Maliny 4.

Pár hodin strávím na netu. Je už půl osmý… přemýšlím, jestli mám jít za tím Tomem nebo ne… V devět se teda nakonec rozhodnu, že jo… Tom sedí u compu, něco horečně datluje a usmívá se… hm, asi si píše s nějakou holkou…

„Jee, tys přišel,“ usmívá se, když mě zaregistruje v místnosti.

„Jo… mno a neruším?“

„Nee, vůbec ne! Já se jen rozloučím… “ upře pohled zase na obrazovku a píše… Chtěl bych se zeptat ‚s kým?‘, ale to je… blbý! Zaklapne notebook…

„Tak co, na co koukneme?“ zeptá se.

„Co třeba Saw?“ miluju ten film!

„A nebudeš se bát?“ zeptá se s úsměvem.

„Tss! Já jo? Já nevím, kdo si na cestu z kina po tomhle filmu zavolal taxíka… aby nemusel jít tou ‚hroznou‘ tmou domů… xD“. Mlčí… xD

„Vole!“ vypadne z něj po chvilce… „Byla zima!“

„Jo, v červnu… xD MRZLO!“ vyvalím oči a s ‚chápavým‘ výrazem přikyvuju xD

„Hele, nech toho joo?“ hypne do mě už taky se smíchem, až zavrávorám. Taky do něj hypnu.

„Týý!“ zakřičí a vší silou mě hypne do své postele. Chci se rychle posbírat a nějak mu to oplatit, ale on je rychlejší… chytne mý chodidla pevně kolem kotníků a prstama mě lechtá na chodidlech. Začnu se úplně hystericky smát neschopen se jakkoli bránit! Už ječím a tak si dávám ruce přes pusu a slzy mi tečou xDD

„Prosím, prosím!!“ ječím jak holka xD „Prosím tě, nech toho!“ nemůžu nic dělat, jen se svíjet a válet se ze strany na stranu a ječet.

„Tak odvolej, cos řekl!“ směje se mi.

„Nee! Nikdy, ty idiote! Bál ses jak malý děcko! Měl jsi mokrej kruh mezi nohama a- “ dál už se nedostanu, protože mě přemůže další smích xD Mám pocit, že už to nepřežiju! „Ok, ok!“ ječím. „Přestaň a já ti řeknu, co budeš chtít!“ Přestane mě lechtat, ale nohy mi pořád drží.

„Za chvilku to budeš ty, kdo bude mít mokrý kolo na kalhotech!“ směje se. „Tak dělej, povídej, čekám!“

„Seš hrozně odvážnej a nikdy ses ničeho nebál, nevím, jak mě to vůbec napadlo!“ zhluboka oddechuju.

„Tak ok,“ pustí mi nohy. Ležím úplně udejchanej! xD Nastaví mi ruce a pomůže mi nahoru… nejradši bych ho snad ani nepustil… Hledá ve své tašce DVDčko a pouští. Padnu na gauč a Tom vedle mě. Ten pitomej gauč je pěkně malej >=o/… anebo… >=o) xD Asi po půl hodině mě přestává bavit sedět způsobně… ale fakt tu není místo! Vyzkouším se schoulit na okraj, ale ani v téhle poloze to po deseti minutách není pohodlný.

„Klidně lehni, hm?“ vezme malej polštářek a dá si ho na klín. Kouknu na něj, jako jestli to myslí fakt vážně? Nevidím v jeho obličeji nic… podezřelýho a tak teda jo… opatrně si mu lehám… do klína… nevím, co s rukama a tak mu jednu ruku položím na koleno… =o. Skoro nedýchám =oX Ok, po pár (fakt těžkejch) minutách se mi podaří docela uklidnit a už zase pobírat děj filmu. Leží se mi naprosto úžasně… jen nervozitou téměř nedýchám, ale… to půjde! xD Ovšem můj relativní klid trvá jen do té doby, než… mi položí ruku na rameno! =oX Je po mně! Nee… vážně mám černo před očima… jestli se do pár sekund neseberu, omdlím a spadnu z něj na zem! xD Zhluboka se nadechnu… já mu tu ležím v klíně a on… on se mě dotýká! Můj bože! =oO Kdo by to byl řekl, že po nějaký době usnu… :)…

„Bille… vstávej.“ šeptá mi do ucha a hladí po rameni…

„Tome, nedělej to… “ brouknu ještě napůl ve spánku.

