Snídaně
,,Tak pane Kaulitz, dnes si spolu užijeme krásné tři hodiny“ Učitel, který měl Billa doučovat se úlisně usmíval.. To byl jeho trest.. Díky své nepozornosti ve škole hodně zameškal a z nejednoho předmětu propadal.. Jeho matka se rozhodla, že bude mít doučování.. Myslela si, že aspoň tím ho donutí k nějaké pozornosti a aktivitě..
,,Hm, jo.. Jsem nadšený,“ uchechtl se Bill a pohodlně se usadil do křesla, které měl u stolu.. Párkrát se na něm zatočil, až se pohledem opět zastavil na svém doučovateli..
,,Fajn Bille, začneme matematikou.. Předpokládám, že tu umíš,“ Bill se nevinně usmál.. Jak by jí mohl umět, když posledních několik hodin byl vždy duší nepřítomen?? Když si představoval svůj vztah s Tomem??
,,Nooo, vlastně víte, já…“ Bill se nervózně podrbal za uchem a pohledem sklouzl ke dveřím.. Stál mezi nimi Tom a soucitně se na bratra díval.. Venku bylo krásné počasí a on šel ven s přáteli.. Ale bylo mu brášky líto.. Věděl, že ho něco trápí a že za svou nepozornost ve škole nemůže.. Ale když se mu Bill nesvěřil, nevěděl, jak mu pomoci..
,,Takže nic neumíš??“
,,Nooo, ne,“ odpověděl Bill po pravdě a schoval hlavu mezi ramena.. Připadal si tak hloupě.. ,,Hm, od toho tu vlastně jsem,“ ušklíbl se muž kolem třiceti let a přisunul si židli blíže k Billovi.. Ten opět upřel pohled ke dveřím.. Stále tam stál.. Nijak mu soustředění neusnadňoval..
,,Tome, potřebuješ něco??“ otázal se učitel a otočil se na něj.. Tom s sebou jen poplašeně trhl a odvrátil tak pohled od bratra.. Zdálo se mu to nebo v jeho pohledu něco bylo?? Něco, co nedokázal identifikovat..
,,Ne, já jen… Přišel jsem se podívat na bráchu.. Fakt tu s vámi musí sedět?? Nemůžete prostě jenom mámě říct, že se učil??“ Tom se pokoušel svého bratra zachránit.. Billa to potěšilo.. Stará se o něj..
,,Opravdu se musí učit Tome.. Jestli se sebou něco neudělá, tak propadne a to v lepším případě.“ Obě dvojčata na sucho polkla.. Ani jeden si neuvědomoval, co všechno se může stát, když se Bill nedá dohromady..
,,Aha,“ šeptl Tom a opět se podíval na Billa.. Bylo mu ho tak líto.. ,,Tak… tak já půjdu.. Ehm, tak večer,“ pokusil se na brášku usmát, ale bylo mu to tak hloupé.. Jít prostě ven za přáteli a jeho tady nechat samotného..
,,Ahoj“ hlesl Bill umučeně a otočil se ke stolu.. Nejraději by se vrhl za Tomem, pověsil se mu kolem krku a nikam ho nepustil..
,,Tak začneme.. Když tam máš sin2xcos2x, tak to rozložíš podle tohohle vzorce…“ učitel ukazoval prstem na nějaké klikyháky na papíře před Billem, ale ten ho vůbec nevnímal.. Bylo mu tak líto, že Tom odešel a nechal ho tady samotného.. Kdyby byl Tom v jeho situaci, Bill by tu s ním zůstal a klidně by se i učil, jen aby brácha věděl, že v tom není sám.. Pousmál se sám nad sebou a svou naivitou.. Tom takový není.. Sice má svého brášku rád a snažil se ho z toho dostat, ale radši než aby tu s ním seděl, šel za přáteli.. Billa to neuvěřitelně moc bolelo.. ,,Bille??“
*******************
Bill ležel na své měkké posteli a nechával sluneční paprsky, aby si pobíhaly po jeho tváři, jak se jim jen zlíbí… Bylo časně ráno a jemu se ještě nechtělo vstávat. Nemusel do školy, měl volný den, tak proč by vylézal z postele tak brzo? Přetočil se na bok a spokojeně se usmál. Rukou nahmatal jednoho plyšového medvídka. Byl jeho oblíbený. Kdysi ho dostal od Toma, když byli ještě malí a on si rozbil koleno. Tenkrát hodně plakal a Tom mu dal svého medvídka, aby ho to tolik nebolelo. Od té doby ho má stále u sebe… Přitiskl ho k sobě a zabořil do něj tvář.. Na dotek byl tak měkký.. Lehce si o něj začal tváře otírat a usmíval se.. Měl dobrou náladu.. Po dlouhé době jej nic netrápilo..
