Bill sebou prudce trhnul a s výkřikem se vyhoupl do sedu. Mohutně mrkal, aby si jeho oči navykly neproniknutelné tmě, která v pokoji vládla a prvních několik vteřin si připadal naprosto dezorientovaný. Nemohl si uvědomit, jestli se to, co se odehrávalo ještě před chvílí a co ho tak příšerně vyděsilo, byla skutečnost, nebo pouhý sen. Zmateně položil ruku na místo vedle sebe a okamžitě nahmatal Toma, kterého bratrův křik natolik vyděsil, že starostlivě vstal.
„Jsi v pořádku? Co se děje?“ ptal se polekaně a rozsvítil malou lampu nad svojí hlavou. V jejím světle se podíval na Billovu vyděšenou tvář, po níž stékaly krůpěje potu a byla podivně stáhnutá v jakési křeči. Nemohl si nevšimnout, jak je bratr zpocený, kdoví jak dlouho se ve spánku neklidně převaloval a co trápilo jeho mysl. Bill ztěžka oddechoval, teprve když si pořádně ujasnil, kde právě je a trochu se vzpamatoval, pohlédl na Toma.
„Jen sen. Byl tak hrozný, já, já se tak bál, že to všechno je doopravdy, že to skutečně prožívám…“ jeho hlas znatelně kolísal, Tom neváhal a silně jej přitisknul k sobě.
„Pšššt, už je to v pořádku, jsem tady, jen se ti něco zdálo, klid, klid…“ tichými slůvky se snažil Billa utěšovat, cítil tak prudký nával něhy, až se jím téměř zalknul. Viděl bratra jak se postupně uklidňuje v jeho náruči, byl jako dítě, vystrašené dítě, jež potřebuje něčí objetí a věty plné jemnosti, které přinesou klid jeho duši. Tom bratra pevně svíral až do chvíle, kdy si byl stoprocentně jist, že se pomalu dostává do normálních kolejí a lehce jej pobídl. ¨
„Pojď, převlékneš se.“ Bill zvolna přikývnul a s malými obtížemi vstal z postele, aby se postavil na vratké nohy. V propocených věcech mu nebylo právě nejlépe, sám se těšil, až se oblékne do něčeho čistého, co nebude tak příšerně studit při každém pohybu. Hodlal se vypravit do svého pokoje, ale Tom jej pohybem ruky zastavil a naznačil, že může použít jeho skříň, protože nějak podvědomě vůbec netoužil po tom, aby bratr opouštěl místnost, byla tam cítit taková zvláštní jemná atmosféra, kterou nechtěl ničím narušit, ničím zkazit. Stoupnul si k Billovi zezadu a opatrně uchopil spodní lem jeho trička. Cítil jak se bratr pod jeho doteky chvěje a nebylo to způsobené jen zimou. Zvolna z něj stáhnul vlhkou látku a bezmyšlenkovitě odhodil někam na zem, přičemž v jeden okamžik nedokázal odolat. Položil své dlaně na Billovo nahé břicho a přivinul se k jeho zádům. Bill jako ve snách zaklonil hlavu a přivřel unavená víčka. Bratrovy ruce pro něj byly lékem na všechny bolesti, které byl nucen vytrpět, měly blahodárný účinek, jakoby každý dotek zahojil jednu z jeho bolístek. Tom jej něžně líbal na ramenou, nebyly to žádné nedočkavé polibky, jen takové vzdušné, téměř je necítil a přesto mu způsobovaly tolik radosti.
Dlouho neodolal a vyhledal Tomovy rty, do nichž se něžně vpil. Měl rád jejich chuť, byla pro něj jedinečná, tak chutnal jen on, ten, který pro něj nejvíc znamenal, měl pocit, že jeho ústa si bude pamatovat navěky. Tom sjel dlaněmi na jeho boky, snažil se o co největší jemnost, on sám už nevyhledával drsné zacházení, příliš si navyknul na bratrovu křehkost, na niž musel brát ohled. Bill cítil, že je v tu chvíli ochoten bratrovi dovolit všechno. Zaslouží si to, vždyť mu řekl, jak moc jej miluje, teď už nejde o nějakou jednorázovou aféru, teď to skutečně něco znamená. A on věděl, že to znamená hodně, víc něž by kdy očekával ve svých nejdivočejších snech, víc než po čem se kdy odvážil toužit. V tolik ani nedoufal, možná to všechno zlé, byla jen taková daň, daň za to, že konečně bude mít Toma jen pro sebe, že mu dá všechnu svou lásku a všechno bude v pořádku. Věřil v to, neochvějně v to věřil. Tom najednou odstoupil a začal se přehrabovat ve svém oblečení až do chvíle, než vytáhnul něco použitelného pro Billa. „Mohl jsi pokračovat,“ prohlásil bratr a podíval se na Toma svým nevinným pohledem. Ten zavrtěl hlavou.
„Ne. Ještě ne. Je příliš brzy Bille, vím že bys to dělal jen kvůli mě a sám bys z toho nic neměl a to já nechci.“
„Proč jsi mi neřekl hned když jsem přišel, co se tady stalo?“ naléhal Tom na bratra u snídaně, kterou mu ochotně přinesl až k posteli. Bill pomalu nabíral na lžíci ovesné vločky a očividně mu byla celá tato diskuze nepříjemná.
„Slíbil, že pokud si to nechám pro sebe, už nikdy za mnou nepřijde.“
„A ty jsi mu uvěřil?!!“ vykřikl Tom. „Bille, jsi příliš důvěřivý! Takhle si Marcus jen zajistil že budeš mlčet a on z toho vyjde s čistým štítem. Měl jsi mi všechno hned říct, copak nevíš že se mnou můžeš mluvit o všem?“
„Ale ano, jenže tohle je něco jiného. Tome, slib mi, že nebudeš nic dělat, nech všechno tak jak to je, Marcus je pryč, naštěstí to dopadlo tak jak to dopadlo a já už teď chci jen klid a tebe. Nestojím o žádné další problémy a ty by nastaly ve chvíli, kdybys šel za Marcusem a chtěl si to vyjasnit. Prosím, zůstaň jen se mnou a už nedovolíme, aby se mezi nás někdo vpletl, souhlasíš??“ Ne, Tom s tímto návrhem nesouhlasil vůbec…
autor: Heidi
betaread: Janule
