Maliny 11.

„Bilééééé, Tomééééé,“ celým barákem proletí jako střela mámy hlas. Rozespale pootevřu oči a zmateně se rozhlídnu kolem. No wow, všude okolo se válej poházený věci, jedna peřina se válí zmuchlaná do obrovský koule někde pod postelí.

„Tome, Tome, dělej, vstávej!!“ zběsile třesu s bráchou, protože na schodech uslyším máminy blížící se kroky. Tom rychle otevře oči a jak raketa vyletí z peřin.

„Jdu do koupelny a přitom jí odlákám, ty to tady zatím dej do kupy!“ nakážu Tomovi a hodím na sebe svůj župan. Líně, naoko rozespale, vylezu z našeho pokoje a kráčím si to přímo k mámě, stepující na schodech. Zrovna se zakecala s Gordonem a ječí na sebe přes půl baráku „Ahoj, mami!“ pozdravím jí a hlasitě si zívnu. Změří si mě nedůvěřivým pohledem.

„Dobrý ráno, Bille! Kde je Tom?“ kouká na mě úplně vražedně až mám strach, že o nás dvou tuší.

„On, on… je v… koupelně, proč? Potřebuješ mu něco?“ sladce na ní zamrkám.

„Ne, nepotřebuju, jenom… no to je jedno,“ mávne rukou a chce pokračovat v cestě k nám do pokoje. Už, už nakračuje na další schod. Sakra! Musím jí nějak zastavit, přece nesmí k nám do pokoje! Aspoň ne teď!

„No, ehm… mami, víš on… Tom… ještě… ehm… Tom ještě spí,“ vysoukám ze sebe tu nejhorší výmluvu, jaká mě v tu chvíli vůbec mohla napadnout. To jsem si fakt podělal, teď mě čeká aspoň milion dalších otázek.

„Neříkal jsi náhodou, že Tom je v koupelně?“ zeptá se přísně a propaluje mě pohledem.

„No, jo, říkal, ale, víš… on je teď v koupelně, protože… ehm… se šel osprchovat a pak říkal, že půjde ještě chvilku spát,“ v duchu si nadávám, že nic horšího už jsem vymyslet nemohl. Já sem tupec, no fakt.

„Bille, přiznej se,“ dupne naštvaně máma a prudce mi přitiskne prst na krk.

„AU!!“ syknu a osahávám si poraněný místečko. V tuhle chvíli bych Toma nejradši zavraždil. Protože moje láska si mě nezapomněla „označkovat“ pořádně rudým flekem.

„Mami… víš… já… ehm… “ nasucho polknu. Tak tohle je hustý. Máma o nás ví. V tuhle chvíli by se ve mě krve nedořezal. Stojím tam jak solnej sloup, koktám několik písmen pořád dokolečka a nevěřícně valím oči.

„Co na mě tak koukáš, no tak bude to?? Přiznej se Bille, že jste tu měli zase nějaký holky??“ to už mi máma skoro ječí do ucha. Ale mě v tu chvíli spadne minimálně tunovej balvan ze srdce… Uff… nic netuší… myslí, že jsme tu měli holky, aspoň že tak! Děkuju Bohu, že jsem tohle přežil. Bylo to sice jen tak tak, ale…

„Tomééééé,“ zaječí znova mamina, prudce mě odstrčí a rázně vyšlapuje schody nahoru do pokoje. V tomhle Toma nemůžu nechat samotnýho! I když mi teď pořádně zavařil tou ‚ozdobou‘ na krku, v tomhle ho fakt nenechám.

„Co je, mami? Děje se něco?“ Tom vyleze z koupelny s ručníkem kolem pasu a nevinně se usmívá. Jakto, že je v koupelně? Měl přece uklidit v pokoji a… a…

„Bráško, jdi si uklidit věci, jo?“ projde kolem mě a provokativně do mě strčí bokem. Musím se držet abych nezačal uslintávat nad jeho krásně plochým bříškem a hlavně se musím hoodně krotit, abych mu neskočil kolem krku rovnou před mámou.