„Co, co nemám dělat?“

„Tohle,“ odsunu jeho ruku z mýho ramene. Chce se mi brečet, co když nic nevyjde? Co když si všecko jen hloupě namlouvám a on je akorát milej na mě a nic víc v tom není?

„Promiň… “ řekne zaraženě a přestane. S námahou se zvednu a protáhnu se. Jsem v depce… =o/

„Dobrou,“ řeknu a zvednu se… ještě se ale otočím, sehnu se k němu, obejmu ho, zašeptám: „Promiň,“ a rychle odejdu pryč… musel jsem to udělat! Je mi úplně mizerně. Proč jsem jeden den plnej odhodlání a pozitivních věcí a pak už zase na hromadě… a v depce? Ještěže jsem tak unavenej… jen si lehnu a usnu.

Další den časně vyjíždíme z hotelu. Oficiální odjezd je plánovanej až na dneska večer, takže se nemusíme prodírat davem fans. V mým případě jsem rád, že nemusím předstírat radost a házet šťastný úsměvy. Tom mě ušetřil vysvětlování té mé včerejší podivné omluvy – na nic se neptal. Ale toho, že po mně hodil pár starostlivejch pohledů, jsem si všimnul. V autě se zavrtám do mikiny, poslouchám Placebo a snažím se přemýšlet. Zavřu oči a předstírám spánek. Už aby bylo tohle za mnou… chci být zase plnej odhodlání… =o( ‚Song to say good byeee… ‚ vyloženě depresivní!…

Kůže na tváři mi jezdí dolů… a nahoru… zděšeně otevřu oči… mám tvář přilepenou na sklo a někdo otvírá a zavírá okýnko! Já usnul! Odlepím svou tvář od okýnka, otočím se… no jasný!! Tom dusí smích a mačká tlačítko na otvírání okna pořád nahoru a dolů…

„Debile!“ neodpustím si, ale k mýmu příjemnýmu překvapení už nemám špatnou náladu a směju se. xD

„Kdyby ses viděl! Asi dvě minuty ti to bylo úplně jedno… jen si… jezdil-“ vyprskne „… mno dokonalý! xDD“

„Už jsme tady ?“ vykouknu z okna, na kterým je ještě zamlžený kolečko od mýho dechu.

„Jo. Dej se do kupy, před tím hotelem jsou nějaký fans. Není jich moc, ale pochybuju, že bys na fotkách chtěl vypadat takhle… “ ukáže mi na obličej. Zamračeně se nahnu k zrcátku vepředu… a teprve teď mi dojde…

„My jsme tu sami?“

„Jo… šli to tam před hotelem trochu srovnat,“ vysvětlí mi. Kouknu konečně do toho zrcátka

„Jeežiš!“ Můj ksicht je napůl upe rudej! „Já tě zabiju!“ vztekám se. „Vypadám jak… jak… “ nemůžu najít to správný přirovnání.

„Jako kdybys jezdil po skle? xD“ celýho mě poprská a nemůže se přestat smát.

„Ha, ha!“ hledám v tašce make-up… zrcátko… „Drž!“ vrazím mu ho do ruky a začnu s tím něco dělat… docela to jde, ale vypadám… divně!

„Na,“ podává mi svý sluneční brejle.

„To je dobrý, dyť jsou tvoje… “ vztek mě pomalu opouští.

„Ne, půjč si je, já je nepotřebuju.“

„Tak dík. Sorry, že sem tak vyjel,“ sklopím hlavu.

„Jj, já taky sorry, hm?“ mrkne na mě.

