** Tom **
Konečně jsem zalezl do sprchového koutu a červený kohoutek otočil na doraz, měl jsem nezvykle dobrou náladu, vlastně se dnes měnila jako rozmarné aprílové počasí. Zvesela jsem si broukal dětskou melodii, kterou jsem tuhle zaslechl v pořadu pro nejmenší a nějak mi utkvěla v hlavě. Vystihovala moje rozpoložení, bylo mi sladce a lehounce, pryč byly všechny chmury a já měl chuť se dalších tisíc let jen smát a dělat hlouposti. Jen když on bude vedle mě. Vůbec nevím jak dlouho jsem tam stál a přemýšlel, bříška prstů byla zcvrklá, vlasy na dotek připomínaly mokrou vatu. Zabalil jsem je do osušky, hlava nepřirozeně ztěžkla a bolela. Převlékl jsem se do čistého pyžama a dokonce jsem si výjimečně nezapomněl vyčistit zuby. Bratrův tmavě zelený kartáček se v ušpiněném kelímku s důvěrou opíral o ten můj, znovu jsem měl před očima to vřelé objetí a slyšel tlukot jeho srdce.
Venku byla úplná tma, vlastně se dnes zešeřilo nezvykle brzy, jediné co mi pomáhalo se zorientovat bylo mihotavé světlo z bratrovy lampičky. Ležel přikrytý až po bradu a o něčem usilovně přemýšlel, vědět tak o čem! O nás? Zeptat jsem se neodvážil, nebyl jsem si příliš jistý, jestli bratr naše smíření myslel vážně, nebo si se mnou zase jen pohrává. U něj jeden nikdy neví. Zakutal jsem se pod peřinu a na chvíli jsem se zaposlouchal do toho divného ticha okolo. Nebylo slyšet vůbec nic, sem tam v kleci poskočilo neposedné potkáně a dožadovalo se lidské pozornosti. Jinak nic.
„Řekni, že je vše v pořádku.“ V hlase mi vibrovala úzkost, namíchaná s trochou nejistoty, musel jsem slyšet jednoznačnou odpověď. Bill se vyštrachal z přikrývky a posadil se na kraj postele. Hubené nožky visely dolů, lehce s nimi pokyvoval sem a zase zpátky.
„Proč se ptáš? Po tom všem?“ Jeho oči nevědomky směřovaly ke dveřím koupelny, chtěl se ujistit, že chápu. Napodobil jsem ho a posadil se naproti němu. Rozmotal jsem nešikovně zauzlený turban a začal potřepávat mokrými vlasy. Pár kapek dopadlo i na bratrova kolena a ten je zamyšleně vetřel do dlaně. Mokrý ručník jsem složil do kostičky a hodil na židli, zpátky do koupelny se mi nechtělo. Zhluboka jsem se nadechl a snažil se najít co možná nejupřímnější odpověď.
„Nechci, abys mi zase ublížil, víš?“ Bill se podrbal na hlavě a trochu se zamračil, nejspíš mu bude chvíli trvat než pochopí, že to s ním myslím opravdu dobře.
Posadil se kousek ode mne a tím svým zvláštním podmanivým pohledem zkoumal každý kousíček mého nedokonalého obličeje, alespoň jsem měl ten pocit. Pálil mě na rtech, na víčkách, ve vlasech, lechtal na šíji.
„To jsem tak moc hrozný, že se mě musíš pořád takhle bát?“ Jeho ruka pro mě zcela nepochopitelně zabloudila do mých vlasů a lehounce je zcuchala. Zadrhnutý knedlík uprostřed krku jsem polknul nasucho a doufal, že se neudusím.
„Musím.“ Pípl jsem dokonale zmateně, proč ta náhlá změna? Ukazováčkem sjel o kousek níž na zkrabatělé čelo, vyčaroval na něm pár nesmyslných písmenek.
„Nemrač se na mě, Tome, víc Ti sluší, když se směješ. Kolik jich vůbec je?“ Stále jsem seděl na stejném místě jako přikovaný, neschopný jediného pohybu nebo kloudné myšlenky. Na co se mě to vůbec ptá? „Jedna.“ Hlesl tiše a rozpraskanými rty mě políbil v obličeji. „Dvě.“ Přidal po chvíli a já pochopil, že se nejspíš snaží spočítat má znaménka. „Tři.“ Přešel na linii krku a já suše zalapal po vzduchu.
„P … počkej, to .. to přece nemusíš, Bille. Nebolí Tě nic? Ze rtu Ti zase trošku teče krev, ukaž prosím Tě.“ Už už jsem se po něm natahoval, ale zastavil mě v půlce pohybu.
“ …. Bráško? Dělám to protože chci. Víc, než si dokážeš představit. Nemusíš se o mě pořád bát, neublížím Ti, ano?“ Vyplašeně jsem přikývl a snažil se uvědomit k čemu že mu vlastně dávám svolení. Žaludek se mi bolavě zkroutil, chtělo se mi vstát a utéct někam hodně daleko od těch prokletých rukou a očí.
