,,Tome!! Sakra vstávej!!“ Někdo se mnou hrozně třásl, takže i kdybych ho chtěl ignorovat, neměl jsem šanci…
,,Bille vypadni!!“ křikl jsem na něj, ale jako bych házel hrách na zeď…
,,Okamžitě vstaň!! Nehodlám přijít zase pozdě!! Tobě možná ty výmluvy ještě žerou, ale mě ne!! Tak vstávej!! Tome prosím!!“ Podle jeho hlasu jsem soudil, že je už hodně zoufalý, takže jsem se nakonec uvolil a posadil jsem se…
,,Tebe by měli prodávat jako budík,“ sdělil jsem mu mezi zíváním a bráška se jen usmál…
,,No jo, ale tak vstávej jo??“ vypadal tak mile, sice už byl hotový, ale furt byl rozespalý jako já..
,,No vždyť už lezu,“ protáhl jsem se a pomalými kroky jsem se vydal ke koupelně.. Naprosto nechápu bráchu, jak může vstávat tak brzo jen proto, aby se nalíčil a udělal si vlasy.. To já to mám jednoduché, jen si vlezu pod sprchu, umyju zuby, obleču a může se jít..
,,Bille??“
,,Jo??“ křikl na mě ze svého pokoje..
,,Máme něco k snídani??“ zeptal jsem se ho a zastavil jsem se ve dveřích jeho pokoje..
,,No něco sem ti tam nechal,“ usmál se na mě a zrovna si schovával poslední sešit do batohu.. ,,Díky,“ taky jsem se na něj usmál a už jsem letěl do kuchyně…
◦◦◦◦◦◦◦◦◦◦
,,Tome dělej, ten autobus nám jinak ujede!!“ křičel za mnou Bill a utíkal, co nejrychleji mohl, aby nám to fakt neujelo.. Jen jsem si zničeně povzdychl a trochu jsem přidal.. Nemám rád tolik pohybu po ránu.. Vlastně vůbec nemám rád tolik pohybu.. Nechápu Billa, jak to může tak bravurně zvládat…
,,Máš štěstí, že jsme to stihli,“ ulevil si Bill a zničeně si sedl k oknu..
,,No jo furt,“ sedl jsem si vedle něj a ještě to rozdýchával..
,,Kdybys vstal dřív, tak to takhle nedopadlo,“ otočil se na mě Bill a propaloval mě pohledem.. ,,Omlouvám se, stačí?! Já za to nemůžu, že sem nemohl spát no,“ rozhodil jsem rukama a Bill se začal hrozně smát.. ,,Co je??“ zeptal jsem se ho nechápavě, ale on mi neodpovídal, jen se dál smál.. Nebo teď už spíš jen usmíval.. Fakt ho teď nechápu…
,,Čau kluci.“
,,Nazdar Andy,“ pozdravil ho Bill a konečně se přestal usmívat, teď se pro změnu díval z okna..
,,Tak co, Tome??“ zeptal se mě se šibalským úsměvem a mě bylo hned jasný, že chce vědět, co Miriam..
,,Bída,“ oba jsme se začali smát a neušlo mi, že se lehce usmál i Bill.. Ale pořád se díval z okna, tak nevím, jestli se smál mně nebo něčemu venku.. Chvíli jsem ho pozoroval, vypadal tak zamyšleně, nevím, něco s ním je.. Ale co?? Kdyby mu něco bylo, řekl by mi to.. Určitě…
◦◦◦◦◦◦◦◦◦◦
,,A jéé, slečinka!!“ rozlehlo se dvorem a já se jen podíval na bráchu.. Vypadal, že to snad ani neslyšel.. Umí se s tím dobře poprat, ale já ne..
,,Dej mu pokoj, Joeli!!“ křikl jsem na jednoho kluka od bráchy ze třídy.. Je to takovej vůl, nikdy mu nedá pokoj..
,,Nebo co?! Hm?? Dyť se na něj podívej!!“ Začínala se ve mě pomalu vařit krev.. Nesnáším, když někdo bráchovi nadává, je to horší, než když by někdo nadával mě..
,,Chceš to vidět?! … Co je?!“ otočil jsem se na bráchu.. Držel mě za ruku a horečně kroutil hlavou.. ,,Co je Bille??“ zeptal jsem se ho už klidným hlasem, v očích měl hrozný strach..
,,Nedělej to, prosím,“ špitl zoufale a dál na mě koukal se strachem..
,,Ale…“
,,Prosím,“ stiskl mě silněji..
,,Dobře.“ Konečně mě pustil a rychle zmizel i s Andreasem ve škole..
,,Tvůj brácha je horší než holka!! Nechápu, jak to, že se za něj nestydíš!! Já bych s ním nevylezl z domu!!“ Měl jsem sto chutí mu jednu vrazit, ale ovládl jsem se.. Věděl jsem, že by to pak odnesl Bill a to jsem nechtěl.. A navíc taky jsem měl ještě na ruce ten obvaz ze včera.. Jen jsem se na něj vražedně podíval a zašel jsem za bráchou a Andym…
,,Nevšímej si ho, je to vůl,“ řekl jsem Billovi, když jsem ho ještě stihl v šatně..
,,Vždyť já si ho nevšímám, jen…“
,,Jen co??“
,,Nic Tome.. Nevíš, jaký to je,“ teprve teď se na mě podíval a v očích se mu leskly slzy..
,,Bille, už jen měsíc a budeš mít od nich na chvíli pokoj,“ snažil jsem se ho uklidnit, ale asi marně..
,,Hm… Uvidíme se po škole??“ zeptal se mě zoufale, když jsme se rozdělovali..
,,To je jasný.. Zase před školou,“ mrkl jsem na něj a zaběhl jsem do třídy.. Jsem rád, že brácha je ve třídě aspoň s Andym, když tam nemůžu být já s ním.. Je to jeho opora.. Jen doufám, že dneska se nic nestane, nebo Joelovi asi fakt už ublížim…
autor: Dádinka
betaread: Michelle M.
