Tom pozoroval bratra, nemohl uvěřit, že mu lhal. Proč? Proč to udělal? Vždycky si říkali všechno a zvlášť teď, když k sobě mají blíž než kdykoliv jindy, se do jejich života zapletou lži? Bill musí mít důvod, proč zatajuje Marcusovu přítomnost v jejich domě. Toma bodlo u srdce. Ne, toho by bratr nebyl schopen, v žádném případě. Ví jak moc pro něj znamená, nedokázal by mu takhle ublížit! Myšlenky mu zběsile kroužily hlavou, byl zaslepený a nejistý, nechápal co se kolem něj děje, co se děje s Billem, s člověkem za nějž by dal život, který byl pro něj na prvním místě a tuto pozici nemohlo nic na světě ohrozit. Nebo snad mohlo? Že by přišla rána z úplně jiné strany než by čekal? Vždycky měl podvědomý strach, že to bude on, kdo zničí to krásné pouto mezi jím a Billem, kdo přinese do jejich vztahu nedůvěru nebo někoho třetího. Ani ve snu nepočítal, že bratr by ho mohl tak snadno předběhnout. Tom si promnul oči. Musí s tím přestat. Dokud nebude mít jasný důkaz toho, z čeho Billa ve skrytu duše podezírá, nemá právo dělat žádné ukvapené závěry. Je nutné počkat, být trpělivý a opatrný. Podíval se na bratra. Bill se chtěl právě napít, vzal mezi prsty vlažný hrnek a pomalu jej sunul k ústům. Ruce se mu tak silně třásly, že šálek nedokázal udržet rovně, usrknul sotva doušek a velká část ulpěla na jeho mikině. Bojácně se podíval na Toma a hrnek okamžitě odložil. Takhle hloupě se prozradit!
„Proč ses odlíčil?“ všimnul si zachmuřený Tom bratrova obličeje, který byl naprosto čistý, což mu přišlo značně nelogické, protože se ještě před jeho odchodem pečlivě líčil. Bill trhnul rameny. Nemohl dělat nic jiného, ve chvíli kdy odešel Marcus si při pohledu z okna všimnul přicházejícího Toma a nesměl přece zůstat z rozteklými šminkami po celém obličeji. Neměl čas se znovu upravit, jediné co stihnul, bylo opláchnout si tvář ledovou vodou a modlit se aby brzy vymizel rudý nádech jeho napuchlých očí.
„To musím mít make-up i doma, abych se ti líbil?“ přešel do útoku, aby si bratr nevšimnul nervozity v jeho hlase.
„Ne, ty víš že tě miluju takhle.“ Bill zalapal po dechu. Bylo to úplně poprvé, kdy mu Tom jasně a do očí řekl že ho miluje. Nikdy předtím se o tom nezmínil, vždycky používal fráze, jakože ho nesmírně vzrušuje a přitahuje ale teprve teď od něj slyšel ta slova, po nichž toužil od samého začátku. Sklopil hlavu. Proč musely přijít v tak nevhodný čas? Lže mu, lže Tomovi, chce zatajit celou pravdu a on mu řekne že ho miluje. Bill si připadal jako největší pokrytec. Jak jen může přijmout všechnu tu jeho něhu a náklonnost, když je k němu tak neupřímný? Nevyznal se sám v sobě, nevěděl jak dál, neuměl rozpoznat, co by bylo pro oba nejlepší. Potřeboval být sám, aspoň na pár minut se zbavit bratrova bedlivého dohledu. Vzpomněl si na pokapanou mikinu. Prudce vstal.
„Musím do koupelny,“ oznámil a odkráčel nahoru. Tom neváhal ani vteřinu, jen co utichly bratrovy kroky na schodech, co nejtišeji se vydal za ním. Nešel dál, zůstal stát u pootevřených koupelnových dveří a měl dovnitř perfektní výhled. Bill rozepnul zip a opatrně sejmul oděv z ramen. Když límcem zavadil o svůj krk, bolestivě usykl. Vůbec se neobtěžoval s nějakým praním, hodil mikinu na dno koše s prádlem a před zrcadlem si jemně sahal na rudé skvrny na krku. Byly tři a byly tak obrovské! Nenáviděl Marcuse, nenáviděl ho za to, jak odporně si jej označil, snad aby vytvořil důkaz toho, že se Billa dotýkaly jiné rty než Tomovy. Vzal do ruky tubu s make-upem a snažil se co nejlépe celé to svinstvo na své kůži skrýt, šlo to těžko, vlastně to nemělo vůbec žádný účinek. Jak se mu jen podaří utajit to před Tomem! Přes den to nebude tak zlé, může nosit věci ke krku a tvrdit, že se nachladil, ale co v noci? Tom s ním jistě bude chtít spát, jistě ho bude chtít svléknout. Nevěděl si rady.
Tom stál opřený o zeď a měl zavřené oči. Tolik chtěl důkaz a teď by si najednou přál, aby nikdy žádný nedostal. Možná by mu bylo lépe v mlhavé nejistotě plné otázek, než když právě získal jasné odpovědi. Jak jen mohl? Bill, jeho Bill. Trpce se usmál. Ne, už není jen jeho, svoje prvenství si v bratrově ložnici nedokázal uhájit příliš dlouho. Příliš moc se kochal pomyšlením, že Bill patří jen jemu, že to co může on, nikomu jinému nedovolí, že na něj má právo sahat jen on. Jak byl naivní. Přemýšlel, co udělal špatně, kde se stala chyba, co byl ten důvod bratrova útěku do cizí náruče? Copak mu nestačil? Jeho city mu byly málo? Nejspíš ano, podle těch fleků na jeho kůži, se Bill asi vyžívá v mnohem drsnějším způsobu lásky než mu poskytoval on. Nerozuměl tomu. Pokaždé chtěl pro Billa neskutečnou jemnost a něhu, zacházel s ním jako by byl z cukru a jak se mu odvděčil? Za jeho zády se nechává surově obšťastňovat od člověka, jenž nikdy netajil, že mu jde o Billovo tělo, že ho chce získat jako trofej, jako další zářez. Podařilo se mu to. Tom prudce zamrkal, nesnesl by aby ho bratr viděl v slzách. Neměl ani ponětí jak se zachová, netušil co bude dál. Nezvládne se o Billa dělit, to by zešílel žárlivostí, pocit, že na kůži které se dotýká on, už byly něčí ruce, by jej neskutečně mučil. Buď bude mít bratra jen pro sebe, nebo ho nebude mít vůbec…
autor: Heidi
betaread: Janule
Bille, řekni to Tomovi! 🙁 Takhle se oba jenom utrápíte… 🙁