„Ještě jsem Ti to neměl příležitost říct, ale ta nová ozdoba Ti moc sluší, jsi teď víc sexy, ale pořád Tě mám v paměti jako kluka s věčně odřenými koleny. Mého Toma.“ Znovu se ke mně začal přibližovat a špičkou jazyka olízl mé roztřesené rty. V jedné prasklince ve rtu to malinko zaštípalo, ale převládal pocit naprostého šílenství.
„Dáš mi pusinku?“ Téměř dětsky nevinný hlásek doléhal k mým napjatým uším. Poslušně jsem ho líbnul na rty a měl jsem pocit, že červenám až u kotníků. „No tak bráško, větší přece, takovouhle.“ Názorně se ke mně přivinul a špičkou jazyka se snažil dobýt mezi mé pevně semknuté rty. Mám nebo nemám? Hlava přestávala fungovat a měl jsem pocit, že začínám myslet ryze dolní polovinou těla.
Nepatrně jsem je pootevřel a jeho jazyk vyhledal ten můj, aby ho pomazlil a pobízel ke spolupráci. Přivřel jsem oči a konečně jsem pochopil, že ne vždy je nutné dodržovat pravidla. Znovu a znovu jsem se topil v tom vlhkém ráji a snažil se najít nejsladší místečko. Opatrně jsem dlaněmi sklouzl na bratrova záda a chvíli ho jen tak šimral než jsem došel k lemu flanelového pyžama. Rozklepanými prsty jsem nedočkavě přejel přes jemnou pokožku, která byla poseta husí kůží a já tajně doufal, že to není jen zimou v pokoji. Dostal jsem se až k dokonale plochému bříšku a jemné chloupky polaskal mezi prsty. Připadalo mi jako bych se dotýkal nějaké mýtické bytosti, která se mi při sebemenším neopatrném doteku rozsype v prach. Jeho ruce, o poznání zkušenější, nebojácně zdolávaly knoflíček za knoflíčkem odrbané pyžamo. Připadal jsem si vedle něj naprosto obyčejný, jako bych snad ani nebyl jeho dvojčetem. Obratně mě vysvlékl z horního dílu a jeho ruce znovu a znovu hladily mé zoufale roztoužené tělo. Nechtěl jsem zůstávat pozadu a jeho černé triko na spaní jsem mu opatrně přetáhl přes hlavu. Teprve teď můj pohled zabloudil k jeho napjatému klínu, měl naprosto překrásný zvyk, spával v boxerkách. Tři malinkaté knoflíčky se důležitě nadouvaly a vystavovaly se na odiv.
Pomaličku jsem ho položil na postel a stále očkem kontroloval jestli ho nic nebolí a vše je v pořádku. Modřina na oku se pomaličku barvila do všech barev duhy a vlastně to byl docela veselý doplněk. Sklonil jsem se a něžně olízl jeho ušní lalůček. I na mě se našlo pár malinkatých jizviček od nešetrných rukou. Kousíček za kousíčkem jsem prozkoumával teplou pokožku na jeho krku, tisknul jsem na ni polibek za polibkem celou armádu. Bill se nepatrně prohnul v zádech a vydechl v hlasitý sten. Pro jistotu jsem se zvedl a došel ke dveřím, abych nás zamkl na dva západy. Jistota k nezaplacení.
„Tak pojď, šup šup.“ Pobízel mě ten nemrava a ještě si dopomáhal dětským popleskáváním dlaní. Rád jsem mu vyhověl a hladově olízl malinkatou bradavku, která na mě vyzývavě trčela a lákala k dalšímu laskání. Chuť bratrovy pokožky pálila na jazyku a ve slabinách způsobovala příjemné mravenčení. Opatrně jsem se na něj obkročmo posadil a on se hned vyšvihl do sedu, aby mě mohl znovu a znovu laskat. Nepatrně jsem se k němu přitiskl klínem a pozoroval to kouzelné jiskření v jeho šibalských očích.
** Bill **
„Teď zase chviličku já, ano?“ Opatrně jsem Toma překulil na záda, div, že jsme neskončili pod postelí. Nechápal jsem, proč jsem toho nevyužil dřív, vždyť byl vždycky tak blízko a dokonale povolný. Se svým nesmělým úsměvem a oddaným pohledem. Zbláznil jsem se do jeho mokrých vlasů, které mi pod nosem voněly po kokosu a mandlích. Neustále jsem si s nimi musel pohrávat v dlaních, všelijak je překrucovat a laskat. V dalším vášnivém polibku jsem mu kalhoty od pyžama stáhl až ke kolenům. Tohle mě na něm vždycky tak vzrušovalo. Čistá nevinnost a nekonečná plachost. Boxerky už samozřejmě neměl a já si v duchu mohl uznale pohvizdovat. Přemýšlel jsem, jak asi daleko v laskání s Gustavem skutečně došli a přál jsem si ho předběhnout a porazit na hlavu.
