Ticho setrvává již několik minut a je čím dál víc intenzivní. Ani jeden z bratrů se nepohnul a ani nezamrkal. Jako by se báli přerušit oční kontakt jen na setinu sekundy. Nevnímají nic. Jen oči toho druhého. Vyrušilo je až bouchnutí vchodových dveří a následné kroky.
„Ahoj kluci!“ usmála se na něj jejich máma. Její synové se na ni otočili a jen mlčky pokynuli hlavou na pozdrav. Bill se zvedl a utekl do svého pokoje. „Něco jste si udělali?“ pozvedla obočí. Tom pokrčil rameny a též odešel do svého pokoje. Simone si povzdechla a raději to nechala plavat.
Tajné šeptání přichází nazmar (naslouchej, naslouchej)
„Proč? Proč?! Proč musela přijít?!“ zašeptal potichu Bill a smutně si sedl na svoji postel. Proč? Jedno slovíčko, jedna otázka. Tolik odpovědí by mu mohla dát, ale asi se je nikdy nedozví. Proč já? Proč on? Proč? Složil hlavu do dlaní a nanovo se rozbrečel. Po kolikáté již za tu dobu, co se to dozvěděl?
Stojím sám v bouři (naslouchej naslouchej)
Chce se mi něco rozbít! Potřebuju si vybít zlost! Proč musela přijít?! Přechází neklidně po místnosti a hledá něco, co by mohl zničit, problém byl v tom, že nic nemohl najít. Ještě víc ho dorazilo, když uslyšel jemné zaklepání na dveře.
„Dále!“ zavrčel nevrle a sedl si na postel.
„Tome? Vy dva jste si opravdu nic neudělali?“ byla první slova jeho matky, když vešla po vyzvání do pokoje.
„Ne! Nic jsme si neudělali…“ hlesl potichu a opřel se o stěnu za postelí. „Co si chtěla?“ pozvedl obočí.
„Nic já jen…jdu pryč a nevím, kdy se vrátím…“ pousmála se. „Řeknu to ještě Billovi…“ už už se měla k odchodu, když ji Tom chytil za ruku. Nechápavě na něj pohlédla.
„Já mu to řeknu…“ usmál se na ni. Simone s úsměvem na tváři přikývla a odešla. Tom se znovu zavřel v pokoji a znovu začal přecházet sem a tam. Idiote!
Naslouchej každé kapce deště (naslouchej, naslouchej)
Bill si rozhodně setřel z tváře poslední slzy a přešel k oknu. Vyhlédl ven zrovna ve chvíli, kdy jeho máma za sebou zavřela dveře a přeběhla k autu, aby moc nezmokla. Bill nad tím pozvedl obočí, ale nijak to neřeší. Často odchází pryč.
„Pryč…“ zašeptal do ticha pokoje. „Všechno je pryč….“ sklopil oči k zemi. Pohled mu padl na jeden časopis na zemi. Vzal ho do rukou a přešel s ním k psacímu stolu. Posadil se na svoji pohodlnou židli a začal jím listovat. Zaujal ho už jen tím, že na titulní stránce byl jeho bráška. Našel příslušnou stránku a prohlíží si fotky. Přejel prstem po linii bráškovy tváře a musel se pousmát.
Možná se cítíš osamělý
Fajn…jdu za ním! Rozhodl se Tom a přestal po pokoji přecházet. Rozhodně se přemístil ke dveřím a vyšel na chodbu. Zastavil se až u dveří brášky, kde ho jeho odhodlanost hned přešla. A co mu řeknu? Jen, že máma odešla a odejdu? Si ubohej, Tome! Promnul si spánky a nerozhodně přešlápl na místě. Zvedl ruku, že teda zaklepe, ale zase ji spustil k tělu. Vzpamatuj se! Co se asi tak stane? Naposledy se nadechl a konečně zaklepal na zavřené dveře do bráškova pokoje.
Ale já jsem tu stále s tebou
Zdá se mi to nebo někdo klepal? Někdo? Jediný, kdo to může být je… Nasucho polkl. Zavřel časopis a hodil ho do šuplíku. Nejistě se rozhlédl po pokoji.
„Dále…“ vyzval svého brášku ke vstupu. Sleduje nejistě dveře a snaží se zpomalit svůj zrychlený dech. Neví co přijde, co může očekávat.
„Ahoj…“ pousmál se na něj Tom a dveře nechal otevřený. Bill jen kývl. „Přišel jsem ti říct, že máma někam jela a neví kdy se vrátí. Chtěla ti to jít říct, ale já jsem…no…chtěl jsem ti to prostě…víš jak…“ začal koktat. Bill se pousmál. Tom se pomalými kroky vydal ke svému bráškovi. Sedl si na postel a Billa, sedícího na židli, si přitáhl k sobě. Ještě štěstí, že jsou ty pokoje tak malý a židle na kolečkách.. Poznamenal v duchu a musel se sám nad sebou pousmát. Nad čím to já už nepřemýšlím?
Najednou mě pohltí sladká slova
(naslouchej naslouchej)
Rychle ti je řeknu, nemám mnoho času
Proč nic neříkáš? Chceš mě snad mučit? Chceš mi snad ublížit? Vysmát se mi? Tak do toho! Honí se Billovi v hlavě jedna myšlenka za druhou. Tom jen sedí a kouká na něj. Stačila chvilka a Bill jeho pohled nevydržel a sklopil ho k zemi.
„Ano…“ řekl najednou Tom. Bill na něj zmateně pohlédl. Jak to myslí? Co tím chce říct? Zmateně na něj kouká. Tom se začal čím dál víc usmívat a přikyvovat. „Ano!“ vyřkl znova a usmívá se čím dál víc.
„Co? Jak…co tím myslíš?“ kroutí zmateně hlavou a neví co si o tom myslet. Zbláznil se on nebo já?
„Jak to myslím?“ pozvedl obočí a pořád se usmívá. Bill nepatrně a nejistě přikývl. „Tak já ti to vysvětlím…“ usmál se na něj a prudce si ho k sobě přitáhl. Přitiskl své rty na ty jeho. Bill strnul. Stačil okamžik, aby se vzpamatoval a pootevřel ústa, která mu v okamžení zaplnil bratr svým jazykem. Bill se po chvíli odtáhl kvůli nedostatku vzduchu. Musel se usmívat a pohlédl z okna.
„Přestalo pršet…“ pronesl a pořád upírá pohled ven. Tom se otočil stejným směrem jako jeho bráška a pousmál se. Černá mračna se roztrhala s vysvitlo slunce, které už delší dobu neviděli.
„Jen si vzpomeň na naslouchání deště….“ pronesl po chvíli ticha Tom a pohlédl svému bráškovi do očí. Bill se začervenal a schoulil se mu do náruče…
konec
autor: Desperation
betaread: Sajuš
prekááásne…a u nás taky práve prší…dokonale procítená ff.ka a nebyla ani zbytečne dlouhá =) i v 6 dílech vystihla všechno perfektne tak jak mela…a ta písnička je taky krásne dokonala mela sem ji pustenou ke každýmu dílu…..
Oh ne…ono prestalo PRSET!! ale jako opravdu =D a nebo sme si toho až ted všimla =D detail =D=D
DO-KO-NA-LOST!!!!!____:o*___:o*___:o*
Dokonalé! 🙂
Máš můj obdiv! 😉
ta písníška k tomu se strašně hodí taky jsem jí měla puštěnou při kadým dílu no co dodat je to hrozně nadhernej příběh