Miluji
ALEXANDER
Celou dobu, co pozoroval míhající se vozovku za okny autobusu, přemýšlel, jak to bude probíhat. Vždyť jej neviděl skoro dva měsíce! Každou noc na něj myslel. Na jeho překrásný úsměv, zářící oči, štíhlé tělo, gesta, tohle všechno jej na Billovi přitahovalo. Nepopíral, že charisma a to, že je slavný, jej dělají ještě přitažlivějším. Toho si byl vědom.
Ale před nedávnem si uvědomil, že to, co miluje, je uvnitř. Miloval jeho radost, když se něco povedlo, miloval štěstí, které se mu čišelo z očí, miloval, když mu rty zvlnil lehký úsměv, když si vybavil něco příjemného. Miloval i všechny nedostatky, kterých měl Bill taky pár. Jeho přílišný egoismus, jeho pýcha, útlocitnost a ješitnost. Když si člověk dal tu práci a poznal jej, věděl, že je upřímný, vytrvalý, občas i velmi ochotný. Prostě normální kluk. A tohle všechno, tahle úžasná osobnost Alexovi učarovala. Nepamatoval si, kdy naposledy byl tak poblázněný.
A teď se s ním opět setká. Bál se, že nedokáže udržet svoje nadšení na uzdě a přede všemi jej políbí. Opět líbat jeho hebké rty! Ach, kolik nocí už o tom snil? No, věděl to přesně. Bylo to všech padesát osm nocí od jejich posledního setkání. Každý večer uléhal do postele se vzpomínkou na jejich polibek. Mrzelo jej, že se mu od té doby neozval, ale věděl, jak se cítí a chápal to.
To, že jej pozvali, aby s nimi strávil příštích čtrnáct dní, jeho zamilovanou dušičku katapultovalo na vrchol blaha. Bude v jeho blízkosti! Byl tolik nadšený! Nemohl se dočkat, až konečně nadejde den jeho odjezdu. Jak bude Bill reagovat? Co když o něj nemá zájem?
A čím blíže byl k Hamburgu, tím byl nervóznější. Už jen pár minut a budou na nádraží. Srdce mu bušilo tak silně, až se bál, že mu vyletí z hrudi. Ledové ruce se mu třásly a nedostávalo se mu dechu. Pomýšlel dokonce i na to, že se otočí a nejbližším autobusem pojede zase domů! Ale stejně by to neudělal. Potřeboval jej zase vidět, musel zjistit, jak se věci mají.
Vystoupil z autobusu a vešel do haly. Rozhlížel se, ale kluci tam ještě nebyli. Sednul si na lavičku a čekal. Zdálo se mu to jako celá věčnost, i když ve skutečnosti uplynulo maximálně deset minut. Nervózně si pohrával s látkou trika a oči schované za slunečními brýlemi upíral na barevné čtverce podlahových dlaždic.
Najednou se mu v zorném úhlu objevil pár nohou obutých v bílých teniskách. Zvedl pohled a zalapal po dechu. Je tady! A je ještě úžasnější, než kdy dřív! Vyskočil a pevně jej objal. Cítil jeho překvapení.
„Ahoj Billy, chyběl jsi mi!“ zašeptal mu do ucha a cítil, jak jej též silně objal. Billovy dlaně se posunuly po jeho zádech níž a v zápětí už se vítal s Tomem. Bylo to tak rychlé, až si myslel, jestli se mu to náhodou jen nezdálo.
****
Bylo zábavné, pozorovat, jak se Bill snaží na Lexe nedívat a oproti tomu Alexander nemohl z Billa spustit oči. Tom tušil, že těch čtrnáct dní bude dost zajímavých a byl by rád, aby si Bill konečně uvědomil, co je pro něj nejlepší. Tak rád by viděl svého bratra šťastného, opravdu šťastného!
Nastoupili do auta a vyrazili k bytu. Měli ještě dva dny, než začne turné a hodlali je strávit příjemným nicneděláním a zábavou.
Cesta autem byla k nesnesení pro dva z jeho pasažérů. Bill neustále myslel na horkost, která sálala z Alexandrova stehna přitisknutého na to jeho. A Lex na tom byl stejně. Silou vůle se držel, aby se na Billa nevrhnul. Jeho svěží vůně mu otupovala mysl a blízkost toho sexy těla jej sváděla k dotekům.
Bill se zavrtěl, snažil se zbavit napětí, které proudilo jeho tělem. Pozdě si uvědomil, že jej to přitisklo k Alexovi ještě blíž. Zalapal po dechu a střelil pohledem napravo. Alex měl zavřené oči, pevně stisknuté rty a neuvěřitelně se třásl.
