Maliny 9.

„Tak zase v neděli,“ rozloučí se s náma řidič, když další týden v pátek zastaví před naším domem. Zase krásnej volnej víkend máme před náma – nádhera! Ke dveřím dojdu jako první a zazvoním. Nic? Zkusím to znova, ale výsledek je stejnej.

„Kde můžou být?“ otočím se na Toma.

„Věděli přece, že přijedeme, ne?“

„No… tys jim volal.“ Naše auto odjíždí.

„Já? Tys jim volal, ne?“

„Ne.“ Chvilku na sebe jen mlčky koukáme.

„Tak odemkni,“ pobídne mě Tom. Vylovím klíče a jdeme dovnitř. Ještě jednou se přesvědčujeme, jestli opravdu nikdo není doma, ale… dům je vážně prázdnej.

„Zavoláme jim?“ navrhnu, ale to už vidím, jak Tom loví mobil z kapsy…

„Takže jeli k babce… přijedou zítra na oběd, jídlo tu prej je… “ řekne Tom, když ukončí telefon.

„No tak… aspoň tu bude klid,“ uměju se.

„Jo, to jo!“ souhlasí se mnou Tom. Vybalíme si věci, naplníme koše na špinavý prádlo a k večeři si uděláme (uděláM, protože Tom umí asi jen dvě jídla… xD ) špagety. Večeříme brzo, ale to je jen proto, že máme už fakt hlad! Když pak ležíme u televize, navrhuju, že půjdu umýt nádobí.

„Nee, já to pak udělám, hm?“ zastavuje mě rukou, když se chci zvednout.

„Ne, mě to nevadí, chce se mi,“ vyskočím z gauče a jdu na to. Vážně mi to nevadí… mytí nádobí je jedna z mála věcí, co mi nikdy nevadily.

„Tak ti to aspoň utřu,“ objeví se za mnou Tom.

„Tak jo,“ chci po něm hodit utěrku, ale omylem mu stříknu vodu do obličeje… při tom prudkým pohybu. Tom jen s úsměvem zavře oči a po pár sekundách je zase s úsměvem otevře 🙂

„Promiň,“ neubráním se úsměvu. ‚Výhružně‘ přivře oči… xD Strčím ruce pod proud tekoucí vody a tentokrát už úmyslně mu postříkám celej obličej. Nic… čekám na jeho reakci… najednou zakřičí, až moc nečekaně, takže se polekám a cuknu sebou… rozběhne se se smíchem po mně… xD Utíkám… po dlouhý době jsou moje nohy zase nucený k tomuhle namáhavýmu pohybu! Vyběhnu schody po dvou… občas po třech a když už jsem nahoře, úplně se polekám, protože Tom mi je skoro za zadkem! Jediná možnost kam dál utíkat teď – tady – na konci chodby, je koupelna. Rychle tam vlítnu, Tom za mnou. Jedinej spásnej plán… vlezu do sprchovýho koutu a zavřu dveře.

„To tam budeš čekat, než přijedou zítra po obědě naši nebo co? xD“ směje se mi.

„Možná,“ směju se taky.

„Neblbni, vylez ven!“ vidím jak rozhodil rukama.

„Ok, ale nic mi neuděláš, jo?“ směju se ještě víc xD

„Neudělám.“

„Ok… “ pomalu otvírám dveře… Tom stojí asi dva kroky od nich. Dveře dootevřu a Tom skočí ke sprcháči, nacpe mě zpátky dovnitř, vezme sprchu a celýho mě zlije od hlavy až k patě… naštěstí teplou vodou, ale stejně! Ječím, křičím, snažím se bránit… nic!

„Tak a máš to!“ vyplázne na mě Tom jazyk… tss! Teď mě naštval! Hodím po něm stejně výhružnej obličej jako on po mně před chvilkou v kuchyni… pochopí a začne utíkat rychle pryč. Kašlu na to, že za mnou zůstávají cákance vody a že mi je zima… tohle mu vrátím!!

„Já tě dostanu! Mě neutečeš! Počkej!“ křičím. Doběhnu dolů a nikdo nikde… vlezu teda do kuchyně, ale slyším kroky z obýváku. A pak jak se žene po schodech! Tss! Někde se schoval a teď jde zas nahoru! Okamžitě udělám čelem vzad, proběhnu obývákem a vyběhnu schody… je v koupelně! Když tam ale doběhnu, vidím, jak se na poslední chvíli zavřou dveře sprchovýho koutu… že by byl takovej idiot a vlezl mi až tam? Otevřu dveře sprcháče… kupodivu mi je nedrží =o. Tom stojí v koutě… jen v trenkách!

„Ty srabee!“ zakřičím na něj.

„Hahaa!“ vyplazuje jazyk jak o život a směje se „Nejseš nějakej mokrej Bille? xD“

„Počkej… za to to bude studenou!“ už na něj mířím sprchou. Alee… že bych zahlídl vystrašenej pohled?? =o. xD

„Nee, to nee!“ brání se.

