Bill bezmyšlenkovitě vstal. Bratr se na něj celou tu dobu příliš upřeně a se zájmem díval a on měl strach, že před ním svůj vztek a zklamání nedovede skrýt. Chtěl se konečně dostat z téhle postele, která mu dnešní noc bude jistě navěky připomínat a on se na ni už teď nemohl ani podívat. Nemotorně vysoukal svoji bolavou ruku a protože se nacházel v nevýhodné pozici u zdi, musel se poměrně neohrabaně dostat přes bratra na druhou stranu. Tom mu to nijak neulehčoval, naopak, měl pocit že se mu s úsměvem na tváři snaží všechno ještě ztížit a když už téměř mohl došlápnout na pevnou zem, ucítil na bocích bratrovy ruce. Billovi málem vyhrkly z očí slzy. Kde bere tu odvahu na něj sáhnout, po tom, jak se k němu zachoval? Tomovy doteky jej najednou nedráždily jako předtím, na jemné kůži ho přímo pálily a on v duchu prosil, ať už toho konečně nechá, ať jej nechá odejít z pokoje, protože toho na něj bylo prostě příliš. Neodvážil se uhnout, kdyby začal najednou cukat, bratr by okamžitě vycítil, že není něco v pořádku a on ještě nechtěl, aby to věděl. Ještě ne. Zaťal zuby a naposledy se nechal políbit na rozpálený krk. Potom už se jen s úlevou vypotácel na chodbu, opřel se o zeď a se zavřenými víčky vnímal bolest, která mu pulzovala ve spáncích. Měl pocit, že se mu rozskočí hlava.
Jen s vypětím všech sil se přinutil otevřít oči a zajít do koupelny, kde si opláchnul tvář pod
proudem studené vody a spolykal pro jistotu hned několik tablet proti bolesti. Potřebná otupělost a ospalost se dostavila během několika minut, prášky začaly účinkovat a on se přesunul do svého pokoje, kde okamžitě usnul.
Tom kráčel poloprázdnou ulicí na smluvené místo. Už před deseti minutami tam měl být, ale nějak se nemohl přimět zrychlit krok, jakoby se mu tam ani nechtělo. Proč raději nezůstal doma s Billem, když viděl jak mu bylo ráno zle. Sice jej zkontroloval než odešel z domu, tvrdě spal, ale přece jen chtěl být poblíž, kdyby bratr něco potřeboval. Dostavovaly se první výčitky. Sám dost dobře nechápal, jak se mohl nechat takhle příšerně vyhecovat. Kdyby šlo o cokoliv jiného, mávnul by nad tím rukou, ale tohle bylo přece jen něco jiného. V noci všechno vypadalo jinak, tak jednoduše, jakoby se nejednalo o nic zásadního, prostě jej svedl a tím to skončilo, oba byly spokojení, takže v ničem nebyl problém.
Teprve ráno se na celou věc začal dívat jinýma očima. Teprve teď si uvědomoval, jak moc ho to zasáhlo, jak moc ho mučí vědomí, že tolik ublížil bratrovi. Bill se to nesmí nikdy dozvědět, nikdy, to by neustál, úplně by Toma zavrhnul. A to on za žádnou cenu nechtěl dopustit.
Na okamžik zahnal nepříjemné myšlenky, protože se musel začít soustředit na dva chlapce, stojící sotva pár kroků před ním. Pokusil se nasadit povznesený výraz. Halasně ho přivítali a několikrát přátelsky poplácali po zádech.
„No kde jsi?“ vyčetl mu s úsměvem Marcus. „To tě brácha nechtěl pustit z postele nebo co?“ Všichni se jeho postřehu zasmáli jako výbornému vtipu, Tom se přinutil ke krátkému neupřímnému smíchu, tyhle narážky mu nebyly po chuti.
„Musel jsem si ještě něco zařídit,“ zalhal Tom pohotově a nejraději by tuhle seanci co nejdříve rozpustil, celkově mu celá situace byla vrcholně nepříjemná. Daniel si však hodlal povídat.
„Teda Tome, klobouk dolů, ty musíš mít žaludek, to je fakt síla. Vlastní brácha, wow, no já zírám. Jsi v pohodě?“
„Proč bych nebyl? Není to žádná nemoc!“ odsekl Tom. Marcus se pobaveně usmál.
„Dobře, dobře, tak se hned nerozčiluj, já ti docela rozumím, tvůj bráška je fakt sladkej, takové mazlivé stvoření, nemám pravdu?“ V Tomovi se pomalu ale jistě začal vařit vztek, neskutečně ho pobuřovalo jak ti dva o Billovi mluví. Rozhodně se jim nehodlal s ničím svěřovat.
„Hele kluci, mám celkem na spěch, pokecat můžeme jindy,“ podupával Tom nervózně nohou a už se viděl stovky metrů daleko. Daniel vytáhnul z kapsy ruličku bankovek a bez řečí je Tomovi podal. Ten je bez většího zájmu zmuchlal do zadní kapsy kalhot.
„Večer přijď ke mně, výborná párty, tam si spravíš chuť.“ Tom trhnul neurčitě rameny. Neodpověděl, přestože už teď věděl, že na slavném Marcusově večírku se neobjeví. Nejkratší cestou zamířil k domovu, zajímalo ho, jestli už se bratr probral.
autor: Heidi
betaread: Janule
Achjo 🙁 Co to Tom udělal? Jsem zvědavá, jestli to s Billem doopravdy myslí vážně nebo ne. Billa je mi hrozně líto, ani si nedokážu představit, jak se musí cítit. A vlatně se mu divím, že i tu chvilku dokázal hrát, že o ničem neví. Já bych se vztekala, brečela bych..nevím co. Je vážně silný 😉
No, aspoňže sa v Tomovi prebudilo niečo, čo pripomína svedomie.