Tom se k němu sklonil a něžnými doteky setřel Billovi slzu, stékající po bledé pokožce. Nedokázal ani popsat, jak strašně jej bolel ten pohled jindy veselých a smyslných očí, které teď byly zalité strachem a smutkem. Tom cítil jak se pod jeho rukama třese, což mu dělalo starosti, potřeboval, aby bratr zůstal v naprostém klidu. Beze slova jej objal, pomohl mu na nohy a opatrně Billa přesunul do pohodlí gauče, kde si zničeně lehnul. Tom byl zoufalý, bratr ještě neřekl ani slovo, celou tu dobu mlčel a on se začínal pomalu strachovat, aby na něj neměl tento traumatizující zážitek vážnější dopad. Byl však neuvěřitelně rád, že se Bill nebrání, aby jej zlehka hladil po vlasech, dal polibek na čelo nebo jen tiše svíral jeho ruku a čekal, kdy s ním konečně bude moci promluvit. Pořád se na něj musel dívat, byl tak zesláblý, jeho pleť měla ještě bledší odstín než obvykle, oči se mu bez přestání leskly a rty měl neprokrvené a suché. Přesto všechno Tom žasnul nad jeho půvabností, ať byl jakkoliv neupravený, bílý jako stěna, roztřesený a s pocuchanými vlasy, on v něm pořád viděl tu porcelánovou krásu a jemnost. Mohl by se na něj dívat s žárem v očích celé hodiny, každá Billova část mu připadala naprosto jedinečná a dokonalá. Když jej však chtěl políbit na ústa, bratr ucuknul.
„Co si o sobě vlastně myslíš?! To jsi nabídnul všem svým přátelům, že kdyby náhodou někdy neměli po ruce holku, můžou přijít za mnou? Že jsem ochotný? Že když spím s tebou, proč bych nemohl i s ostatními?!“ Toma ten náhlý výpad překvapil, Billův hlas byl sice unavený a naléhavý, přesto zněl absolutně jistě.
„Jistě, že ne! Bille, proboha, jak tě něco takového mohlo napadnout? Nikdy v životě bych to neudělal, už jen proto, že bych se zbláznil žárlivostí, kdybych tě viděl s někým jiným!“ Na bratrovi bylo na první pohled patrné, že jej ani v nejmenším nepřesvědčil.
„Takže jsi jim neříkal, jak jsi byl se mnou spokojený? Že jsem podle tebe v posteli neuvěřitelně sladký?! Ne? Tak proč mi to Marcus předhazoval?!“ Bill prudce oddechoval, hádka jej vyčerpávala, musel do ní vkládat příliš mnoho energie a tu teď potřeboval vynaložit někde úplně jinde. Tom sklopil hlavu.
„Je to moje vina, měl jsem si už dávno všimnout, jak se na tebe pořád ptá, občas míval narážky, jak jsi roztomilý a že musíš být určitě mazlivý. Nevěděl jsem, jak moc to myslí vážně, prostě jsem měl pocit, že to jen tak mezi řečí nadhazuje, nikdy by mě nenapadlo že zajde tak… Ale nikdy a nikomu bych neřekl o nás dvou, Bille, vždyť to, co je mezi námi je jen naše, nikomu bych nedal právo do toho zasahovat.“ Bratr vypadal, že přemýšlí, přivřel ospalé oči a vstřebával jeho slova, jako by se rozhodoval, zda jej vzít na milost či zavrhnout.
Tom si teprve teď všimnul ranky na Billově levé tváři. Nevytvořila se modřina, jen malá nafialovělá podlitina, přesto zalapal po dechu.
„On tě uhodil?! Tak řekni mi to, uhodil tě?!“ Bill skryl tvář ve studené dlani, jakoby to bylo něco, za co by se měl stydět, co by snad byla jeho vina.
„To nic není,“ zamumlal. Tom jeho ruku okamžitě odstrčil a bříšky prstů přejížděl poraněné místo.
„Slibuju ti, že to tak nenechám, za tohle se bude zodpovídat! Jak na tebe jen mohl vztáhnout ruku…“ Billovi se celá hrůzná scéna vybavila živě před očima. Prudce vydechl.
„Víš, chtěl mi vsunout ruku pod tričko a já se mu v poslední chvíli vysmeknul. Jenže on už se prostě neudržel a dal mi facku, prý proto, abych se zklidnil. Má hroznou sílu, úplně se mi zatmělo před očima, spadl jsem na zem. A potom, potom už jsi vlastně přišel ty. Tome, kdybys nedorazil, já, já prostě nevím co by se stalo, už jsem se ani nebránil, jen jsem ležel a nechal ho, ať si se mnou dělá co chce, byl jsem už úplně vyčerpaný.“ Bill bolestně zavřel víčka, pořád byla vzpomínka příliš čerstvá na to, aby o ní mohl bez emocí hovořit. Tom si svlékl svoji mikinu a pečlivě do ní Billa zamuchlal. Nebyl si jistý, jestli se třese nervozitou nebo chladem, ale chtěl zabránit alespoň jednomu. Něco uvnitř mu říkalo, že by teď měl být Billovi co nejblíže, že ho bratr právě teď nejvíce potřebuje. Opatrně si vylezl na pohovku a sednul si za něj. Zezadu jej objal rukama kolem pasu a přiměl ho aby si položil hlavu na jeho hruď. Tom konečně pocítil alespoň trochu klidu, teď, když měl Billa u sebe, když o něj mohl pečovat a dávat na něj pozor, se mu dýchalo mnohem snáz. Věděl, že ho musí před všemi bránit, bratr nebyl přizpůsobený k tomu, aby se vyrovnal sám se všemi nástrahami, byl příliš laskavý a důvěřivý, nikdy neodmítnul pomoc a lidé se je snažili využívat. Byl pro ně snadným cílem. Ale on prostě nikomu nedovolí, aby si s Billem zahrával, na to ho příliš zbožňuje……
autor: Heidi
betaread: Janule
Ten Markus je,ale hajzl.