„Ok.“:). Do auta se vrátí řidič a ještě jeden chlap…

„Tak a je to, nachystejte si fixy… “ Ještě než tam dojdeme, nervózně si spravuju brejle, aby zakrývaly co největší část mýho obličeje. Tom mi ale dá ruku dolů se slovy: „Už to máš dobrý,“ a úsměvem… zaraženě pokračuju dál vstříc tomu uječenýmu hejnu:)

„Na příští víkend jste zase doma… už od pátku,“ oznámí nám David, když po celým vyčerpávajícím dni rozhovorů a focení sedíme u večeře.

„Joo, super!“ zazní ode všech. Super… takže aspoň bude zase pár příležitostí pokročit ve svým plánu>=o) Tady to zas až tak moc dobře totiž nejde. Po večeři, když se všichni zvedáme, Tom mě zastaví…

„Nezůstaneš chvilku ještě tady? Dáme si něco na pití a pokecáme. Potřebuju ti jen něco říct, hm?“ Možná bych měl zase začít mrkat… xD

„Jo, tak jo… “ Přes Davida nebyl sebemenší problém objednat nám pár drinků.

„Tak cos chtěl?“ upřu na něj zvědavej pohled, když už jsme konečně sami.

„Joo… no jen, že jsem rád, že už seš v pohodě, víš? Já si toho dřív nevšiml… do té doby než… jsi mi to sám řekl, že mě… ty víš co… no, ale když to tak vezmu zpátky, vážně jsi byl takovej… hrozně zaraženej a uzavřenej.“

„Jo, to jo,“ moc nechápu, proč mi to říká… ale nejspíš NEbude následovat věta ‚Taky bych tě chtěl brouku… ‚ xD

„No a od té doby, cos mi to řekl… seš ok, a to jsem rád!“ usměje se. Úsměv mu oplatím a napiju se. Je to sladký a není z toho moc cítit alkohol.

„To je všecko?“ zeptám se a snažím se, aby to neznělo zklamaně.

„Jo… no… a ještě… “ koukne okolo, jakoby se snad bál, že nás někdo bude poslouchat „… už je ti… líp? Víš jak to myslím. Jasně, že asi jo, je to z tebe poznat, jak už sem řekl, ale… jestli to je fakt pravda?“

„Jo… je to v pohodě, proč?“ sedím s mírně zamračeným výrazem a brčkem usrkávám až se dostanu na dno skleničky, kde o sebe cinknou tři kostky ledu… neváhám a natáhnu ruku pro další, který nám sem David předtím donesl.

„Tak seš můj brácha ne? Záleží mi na tobě, tak se ptám.“ Při větě ‚Záleží mi na tobě‘ se brčkem do skleničky omylem dostane zpátky trocha drinku… ou.

„Aha,“ ne, já vážně nevím, co říkat, ať tenhle hovor udržuje radši on… „Tome já nevím co-„

„Ještě to pořád trvá?“ skočí mi do řeči, jasně… na tohle se celou dobu chtěl zeptat! Co… co na to mám sakra říct? No CO?! Ok… ještě si naženu čas tím, že budu dělat blbýho…

„Co jestli trvá?“ lehce se zamračím… Je v rozpacích… >=o)

„No… to cos mi řekl… “ Nemá cenu dál dělat idiota…

„Myslíš, že po dvou letech, kdy sem ti to konečně řekl, mě to najednou zčistajasna přešlo?“ nemluvím útočným tónem!

„Aha… “ teď zase on neví, co říct. Napije se… i já…

„Pojď změnit téma,“ navrhnu.

„Ok… no vidíš, to sem ti neřekl! Na ten víkend, co jedem domů, dělá Andreas u sebe nějakou menší akci… takže nám to neujde ;)“

„Super!“ Akce u Andrease jsou vždycky nejlepší! Ještě nějakou dobu kecáme o všem možným… s Tomem je mi fakt nejlíp. Zbývá poslední drink… samozřejmě – jak jinak to mohlo dopadnout, než že se pro něj natáhneme trapně oba najednou…

„Vem si ho,“ dám ruku pryč.

