Motýl

„Jsi můj anděl, anděl strážný, viď,“zašeptal Bill do noci, když ležel s Tomem v horkém objetí

milenců. Opravdu to tak cítil, byl to už rok co zjistil, co ke svému bratrovi cítí. Že už to není jen bratrská láska, ale něco víc… nebál se to Tomovi říct, protože jaksi cítil, že je na tom stejně 🙂

Od té doby byli spolu, pořád. Spolu, ale svobodní jako dva motýli, chtěli patřit jeden druhému, ale být volní… Tom byl pro Billa opravdu jako anděl, anděl strážný, vždycky ho ochránil, chtěl ho provést životem. Společně s ním jeho milovaný bratříček poprvé kouřil, poprvé se opil i miloval. Bill se s ním nebál, plně mu důvěřoval, tak si s ním Tom mohl dělat co chtěl a na oplátku za to svého milence bránil před dotěrnými poznámkami na jeho vzhled,

které musel dennodenně slýchávat, ale i před vším co bylo Billíkovi nepříjemné.

„Jsem, pro Tebe cokoliv,“odpověděl Tom, vzápětí pokračoval: „A ty jsi můj anděl strážný, nemohl bych bez Tebe žít,“ přisunul se blíž k bráškovi a začal ho něžně líbat, jen jemně se dotýkal těch nebesky krásných rtů, kterých se nemohl nabažit. Ano, i Bill Toma chránil

a vedl životem, vždyť byli dvojčata. Oba byli andělem, ale i motýlem. Oba toho druhého chránili, ale i si užívali. Dva bohémové, které zaplavila zakázaná láska.

Jednoho větrného dne však zapomněli zamknout dveře, a proto když se blížili do výšin vyvrcholení, otevřely se a v nich stál šokovaný otec. Přijel na návštěvu pozdravit kluky, ale to co viděl, ho nadmíru znepokojilo. Co znepokojilo… rozčílilo, on tu lásku nedokázal pochopit, on neviděl dva anděly, každého s jedním křídlem, kteří aby mohli vzlétnout, tak se museli obejmout. Ne, viděl své dva nechutné incestní syny, kteří spolu spali! Beze slova odešel, ale pohled, který po nich hodil Billa zlomil, dal se do usedavého pláče a zamkl se v jejich společném doupátku.

Tom se oblékl a šel si promluvit s otcem. Těžko říct, kdo byl rozezlen víc… Otec na Toma křičel, jestli si uvědomují co dělají a Tom mu stejně naštvaně vysvětloval jejich zakázanou lásku. Hádali se dlouho do noci, ale k ničemu to nevedlo, otec se rozhodl odvézt Billa pryč, k sobě… Dvojčátka prosili, slibovali, plakali, ale čas už nešel vrátit zpět… Když je od sebe odtrhli, už ani jeden nebyl motýlem, neměli svá křídla… Život se stal nudným a smutným… Ne nadarmo se říká, že každý jsme anděl s jedním křídlem, abychom vzlétli, musíme se obejmout…

autor: TeRRineCZka
betaread: Janule