty jsi úžasný, vážně. Nic ti nevyčítám, vážně, zasloužil jsem si to, na tvém místě by tak jednal každý.“ Bill nechápavě zavrtěl hlavou, přestože mu pomalu začaly docházet veškeré souvislosti. Vlastně si byl téměř jistý, byl si tak nepříjemně jistý, až jej z toho bolelo u srdce.
„O čem to mluvíš?“ Chlapec se na něj zpříma zadíval.
„Vyřiď bratrovi, že to zařídil dobře. A jestli to před tebou dokázal utajit, tak to před Tomem opravdu smekám.“
„To Tom tě takhle zřídil?“ zeptal se Bill bezbarvým hlasem. Měl pocit, že se mu rozskočí hlava, jak silné tlaky v ní cítil. Chtělo se mu smát, smát svému zoufalství, nebo spíš své nepoučitelné naivitě, na niž zase doplatil. Marcus se pousmál.
„Tom by si nešpinil ruce. On na to má lidi.“
„Co tím chceš říct?“
„Prostě jen to, že si jako doprovod přivedl tři společníky, kteří tě měli pomstít. Jak sám vidíš, odvedli svou práci dobře, ještě dnes jsem si nebyl jistý, jestli vstanu.“
V Billovi se vařila krev. Nemohl věřit tomu, co právě slyšel, prostě si to nedokázal připustit. Byl tak hloupý, tak zaslepený Tomovou pozorností, ochoten uvěřit mu všechno, ochoten udělat pro něj všechno. Bratrovi bylo jedno co si myslí on, znovu se potvrdila jeho slova. Proč se zabývat nějakým slibem, raději to vyřešil po svém, tak jak si představoval on. Mělo ho to napadnout, jak jen to nemohl poznat? Vždyť ještě včera v noci… Když si vybavil Tomovy doteky, jak se mu úplně oddal, byl jenom jeho, bezmezně mu patřil. Byl k němu tak něžný, tak sladký a ohleduplný, hrál na jeho city, snažil se ospravedlnit, vynahradit mu, že porušil dohodu. Všechno do sebe tak perfektně zapadalo, jistě, když jej odpoledne odmítnul, prostě měl výčitky, bylo mu hloupé přijmout jeho lásku tak brzy po celém incidentu. Do večera z něj obavy spadly, měl jistotu, že on se nic nedozví, takže s ním může bez omezení spát.
„Chceš mi tím říct, že oni tě bili a Tom se díval?“ Marcus pokrčil rameny.
„Vystihnul jsi to skoro přesně, tvůj bratr si sice ke konci taky přišel dát jednu ránu, ale to už mi věci celkem splývaly, takže z toho asi moc neměl. Bille, nechci abys mu to vyčítal, měl na to právo. Ublížil jsem jeho milovanému člověku a je jasné, že v tu chvíli nemyslel na nic jiného, než jak mi to oplatit. Dělal to pro tebe, jenom pro tebe, věděl, že tímto způsobem mi dá dostatečně najevo, co se mi stane, když se k tobě znovu přiblížím. Vlastně se divím, že to neudělal, už když jsem k vám přišel poprvé. Asi by ti tím ušetřil další bolest.“ Marcus sjel očima na Billovo stále ještě zarudlé zápěstí, kde se pomalu vytvářely strupy, způsobené hojením.
„Bolí to?“ zeptal se tiše. Bill zavrtěl hlavou.
„Už ne, jen první den, potom už nic. Marcusi, já vím dobře, co se mezi námi stalo, ale násilím se věci prostě nevyřeší.“
„Správně. Je mi jen líto, že jsem na to přišel tak pozdě a ty jsi na to doplatil i podruhé. Už tehdy jsem si měl uvědomit, že násilí mi tě nepřivede.“ Bill sklopil oči.
„Je dobré, že jsi na to vůbec přišel. To je krok vpřed.“
Bill kráčel pomalu, neměl důvod spěchat, proč taky, doma na něj nečekalo nic dobrého, jen jeden člověk, který pro něj znamenal celý svět a kterému už nebude moci nikdy důvěřovat. Jaká ironie, ještě v noci se cítil tak neuvěřitelně šťastný, ještě v noci měl všechno, měl Toma, to on pro něj znamenal všechno. On nedokáže žít bez důvěry, nedokáže žít po boku někoho, kdo nerespektuje jeho přání, jeho zásady. Prosil ho, útrpně jej žádala a Tom na to kývnul. Souhlasil a přesto si zase udělal věci po svém, jako by neexistovalo námitek. Během jediného rána, jednoho šedivého obyčejného rána, které na první pohled vypadá jako stovky dalších před ním, se vám zhroutí svět jako domeček z karet. Co si to nalhával, myslel si snad, že dokáže Toma změnit? Že jeho návyky změní jeho láska? Jistě že ne, to jsou jen přání a touhy zamilovaných lidí, kteří mají pocit, že jejich planoucí srdce dokáží pohnout i horou. Opak je pravdou, láska ho jen zaslepila, ukázala mu věci v tom lepším světle a skryla pod růžovým oparem skutečnou realitu. Realitu, že Tom zůstane stejný, jen se bude umět čím dál lépe přetvařovat. Co na to říct? Nevěděl. Rozčarování bylo příliš velké na to, aby mu dovolilo normálně uvažovat. Blížil se k jejich domu a vlastně ani netušil co chce říct. Měl na jazyku stovky výčitek, ale už dopředu věděl, že se nezmůže na jedinou. Proč? Protože ho miloval. Úplně jednoduše jej miloval a nic na světě nedokázalo ten cit potlačit. Měl tak málo na výběr, tak strašně malou možnost volby, byl bezradný. Marcus mu sice otevřel oči, ale na druhou stranu musel uznat, že s těmi zavřenými, se mu dýchalo mnohem lépe. Vkročil do haly, bezmyšlenkovitě zamířil do obýváku, kde spatřil Toma. Seděl a zaujatě sledoval děj na obrazovce. Billovi se tím návalem emocí málem roztrhlo srdce. Může mu snad něco vyčítat? Vždyť stačí, aby se na něj Tom podíval a on nebude schopen si ani vybavit vlastní jméno. Byl příliš slabý, příliš zamilovaný. Několika kroky došel k televizi a jedním pohybem ji vypnul. Bratr se na něj překvapeně podíval. Bill se nadechl.
„Je konec,“ pronesl do hrobového ticha…
autor: Heidi
betaread: Janule
Já to věděla, že na to Bill přijde. Taky nemám ráda, když se věci řeší násilím, ale na druhou stranu zase Toma chápu. Chtěl prostě bránit Billovu čest a doufal, že tohle konečně Marcuse přiměje přestat. A podle všeho to zatím vypadá, že to tak i bude. Jenom se teda divím, že přes to všechno, co Marcus Billovi udělal se s ním Bill tak bavil. Já bych to asi nezvládla…
Ale co to je ten konec? To snad ne 🙁