„Co se to tam, doprdele, děje?“ vyjede na mě Georg a chytne mě za paži.
„Nic, coby, jen brácha neunesl, že jsem se vyspal s Lith.“ Prohodím, jakoby to bylo něco samozřejmého a pokusím se mu vysmeknout. Nepovolí, vím, že tahle odpověď je neuspokojí, ale takhle mi udělá modřinu. Sakra, co si o sobě myslí.
„Cos udělal?“ vytřeští na mě Gustav oči. Jeho rozespalý, podnapilý mozek tuhle informaci zjevně nedokáže tak rychle zpracovat. Mám strašnou chuť se začít zase smát, škoda jen, že nemám foťák, to by byly xichty do alba. Konečně sevření povolí a já se bleskově vymaním a začnu vybíhat schody. V zádech cítím jejich pohled a pak už jen zaslechnu, jak se vydají směrem k Billovi s vírou, že se od něj dozví něco víc. Sám pro sebe se usměju, jako by ho neznali, bráška na ně něco zařve a třískne za sebou dveřmi od své ložnice. Chvilku ještě stojím a soustředěně poslouchám, co se bude dít dál. Pak už mě jen vtáhnou něčí ruce do bytu před kterým stojím a následně se zadívám na maximálně pobavený obličej mého dvojčete. Požární schodiště je dokonalej výmysl.
„Tak tohle bylo na Oskara, by jsme se měli dát spíš k filmu, s muzikou jen zbytečně plýtváme naším výrazným talentem.“ obejmu ho a poprvé dnes políbím.
„Hele, kluci, můžu se přidat.“ dostane se do našeho zorného pole nahá Laonnelith a pobaveně na nás mrkne.
„Spíš bychom se mohli připojit my k tobě, co ty na to, beruško.“ popojdu k ní blíž a za ruku táhnu brášku.
„Tak co, zalezeme si do té vířivé vany?“ usměje se smyslně a přešlápne z jedné nohy na druhou, jen se její sexy tělo zavlní. Letmý pohled mi potvrdí, že nejsem jediný, kdo ji právě ošukal pohledem a když se otočí a nám se tak naskytne pohled na její nadpozemský zadeček, začneme ze sebe co nejrychleji strhávat šaty.
„Tak pánové, moc díky. Tohle byla nejlepší noc a nejúžasnější ráno mého života, nikdy na to nezapomenu, ale už se to nebude opakovat.“ přetáhne si Lith přes sebe tričko a zamíří do kuchyně.
„Co?“ vykulí na mě brácha oči a nechápavě kouká na odcházející krásku. Tak tohle pro změnu nepobírá můj mozek. Jak to myslela, že je to naposledy? Na chvíli jen koukáme směrem, kam odešla, až nakonec ze sebe vykoktám.
„Nemyslíš, že to myslela vážně.“
„No, to doufám, že ne. Jako né, že by jsi mi nestačil, ale takhle ve třech je to nepřekonatelný.“ zavrtí se mi Bill v náručí a prstíkama sjede do mého klína. Zase má choutky.
„Lith, vrať se za námi, bude další kolo.“ křiknu na naši společnici spíš pro formu, páč určitě brzy zareaguje na mé sténání a dál si užívám bráškovu ústní pozornost. Minuty utíkají jako splašené a Laonnelith se neobjeví, docela mě to překvapí, ale rozhodně mi to nějak extra nevadí.
„Bože, lásko, to bylo skvělý.“ pohladím Billa po zvlhlých vlasech a pohodlně se roztáhnu na velkém letišti.
„Dal bych si sprchu.“políbí mě můj brouček a vydá se do koupelny. Konečně si trochu odpočinu, ty dva mě totálně vyšťavili, jako by mi snad chtěli vynahradit ten včerejšek, no z mojí strany nebyl důvod něco odčinit, ale proč bych jim to měl odepřít. Následující noci budou nejspíš dost krušný, koncerty, rozhovory a pak tahle ta postelová posilovna, jsem sám zvědavý, jak dlouho to vydržím.