,,Ťuk, ťuk.“ Bill pootevřel jedno oko a zadíval se na dveře.. Někdo za nimi stál.. ,,Hm, dá-dááále,“ zívl si a otevřel i druhé oko.. Dveře se pomalu otevřely a dovnitř vešel jeho bratr.. V rukách nesl podnos se snídaní.. Bill překvapením otevřel oči dokořán a s úžasem sledoval bratra, jak se ladnými kroky přesouvá k jeho posteli.. Usmíval se.. ,,Dobré ráno bráško,“ pozdravil jej Tom a postavil podnos na stolek vedle Billovy postele.. ,,Jak ses vyspal??“ Zdá se to Billovi, nebo je jeho bratr dnes nějaký milý?? Ať tak, či onak, jemu se to líbí.. ,,Ehm, krásně,“ protáhl se a posadil se, aby udělal bratrovi vedle sebe místo.. Tom si vedle něj hned ochotně sedl a natáhl se pro jídlo.. Billovi se naskytl dokonalý pohled na jeho odhalené bříško.. Usmál se.. Lepší pohled si po ránu přát ani nemůže..
,,Za co ta snídaně??“ zeptal se a mlsně pohlížel na toasty s nutelou.. ,,Víš… Něco ti musím říct, ale první se najez,“ usmál se Tom a už se k bratrovým rtům blížil jedním kouskem toastu… Bill jen překvapeně otevřel pusu a nechával se krmit… Líbilo se mu to… ,,Hmm, Tome… Je to fakt dobrý, ale nechceš už mi to říct??“ Jednou z mnoha Billových vlastností je velká zvědavost… Tom se usmál a odložil tác vedle postele. Zadíval se bratrovi do očí. ,,Bille, je to složité a možná ti to bude připadat hloupé, ale já ti to musím říct…“ Odmlčel se. Billovi bilo srdce o sto šest a nervozitou se mu začínaly třást ruce. Chce mu Tom říct to, co si myslí?? ,,Ehm ano?? Povídej dál…“ ,,Jde o to, že… já nevím, jak to říct…“ šeptl Tom a začal se k Billovi pomalu naklánět.. Něžně chytil jeho tvář do dlaní a palci mu po ní přejížděl… Měl tak hebkou pokožku.. ,,Bille, já…“ zašeptal a nosem se otřel o ten Billův. Bill prudce vydechl a přitiskl své rty na ty bratrovy…
*******************
,,Bille?? Tak Bille!!“ Někdo s ním prudce zatřásl a on se probral ze svého snění.. Rozhlédl se po pokoji a pomalu si začal uvědomovat, co se děje a kde je. Na svých rtech ale stále cítil ty bratrovy… Byl to jen letmý dotek, ale i to mu stačilo…
,,Ehm, ano??“ Zmateně se podíval na učitele…
,,Ty jsi mě nevnímal“ nařknul ho. Ale právem. Celých deset minut sledoval Billův nepřítomný výraz a to, jak mu tužka kmitala po papíře… Nepočítal však příklady, kreslil srdíčka… Srdíčka, která patřila Tomovi… Ale to nikdo krom něj nevěděl…
,,Omlouvám se,“ usmál se Bill nevině… Cítil se trapně… Ale on za to nemohl. Vždy, když měl možnost, propadal se do světa snění. Tam mohl být s Tomem šťastný a nikdo je za to neodsuzoval…
,,Ty jsi zamilovaný?“ zeptal se učitel a když Bill horlivě kroutil hlavou na protest, ukázal prstem na papír plný srdíček. Bill nepatrně zrudnul.
,,Možná ano,“ přiznal nakonec. Je to přeci láska… to, co cítí ke svému bratrovi. Pobláznění to není, to by ho už dávno přešlo.
,,Už chápu, proč jsi v poslední době tak nepozorný,“ zasmál se učitel a odložil svou tužku na úhlednou hromádku papírů. ,,Myslím, že nemá cenu se snažit tě dneska něco naučit… ale zítra Bille, zítra mi slib, že se budeme učit.“
Bill se chvíli rozmýšlel… Dokáže se na něco soustředit?? ,,Ano, slibuju,“ kývl nakonec.. Bude se muset hodně snažit, ale on to určitě zvládne..
,,Dobrá.. Dneska končíme.. Jestli chceš, můžeš jít ven za přáteli.. Tvé matce řeknu, že jsme se učili celou dobu,“ Bill mu byl vděčný, ale ven nešel..
Chtěl zůstat sám se svými myšlenkami…
autor: Dádinka
betaread: Michelle M.
