Desperation 12.

autor: Lisa

„Asi už bych se měl jít připravit…“ povzdechnul si Bill s pohledem upřeným na hodiny.

„Hmm… ještě chvíli,“ zahuhňal Tom, znovu si jej k sobě přitáhl a dál jej čechral ve vlasech. „Na to, že tam nechceš, jsi nějak nedočkavý…“ uchechtnul se.

„Nejsem nedočkavý… jen nemusím vypadat jako idiot… a máš pravdu… nechci…“

„Zapomínáš na to, že TY budeš vypadat perfektně vždycky…“ zadíval se mu Tom do tváře. „Bille… jestli tam vážně nechceš… nemusíme… zavolám Andreasovi a řeknu mu, že je mi třeba špatně, nebo co já vím.“

Bill chvíli bojoval s nutkáním nadšeně přikývnout hlavou a vytáčet už Andreasovo číslo, ale nakonec si to rozmyslel. Už jen to, že mu to bratr navrhl… nebylo by to od něj fér… věděl, že Tom má rád tyhle večírky… a chvíli to tam snad vydrží. „Ne… to je dobrý…“ zakroutil tedy hlavou a strojeně se usmál. Nevěděl, proč se tak bojí… Tomovi věřil, to ano… jen ho ale prostě příliš dobře znal.

„Vážně už je načase…“ zvedl se Bill a se smíchem se vysmekl bratrovi, který se jej snažil stáhnout zpátky k sobě. Tom se protáhnul a zamířil za Billem do koupelny. „To beze mě nevydržíš ani deset minut?“ dobíral si jej bratr, když se líčil a Tom ho zaujatě pozoroval.

„To si piš…“ usmál se a došel k němu. Položil mu hlavu na rameno a ruce mu obmotal kolem pasu. Hleděli na sebe skrz zrcadlo. „Hele… my jsme si vážně podobní…“ poznamenal po chvíli Tom a natočil tvář z jiného úhlu. Bill se začal smát, až Tom mohl spatřit jeho piercing v jazyku.

„Vážně? Ani bych neřekl…“ ušklíbl se Bill do zrcadla. „Jsem hezčí…“ zaculil se na Toma.

„No jo… máš pravdu…“ přikývl a políbil jej na krk.

*

„Tome… no tak… pojď, prosím tě…“ procedil Bill mezi zuby a netrpělivě poklepával špičkou boty o zem. Nechápal, co tam bratr ještě dělá. Začínal být vzteklý… měl už na sobě bundu, a tak mu bylo nepříjemné vedro a vůbec se mu nelíbilo, že si Tom tak dává záležet na vzhledu. Většinou to moc neřešil, ale teď…

„Tak sakra pohneš už sebou?“ neudržel se a utrhl se na něj.

Tom se otočil se zvednutým obočím. „Jo… už jdu… nevztekej se,“ vylil na sebe snad polovinu kolínské, a konečně se začal soukat do bundy. „Nedostanu ani pusu?“ zamračil se Tom, když Bill otvíral dveře. „Tam moc příležitostí nebude,“ dodal po chvíli, když se na něj bratr pouze zkoumavě díval. Potom se k němu naklonil a zlehka se otřel o jeho rty.

„Hlavně už pojď…“

*

„Sakra, tady je lidí…“ ulevil si Tom, když dorazili na místo, ale nezdálo se, že by mu to nějak vadilo… právě naopak. Hned u dveří ukořistil kelímek s pivem a rozhlížel se kolem sebe, přičemž se s několika lidmi hlasitě pozdravil. Bill zmateně stál přimáčknutý ke stěně a snažil se navyknout si na šero, hlasitou hudbu a cigaretový dým, který jej pálil v očích. Na nějakou party se vážně necítil.

„Jééé… už jste tady?“ přitočil se k nim Andreas se stejným kelímkem v ruce, jako měl Tom, a v dosti veselé náladě. Bill ho obdařil jakýmsi šklebem, který chtěl považovat za úsměv, a přijal od něj taky něco k pití. Hltavě vyprázdnil přinejmenším polovinu nádoby. Ne snad, že by měl žízeň… ale říkal si, že pokud se dostane aspoň do nějaké nálady, bude to tady snesitelnější. Jeho bratr hned zapředl s kamarádem hlasitý hovor a Billa si moc nevšímali.

„He… co je s tebou,“ cítil na ramenech najednou něčí ruce. Andreas se o něj zapíral, aby neupadl. Stál tak blízko, že Bill zřetelně cítil alkohol z jeho dechu. Ošil se a pohledem vyhledal své dvojče, které se právě zaujatě bavilo se štíhlou blondýnou. Pocítil osten žárlivosti a donutil se dívat se zpět Andreasovi do tváře.

„Nic… jsem v pohodě,“ navrch přidal nepřesvědčivý úsměv.

„Jasně, příště aspoň nekecej…“ pokrčil jen Andy rameny a otočil se na dva kluky, kteří se právě snažili prokopnout dveře. Bill si povzdechl a znova se napil z kelímku. Co tady jen proboha má dělat?

Proti své vůli se přistihl, jak nepokrytě v kuse zírá zase na Toma. Potřásl hlavou, aby se aspoň trochu vzpamatoval a raději se rozhlédl, jestli tam není někdo, koho třeba zná a mohl by si s ním pokecat. Ale ať se rozhlížel, jak chtěl, nikoho, kdo by připadal v úvahu, nenašel. Posledním lokem vyprázdnil kelímek, chvíli ještě přešlapoval na místě, ale pak rozhodně vyrazil za bratrem.

autor: Lisa
betaread: Michelle M., J. :o)