Když zarachotily klíče v zámku, Bill sebou trhnul a z rukou mu vypadla krabice s vločkami, které si připravoval k snídani. Po probuzení jej uklidnilo zjištění, že Tom není doma a on tak bude mít čas srovnat si o samotě myšlenky. Tupá bolest hlavy naštěstí polevovala, účinky tablet ještě zdůraznil hrnkem horké kávy a cítil se o něco málo lépe než před pár hodinami. Po bratrově příchodu se plánoval zavřít nerušeně do pokoje, ale vločky rozsypané po dlažbě v kuchyni mu jeho ústup zkomplikovaly. Než je stačil smést, za jeho zády stál Tom.
Za okny padal nenápadný deštík, proto měl navlhlou mikinu i dready, ve tváři se mu zračil starostlivý výraz.
„Jak je ti?“ zeptal se místo pozdravu Billa, který se chtěl kolem něj co nejrychleji prosmeknout. Tom instinktivně zakryl paží mezeru mezi dveřmi. Bill nevěřícně vydechl. O co mu jde? Nejdřív jej takhle podrazí a teď si hraje, že ho nejvíc ze všeho zajímá jak se cítí. Hrozně, jak asi! Tohle však bratrovi neřekl, pokusil se jej odbýt prostým
„Fajn.“
„Jsi bledý, měl by sis jít lehnout.“
„Nic mi není, jsem v pořádku,“ odseknul a vyčkávavě se Tomovi zadíval do očí.
„Tak pustíš mě?“ nevydržel oční kontakt, navíc jej znervózňovalo, že se stojí u bratra v tak těsné blízkosti a jednou rukou se zvolna dotýká jeho těla. Tom beze slova uvolnil cestu a zklamaně se díval jak Bill bez jediného ohlédnutí odchází k televizi, choulí se do velkého křesla a přehazuje přes sebe přikrývku. Bylo nezvykle chladno, navíc topení také nejelo nijak naplno a po celém domě vládlo nepříjemné sychravo.
Tom přecházel po obýváku, jedním okem sledoval obrazovku a přitom si svlékal mikinu, která se na něj začínala lepit a trochu studit. Jen v tričku se posadil naproti bratrovi.
„Nemám ti uvařit třeba čaj? Po studené cole se ti neuleví.“
„Co najednou tolik péče?“ ušklíbnul se Bill a záporně reagoval na každý další Tomův pokus mu nějakým způsobem vyhovět, nebo ho zapojit do konverzace.
„Řekneš mi co s tebou je?! Proč se ke mně tak chováš?“ nevydržel Tom a bezmocně rozhodil rukama. Bill to přece nemůže vědět, odkud by se to k němu doneslo? Ne, určitě nic netuší, prostě má jen špatnou náladu, to ta jeho přecitlivělost.
Bill svíral sklenici v ruce tak křečovitě, až mu tím tlakem bělely prsty. Co má proboha na tohle říct? Takhle to dál nejde, pokud si rychle nevymyslí nějakou věrohodnou výmluvu, proč je k bratrovi tak chladný a už několikrát odmítl, aby se jej jen dotknul, musel by dřív nebo později poznat, že ví všechno o té hnusné sázce a že se mu hrabal v jeho telefonu. Bill se cítil zahnaný do kouta, Tom na něj naléhal, aby mu řekl co se sním děje, proč má tak nešťastný výraz. Celé to pro něj bylo bolestné, ale neměl teď sílu s ním tuhle věc probírat, necítil se na to, aby si dokázal sednout, v klidu říct Tomovi jak se věci mají a požadovat nějaké vysvětlení. Místo toho řekl první věc, která ho v zoufalství napadla.
„Nic jsem necítil, jasné?“ prohlásil tvrdě. Tom se zarazil v půlce věty.
„Cože?“
„Když jsme byli spolu, nic jsem při tom necítil, žádné emoce.“ Tomovi přejel mráz po zádech.
„Ne, to není pravda. Poznal jsem to na tobě! Bylo na tobě vidět, že všechno prožíváš se mnou, nesnaž se mi nic namluvit.“ Bill se na něj podíval chladnýma očima.
„Já umím dobře lhát, to přece víš.“
„Ale tys nelhal! Líbilo se ti to, nám oběma!“ Bill pokrčil rameny.
„Promiň, jestli tě zklamu. Chtěl jsem zkusit jaké to je, jaké to je s tebou. Byl to sex, nic jiného v tom nehledej.“ Tom zalapal po dechu, jako by mu do srdce vrazili nůž. Nemohl uvěřit ničemu, co právě slyšel, Bill by nedokázal takhle lhát, vždyť on ho zná nejlíp ze všech! Nebo snad ne? Cítil totální zmatek, potřeboval se uklidnit, odreagovat se, myslet s odstupem. Zamířil do svého pokoje na kraji chodby. Musí se přece připravit na Marcusův večírek.
Jen co bouchly dveře v patře, Bill nechal skutálet dvě velké slzy, které tak dlouho držel, po své tváři. Zničeně si položil hlavu do dlaní a snažil se zhluboka dýchat. Chtěl, aby jej Tom nechal chvíli na pokoji, aby se jej nepokoušel dotýkat, dokud si nebude jistý, že to nemyslí vážně. Teď si to zajistil. A na hodně dlouho. Proč raději nemlčel. Cítil, jak se mu třesou ruce, udělal by všechno pro to, aby mohl vrátit čas a smazat všechno co bratrovi řekl. Každé slovo byla lež. Když měl Toma vedle sebe, cítil tolik emocí, že se jimi téměř zalykal.
autor: Heidi
betaread: Janule
Já se popravdě Billovi nedivím, že Tomovi řekl něco takového. Co asi mohl jiného dělat? On neví, co k němu Tom cítí a jediné co ví je, že to byla sázka. Je jasné, že nechce být za chudáčka a nechce aby si Tom myslel, že je do něj zamilovaný nebo něco. Naprotzo ho chápu, jenom je mi líto, že se nechápou a ani jeden neví přesně jak to je. Jsem opravdu zvědavá, jak tohle bude pokračovat 🙂
Zatím se mi tato povídka mco líbí 🙂