Desperation 10.

autor: Lisa
„Hej! Naval sem ten ovladač!“ zavrčel Bill na Toma. Měli už týden volno a většinu doby strávili doma. Neměli moc potřebu chodit někam ven.
„Ne… teď se koukám já,“ pohotově si ho schoval za zády.
„Ty ses díval předtím… jsem na řadě!“ potřásl Bill nesouhlasně hlavou a obkročmo se na Toma posadil, aby měl lepší přístup k schovanému ovladači.
„Nevidím přes tebe!“ snažil se ho Tom setřást, i když mu bratrovo počínání bylo nanejvýš příjemné.
„Fajn, tak mi dej ten ovladač a já slezu,“ zaculil se nevinně Bill.
„Ani mě nehne, bráško,“ věnoval mu Tom jeden ze svých úšklebků.
„Jak chceš…“ pokrčil Bill rameny a začal se k němu přibližovat. Tom už už zavíral oči a očekával, kdy se bratr dotkne svými rty těch jeho. Bill využil jeho nepozornosti, vyrval mu ovladač zpoza zad a mrštně vyskočil na nohy.
„Ty hade!“ rozběhl se za ním Tom, když mu došlo, co měl Bill v úmyslu. Ten se na něj jen uličnicky zašklebil a prchal před ním do kuchyně. „Počkej až tě dostanu!“ řítil se za ním Tom.
„To bys mě nejdřív musel chytit…“ dostalo se mu pobavené odpovědi.
„Ha… uvidíme, kdo se bude smát naposled…“ Doběhl do kuchyně za Billem, který stál v bezpečné vzdálenosti za druhou stranou stolu. Provokativně zamával ovladačem a ukázal na bratra neslušný posunek. Tom jen vyvalil oči.
„Udivuješ mě,“ zase jeden z úšklebků. Bill na něj vyplázl jazyk a nespouštěl z bratra oči. „Já už tě naučím, jak se chovat ke starším sourozencům…“ zničehonic Tom vyrazil přes stůl, až se málem přerazil. Bill vydal jakýsi překvapený pískot a rozběhnul se ke dveřím. Vybíhal schody a slyšel, že bratr už je mu zase v patách.
„Aaaa…“ vylekaně se otočil právě včas, aby viděl, jak se Tom kutálí ze schodů dolů. Seběhl hned za ním.
„Ježiš, Tome… seš celej?“ klekl si k němu a v první chvíli potlačoval smích, ale když mu bratr neodpovídal, začala se ho zmocňovat panika. „Tome!“
„Ha!“ než se stačil vzpamatovat, ležel Bill na podlaze a nad ním Tom s vítězoslavným výrazem a v ruce třímal ovladač.
„Ty IDIOTE!“ vydechnul Bill, stále ještě v šoku. „Víš jaký jsem měl strach?!“ zamračil se a stále ještě cítil srdce až v krku.
„No jo… promiň… když já už nemoh… máš děsně dlouhý nohy.“
„Někdy si říkám, že vážně musím být adoptovanej,“ neudržel se Bill a rozesmál se bratrově pitomé výmluvě.
„Tss… ale JÁ jsem tady ten, co má osud televizního programu v rukou.“
„To ale není fér… jsem na řadě…“ zamračil se znovu.
„Noo… nechám tě dívat se pod jednou podmínkou…“ usmál se na něj svatouškovsky Tom. Bill mu na to odpověděl protočením očí.
„Hmm… to zas bude… povídej,“ pobídl ho otráveně.
„Uděláš, co ti řeknu.“
„Tak na to zapomeň…“ zakroutil Bill rázně hlavou. Ale v duchu zvažoval, jestli mu to za to stojí. Koneckonců, na ten pořad už se těší přinejmenším týden.
„Jak dlouho?“ zeptal se po chvíli.
„Hmm… dejme tomu… prostě dneska.“ Bill pozvednul obočí a podezíravě se na bratra podíval.
„Ale nebudeš mě nutit dělat nějaké… hmm… obscénnosti…“
„No dovol… za co mě máš?“ vypískl pohoršeně Tom.
„Jen se nedělej…“ uzemnil ho Bill.
„Ne…“ nahodil Tom zase vážný výraz. „Nemusíš mít strach… přece mě znáš.“
„No právě…“ neodpustil si Bill kousavou poznámku.
„Tak co? Jak se pán rozhodl?“
„Eh…. tak jo… beru!“ souhlasil nakonec Bill s pocitem, jako by se upsal ďáblu.
„Okey…“ usmál se Tom a pomohl mu vstát na nohy.
„Ten ovladač…“ natáhl Bill ruku. Tom mu ho podal, a když už ho Bill skoro držel, ucuknul zpátky.
„Hej!“ Bill k němu pomalu došel, ve tváři rozzlobený výraz.
„Bolí mě ruka, jak jsem spadl z těch schodů…“ zakňoural Tom. Bill překvapeně vykulil oči.
„A co s tím mám společného já?“
„Pofoukat…“ hodil na něj bratr psí pohled a už mu strkal loket ke rtům. Bill na něj naposledy hodil ublížený pohled, ale pak mu ruku teda pofoukal.
„Dobrý?“
„Ne…“ zakroutil Tom hlavou. „Mamka nám tam vždycky ještě dala pusu.“ Bill si povzdechnul nad tím, jak si Tom vymýšlí, ale koneckonců měli dohodu. „A tady mě bolí taky…“ ukázal si Tom na krk… Bill se sám pro sebe ušklíbl, ale přistoupil na bratrovu hru. „Ale nejvíc mě to bolí tady,“ a ukázal si na rty.
„Nevymýšlíš si trochu?“ zašeptal Bill, než spojil své rty s bratrem.

autor: Lisa
betaread: Michelle M., J. :o)

2 thoughts on “Desperation 10.

  1. A ešte kde? Už pri predstave čo ešte by Tom mohol chcieť mi lezú po tele zimomriavky (husí kůže).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics