Liebe lässt sich nicht erzwungen I 3.

(Tom)

Nemohl jsem odolat. Byl tak blízko. Jazykem jsem mu přejel po krku. Zachvěl se. Přidal jsem na intenzitě, ale dával jsem si bacha, ať ho nevyděsím. Bill zavřel oči. Nevěděl jsem, co si můžu dovolit. Rukama jsem si ho přitáhl, ale tím stylem, že může couvnout. Něžně jsem ho líbal na krku, pak na tvářích a pomaličku přecházel ke rtům. Doufal jsem, že neuhne. Otřel jsem své rty o ty jeho.

„To…Tome…p…prosím,“ zavzdychal. Zlehka jsem ho políbil. Vpustil mě mezi rty a dokonce mi polibek začal oplácet. Přitáhl jsem si ho silněji, ale to byla chyba. Bill se lekl a rychle vstal. Hodil jsem psí očka.

„Tome…nejde to…já…už jsem se rozhodl.“ Vztáhl jsem ruku. Vyděšeně zakroutil hlavou a odstoupil.

„Bille…prosím je mi to líto. Já tě… já tě miluju,“ řekl sem zoufale. Hleděl na mě jako puk. „Co…co jsi to řekl?“

„No, že …že tě miluju. Teď už to vím. Prosím vrať se ke mně,“ žadonil jsem.

„N…Ne už je pozdě.“ A odešel pryč. Nebyl jsem schopný slova.

(Bill)

Chtěl sem se k němu vrátit, ale zase se objevil strach. Strach z něj. Ten polibek byl poslední. Ještě jsem váhal, když řekl, že mě miluje. Jenže já už mu nevěřím a…a jdu spát dolů. Nevydržel bych to, odpustil bych mu. Rozestlal jsem si gauč. Snažil jsem se usnout, ale vůbec mi to nešlo. Leželo mi to v hlavě, Tom mi ležel v hlavě, ale i strach si tam vybojoval své místo.

(Tom)

Jsem sám ze sebe znechucený. Jak jsem mohl být hrubý na tak jemné stvoření jako je Bill? Musím něco vymyslet, musím ho dostat zpět za každou cenu! Miluju ho a já blb si to uvědomil až teď. Využiju jeho slabost pro romantiku. Spokojeně jsem zavřel oči a usnul.
Ráno mě probudily hlasy. Poznal jsem Billa, jak telefonuje : „Davide, promiň, ale mám k tomu své osobní důvody.“

„Tak to bych chtěl slyšet ty tvoje osobní důvody,“ štěkl na něj.

„Vím, že mám smlouvu, proto počkám, až vyprší a najdete si za mě náhradu, pak už ji neobnovím. Jsem rozhodnutý!!“ zavěsil a vyčerpaně si sedl na křeslo. Tohle jsem teda po ránu slyšet nechtěl. Jdu za ním. Sotva mě spatřil, zvedá se.

(Bill)

David to nevzal vůbec klidně. Rozhovor s ním mě totálně vysílil. Sedl sem si na křeslo, ale za chvilku jsem slyšel kroky. Tom. Sotva jsem ho spatřil, dostal jsem na něj chuť. Tolik mu to slušelo. Byl jen v trenýrkách a s rozpuštěnými dredy. Ne, sakra. Musím odejít.

„Stůj, prosím,“zavolal. Pomalu jsem se otočil.

„Můžeš si sednout?“ optal se.

„Já…no…“

„Prosím.“

„Dobře.“ Sedl jsem si zpátky. Bylo ticho.

„Ehm…tak co jsi chtěl?“ Doléhala na mě nervozita. Chytil mě za ruku.

„Tome…já…se už rozhodl.“ Stoupl si ke mně blíž. Viditelně se mi zrychlil dech. „Bille…já…víš…to včera mě mrzí a hodně. Nevím, co mě to popadlo, prostě mi vypnul mozek. Ale díky tomu, teda ne díky tomu. Sakra. Zamotal jsem se. No prostě jsem si uvědomil, jak moc tě miluju.“ Naklonil se ke mně a políbil mě. Nějakou dobu jsem mu polibky oplácel, ale když si na mě sedal a rukou bloudil po podbřišku, vzpomněl jsem si na včerejšek.

„To…Tome…prosím,“ zaškemrám.

„Ne, Bille. Já tě miluju a neublížím ti.“

„Ale já se bojím. Tebe se bojím.“

„CO??!!“ vyjekl, „mně? Co? Proč? Vždyť já…“ nechápal. Chtělo se mi zase brečet.

“ Včera …jsi…mi…nahnal obrovský strach a teď, když jsi…no…zase se objevil,“ zašeptal jsem. Nedivil bych se, kdyby to neslyšel.

„Bille, já udělám cokoliv, aby ses mě nebál. Jen řekni co,“ žadonil.

„Tome, je konec. Prosím, toleruj to. Jinak nepřijdeš jen o milence, ale i o bratra.“

„To nemyslíš vážně? Proč? Ty už mě nemiluješ? Už ne?“

„Já nevím,“ sklopil sem hlavu.

„Bille…“

„Omlouvám se, ale musím si ujasnit, že … prostě potřebuju čas.“

„Kolik budeš chtít, ale můžeš pro mě něco udělat?“

„Tome…dobře,“ rezignoval jsem.

„Řekni, že mě nemiluješ!“

„Tohle po mě nechtěj.“

„Tak jinak. Polib mě. Naposledy,“ žadonil. To bylo pro mě horší než mu lhát.

„Proč mi to děláš?“ Byl jsem zoufalý.

„Jen žádám poslední možnost cítit tvé sametové rty.“ Chvilka ticha.

„Ale o nic se nepokusíš.“ Tom kývl hlavou. Přistoupil, nahnul se, ale furt se nic nedělo. Jen jsem cítil zrychlený dech. Můj i jeho. Pohladil mě o tváři. Zachvěl jsem se: Tohle na mě bylo moc.

„Bille, miluju tě,“ zašeptal a pak mě lehce políbil. Ze začátku byl jemný, ale pak do toho dal i vášeň. Stále intenzivněji pronikal mezi mé rty. Vím, že jsem říkal, ať nic nedělá, ale sám jsem ho k sobě přitáhl.

„Bille, já myslel, že…“

„Pššššt! Teď nemysli,“ zašeptal jsem zrychleně. Tom neváhal a přitáhl si mě ještě víc. Vzrušil se. Pomalu jsem si lehal na gauč a táhl ho sebou. Chtěl mi zajet rukama pod boxerky. Zastavil jsem ho. Smutně kývl. Sjel jsem mu rukama na zadeček a přitiskl si ho na klín. Prudce vydechl. Opatrně se na mě houpal.

„T…Tome,“ vzdychl jsem. Sakra nesmím to nechat zajít tak daleko.

autor: Mykerina
betaread: Lucy