„Ale jj!“ se zlomyslným výrazem pouštím vodu >=o) Asi dvě sekundy vydržím ten neuvěřitelnej křik a jeho svíjení, než se mi ho zželí a přidám na teplotě… uklidní se a zhluboka ten šok vydýchává. xD

„To už nedělej!“ cvakají mu zuby, ale směje se xD Najednou je tak hrozně moc sexy… celej mokrej a slastí se svíjející pod teplou vodou 🙂 Kašlu na nějakou mstu a dám sprchu do držáku na zdi. Příjdu k němu a políbím ho… jen tak. Pak se odtáhnu a kouknu mu do zrovna se otvírajících se očí… zase ho začnu líbat a natisknu se na něj celým tělem. Musel vytušit, co se se mnou děje, protože mi začal polibky oplácet mnohem horlivěji. Za chvilku jsem to byl já, kdo se opíral o stěnu sprcháče. Tomovy ruce mi bloudily po bocích až k zadku. Jestli jsem si něčím byl někdy fakt jistej, je to teď tímhle.

„Tome?“ řeknu, ale k mýmu údivu z toho vyjde jen jakejsi vzdech… přesto rozuměl. „Copak?“ kousínek se odtáhne. „Chci tě! Moc tě chci!“ zase se mu přisaju na rty. Neváhá ani chvilku. Pomalu mi stáhne mokrý tričko, rozepíná pásek, stahuje kalhoty… sundává všecko, co jen mám na sobě a já… už to skoro nemůžu vydržet. Zajede mi rukou dolů a začne pomalu pohybovat semknutýma prstama. „Nikam dál… nezacházej, ok?“ ptám se ztěžka.

„Neboj, udělám, co budeš chtít,“ líbá mě na krku. Je to dobrý… je to moc dobrý, ale po dalších několika okamžicích se neudržím

„Ok, ruším to, dělej co chceš!“ slastí zavírám oči, prohýbám páteř a přímo se slisovávám do zdi. Pouští mě a chytá mě za boky… pak už cítím, jak mě bere do pusy. Panebože jak jsem si tohle mohl kdy odpírat?! Téměř křičím a prstama si zajíždím do mokrejch vlasů. Mám pocit, že se samou slastí snad neudržím na nohách. Konečně mnou projede ta nejdokonalejší křeč, ale to už opravdu nedůvěřuju svým nohám… Tom si stoupá a chytá mě kolem pasu. Záchrana je tu! Jen se mu vyčerpaně zhroutím kolem krku a zhluboka oddechuju.

„Já… tohle… nic lepšího jsem nezažil!“ dostávám ze sebe s víčkama pevně seknutýma.

„To jsem moc rád,“ hladí mě po vlasech. Po pár minutách oba vylezeme a zabalíme se do osušek.

„Nenechali jsme náhodou puštěnou vodu v kuchyni?=o,“ napadne mě najednou.

„No jo… sakra!“ seběhneme oba dolů, ale naštěstí voda odtékala tak jak má… celou tu dobu.

„A máš to za sebou bráško, ;o)“ šeptá Tom, když v noci konečně ležíme v našich sraženejch postelích. Tolik jsem se těšil.

„Jo:)“ usměju se.

„A víš co? Vážně tě miluju!“ řekne po chvíli.

„Já tebe taky,“ přitulím se k němu a spokojeně usínáme…

„Ahooj!“ vypískne máma nadšeně, když nám v jedenáct dopoledne vtrhne do pokoje.

„Čau,“ mračím se před světlem, protože mě právě vzbudila… a nejen mě…

„Hoj,“ broukne vedle mě Tom.

„Tak jak se máte? Jste v pořádku?“ sedá si k nám na postel.

„Jo, skvělý! Je nám fajn,“ odpovídá Tom.

„Udělám vám snídani, jo?“ nadšeně zase odcupitá pryč.

„Tome, ona se to nikdy nesmí dozvědět! Jen na ni koukni – to by ji zničilo!“ ukážu na dveře, kterejma před chvilkou vyšla.

„Já vím… “ tváří se zamyšleně. „Nesmíme to říct nikou, už i teď ve mě trochu hlodá, že to ví Andreas. Já vím, že jemu můžeme věřit, ale -„

„Já vím,“ pod peřinou chytám jeho ruku. Přikývne. Chvilku jen tak sedíme a přemýšlíme… oba asi o tom samém – do čeho jsme se to pustili… Tohle bude těžký, až teď mi to dochází, jestli to jednoho z nás přestane bavit tohle utajování a přetvařování… je to konec, to je jasný.

„Bude to dobrý!“ jako by mi četl Tom myšlenky, stiskne mou ruku, vlepí pusu na tvář a odchází na snídani.

