Maliny 14.

S Tomem se od sebe posledních pár dnů držíme dál a snažíme se Gordonovy pohledy nevnímat. Asi po třech dnech, když už je Tomův kotník celkem dobře zahojenej, jak usoudím podle jeho věčnýho poskakování po chatě, se nám KONEČNĚ naskytne šance, být po těch tak nekonečně dlouhejch dnech chvíli spolu. Pořád ještě nic netušící máma nás pošle pro dřevo do lesa, protože všechno, co v chatě bylo, Gordon spálil na naše ‚krásný‘ večerní táboráčky. Samozřejmě že jsme z toho oba nadšený, ale před Gordonem i naší matinkou hrajeme hroooozně otrávený dvojčata. Jenže jakmile zmizíme v lese za chatou v tom nejbližším křoví, naše výrazy nešťastně znuděnějch osob se rázem promění v radostný, nedočkavě vyhlížející tváře. Prvních pár metrů si ani jeden z nás netroufne na toho druhýho něco zkoušet. Nejspíš ze strachu, že Gordon číhá někde za oknem a nebo že jde snad v našich stopách xD Až když se ocitneme hluboko v lese s hustým stromovým porostem, se na sebe nedočkavě vrhneme. Ač přírodu k smrti nenávidím, v tuhle chvíli jsem šťastnej, že takovýhle zapomenutý končiny existují.

„Bože, Tome!!“ vydechnu, když trochu silněji skousne kůži na mým krku. Rukama bloudím kdesi mezi jeho mikinou a tričkem a když se mi konečně podaří z něj tu mikinu dostat dolů, nedočkavě jí pohodím na zem kousek od nás. Tom se na malou chvilku odtáhne a svou mikinu přendá zase zpátky.Pečlivě, přesto nedočkavě jí rozloží na zem, jak jen nejvíc ta mikina rozložit jde a posadí se na ní. Poklepe na místo vedle sebe a já nedočkavě přilezu po čtyřech, protože sápat se v tomhle stavu na nohy, by se mi teda fakt nechtělo. Už takhle se mi motá hlava z Tomových doteků a polibků. Lehnu si na záda a pozoruju jeho hloubavej výraz. Nejdřív se rozhlíží okolo a jeho zrak ustane kdesi za mojí hlavou. Otočím se, abych si mohl prohlídnout objekt jeho zájmu a rozesměju se, když zjistím, že tou věcí, jíž Tom tak pobaveně pozoruje, je jeden malinkej keřík lesních malin. Položím se zpátky na záda a našpulím rty. Bráška se k tomu keříku natáhne.

„Bille, lásko…“ zašeptá mi do ucha a utrhne z jednoho pidikeříku sytě růžovou malinu. Lehce si jí vloží mezi rty a skloní se přímo ke mně. Hltavě se na něho vrhnu a jazykem mu ji z úst hbitě ‚ukradnu‘, pousměje se a sjede svýma dokonalýma rukama přímo na můj zadek… Několika málo pohyby ze mě svlíkne bílý upnutý triko a ani on nemusí dlouho čekat a sklání se nade mnou skoro polonahej. Bože, z toho pohledu na jeho dokonalý tělo mám mžitky před očima! Trochu se pod ním nadzvednu, jeho ruce si razí jakousi ‚cestičku‘ k mým džínům. Rychlostí blesku rozepne sponu pásku, první knoflík a pokračuje zipem, kterej narozdíl od předchozích částí kalhot rozepíná úplně pomalinku, vychutnává si každej pohyb. Každou chvíli se dotkne lemu mejch boxek, přejíždí po nich prstem a nechává mě se dusit vlastním zadržováním dechu, jen abych vzrušením neječel na celej les.

