** Tom **
Domů jsem se vracel až kolem půlnoci, ale výjimečně se na mě usmálo štěstí, máma na mě nečekala, dávno už spala. Šikovně jsem se vyhnul pár výchovným radám a pohlavkům, které by mě tak jako tak neminuly. Třeba si na to vzpomene ráno, ale teď jsem mohl spokojeně zapadnout do pokoje. Už trochu malátný jsem se převlékl do pyžama a s mobilem u hlavy jsem v polospánku vyčkával, jestli se Gustav třeba ještě neozve. I kdyby jen pár vět, pár slov. Už jsem skoro spal, když mě vzbudilo tlumené vibrování mého mobilního telefonu. **TĚŠÍM SE NA ZÍTŘEK, TY SNAD TAKY. POSÍLÁM PUSU NA DOBROU NOC.** Nevědomky jsem si ukazováčkem přejel strnulé rty, dokonale jsem si pamatoval letmý dotek jeho teplých rtů, i teď jsem si ho mohl dopodrobna vybavit. Usínal jsem s vědomím, že se přímo šíleně těším na zítřejší den.
** Bill **
Už dobrou hodinu jsem se drkocal v dálkovém autobuse, ze kterého mě ukrutně bolela záda. Blížilo se poledne a pomaloučku se začal ozývat můj hladový žaludek, už abych byl zase doma. U prarodičů to bylo sice fajn, ale většinou usínali v sedě u televizního kvizu o půl šesté a já se po zbytek večera přímo ukrutně nudil. Bál jsem si přiznat, že mi chybí bratrova přítomnost, jeho věčně rozcuchané vlasy a drzé odmlouvání. Přemýšlel jsem, jestli mi ten žrout nechal alespoň malý kousíček máminy makové bábovky, kterou pekla každou sobotu a mě se na ní šíleně sbíhaly sliny. Domů jsem spěchal nadzvukovou rychlostí a boty si zouval téměř v poklusu. Táta byl u známých a máma sledovala nedělní politické diskuse, ze kterých mi pravidelně každou neděli bylo zle.
„Ahoj, tak jsem tu!“ Políbil jsem ji na tvář a už už jsem se hrnul do kuchyně. Zarazilo mě, když jsem zjistil, že je dobrota nedotčená, za normálních okolností by byla nejméně půlka pryč. Máma si přiložila ukazováček ke rtům a hlavou kývla nahoru do poschodí.
„Pssst, Tomi ještě spí. Včera ponocoval, byl s Gustavem v kině a bůhví, jestli si zase nedal nějaký to pivo, víš jak je mu vždycky špatně. Neměl ani čas na kousek bábovky a to je co říct. Ale nesněz mu to celý, zadělávat na nový těsto se mi už nechce, jo?“ Nepřítomně jsem přikývl a z prostředníčku jsem si slíznul malou vrstvičku moučkového cukru. Kupodivu mi chutnal hořce. V ústech jsem znechuceně převaloval chuť vzteku a zklamání.
** Tom **
Labužnicky jsem se protáhl, ale záda mě bolela i tak, celou noc jsem spal v prazvláštní poloze, se kterou hlasitě nesouhlasila. Překvapilo mě, že už je po poledni, pořád se mi chtělo spát, zavíraly se mi oči. Rozhoupal jsem se a přemluvil sám sebe k tomu, abych se vyštrachal ze zahřáté postele. Pod polštářem jsem nahmatal zapomenutý mobil a odběhl jsem si do koupelny, abych sfoukl ranní hygienu. Zuby jsem vyloženě odbyl, ale stejně si je budu ještě mýt než půjdu za Gustavem. Jako baletka jsem scházel schody do kuchyně, které mě studily na bosých nohou, taky mě mohlo napadnout vzít si pyžamo. Poupravil jsem si knoflíček u pyžama a můj pohled se střetl s osobou, která shrbená nad talířem uždibovala kousky pozdní snídaně. Tak přece jen se vrátil docela brzy, myslel jsem si, že bude trucovat o něco déle.
