„Měli bychom spát,“ usmál se Bill a udýchaně se položil na matraci. Jen tak tak popadal dech, potřeboval trochu klidu, aby se vůbec mohl dostat do normálního stavu. Tom si lehl k němu a objal jej zezadu, přičemž mu jemně odhrnul vlasy a něžně začal pokrývat polibky jeho krk. Billovi přeběhl mráz po zádech, přesto bratra nechal aby pokračoval, lhal by, kdyby tvrdil že mu to není příjemné.
„Dobře, půjdeme spát. Nespěchal jsem na tebe příliš? Víš, jestli jsi potřeboval víc času, počkal bych…“ Bill se na něj podíval svýma hlubokýma nevinnýma očima tak intenzivně, že Tom téměř zalapal po dechu. Jak zbožňoval ten jeho andělský pohled!
„Pořád ti opakuju, že bych nedělal nic, co bych nechtěl. Já chci, chci tebe a dokázal jsem ti to.“ Tom jej zlehka políbil.
„Já vím.“ Dál už nic neříkali, věděli, že slova by nedokázala dostatečně vyjádřit jejich emoce. Nějak podvědomě cítili, že tohle je konečně to pravé, že je to ono, že už od začátku se všechno mělo odehrávat přesně tímto způsobem. Neměli se nechat ovlivnit svým okolím, neměli brát ohled na nikoho kromě sebe, je to přece jen mezi nimi dvěma, nikdo nemá právo vstupovat do jejich životů a snažit se je měnit. Takhle jsou šťastní, cítili to oba, nebylo nic, co by dokázalo ten nevýslovně okouzlující pocit nahradit. Chtěli si jej ve svém srdci uchovat už napořád, nikdy jej nevymazat, aby jej mohli ve svých vzpomínkách prožívat znovu a znovu.
Tom pozvolna zajel rukou pod bratrovo tričko a spočinul dlaní na jeho břiše. Bill vydechl a neuhnul ani o centimetr. V tomto sousoší je po několika okamžicích zastihnul spánek. Ten opravdový, hluboký, kterého se jim během posledních dnů, kvůli průběhu situací, nedostávalo.
Tom rozespalýma očima zamžoural na hodiny, které ukazovaly něco málo před jedenáctou dopoledne. Uvolněně položil hlavu zpět na polštář a upřel svůj zasněný pohled na Billa. Ve spánku působil snad ještě mnohem více nevinně a křehce než obvykle, každý kdo jej viděl, musel automaticky zatoužit jej ochraňovat a bránit. Ty samé pocity vzbuzoval také v Tomovi. A vzbuzoval v něm i mnoho dalšího, touhu a vášeň, obrovskou něhu a citlivost a to všechno se v jeho těle bouřilo dohromady a vytvářelo ten nejsilnější ze všech možných pocitů.
„Dobré ráno,“ zašeptal mu jemně do ucha, když se ujistil, že bratr opravdu začíná probírat a zvolna se protahovat.
„Takhle jsem si to představoval,“ prohlásil s úsměvem Bill a zůstal ležet, zatímco se nad ním Tom vzepřel na loktech aby si mohl lépe prohlédnout každý nepatrný rys jeho tváře.
„Jak to myslíš?“ zeptal se bratr.
„Prostě takhle, že se vedle tebe probudím a nebudu muset mít strach na tebe promluvit, nebo se ti jen podívat do očí, protože jinak bych se dozvěděl, že všechno bylo předem naplánované a neupřímné.“
„Mrzí mě, že jsi to někdy musel zažít, slibuju že udělám všechno pro to, abys co nejrychleji zapomenul.“ Bill se pousmál.
„Už teď se skoro nepamatuju.“
Celý den strávili společně příjemným nicneděláním. Všechno fungovalo přesně podle nich, plnými doušky si užívali jeden druhého, vzájemné blízkosti a náklonnosti, každý dotek pro ně byl stále vzrušující, stále elektrizující, v každém slově byla jasně zřetelná dávka něhy, s níž k sobě vzájemně přistupovali a jíž se řídili. O nic se nestarali, nic jim nemohlo zkazit náladu, vždyť byli spolu. Konečně spolu, po dlouhé eskapádě neúspěchů, pádů, slz a bolesti, dosáhli pomyslného vrcholu. Nastal okamžik, kdy před sebou vůbec nic neskrývali, nebylo nic, co by jeden o druhém nevěděl, nepanovalo mezi nimi žádné napětí, žádná nedůvěra nebo nejistota. Byli si naopak úplně jisti, že nemůže na celém světě existoval člověk, jenž by jim mohl být bližší, k němuž by mohli pociťovat něco alespoň vzdáleně tak silného. Byli přesvědčeni že nikdo takový není a nikdy nebude.
Toto je ta cesta, která jim byla předurčena a oni jen nevěděli jak na ni mají vejít.
„Nemusíš mě pořád tak obskakovat, jsem schopný si pro tu kávu dojít sám!“ smál se Bill když se Tom opět zvedl, jen co uslyšel, že bratr přemýšlí uvařit si hrnek něčeho horkého.
„Ne, ty budeš jen odpočívat jasné? Pořád máš kruhy pod očima, ty předešlé dny tě stály spoustu energie.“ Vysvětloval zaujatě Tom ve chvíli, kdy odběhl z kuchyně, kde dal právě vařit vodu.
Kessy znuděně míchala lžičkou v připraveném čaji, stojícím na nízkém stolku. Nakonec zvedla oči.
„Marcusi, proboha o co ti jde? Proč se na to prostě nevykašleš, sám víš, že to nemá význam.“ Chlapec, sedící v křesle naproti ní, se zachmuřeně díval ze zamlženého okna svého pokoje.
„Jde mi o něj chápeš?“
„Ne, nechápu! Tobě totiž úplně přeskočilo! Myslela jsem, že je to jen tvůj další vrtoch, ale tohle opravdu přesahuje všechny meze!“
„Ty jsi přece taky chtěla Toma až nepříčetně moc!“
„Ano, ale aspoň jsem byla schopna si po nějaké době připustit, že se snažím marně.“
“ Já se nevzdávám tak snadno. Řekl jsem že ho dostanu a taky to udělám, jde o ten princip.“ Kessy zoufale zakroutila očima.
„A jak to chceš asi udělat? Tom jej nepustí ani na vteřinu z dohledu, pořád je s ním. Ty se mu divíš? Po tom, o co ses snažil a ještě uhodil Billa?“ Marcus se odmlčel a hluboce se zamyslel. Znovu namířil své oči na překvapenou Kessy…
autor: Heidi
betaread: Janule
Vážně se začínám bát čím dál víc, co Marcus plánuje. Koukám, že ten se Billa jen tak nevzdá :/ A je jasné, že Tom nebude moci být s Billem neustále 24hodin denně. Ufff..snad se Marcusovi nic nepovede!