„Tome, já nechci nějak čeřit vodu, ale Laonnelith tady nikde není a na stole v kuchyni je připravená snídaně a u ní byl tenhle vzkaz.“ objeví se asi po půl hodince Bill jen v ručníku a se stránkou vytrhlou z bloku.
„A co nám krásnýho napísala?“
„Krásnýho? To těžko. Dvojčátka, pořádně se najezte, dejte si kafe, je v konvici, díky za všechno, za dva dny se vrátím. Nezapomínejte hrát své role. Jedu všechno vysvětli tátovi a Simone, nebojte, v pátek budu v tom divadle s vámi pokračovat. Milujte se. L.“ dočte bráška lístek a zadívá se mi do očí, jakoby hledal vysvětlení.
„Nepřijde ti to divný?“ zakroutí nechápavě hlavou a čeká na mou reakci. Popravdě naprosto netuším, co na to říct, sice ji známe jen něco málo přes měsíc, ale tohle se jí zrovna moc nepodobá, jen tak se vypařit bez rozloučení, jasně, je to třeštidlo, ale tohle?
„Zkus ji zavolat.“ vybídnu ho nakonec a hodím po něm svůj telefon. Mlčky sleduju, jak Bill vytočí její číslo a vyčkává. Sotva slyšitelný vyzváněcí tón se opakuje už po desáté a stále nic.
„Buď to neslyší nebo bych spíš řekl, že to nechce vzít. Ty, Tome, co když se na nás zlobí? Nebyl to přeci jen blbej nápad?“ posadí se brouček smutně na kraj postele a nechá se ode mě obejmout. Nemám na to, co říct, každý ponořený do svých myšlenek se začneme pomalu oblékat a nakonec se s krátkým, téměř dětským polibkem, rozejdeme. Já dveřmi a bráška po požárním schodišti. Nyní nás čeká to nejhorší, realita jménem přetvářka a vysvětlování.
„Takže, vy dva se tady posadíte a všechno mi vysvětlíte.“ dotáhne nás David k sobě do kanceláře a pokyne nám na dvě židle naproti němu. No co, mně je to šumafuk, pohodlně se na tu sesli posadím a nohy si vyhodím na stůl. Bill se jen ušklíbne a odtáhne si své křesílko, co nejdál to v rámci slušnosti jde.
„Kterej z vás bude první?“ začne si náš manažer netrpělivě poklepávat prsty a zbrkle se napije své kávy.
„Tak třeba já. Jsem včera oslavovali, hráli flašku, pili a pak se najednou tady můj bráška…“
„Nemáš právo nazývat mě bratrem.“ vyjede okamžitě na mě a chybí málo, aby na mě skočil a vlastníma rukama mě zardousil.
„Tak tady, Bill Kaulitz se vzdálil a nevracel se, prostě jsem jeli dál a Lith trochu přeprala a já taky nebyl nejstřízlivější a tak se to nějak vyvrbylo, stejně říkala, že se do mě zamilovala, sice měla dost v hlavě, ale něco pravdy na tom nejspíš bude, jinak by to snad…“
„Lžeš, Laonnelith miluje mě, tys ji opil a ona prostě… se spletla.“ rozklepe se vzteky moje dvojčátko a vrhá po mě nebezepečný pohledy. Měl by být fakt herec, tohle je pomalu i do národního.
„Prej spletla. Co pak asi znamenalo její sténání ,Ó, Bože, Tomééé‘?“ kouknu na něj vítězně a s naprosto chladnou tváří se obrátím zase na Davida.
„Hele, myslím, že by bylo nejlepší nechat tady „brášku“ pár dní v klidu, ať se vybouří, napíše nějakej ten depresivní text a pak se pustíme do toho turné.“ Pokračuju, jakoby se nic nedělo.