„Chytl bych tě za ruku, kdybych mohl,“ koukne na mě Tom, když odpoledne jdeme k Andreasovi. Volal, jestli se nechceme chvilku stavit.

„Dal bych ti pusu, kdybych mohl,“ oplatím mu.

„Nebudu nahlas říkat, co bych nejradši udělal, kdybych mohl!“ zašeptá mi do ucha, až mi přejede mráz po zádech.

„Možná jsme měli zůstat doma… xD“

„Jo… a strávit pěkný odpoledne s rodinou viď?;o)“

„Aha… “ s úsměvem otočím hlavu mimo. xD Za chvilku už nám Andy otvírá domovní dveře a pouští nás dál.

„Tak co, jak je? Vy dvě hrdličky?xD“ neodpustí si.

„Tak co, jak žiješ, chlape?“ ptá se Tom, zatímco se usazujeme v obýváku, protože jeho rodiče nejsou doma.

„Dobrý, super. Nic novýho. Co vy??“ spráskne ruce a zase se na nás vesele usměje. xD „Dobrý, super, nic moc novýho,“ směje se Tom.

„Hele, moji dva nejlepší kámoši spolu chodí… neříkej mi, že není nic novýho! XD“ pořád reje…

„No, není… “ snažíme se ho s Tomem přesvědčit, protože to začíná být docela trapný. xD

„Ok, donesu něco na pití jo?“ zvedne se a odejde do kuchyně. Tom jen s úsměvem zakroutí hlavou. Andy tu není… opět se ve mě cosi probudí (dnešek je divnej den xD) a tak přitáhnu Toma za triko k sobě. Naše jazyky se celkem rychle propletou a vypadá to, že i když Andy může každým okamžikem přijít… nějak nejde přestat!

„Bille, radši stačí,“ trošku se oddálí. Znova ho políbím. „Bille, každou chvíli přijde… “ zase zašeptá. No tak ať se odtrhne a sedne si způsobně! No tak, Tome, na co čekáš?>=o) Chce zase přestat, tak ho chytnu kolem krku. Rozhodně ze sebe sundá moje ruce, sedne si zpátky a zkontroluje dveře od kuchyně. Hodím po něm prosebnej pohled. „Bille to je blbost, jsme u něho na návštěvě!“ vysvětluje mi. Jen kývnu. „Večer jo?“ smířlivě mi stiskne stehno.

„Ok,“ usměju se. Kde se tohle ve mě bere… xD Andy se vrátí i se třema sklenicema coly a miskou čerstvejch malin.

„Maliny?“ zeptá se s pobaveným úsměvem Tom.

„Tady nic jinýho není!“ rezignovaně se rozesměje a my s ním xD Ovšem to nikdo tady z těch dvou netuší, co pro mě maliny znamenají… =oX Moje dnešní nálada už je tak dost… dost vyhrocená. xD A maliny do toho… to už je možná moc! XD Jo, maliny mají na mě zvláštní účinek… xD Mno co, když už, tak už. Natáhnu ruku po první a s chutí si jí dám do pusy. Tak dlouho jsem maliny neměl! Ta chuť… no to je dokonalost sama! Jen tak si asi hodinu povídáme a já jako jedinej do sebe házím jednu malinu za druhou… krev se mi vaří v žilách >=o) Jen nenápadně kouknu na Toma, když si jednou jen tak přejíždím po rtech. Nic, nevnímá mě, baví se s Andreasem!

„Já si skočím na záchod,“ zvedne se Tom a přeruší mi tak proud myšlenek. Aaa! Moje příležitost! A ještě víc, když se Andreas zvedne s tím, že zkusí teda najít ještě něco k jídlu… protože maliny už jsem snědl. xD Ještě ho zastavím.

„Andy, máš ještě to moje CD Placebo, co sem ti nedávno půjčoval??“

„No jasně, leží mi někde u radia, když tak si tam skoč.“ Jo! Přesně tohle jsem potřeboval. Rychle proběhnu dlouhou chodbou a zastavím se před dveřma na záchod. Během asi minuty se konečně otevřou a Tom se mě lekne. xD

„Co-“ nestačí doříct, protože ho namáčku na dveře a políbím.

„Už sem ti někdy řekl, jak mi chutnají maliny?“

„Bille, neblbni… “ šeptá a se smíchem odvrací hlavu… ne že by se mu to nějak dařilo… xD „Prosím, prosím,… “ šeptám a zatím ho pomalu táhnu k Andymu do pokoje, kterej je hned vedle.

„To bysme neměli,“ zase se odtáhne, když za náma cvaknou dveře.

„Jsme tu sami,“ vysvětluju.

„Co to s tebou je?“ směje se. xD

„Maliny… “ vysvětlím jednoduše a zase se na něj přisaju.

autor: *Nicky*, Týnka
betaread: Janule