Liebe lässt sich nicht erzwungen I 13. (konec)

(Bill)

Vtáhl mě do kabinky. Proč to musí chtít tady? To si potřebuje něco dokázat nebo co? Jenže já už jsme bez sexu moc dlouho, a proto se mu podvolím. Jemně do mě vnikne. Ok, v pohodě. Za moment zrychlí a najednou přirazí. Nečekal jsem to a z úst mi uteče tlumený výkřik. Hned se mi omlouvá a chce přestat.

„Pokračuj…Miluju tě,“ vypadne ze mě.

„Taky tě miluju.“ Zrychlí a mě se to začíná hodně líbit. Cítím, že jde k vrcholu. Zasténáme oba zároveň. Tom dosáhne orgasmu. Dýchá mi na záda a pak ze mě vyjde. Ještě trochu se klepu. Oblečeme se a vyjdeme z kabinky. Málem jsem se složil. Protřel jsem si oči, ale ten obraz nezmizel. Stojí tam David, zbytek grupy, Andy a hlavně nějaký novinář, který okamžitě začne fotit. Tom zuří, ale může za to vlastně on! Nasucho polknu.

„Ehm…stalo se něco?“ Bože, nic blbějšího mě nenapadlo.

„Něco?! Ježiši, Bille…Vždyť vás slyšel celý klub a ty se ptáš, jestli se něco stalo?! Ano, stalo!!! Zničili jste kapelu! Stačí?!“ zařve na mě David a já jsem na pokraji nervového kolapsu. Tom mě chytí za ruku. Tázavě na něj pohlédnu. Pokrčí rameny.

„Tak mi k tomu aspoň něco řekněte!“ zavříská zase.

„Miluju Billa. Stačí ti tohle?“ štěkne Tom. Teď už to vážně nevydržím a složím se.

(Andy)

Slyšel jsem nějaké zvuky ze záchodku a bohužel jsem poznal Billa. Tom tu taky nebyl. Kouknu na Davida. Taky to slyšel. Společně se tam vydáme. Géčka jdou za námi. Pak si všimnu i novináře a nijak tomu nezabráním. Pokud si Bill vybral Toma, tak ať si za to ponese následky. Kdyby byl semnou a oni na to přišli, nebyl by takový poprask, jenže incest je trestný a tímhle si podepsali ortel, a nejen sobě. Zničili kapelu. Sotva tam vlezeme, tak ti dva vylezou z kabinky. Jen nás spatří, málem se složí.

„Ehm…stalo se něco?“ zeptá se Bill. Nic horšího jej nenapadlo. David hned začal křičet. Tom tomu pak nasadil korunu, když řekl, že Billa miluje. A on? Zhroutil se. Géčka se k němu nahrnuly. A ten novinář? Toho si vzal na kobereček David a nabídnul mu slušný rachy za ty fotky. Asi ho to bude stát hodně. A taky že jo. Kluci odnesli Billa pryč.

(Tom)

Tak tohle si budu vyčítat dokonce života. Nejen, že Bill omdlel, že nás slyšel celý klub, ale hlavně tu byl ten novinář. Snad to s Ním David nějak vyřeší. Hmm…jenže pak si vezme na kobereček mě a Billa. Donesl jsem ho domů a uložil do postele.

„Davide?“ zašeptal jsem potichu. Zamračil se na mě.

„Tak nic….“ Ale tohle ho asi vytočilo.

„Tome…proč? Holek máš všude plno. Proč zrovna Bill? Jo, chápu je přitažlivý, ale je to tvůj bratr, proboha,“ zděsil se.

„Já sám nevím, Dave, ale prostě ho…no…miluju.“

„Tohle není láska, Tome…Kdybys ho miloval, nevystavil bys ho takovému nebezpečí jako zrovna dneska v klubu. Je to jenom tvoje další kořist. Ty si ale můžeš gratulovat. Jsi jediný, kdo ho dostal, ale už prosím skonči. Copak to nechápeš? Ten novinář…jo, sice jsem ho podplatil a dal mi ty fotky, ale přijdou další. On nebude mlčet. Tím si buď jistý,“ zakončil své kázání a odešel. Vyběhl jsem nahoru mrknout se na Billa. Ležel tam v klidu, ale už měl otevřené oči.

„Lásko…Omlouvám se.“

„To nic, Tome…“ Chci ho políbit, ale ucukne.

„Bille, ani nevíš, jak mě to mrzí…“

„Vím…“ Přitáhne mě a políbí. Najednou se mi začnou rozplývat obrazy a zdálky uslyším hlas…

***********************************

„Doktore! Doktore! Probral se!“ vříská tu někdo…Panebože, jen ať už neřve…Rozskočí se mi hlava. Otevřu oči a uvidím nějakého chlapa v bílém plášti. Vedle něj několik sestřiček a týpek, co má černé vlasy a na očích linky. Pamatuju si ho z toho snu, ale nemůžu si vzpomenout na jméno. Mám totální okno. Nevím, kde jsme a kdo jsem…

„Jak se cítíš, Tome?“

„Kdo je Tom?“ zeptám se nechápavě.

„Sakra,“ zakleje. Pak se otočí na toho týpka.

„Bille…je mi to líto, ale tvůj bratr trpí amnézií.“

„Co?“ křikne zoufale.

„Hej, řeknete mi někdo, co se tady děje?“ upozorním na sebe.

„Tome…Byl jsi čtyři měsíce v kómatu.“ Nějak mi to furt nedochází. To, co jsem prožíval, byl jen sen? Ale on byl tak reálný…Ne, to nemohl být sen…Zase začínám usínat.

(Bill)

On si na mě nepamatuje…Neví, že mě miluje…Proč se to muselo stát? Proč ho musela ta fanynka postřelit…Mohli jsme být spolu…Doktor si mě vede k sobě do kanceláře.

„Bille…Nerad to říkám, ale je možné, že si nebude pamatovat vůbec nic…“

„Takže ani to, že mě miluje?“ zašeptám zoufale.

„Když jsi mi řekl, jaký spolu máte vztah, nějak jsem tomu nemohl uvěřit, ale jsem vázán lékařským tajemstvím…Musím mlčet…Takže se to nikdo nedozví. Jestli tě bratr doopravdy miloval víc jak svůj život…mohl by si na ten cit opět vzpomenout a to mě drží v naději na plné uzdravení…Jenže nic mu nesmíš říct narovinu…Uč ho, zasvěcuj, ale nic mu neříkej…Chápeš?“ Kývnu…

„Necháme si ho tu ještě pár dní a pak ti jej pustíme domů…“

konec
autor: Mykerina
betaread: Lucy