„Tome, no tak…“ vzdychnu, když se ještě pořád nemá k žádnýmu razantnějšímu kroku. V pravý ruce drtím něco ani nevím co, nejspíš nějakej kamínek, co jsem nevědomky sebral na zemi a napjatě přivírám víčka. Tom jakoby naschvál ještě zvolní tempo, stáhne mý boxky hluboko dolů pod moje tetování a s roztomilým úsměvem utrhne další malinu. Tentokrát do ní malinko kousne, šťáva z ní mu trochu zbarví rty. Přitáhnu si ho triko k sobě a hltavě se po nich vrhnu. Jakmile na jeho puse nezůstane ani kapička malinový šťávy, vrátí se k mýmu bříšku. Malinou, do který před chviličkou kousl, obtáhne obrys vytetovaný hvězdičky. Prudce se prohnu v zádech, nejdřív to trochu studí, ale hlavně Tomovy ruce tak nebezpečně blízko mýmu rozkroku, bože!! Pomaloučku kreslí jednotlivý části mého tetování a když svoje ‚dílko‘ dokončí, šťastně se usměje. Vůbec nechápu, proč tohle dělá, pro mě je to nezvladatelná situace! Mrkne na mě a skloní se PŘÍMO do mýho klína. Tomovy dredy mě trochu lechtají na břiše, ale to není nic proti tomu, když ucítím jeho jazyk na místě malinou obkreslený hvězdičky. V tu chvíli mám pocit, jakoby se všechny moje svaly natahovaly a natahovaly, ale moje tělo jim bylo malý… Třesu se jak nevím co, krotím svoje hlasitý vzdechy a pořád drtím v ruce ten šutr.

„Tome, tak už… aaah!“ vzrušeně vyjeknu, jakmile ucítím Tomovy ruce bloudící v mých boxerkách. Jedním pohybem mě jich zbaví a skloní hlavu přímo do mýho klína. To snad nemyslí vážně, umírám touhou, snad každá buňka v mým těle se splašeně třese a já se hroutím pod vlnou vzrušení. Jakoby toho už nebylo moc, utrhne s úsměvem další malinu, skousne jí mezi zuby a přejede s ní po celé délce mýho kámoše. Prudce sebou škubnu a pevně semknu víčka k sobě… Nevnímám svý hlasitý vzdechy, nevnímám nic okolo, jediný, co teď cítím, je Tomův jazyk vychutnávající si malinovou šťávu na té nejintimnější částí mýho těla… „Tome, už, už… božeee!“ po pár vteřinách, kdy si Tom dráždivě pohrává svými rty s mým rozkrokem, přijde ten dokonalej slastnej pocit… Všechny moje svaly se naposled roztřeseně natáhnou a pak se rázem uvolní, zrychleně dýchám a tisknu Tomovu hlavu rozrušeně do svýho klína. Zvednu k němu obličej a sleduju jeho výraz s pusou zaměstnanou tou bílou teplou tekutinou… Po chvilce se unaveně odtáhne a přitiskne svoje tělo na moje. „Tome, to… to bylo… tak do… do… dokonalý!“ vzdechnu mezi splašeným zvedáním a klesáním mýho hrudníku. „Díky.“ zašeptám a vpluju jazykem mezi jeho rty…