„Nee, byl jsi první,“ šoupne ho ke mně.

„No, ale já jich měl víc,“ ukážu na jeho a moje prázdný skleničky, „takže je tvůj!“

„Tak napůl?“ navrhne kompromis.

„Tak jo,“ souhlasím nakonec. Střídáme si skleničku… začíná mi to lézt do hlavy… moje první úvaha – ‚není z toho cítit alkohol a tudíž ho tam moc není’… nebyla správná! xD Jedné servírce se za barem podaří rozbít skleničku… Tom a já se smějeme jak největší idioti nejmíň deset minut… „Hej radši půjdeme, než z toho bude nějakej trapas!“ zvednu se a ještě pořád se mi chce vyprsknout, když si vzpomenu na ten zvuk tříštícího se skla! xD Kupodivu naše rovnováhy na tom nejsou špatně, takže se dostaneme z restaurace úplně v pohodě. „Kudy-“ ani nedořeknu a Tom ukazuje na schodiště vlevo. Je jich tu hodně, nepamatuju si, kterým jsem přišel! xD Nejradši bych udělal něco fakt bláznivýho… je asi jasný co, ale… ne, musím se ovládat! Musím konečně jednou vážně zkusit dodržet nějakej plán a třeba to nakonec vyjde! Stoupáme schodama…

„Ty voe, proč jsme to nevzali výtahem?“ zastaví se udejchanejTom.

„Protože tu žádnej není! xDD“ musím se držet zábradlí, abych nespadl!

„Ahaa! xDD“ taky se rozesměje… jenže to nějak nezmákl… ztrácí rovnováhu… dvakrát dokola máchne rukama, než se konečně něčeho pevně chytne… ve stejnou chvíli já čapnu jeho za mikinu… jenže… to ‚něco‘, čeho se chytnul on… byl můj rozkrok… xDD Moje oči padají z důlků… =oO

„Ježiš SORRY! xDD“ vyprskne a mě přijde, jakoby někdo pustil sprchu! Hned mě pustí…

„Já… já fakt nechtěl! xDD“ Tak vyděšenýho Toma jsem snad ještě neviděl! xDD

„Jo, v pohodě… žiju! xD“

„Ne… nebolí tě to??“ jaksi zvláštně mávne rukou k mýmu rozkroku… xD

„Nee! xD“ rudnu a směju se ještě víc!

„Já nechtěl… v té rychlosti jsem nekoukal čeho se chytám!“

„Jo, ok, však já ti věřím! xD“ nemůžu z něj! xD Bože můj… Zbytek cesty se radši už drží zábradlí. xD „Tak dobrou,“ řeknu u dveří, protože dnešek nechci víc protahovat… už se toho stalo hodně! xD

„Jj, hezky se vyspi… “ a zavře za sebou dveře… =o. Tohle mi on přece nikdy neříká…

Přesně na tohle jsem se těšil. Až si budu moct zase jednou v klidu lehnout do postele s dobrým pocitem… převalovat se v peřinách a ani nepomyslet na spánek, přestože už je tak pozdě… Usmívat se jak idiot do prázdnýho tichýho pokoje a mít tu úžasnou radost. Absolutně nemyslet na to, že čím dýl člověk jen leží, převaluje se a sní, tím míň hodin naspí a tím víc bude další den nepoužitelnej… Chce se mi brečet štěstím… nic se zatím neděje, ale v mojí hlavě už se rodí vážně šťastný myšlenky pro nadcházející dny. Možná je to chyba… možná se to všecko zhroutí stejně rychle, jako se to dalo do kupy a já pak budu litovat toho, že jsem dneska přemýšlel nad tolika věcma, že jsem to tím možná malinko… ‚zakřikl’… Ale tohle si nenechám vzít. Právě teď mi je naprosto dokonale:)

autor: *Nicky*, Týnka
betaread: Janule