Opatrně jsem ho pohladil po celé délce penisu, okamžitě jsem v dlaních ucítil pár prvních kapek jeho vzrušení. Předzvěst toho, jak moc se mu to líbí. Laskal jsem ho jemně v dlani, přidal sem tam na razanci a užíval si ten slastný pocit, kdy jsem napůl nalehl na bráškovo tělo a nechal se unášet sladkými vzdechy někam daleko, daleko. Chtěl jsem ho malinko potrápit. „Je Ti hezky?“ Přerušil jsem zcela záměrně tu dokonalou atmosféru. Vzrušovalo mě to, jak byl zadýchaný do červena, jak neustále protahoval páteř, jako by to nemohl vydržet.
„Ano.“ Zachraptěl trochu přiškrceně a já se vrátil k jeho klínu, abych pokračoval ústy. Nejdřív jsem ho párkrát olízl jen něžňounce, opatrně skousával mezi zuby a třel o rty.
„Klid můj malý, všechno je v nejlepším pořádku.“ Zašeptal jsem konejšivě, když jsem viděl jak se přemáhá. Vzal jsem ho celého do pusy a párkrát přejel rychleji nahoru a dolů, laskal jsem jazýčkem sametový vrcholek jeho vzrušení a po několika důkladných obkrouženích přidal na tempu , jež stoupalo současně s jeho nesmělým přirážením do mých úst. Štíhlými prstíky bloudil v mých vlasech a dával mi něžným hlazením a taháním najevo nervozitu a nesmělost, s jakou moje laskání přijímal. Stále rychlejší společné pohyby doprovázelo Tomovo tiché naléhavé sténání, ruce už nebyly tak nepřítomné, jemně tlačily mou hlavu hlouběji do jeho nedočkavého klína a já byl najednou pyšný, že jsou to moje ústa, která mu dokážou způsobit tak neuvěřitelnou slast, aby se v jejím nejvyšším bodě přestal na chvilku kontrolovat. Tomovo sténání se stupňovalo a já musel rukou přidržet jeho vášní se zmítající tělo, těsně před tím, než konečně došel k uvolňujícímu vrcholu. Po chvilce jsem se nechal přitáhnout nahoru k jeho ústům, která hladově toužila po spojení našich jazyků a při něžném líbání se díval do očí, jejichž přesnou kopii denně vídám v zrcadle a schovávám ji pod černá líčidla. Ty jeho byly doznívajícím vzrušením temné a lehce přivřené, přesto se na mě vděčně usmívaly. Jsme tak stejní a přece tak jiní…
„Ach, ano Billí, bylo to překrásné.“ Ocenil mou práci blahosklonně. Stulil jsem se vedle něj a pozoroval ho, jak prudce oddechuje. Ale vůbec jsem nechtěl být trpělivý. Přes zpocená záda jsem přejel k jeho malému zadečku a opatrně jej pohladil. Jeho zornice byly rozšířené, jako by právě dojížděl na kvalitně ubaleném tripu a měl pravdu, tohle bylo tisíckrát lepší. Uculil jsem se nanejvýš nevinně a laškovně mu strčil do pusinky pár prstů k olíznutí. Hned potom jsem se začal dobývat do jeho zadečku, měl jsem neuvěřitelnou chuť cítit jeho pevné sevření. Malinko zasténal, ale zdálo se, že zase tak bolestivé to není. Po chvilce proklouzl i další nedočkavý prst a Tom už byl zase naplno vzrušený. Chtěl jsem, aby se dokonale uvolnil a tak jsem rty sklouzl až na jeho zadeček. Pusinkoval jsem tu nádheru a párkrát olízl i navlhčený vstup do jeho těla. Konečně jsem si byl jistý.
Co možná nejopatrněji jsem se k němu natlačil a ačkoliv jsem si dával tisíc předsevzetí k opatrnosti, byla ta tam. Přirážel jsem jako smyslů zbavený, sténal zdrobnělinu jeho jména, která mi v té chvíli přišla neuvěřitelně vzrušující a čím větší bylo tempo našich pohybů, tím hlasitěji mi odpovídaly steny, vycházející z jeho zakloněného hrdla, hlavu s voňavými vlhkými vlasy zavrtával někam k mému krku. Jeho ruka podvědomě bloudila po mém staženém zadečku a nakonec svým razantním stiskem pomáhala přirážet do jeho těla silněji a rychleji. Netrvalo dlouho a s jeho pomocí jsem dosáhl toho nejdokonalejšího orgasmu. Rychle jsme oddychovali a snažili se zklidnit a sladit náš společný dech, když jsem si všiml drobných ranek od mých nehtů na bratrových ramenou a polibkem na krk jsem se mlčky omluvil.
„Bylo to krásné, děkuji.“ Tom se ke mně s úsměvem od ucha k uchu přitočil a něžně mě políbil.
„Miluji Tě, Bille.“ Zdálo se, že jsem v tom pohledu viděl všechnu upřímnost, kterou mi mohl nabídnout.
„I já Tebe, Tome.“ Jednotlivá písmenka se zbaběle zadrhávala v krku.
autor: Gia
betaread: Janule