„Končím, si najděte jinýho vola, co vám bude zpívat a my dva jsme od teď úplně cizí lidi.“ vyskočí Bill tak prudce, až tu nebohou stoličku převrátí a se slzami v očích uteče pryč.
„No to snad ne.“ vydechne jen nevěřícně náš manažer a z šuplíku vytáhne falšku whisky a pořádně si cvakne.
„To nějak dopadne, dej tomu nějakej čásek. Brácha bez kapely nevydrží, ale teď si potřebuje někde v koutě pobrečet. Za týden už bude řádit na zkouškách jako dřív.“ poplácám povzbudivě toho chudáka vykolejeného po rameně a urychleně se vzdálím, protože ve chvíli, kdy mu vlastně všechno dojde, bude lepší být co nejdál.
Z velkého obýváku zaslechnu hrající televizi a tak se tam vydám. Géčka sedí na gauči a víceméně nepřítomně koukají na blikající obrazovku, ani jeden mě nezaregistruje a tak se přiblížím těsně za ně a s rozverným jekotem „Banzááj“ skočím mezi ně.
„Ti hrabe?“ promne si Georg naražené místo na hlavě. Jsem to trochu nevychytal a krapet ho nakop, ale co, blbější už být stejně nemůže.
„Sorry. Na co koukáte?“
„Na TV se vyser, raději nám konečně pořádně řekni, co se vlastně stalo.“ vyjel na mě pro změnu Gustav a tu technickou vymoženost vypnul.
„Co furt máte?“
„Jak to bylo, ty jsi vážně spal s Lith?
„Jo, a aby jste věděli, byla skvělá, se nedivím, že byli ti dva vždycky tak slyšet. Volové, jak ta se dokáže vrtět. Jsem ojel už kde koho, ale do ní jsem se nejspíš zabouchl.“
„A jak je na tom Bill?“
„Se vzpamatuje, stejně by jim to nevyšlo. Hele, neříkám, že se ze začátku nebránila, upřímně odolávala dost solidně a kdyby nebyla tak nalitá, nemám šanci, to uznávám, ale stejně jsem ji nakonec dostal. Podle toho, jak se ráno tvářila, si nejspíš nic nepamatuje, ale to nebude na dlouho, si to při nejbližší příležitosti zopáknem a za střízliva.“ honil jsem si triko. Měl jsem jistotu, že mi na to skočí, protože jsem se takhle choval dost často, i když fakt, že ubližuju svému dvojčátku, byl zcela nový. Teď mi to bylo jedno, prostě jsem jen potřeboval dodržet předem domluvený scénář a tohle byla jediná možnost.
„Nevěřím, že je ti jedno, jak je Billovi, vždycky ti na něm maximálně záleželo, stačilo, aby zakašlal a už jsi ho honil s mikinou, vitamínem C a horkým čajem.“
„Ale to jo, mám ho rád, je to přece moje dvojče, ale on nebyl pro Laonnelith ten pravej, tedy spíš ona pro něj, vždyť je o šest let starší. Může bejt rád, že jsem mu otevřel oči teď, když to bylo ještě celkem čerstvý, něž aby ho podvedla při nějaké slabé chvilce za půl roku. By se z toho chudák složil, takhle si jen pobrečí a pak si uvědomí, že je to spíš skvělá kámoška a všechno bude zase o.k.“
„Tomu jako věříš, jo?!“
„Jasně. Dejte mu dva tři dny a zase nám tady bude hopskat.“ mávnu nad jejich starostmi rukou a se znuděným zívnutím se omluvím s tím, že jdu dospat náročnou noc a bouřlivé ráno.
Tak to nejhorší je za náma a nejspíš všechno sklidilo 100% úspěch, zbývá to jen hodit bulváru, ale to už jde mimo mě, páč tuhle tu stránku plánu zajišťuje Lith a podle dohody to začne až zítra.
autor: Azalien
betaread: Ter