„Dobré rááááno.“ Prodloužil jsem svůj pozdrav s protáhlým zívnutím a máma mi odpověděla nepatrným pokyvováním, byla zase naprosto zažraná do pořadu v televizi. Billovi se s plnou pusou jídla odpovídat nechtělo, pokusil se alespoň o malinkatý úsměv, vlastně vypadal dost divně, snad jako by se dneska zapomněl namalovat nebo co. Ano, to bylo ono!! Pro jednou vynechal tlusté černé linky a byl mi zase docela podobný. Vypadal moc hezky, i když trochu ustaraně. Posadil jsem se na židli naproti něj a on mi beze slova přisunul blíž tácek s nakrájenou bábovkou. Máma se konečně odtrhla od volební agitační mánie a zapojila se do dění okolo. I když ne zrovna rozumným způsobem.
„Tak jak se vám líbilo kino? Na co jste vůbec šli, hm? A co Gustav, doufám, že jsi ho na oplátku pozval Ty k nám, připadá mi, že jsi u nich pečený vařený, aby se paní Schäferová nezlobila. Hm?“ Nechtělo se mi před bratrem odpovídat, ale zase by vůči mámě bylo nefér nějaké klackovité odmlouvání. Unaveně jsem si odfrknul nad sklenkou pomerančového džusu.
„Bylo nám fajn, ale dneska Gustav nejspíš nepřijde, domluvili jsme se, že půjdeme k nim, tak až příště jo?“ Máma zamyšleně přikyvovala, ale pro jistotu přeci jen dodala: „Jen, aby se Gustavova maminka nezlobila.“ Dál už se zase věnovala televizní obrazovce, kde právě skončila zdlouhavá reklama na prací prášek. Cítil jsem na obličeji jeho rozrušený pohled, kterým mě chtěl doslova krvelačně rozporcovat. Nervózně jsem si na židli poposedl a raději se zakousl do dalšího kousku bábovky. Ve vteřině jsem ucítil bolestivé sevření zápěstí, tak tak, že jsem nevypískl.
„Ty s tím blbem chodíš?“ Procedil Bill vztekle mezi zuby a já se nestačil divit jeho povýšenému tónu, copak se ani trošku neponaučil? Naklonil se ke mně blíž a jeho načesaná ofina se nepatrně zhoupla, vybízela k tomu, abych do ní cvrnknul prsty a ona se znovu rozkmitala, ale Bill nebyl zrovna v laškovné náladě. Jeho stisk znovu zesílil a zápěstí začínalo červenat.
„Sakra Bille, neusmířili jste se náhodou? Co je Ti po tom? My dva jsme spolu skončili, to jsi snad pochopil, tak si prosím odpusť ty nároky na mou osobu. Žádné už nemáš.“ Rozrušeně jsem se mu vytrhl a odešel zpátky do pokoje, už jsem ani neměl chuť snídat, rozbolel mě žaludek.
Zase mě musel vytočit!! Udělal jsem dobře, že jsem odešel, ještě pár blbých narážek a skončilo by to nejspíš špatně. Mýlil jsem se, když jsem si myslel, že od něj budu mít klid alespoň na chvíli, jeho rozčepýřená hlava se objevila ve dveřích, kterými v zápětí šíleně prudce třískl.
„To děláš schválně? Víš, že toho blbečka nemůžu vystát a schválně se s ním taháš? Já Ti to zakazuju, Tome, slyšíš?“ Tohle nemůže myslet vážně! Po tom všem má ještě tolik elánu, aby si dovolil mi rozkazovat? Vůbec nic nepochopil, nic. Přece jenom ve mně vzplála malinkatá jiskřička naděje a já si dodal tolik potřebnou odvahu.
„Ty na mě žárlíš, Bille? Řekni, záleží Ti na mě?“ Billovo čelo se vztekem tak zvláštně zkrabatilo, připomínalo rozehranou harmoniku, nejspíš hlaholila nějakou rozšafnou písničku. Odmítavě si odfrknul a ruce si založil vysoko v bok.
„Je mi to jedno, Tome, Ty jsi mi jedno, kašlu na Tebe!!!“ Nepříčetně řval a já se před ním definitivně uzavřel, řekl si o to sám.
** Bill **
Vlastním křikem jsem se snažil přehlušit pravdu, tu pravdu, kterou jsem si pomalu začínal uvědomovat. Přál jsem si ji odehnat a zahnat do toho nejtmavšího kouta, aby mi už nikdy nepřilezla na oči … nechci, aby to byla pravda.
autor: Gia
betaread: Janule
