Bill se začínal cítit mírně zoufale. Proč se proboha tak zvláštně dívá?! Neměl strach, jen mu celá tahle situace byla nepříjemná a v duchu si vyčítal, že pustil Marcuse do domu a nenavrhnul, aby mu Tom zavolal až dorazí. A vůbec, kde je Tom? Vždyť už by tady měl být, ať už přijde, další minuty v přítomnosti toho kluka se pro Billa stávaly nesnesitelné a očima doslova visel na dveřích, od nichž očekával, že se každou vteřinou musí otevřít. Jenže se neotevřely. Zůstávaly pořád mrtvě nehybné a v naprostém tichu byly slyšet pouze kapky, dopadající na zamlžená okna a občasný závan silného větru, který s nimi zalomcoval. Bill měl všeho po krk. Místo aby v klidu odpočíval a přemýšlel nad svými vlastními záležitostmi, které se mu neustále vkrádaly do podvědomí, musí tvrdnout tady a bavit Tomova podivínského přítele, který kromě prvních dvou vět ihned po příchodu, jedinkrát nepromluvil. Bill si nervózně odkašlal, připadal si nevýslovně trapně a nevěděl kam s očima. Po chvíli už nevydržel, takhle to dál nejde, prostě se teď zvedne a než bratr přijde, bude nahoře v koupelně. Momentálně mu byly společenské způsoby naprosto ukradené, ještě jeden ten šílený pohled a musel by se zbláznit.
„Hm Marcusi, musím si dojít do koupelny, klidně si pusť televizi, nebo prostě něco, dobře?“ Billa už ani nepřekvapilo, že se nedočkal žádné odpovědi a raději vstal. Najednou ucítil cizí ruku, jak mu prudce sevřela zápěstí a jediným pohybem jej strhla zpátky na pohovku. V šoku pohlédl na Marcuse. „Zbláznil ses?!!“
„Jen seď,“ usmál se chlapec podivným zákeřným úsměvem. Bill jej samozřejmě nehodlal poslechnout, snažil se vyprostil z jeho stisku, ale jediným výsledkem byl přetržený náramek, který tiše dopadl na zem.
„Jsi normální?! Pusť mě!“ v Billově hlase se začal postupně objevovat strach. Nevěděl co si má myslet, ten kluk nevypadal, že si z něj dělá legraci.
„Ale no tak, Tom tě snad taky musel prosit?“zeptal se Marcus a pokusil se přiblížit k Billově tváři. Ten jen zalapal po dechu a vystrašeně ucukl.
„Co?! Jak, jak tohle sakra víš?!“ křičel už téměř hystericky.
„No to víš, tvůj brácha není žádný tajnůstkář, byla by přece škoda, kdyby si takové zajímavosti nechal pro sebe, ne? Ale neboj, byl nadšený, někoho tak úžasně sladkýho v posteli ještě neměl.“
Billovi téměř vyhrkly slzy, nemohl tomu uvěřit, připadal si jako ve zlém snu. Marcus využil Billovy strnulosti a několikrát se mu podařilo zajet rukou pod jeho tričko a dotknout se plochého břicha. Bill se konečně probral z apatie.
„Nesahej na mě! Co to tady na mě hraješ?! Vypadni! Vypadni odsud!“ Marcus jeho slovům nevěnoval nejmenší pozornost.
„Ale Bille, já nic nehraju. Sice mi tyhle věci přišly vždycky docela odporné, člověk ale může změnit názor ne? Víš, Tom to popisoval tak hezky, musíš být vážně třída.“ Bill cítil jak se mu do hlavy hrne krev. Ještě nikdy si nepřipadal tak ponížený, vždyť oni o něm mluví jako o nějaké věci, která se jednomu zdála dobrá, tak si ji ten druhý přišel otestovat na vlastní kůži! Na Marcusovi bylo vidět, že mu dochází trpělivost. Jeho hlas výrazně zhrubl.
„To by stačilo ne? Přestaň si hrát na nepřístupného, Tomovi jsi vyhověl bez řečí, ne? Měl pravdu, zpočátku ze sebe děláš chladného, ale potom nejsi k udržení, co?“ Znovu chytil Billa za tenkou ruku a přitáhnul si jej k sobě, nebavily ho zbytečné průtahy, byl čím dál více agresivní a hrubý, nebyl zvyklý na něco čekat. Když se od něj Bill naposledy pokusil odtáhnout, Marcus neudržel své nervy na uzdě a vrazil mu facku, která jej srazila až k zemi. Bylo to pochopitelné, Marcus měl asi dvakrát větší tělesnou konstrukci než Bill, disponoval mnohem větší silou a jakmile jeho ruka dopadla na tu křehkou porcelánovou tvář, poslal ji rychle na zem. Bill se ani nepokoušel zvednout, s pocitem naprostého vysílení a na pokraji svých možnosti, seděl bez jediného pohybu na koberci, dlaň si přidržoval na poraněné straně obličeje, kde cítil nepříjemnou bolest a nebyl schopen otevřít své uslzené oči. Jestli si někdy připadal na dně, nebylo to nic proti tomu, jak mu bylo právě v tuto chvíli. Nepřemýšlel nad ničím, nemohl, nešlo to. Mozek jako by přestal přijímat veškeré impulzy a jemu bylo lhostejné co se stane. Takové ponížení! V tom okamžiku nenáviděl bratra za to, jak mohl být tak podlý a mluvit o jejich nejsilnějším zážitku, jako by to snad byla nějaká víkendová aférka, jak se vůbec opovážil o něm takhle s někým mluvit, takhle se mu vysmívat? Ano, už dávno jej napadlo, že Marcus bude jedním z těch, kteří s Tomem uzavřeli tu příšernou sázku, ale proč se jim proboha svěřoval? Nebýt jeho hloupých řečí, nenavnadil by Marcuse, aby se o tom přišel přesvědčit a on by teď nemusel zažívat tohle peklo! Oči se mu od sebe povedlo oddělit teprve ve chvíli, kdy se rozletěly dveře…
autor: Heidi
betaread: Janule
Chudák Bill. Mě je ho vážně strašně líto. Už od začátku jeho vztahu-nevztahu s Tomem jsou jenom samé problémy. Pořád za ním někdo chodí, lže mu, chce mu uibližovat. 🙁 Doufám, že to Tom brzo zastaví 🙂