„Jdu za Gordonem, vy si zatím sbalte, odpoledne jedeme na chatu!“ máma zakroutí hlavou a seběhne zase dolů. Oba nastejno vykulíme oči a otevřeme pusy dokořán. Na chatu teda s našima nejedu… Nevadilo by mi to, do doby než jsme se dali s Tomem dohromady. Takhle nebudeme mít ani 5 minut soukromí ! No, nenaštvalo by vás to?? Naštvaně zapadnu do pokoje a hodím sebou do postele.

„Já tam nejedu!!“ dupnu si o zem a okamžitě zaječím, protože jsem dupnul omylem na svůj pásek, válející se na zemi.

„Ale no táák, lásko… to přece nějak zvládneme, ne? Spolu?“ tlemí se Tom a obejme mě kolem ramen. Stejně vím, že to „lásko“ teď bylo jen ze srandy! x(

„Já tam nechci, Tome!! Chápeš, že když tam s nima pojedeme, tak nebudeme mít ani chvíli pro sebe??“ udělám na něj psí oči a on mě lehce líbne na rty. Asi zase omdlíváááám…

„Bille, neboj,“ obejme mě kolem pasu a já se fakt vznáším někde v nadmořskejch výškách.

„Tomi? „

„Copak, Billí?“ můj bráška má co dělat aby se při oslovení „Billí“ nezačal tlemit nahlas.

„Co se směješ?“ okřiknu ho. Udělám na oko naštvanýho a odtháhnu se.

„Jsem si připadal jak bláznivá fanynka pod pódiem, řvoucí tvoje jméno BILLÍÍÍ,“ to už fakt nevydrží a začne se nahlas smát. Přiznám se, že taky nemám daleko do pořádnýho výbuchu smíchu, ale tu radost mu neudělám. Vstanu a začnu ze skříně házet věci na postel.

„BILLÍ, ty ses urazil?“ probublá někde mezi hlasitým „haha“ a „hihi“. Mám výhodu, že jsem dobrej herec. Přece jenom pár zkušeností už mám, ne? Holku jsem zahrál na výbornou a pak pár malejch lží a „her“ na okolí se dá taky počítat jako malá praxe… xD Pořád házím hadry na kupu a čekám na Tomovu reakci. Ani ne za 5 vteřin ucítím jeho ruce na svým zadku. Dýchne mi na krk a položí si hlavu zezadu na moje rameno.

„Miláčku, neurážej se kvůli blbostem… “ pošeptá mi do ucha. MILÁČKU!! Fakt sem slyšel miláčku!! Hbitě se k němu otočím a vlepím mu tu největší pusu jakou může dostat.

„Uff… zpomal, zpomal,“ směje se Tom, když si rukama razím cestu někam k jeho ručníku. „Klucííííííííííí, máte sbaleno????“ ječí zase máma zezdola.

„Ach jo,“ tohle mi tu tak chybělo. Týden s máti a Gordonem na chatě, bez možnosti být SOUKROMNĚ s Tomem a navíc už vidím, jak budeme objíždět babičky a dědy na návštěvy. „Joooooooooooooooooooooooo,“ houkne Tom a dál se věnuje mýmu jazyku.

„Počkej, Tomi… .asi bysme si měli zabalit… .máma s Gordonem jsou dole…“

Líně nasednu do auta hned vedle Toma. Nejradši bych se na něj vrhnul a… a…

„Bille?! Vnímáš??“ drcne do mě moje sladký dvojče a já sebou polekaně škubnu.

„Co je?“ vykulím oči, protože jako nechápu co se děje. Auto pořád stojí, máma zamyká barák a Gordon nese naše poslední tašky do kufru auta.

