Billovi se asi po půl hodině usilovné námahy podařilo nevzhledné otisky na krku alespoň částečně zamaskovat. Lépe to prostě nešlo, nezbývalo mu tedy nic jiného, než vyčkat tu neskutečně dlouho dobu, než se všechno zahojí a získá normální vzhled. Vrátil se zpět do obývacího pokoje, ale ke svému překvapení tam bratra nenašel. Televize byla také vypnutá, v domě vládlo absolutní ticho, které na Billa působilo tíživým dojem. Rozhodl se vyhledat Toma, chtěl být s ním, potřeboval být s ním, aby ho utěšil a objal, hladil ho po vlasech a slíbil, že všechno bude dobré. Nebude mu přidělávat starosti, tato varianta je prostě nejlepší řešení, když se nic nedozví, můžou bez problémů navázat tam kde přestali a věci budou jako dřív, jakoby se vůbec nic nestalo a dnešní dopoledne bude zapomenuto. Copak by se s něčím takovým mohl Tomovi svěřit?
Znal jeho horkou hlavu, jistě by neváhal a chtěl si to jít s Marcusem ručně vyřídit a ten by poznal, že Bill mluvil. Takhle mě Bill alespoň malou jistotu, že už se nevrátí, že už bude mít klid, když si hrůzný zážitek nechá pro sebe. Tom by se na něj jen soucitně díval, litoval by ho a on prostě nechtěl, aby jej někdo litoval a dával mu něžnosti jen z pouhé milosti. Navíc, teď už je stejně příliš pozdě na nějaké vysvětlování, Tom by mu možná ani neuvěřil. Logicky by mu bylo divné, proč hrál půl dne divadlo a teprve potom to přiznal. Neměl šanci se ze svých lží vyvléknout, působilo by to až moc nedůvěryhodně a nesmyslně. Musí všechno nechat tak jak to je, nic lepšího pro sebe a Toma udělat nemůže, to je jasná věc.
Tiše otevřel dveře pokoje a nejistě přistoupil k bratrově posteli. Tom ležel se zavřenýma očima a zachmuřeným pohledem, ze sluchátek naražených na uších mu duněla hudba. Bill jej nějakou dobu mlčky pozoroval. Zneklidňoval ho fakt, že Tom se za celý den ani jednou nepousmál, vypadalo to, jako by s ním mluvil jen o tom nejnutnějším a i to mu činilo potíže. Nechtěl s ním o ničem diskutovat, když se jej odvážil zeptat jak dopadla jeho schůzka s Kessy, jen se podivně ušklíbnul a odešel nahoru. Beze slova, bez vysvětlení, ho tam jednoduše nechal. Bill se snažil přisuzovat bratrovu špatnou náladu pouze nevydařenému dni. On sám měl často stavy, kdy se odmítal s kýmkoliv bavit, aniž by k tomu měl pádný důvod. Třeba se jen nepohodl s Kessy, ano, určitě řekla některou ze svých obvyklých hloupostí, nebo jen prostě chtěla Toma získat zpět. To je nejpravděpodobnější, on s jeho nepříjemným chováním nemůže mít nic společného, všechno dokonale zahladil, není nic, co by bratrovi mohlo být podezřelé, tím si byl naprosto jistý.
„Tome?“ opatrně mu sejmul sluchátka. Tom jen s velkou námahou otevřel oči a zvláštním výrazem Billa pozoroval.
„Co je?“ zeptal se nakonec, když ta tichá prodleva mezi nimi začínala být příliš dlouhá. Bill se pousmál a přisednul si k němu.
„Ale nic, jen jsem tě chtěl vidět, chybíš mi, víš to?“
„Vážně?“ ušklíbnul se Tom.
„Tak mi ukaž jak ti chybím, jak mě potřebuješ.“ Bill se zarazil. Takhle s ním bratr nikdy nemluvil, z jeho úst to znělo tak chladně a posměšně, nechápal proč, znervózňovalo ho to, úplně znejistěl. Znovu zkoumavě pohlédl do Tomovy tváře, která nesla kamenný vyčkávavý výraz. Pomalu se k němu sklonil a zlehka jej políbil na rty. Nepocítil jedinou pozitivní reakci, přesto se odhodlal pokračovat. Sevřel víčka a ponořil se do bratrových rtů, které mu tolik scházely, jakmile ucítil tu známou hebkost, okamžitě se mu vrátily všechny nádherné vzpomínky.
Byl si jistý, že jedině s Tomem může poznat opravdové štěstí, byl si tím jistý víc něž kdykoliv předtím. Tom jej najednou prudce chytil za ruce a strhnul pod sebe. Bill leknutím téměř ztuhnul. Bratr jej chytil za vlasy a přinutil zaklonit hlavu , aby měl volnou cestu k jeho rtům. Začal jej líbat, jinak než vždycky, tak nějak drsně a nepříjemně, scházela ta jeho věčná něha, kam se poděla jemnost a citlivost?! Tom byl jako zběsilý, chvílemi Bill usykával bolestí nad jeho razancí a zděšeně se pod ním svíjel. Bratr asi po pěti minutách konečně přestal a ušklíbnul se na ohromeného Billa.
„Tobě se to snad nelíbí?“
„Já-já, radši bych, abys to snad nechal na mě…“
„Posluž si!“ sykl Tom, pohodlně se rozvalil na postel a nechal bratra, aby obstarával veškeré následné laskání on. Přemýšlel o tom, jak se může Bill tak snadno mazlit s ním, když ještě před pár hodinami dělal jistě to samé někomu úplně jinému.
Zřejmě má silnější žaludek než si myslel, nejspíš všechny ty jeho řeči o citech a věrnosti byly jen klam, nemyslel je vážně! Jak by taky mohl? Kdyby těm slovům skutečně věřil, nikdy by se neuchýlil k tomu co udělal dnes. Pořád tomu nechtěl věřit, připustit si to, ale všechno tomu prostě nasvědčovalo, nezbývalo mnoho prostoru pro pochybnosti. Nejhorší na tom všem bylo, že i přesto všechno nedokázala vymazat Billa ze srdce. Už nikdy to nedokáže.
„Vypadni!“ vyštěkl Tom rozčileně když se bratr chtěl dostat rukou k jeho kalhotám. Bill překvapeně vzhlédl.
„Cože?!“
„Odejdi!!“ zopakoval zřetelně Tom…
autor: Heidi
betaread: Janule