„Bille… ?“ podívá se na mě s otázkou v očích. Slabě kývnu a znova ho políbím. Tom se pomalu zvedne a pomůže mi na nohy. Klepe se snad celý mý tělo, rozrušeně se k Tomovi tisknu a omámeně sleduju kůru stromu kdesi za mým dvojčetem. Stoupnu si před něho otočený zády a nechám jeho ruce hladit moje nahý tělo. „Tome, Tome… Tome…“ šeptám pořád dokola, když mi svým jazykem zpracovává krk. Omámeně zakláním hlavu, vnímám Tomův napnutej rozkrok, jak čím dál víc tlačí na můj zadek… Prudce mě za boky přitáhne k sobě a hlasitě mi vydechne do ucha… Přiznám se, mám trochu strach… Až tak daleko jsem to s Tomem zatím nenechal zajít – bál jsem se. Ale teď, ovládanej maximální touhou po svým dokonale sladkým dvojčeti, teď je mi to všechno jedno… Po jak dlouhý době jsme sami? Cítím Tomovy ruce, jak se přesouvají pořád níž a níž k mý pánvi, přitiskne se ke mně pořád víc, vzrušeně vydechne kamsi do mých vlasů a když už mě chytá za boky a lehkou silou mi jakoby dopomáhá k letmýmu předklonu, vymrštím se zase zpátky a otočím hlavu na Toma. Nechápavě na mě kouká, chudák je celej udýchanej. „Totiž… Tome… já… mám chuť na… na maliny,“ vyžbleptnu a pokusím se o jakejsi úsměv. Bráška vesele zakroutí hlavou a sehne se ke keříku s malinama. Jenže zatímco on je pro mě vesele trhá a spěchá, aby mě měl konečně tam kde potřebuje – takže nakloněnýho v jeho klíně, já jsem se asi právě zablokoval. Ať se snažím jak chci, já prostě NEMŮŽU!! Copak je moje vina, že mám strach? Hm, nejspíš jo. Sakra Bille… je to tvůj brácha! (To jsem si říkat neměl, teď je mi ještě víc trapně, protože zrovna v téhle situaci se uklidňovat slovy „Je to tvůj brácha“, zní fakt dost debilně) Fajn, tak jinak – Miluju ho? Jo, miluju ho! Snil jsem o něm DVA ROKY?! Jo, snil, ale… Grrr, všechno se to ve mně pře a Tom mi strká do pusy jednu malinu za druhou. Nemůžu ho přece takhle zklamat, on si zaslouží abych …

„Bille? Vnímáš mě?“ zamává mi jednou malinou před obličejem.

„Jojo…“ kývnu a Tom se rty zase přiblíží k mýmu uchu. Začínaj na mě působit jeho doteky, k tomu ještě ty maliny… Ale pořád mám strach, jaký to vlastně bude… a… a…

„Můžu…?“ zašeptá mi těsně u ucha a já s hlasitým polknutím naprázdno, kývnu. Zapřu se rukama o strom před náma a zaujmu pozici v mírným úklonu. Kdybych se toho stromu nedržel, nejspíš bych dávno ležel někde na zemi, klepal se jak… já nevím jak co, ale určitě by mi u toho drkotaly zuby nervozitou. Ne že by mi teď nedrkotaly, ale snažím se to nějak potlačit xD

Přestávám přemýšlet nad obavama z Tomova počínání, ač těžce, přesto jistě, se začnu poddávat jeho dotekům a letmému tření jeho klína o můj zadek. Musím uznat, že strach mě taky začíná opouštět a dokonce se po několika chvílích začnu hroutit pod návalem rozkoše a vzrušení. Tom pevně stiskne moje boky a prudce přirazí mým tělem k sobě. V tu chvíli mnou projede takový zvláštní pocit, syknu bolestí, ale vzápětí se nehty zaryju do kůry toho stromu před sebou a poslušně držím. Asi musím vypadat jako v dost křečovitý pozici, takže Tom se všemožně snaží mě zapojit i trochu jinak než jen prkenně stát a přivírat oči.

Abych řekl pravdu, nějak extra moc příjemný mi to nepřipadá, ale po chvilce přemáhání se začnu zlehka pohybovat pánví… Tom slastně vyřikuje, já pořád ryju nehtama strom před sebou (už se mi zlomil tak pracně vypilovanej nehet na malíčku). Tom vzdychne naposled do mýho ucha a já div ne zaječím bolestí, když se ode mě odtáhne a položí se na svou mikinu. Stáhne mě na sebe a jemně hladí po vlasech. Oči mám skoro zalitý slzama, ne že by mi to bylo až tolik nepříjemný, ale poprvý jsem s klukem dělal něco takovýho…xD Přitulím se k němu a nechám ho, aby svým přerývaným horkým dechem zahříval můj krk…

autor: *Nicky*, Týnka
betaread: Janule