„Jj, už jo,“ nepřítomně se usměju a pořád hypnotizuju jeho dokonale vykrojený rtíky. Mmmhhhmmm… dal bych si maliny… Ne, dal bych si Toma… Ale dal bych si i ty maliny… Dostávám strašný chutě na obě tyhle věci a pořád se nemůžu rozhodnout, kterou bych si dal dřív. xD Krajina za okýnkem rychle ubíhá, stromy podél silnice se před mýma očima mění v dlouhatánskou přímku několika barev. ‚Dal bych si malinovýho Toma!! xD‘ probleskne mi hlavou. S pusou dokořán, hlavou v oblacích a myšlenkama v těch nejtajněnjších chvílích s Tomem, sedím tupě na sedačce a vůbec si nevšimnu bráškovy ruky, která nenápadně zabloudí na moje stehno.

„Naši se nedívají… “ pošeptá mi Tom do ucha tak, aby to nikdo neslyšel a lípne mi lehkou pusu na tvář.

„Ehm, ehm… “ odkašle si Gordon na sedačce řidiče a podezíravě upře zrak do zpětnýho zrcátka.

„Jsem tady… to… něco… šeptal Billovi… “ vykoktá Tom a bleskurychle odstřelí na svoje místo.

„Zastavím u nejbližší benzínky, dojdete tam pro pití, jo?“ snaží se to zamluvit Gordon, ale stejně jeho hlas zní trochu rozpačitě. Jsem úplně bezradnej. Fakt! Jestli to ví, nebo jestli tuhle letmou pusu viděl… přece není blbej! Gordon si umí dát dohromady jedna a jedna! A tím pádem to sou dvě, dvě dvojčata, s víc než jen bratrským vztahem. No to je slušně řečeno v pytli.

„Jo, jasně… máma usnula, co?“ nakloním hlavu k máminýmu sedadlu a pozoruju její zasneněj výraz. Rty má trochu pootevřený, hrající do nepatrnýho úsměvu a tiše oddychuje. Ráno byla jako uragán, kterej se nás chystá smést do větrný bouřky, protože ten sprďák jakej jsme ráno zažili… obzvláště za Tomovo dílko na mým krku – to bylo teprve něco. Ještěže máma nemá ani ty sebemenší potuchy o tom, co se tady děje. Nenávidí, když si domů s Tomem vodíme holky, na to je alergická a vždycky nás málem přizabije. Asi bych měl o těch holkách mluvit v minulým čase, co? xD Nedočkavě se zavrtím na sedačce a sleduju Tomův výraz, čekající na nejbližší benzínku. No slááááva. Gordon konečně zastavuje a my dva se nedočkavě hrneme z auta. Jako malý děti. Když nám bylo sedm, nikdy jsme nechtěl na rodiče čekat a zdrhali jim z autosedaček. Potulovali se jen tak mezi těma tankovacíma přístrojema a hráli na schovku.

„Brej den… “ pozdravíme s Tomem nastejno prodavačku za pultem a zamíříme si to k boxu s chlazenýma nápojema. Okamžitě sahám po jednom Red Bullu a jahodovým mlíku, zatímco Tom vezme mámě půllitrovku neperlivý vody. Prodavačka zamumlá konečnou cenu, hodím na stůl pár euro a se slovy : „Musím na záchod,“ zmizím v příslušnejch dveřích s obrázkem panáčka. Snad to Tom pochopil! Nečekám zas tak dlouho a brácha se objevuje ve dveřích. „Tome, Tome… “ šeptám jeho jméno a začnu ho hltavě líbat.

„Neřekl bys, jakej mám za tu chvíli v autě absťák,“ směje se Tom a oplácí mi všechny moje pusiny.

„Myslíš, že já ne? A navíc to s Gordonem… “ podotknu.

„Myslíš, že něco tuší?“ upře na mě čokoládově hnědý očka, v nichž se přímo utápím.

„Snad ne… doufám, že NE!!“ vyjeknu.

„Měli bysme jít, ať to není podezřelý… “ odtáhne se ode mě Tom a společně vyjdeme ven.

„Dostal jsem hroznou chuť na malinovýho Toma,“ pošeptám mu těsně před tím, než vleze do auta. Pobaveně se usměje a nastoupí dovnitř.

autor: *Nicky*, Týnka
betaread: Janule