Naklonil se k Billovi a zašeptal mu do ucha: „Jestli to uděláš ještě jednou, tak za sebe neručím. A bude mi fuk, že jsou tu další lidi!“
Bill jen zamrkal a sledoval, jak se Alex obrací k jeho bratrovi a o něčem s ním mluví. Alexova slova mu rozproudila krev v žilách. Nedokázal se zastavit. Nepomýšlel na následky, jako by měl zamlženou mysl. Chtěl jej poškádlit, vyprovokovat. Nenápadně přejel dlaní po Lexově stehně. Ten se prudce napřímil a střelil po Billovi výhružným pohledem.
„Zahráváš si?“ zasyčel a upřeně se mu díval do očí.
„A co když ano? Co uděláš?“ usmíval se Bill vyzývavě a viděl, jak se Alexovi dlaně sevřely v pěst.
Během vteřiny už měl Alexův jazyk ve svých ústech a poplašeně se díval kolem sebe. Zrovna v tu chvíli se Saki podíval do zpětného zrcátka a setkal se s Billovým pohledem. Vytřeštil oči a prudce zajel ke krajnici a zastavil. Auto sebou škublo a Alex se rozhlížel, co se stalo. V autě bylo najednou absolutní ticho. Bill vystrašeně zíral před sebe a střídavě pokukoval po všech v autě, řidiče nevyjímaje. Ten se najednou otočil na sedadle a podíval se na tři kluky vzadu.
„Ehm… to… nic jsem neviděl,“ vysoukal ze sebe šokovaně a otočil se zpět.
Bill se rozezleně podíval na Alexe a vyštěkl.
„No to se ti povedlo!“
„Na mě to nesváděj! Říkal jsem ti, ať neprovokuješ,“ odpověděl Alexander a dál se díval před sebe.
„Ty… ty…“ Billovi došla slova.
„No co já? No tak to ví, to je toho! To´s to chtěl schovávat až do smrti?“ začínal být dopálený.
„No… to ne, ale-“ nestačil dopovědět, když se Saki opět otočil a podíval se na Billa.
„Já to nikomu vykládat nebudu. Je to tvoje věc,“ s těmito slovy se zase otočil nazpět, nastartoval a pokračovalo se v jízdě.
Až do konce cesty nikdo ve voze nepromluvil. Bill se cítil nepříjemně, Alex ublíženě a Tom jen kulil oči. Tohle bylo teda hodně nečekaný. Ale zas až tak moc ne. Vždyť tihle dva pohromadě, Bill s Alexem, byli jak výbušná směs. A Tom nepochyboval, že se během těch následujících dvou týdnů přihodí ještě nejedna událost, kterou by si Bill s radostí odpustil. Ale co naplat. Být gay není nějaká nemoc a ani se nemusí schovávat. Vždyť tolik slavných lidí se přihlásilo ke své homosexualitě, tak proč by to nemohl udělat i jeho bráška? Svět se kvůli tomu nezboří!
Během dvaceti minut dojeli na místo, rozloučili se se Sakim, který působil mírně rozhozeně a vydali se do bytu.
Bill se složil na pohovku a hlavu si opřel o opěradlo. Zavřel oči a přemýšlel. Opravdu se toho stalo tolik? Vždyť jej jen políbil. No a? Tak to viděl! Sakimu věřil, on to skutečně nikomu nepoví. A vadilo by to tolik, kdyby to řekl? Stejně se to jednou provalí. Tak proč tak vyletěl?
Alex si přisedl vedle Billa a omluvil se.
„Víš, promiň, já ti nechtěl způsobit potíže. Je mi to líto,“ zvednul se, ale zastavila jej Billova paže na jeho ruce.
„Ne, to já se omlouvám. Neměl jsem na tebe tak vyjet. Jako myslím, neměl jsem na tebe tak křičet. Ne to druhé,“ Odmlčel se Bill a tváře mu zrůžověly. Nadechl se a pokračoval.
„Líbilo se mi to. Líbí se mi, když mě líbáš,“ zašeptal a sklopil pohled.
„Mě se taky moc líbí, líbat tě,“ usmál se Alex a přisedl si ještě o kousek blíž. Bill se mu podíval do očí a usmál se. Po chvíli stočil svůj pohled k Lexovým rtům. Mírně se naklonil dopředu a přivřel víčka.
Alex na nic nečekal a zrušil vzdálenost mezi nim. Jazykem přejížděl po jeho spodním rtu. Počkal, až Bill pootevře ústa. Vsunul jazyk dovnitř a hluboce jej políbil. Omotal paže kolem jeho těla a přivinul si jej ještě blíž. Jenže pro Billa to nebylo dost blízko. Přehodil jednu nohu přes Alexova stehna a vyhoupl se na něj. Přitiskl se k němu celým tělem a teď to byl on, kdo převzal otěže. Vzal Lexovu hlavu do dlaní a podíval se mu do očí. Usmál se a znovu spojil jejich rty v polibku.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
