Gone with the sin 10.

S pevně semknutými rty a s výrazem alá „soustředěný Bill Kaulitz“, kterým spolehlivě oblafnu nejednu profesorku naší školy, jsem barevně proužkovaným brčkem sbíral poslední zbytečky dávno zteplalé coly s trochou rumu. Přes skleněný půllitr, který byl upatlaný drobnými otisky místní servírky, jsem tiše pozoroval mírně protáhlý obličej svého bratra, který netrpělivě vyhlížel své kamarády ze školy. Možná se to malé neviňátko ještě teď trápilo a sužovalo výčitkami, přesto, že jsem ho dnes během dne snad na desetkrát ujistil, že mi Michaelova přítomnost na oslavě nejenže nebude vadit, ale že je mi přímo lhostejná.

Přestože jsem v téhle akci, která vyšla čistě z Gustavovy iniciativy, neviděl přílišnou budoucnost, byl jsem příjemně překvapen tím, jak se kluci baví, že prožívají stejnou euforii jako já, že konečně někdo chápe, co všechno se ve mně odehrává. Přál jsem si, aby to bratr pochopil, ale zároveň jsem tušil, že moje slova, ať už by byla jakákoliv, nezmění jeho zarputilý výraz v obličeji. Přes všechen ten hluk a zmatek, jsem zachytil ten zvláštní lehký úsměv, který mu mimoděk přelétl přes obličej … copak Bille, konečně to vidíš? Vždyť tenhle úsměv … ten už není pro Tebe.

*** Tom ***

Konečně! Opravdu, upřímně jsem si, snad i trochu nahlas, oddychl, když jsem ve dveřích uviděl nervózně přešlapujícího Michaela, spolu se zmatenou Tamarou. Mí nejlepší přátelé. Kdysi v dětství jsem četl opravdu zvláštní knihu o lesním skřítkovi, který vám ušije přátelství na míru. Do kotle kamarádství dal to nejlepší, co měl zrovna ve spíži, vím, že jsem si je vymodlil … a děkuji mu za ně. Je ode mne hloupé, že se cítím nesvůj, jakmile jsem sám a Bill je nablízku, ale tušil jsem, že je taky ustrašený z toho, co jsem mu včera řekl, asi to nepochopil, protože beze slova odešel. A třeba … byl význam těch slov až příliš jasný a bál se vlastního bratra.

Michael se, s trochu nepřirozeným úsměvem, posadil kousek ode mne a sotva viditelným kývnutím hlavy pozdravil bratrovým směrem. Tamara ve své hloupé naivitě, že by si jí Bill konečně po těch letech, co ho tajně-netajně miluje, mohl všimnout, potřásla přesmíru pěstěnou rukou a já v jeho očích viděl, jak jí pohrdá. Možná nebyla tak krásná, jako jeho kamarádky, možná neměla příliš společenského vychování a taktu, ale byla to ta nejlepší holka, kterou jsem znal, už jen proto, že ve své lásce k němu vytrvala, neplýtvala city jako Ty, bráško …

*** Bill ***

Musím uznat, že se mi na ně dívalo dost těžce … přes to všechno, jak moc mi byli lhostejní a k smíchu, mnohem víc jsem záviděl všechnu tu pohodu a lásku, která je spojovala. Nedokázal jsem se zapojit do hovoru jinak, než přihlouplými poznámkami, které buďto někomu ublížily, nebo v ještě horším případě, shodily mě samotného. Tak přeci jen na to přitroublý Bill přišel? Oba ve stejném světě, ale v jiném vesmíru … bráško … :o( Vlastně ani nevím, proč na mě padla tahle podivná depka, minimální množství alkoholu za to v mých čtrnácti letech mohlo ztěží, cítil jsem se hrozně. Do očí mě pálil ten zamilovaný pohled … „Proč mu rovnou neřekneš, že ho chceš do postele? Je to směsné, co tady předvádíš Michaeli!“

*** Tom ***

Cítil jsem to poprvé v životě … pocit, jako by mi srdce přetékalo jedovatým hnisem … a zároveň se chtělo roztrhnout samou něhou k Michaelovi. Znal jsem ho až příliš dobře na to, abych si dokázal představit, co bude následovat … neumí útočit po těch, co ho zraňují, stáhne se do ulity, máme to společné … Přál jsem si ho chytit za ruku a nevidět ty hloupé slzy, prosebný výraz … zacpat si uši před těmi slovy. „Mrzí mě to Tome, přál jsem si, aby to bylo jinak, aby to mezi námi bylo opravdové … někdo však do kotle kamarádství přidal trochu přetvářky a nalepil mu nálepku „výprodej“. Tak Ty si na tu knihu pamatuješ? ….

autor: Gia
betaread: Janule