Bill se znovu pokusil o spánek, ale opět neúspěšně. Dnes mu prostě odpočinek nebude dopřán, cítil se mizerně a očima, které mu začínaly mírně slzet, hypnotizoval zářivě bílý strop nad svou hlavou. Z transu jej probral až Tom, který se několikrát nemotorně pohnul. Nevzbudil se, jen se pootočil a zvolna přehodil ruku přes bratrovu hruď, nejspíš jej podvědomě lákalo teplo jeho pokožky. Bill tlumeně vzdychl. Jestli měl někdy šanci opatrně vstát s nadějí, že se mu Toma podaří nevyrušit, teď ji definitivně ztratil. Bratr na něm ležel velkou částí své váhy, navíc jej téměř přitisknul ke zdi. Bude prostě muset sebrat všechnu sílu, která mu po probdělé noci zbývala a podívat se pravdě do očí. Jak to mohl nechat zajít tak daleko? Nechápal, kde se v něm vzala ta odvaha, dát naplno průchod emocím a úplně zapomenout na to, co bude potom. Tom jej odzbrojil, vyprovokoval natolik, aby se přestal ovládat a skutečně se mu to beze zbytku podařilo. Věděl naprosto přesně co má dělat, čemuž se nedalo divit, protože znal Billa tak dokonale, jako nikdo jiný a právě jemu se se vším svěřoval. Tom tvrdil, že bylo jen otázkou času, kdy k něčemu takovému dojde, že je nepodstatné, jestli se tomu budou bránit o nějaký den více nebo méně. A on mu uvěřil. Vlastně mu chtěl věřit, v dané situaci si potřeboval jakýmkoliv způsobem omluvit své chování a tohle bylo nejjednodušší řešení – prostě to svést na osud.
Po dalších nekonečných minutách, které trávil civěním na okno, začal v duchu odhadovat kolik může být hodin. Docela by ho to zajímalo, bratr se budil obvykle kolem deváté a Bill byl zvědavý, kolik do té osudné hodiny ještě zbývá. Na hodiny sice z postele nedohlédl, ale zato úplnou náhodou nahmatal pod dekou Tomův mobil. Vždycky ho nechával někde pohozený, teď mu ale přišel vhod. Volnou rukou rozsvítil display, aby se dozvěděl, že je teprve krátce po osmé. Odevzdaně položil hlavu zpátky na polštář a chtěl telefon bez zájmu odložit. V posledním okamžiku si všimnul symbolu obálky v pravém dolním rohu. Musela přijít v noci, možná kolem druhé, kdy se mu podařilo zamhouřit oči, jinak by totiž pípnutí zcela určitě nepřeslechl. Zaváhal. Věděl, že je to Tomovo soukromí a on nemá právo do něj zasahovat. Uvědomoval si, jak dotčeně by se cítil on sám, kdyby se mu někdo hrabal v jeho poště, znamenalo by to totiž projev nedůvěry. Přesto se jen těžko bránil zvědavosti, tak moc by chtěl vědět, kdo bratrovi takhle v noci vypisuje. Ušklíbnul se. Ovšem, předpokládal že to bude zamilované zprávička od nějakého děvčete. Přistihnul se, že se mu ta představa vůbec nelíbí. Copak mu nestačí on? Vždyť to bylo jen pár hodin zpátky, kdy jej přesvědčoval, že na nikoho jiného v poslední době nemyslí. Musí se na to podívat, třeba to není vůbec nic důležitého, nic se přece nestane, když to udělá jenom jednou, nemusí to hned znamenat, že Toma kontroluje. Bez dlouhého rozhodování stisknul příslušnou klávesu. Nemohl jinak, věděl, že by nad tím musel neustále přemýšlet. Před jeho očima se objevil krátký text :
„Tome, takže jak to dopadlo? Víš přece že jsi měl dnes poslední možnost. Dostal jsi brášku nebo už si chystáš prachy?“
Billovi sjela roztřesená ruka zpátky do přikrývek. Bolestivě zavřel oči. Ne. To nemůže být pravda, jak mohl?! Jak mu mohl takhle ublížit? Nejbližší člověk, kterého měl, kterému nejvíc věřil. Pustil si ho k tělu tak moc, jako snad nikoho před tím, dovolil mu, aby jej poznal po té nejintimnější stránce. Nemohl tomu uvěřit. Tohle ráno byl připravený úplně na všechno, smířený úplně se vším, ale rána přišla z té strany, z které by ji nikdy nečekal. V hlavě mu zavládl naprostý zmatek. Takže to všechno byla lež, nic z toho co včera slyšel, všechno to přesvědčování, ty něžnosti, nic nebyla pravda.Cítil, jak se mu špatně dýchá, jako by se mu nedostávalo vzduchu. Nepamatoval si okamžik, kdy by se cítil tak zoufalý a bezmocný jako teď.
Tom se naposledy převrátil na posteli a otevřel oči. Díval se přímo do těch Billových. Zdály se mu nějaké jiné, možná trochu chladné, ale to je přece nesmysl. Asi se mu něco zdá. Jemně pohladil Billa po tváři. Neuhnul ani o milimetr, poslušně držel a nechal si od Toma přejíždět kolem rtů.
„Jak ses vyspal?“ zeptal se spokojeně Tom.
„Výborně, asi proto že jsi ležel vedle mě.“ Odvětil Bill a přinutil se k bezstarostnému úsměvu.
autor: Heidi
betaread: Janule
Tohle jsem od Toma nečekala.
Oh 🙁 tak ja som čakala niečo iné. Je mi to ľúto. Váham či čítať ďalej. Nemám rada keď si ubližujú navzájom. Teda ani keď im ubližuje niekto iný, ale to tolerujem. No skúsim počkať na Tomove vysvetlenie.