Vsadíš se? 13.

„Co-co to bylo?“ vykoktám ze sebe asi po minutě strnulého ticha, kdy na Billa zírám s pootevřenou pusou.
„No co by… Políbil jsem tě poprvý nebo co?“ Bill si nervózně hrábl rukou do pocuchaných vlasů.
„Ty mě stále… miluješ?“ zeptal jsem se a nepodařilo se mi skrýt naději v mém hlase.
„Samozřejmě že ne!“ rozkřikl se roztržitě a málem si vyrval tu hrst vlasů, co svíral v prstech.
Ne, tyhle kecy poslouchat nebudu – jestli mě miluje, musí to se mnou zkusit znova. Trápil by sebe i mě, kdyby to neudělal.
Rozhodl jsem se raději pro činy, než řeči – nakláněl jsem se k němu a díval se mu do očí. Rozšířily se strachem a překvapením. Vyděšeně vyjeknul a bleskově se ode mně odšoupl, až se zase nalepil na stěnu za sebou.
Ale já se nemohl zastavit, už prostě nemohl… Byl tak nádherný, že jsem už prostě nedokázal ovládnout svou chuť na jeho sladce chutnající rty…
„Ne, prosím ne!“ vypískl, zaklonil hlavu, jak to šlo a nevěřícně mě pozoroval.
„Tak ale já potom nic nechápu! Chceš mě líbat? Chceš! Tak mě líbáš… já chci líbat tebe a ty děláš hysterický scény! Řekneš, že mě miluješ, a pak přede mnou couváš, tak mi sakra vysvětli, co to má k čertu všechno znamenat?!“ rozčílil jsem se a odklonil jsem se od něj – nechtěl jsem, aby se mě tak bál… Bylo mi ho na to moc líto… A i přesto jsem na něj musel malinko zakřičet, ale rozhodně jsem to nemyslel zle! Chtěl jsem jen, aby to bylo důrazné, aby mi konečně odpověděl, jenomže jsem to neměl dělat – na Billa už to bylo moc… Zaschlé cestičky, které si předtím razily jeho černé slzy, opět dosáhly své funkce – Bill se rozplakal.
Znovu a tentokrát naplno. Ne, že mu tekly tiché slzy jako předtím, ale teď se otřásal mohutnými vzlyky a pomalu se nemohl nadechnout pod tíhou svého pláče… Popustil veškeré zábrany a zoufale zabořil hlavu do dlaní. Projel mnou tíživý pocit viny a já začal zmatkovat. Nejlepší by bylo, kdyby mi doopravdy dal jednu přes hubu, protože já jsem takovej idiot, že by to bylo to nejmenší, co bych si zasloužil, protože ve skutečnosti, a také ve vší spravedlnosti, by mě měl vojet právě tak jako já jeho…
Jenže ten problém je, že já bych se snad i nechal…
Bože, co s ním teď – vždyť on je úplně mimo! Nekontrolovatelně vzlyká a třese se po celém těle…
„Bille…“ položil jsem svou teplou dlaň na jeho holá, kostnatá záda – stále měl na sobě jenom boxerky.
S Billem to ani nehlo. I když, možná že hlo. Akorát že opačně, než jsem chtěl; jeho vzlyky se ještě prohloubily – byla to zoufalost sama…
Vím o jediném, co by ho snad mohlo utěšit…
Vzal jsem ho za boky do náruče a posadil si ho na klín. Jeho dlouhé, hubené, bosé nohy bezvládně visely dolů, vedle těch mých, v širokých džínech, a špičkami prstů se dotýkaly studené podlahy.
Nechal se zcela klidně, jen se mi sesypal do náruče, jako by nebyl schopen udržet své tělo pod kontrolou, což nejspíš byla i pravda…
Bylo mi ho neskutečně moc líto… Sám sebe bych nejradši zabil, jak jsem mohl být takový idiot?? Vždyť to je tak nevinný, čistý a bezbranný stvoření, že… Vždyť v duši je stále ještě dítě… V jeho křehké, citlivé a lehce zranitelné duši, s tolika představami o ideálech celého světa, jeho vlastní, smyšlená realita, které tak důvěřoval a spoléhal na ni – že mu nemůže nikdo ublížit a že všechno se vždycky obrátí v dobré… O lásce bez hranic, o kráse ukryté uvnitř každého člověka… Věřil věcem, kterým by se jiní smáli… Nikdo nevěděl, co se skrývá za vrstvou make-upu a očních stínů… Co je za jeho voskem slepenými vlasy, co se ukrývá pod jeho značkovým a stylovým oblečením – co je za těma velkýma, hnědýma očima, co tak milovaly život a důvěřovaly každému slovu… Nikdo nevěděl, kým ve skutečnosti je. Byl jsem jediný, kdo ho doopravdy znal – vážně NIKDO na světě ho nepoznal tak dokonale jako já: jako rodinu – jako bratra, jako obětavé dvojče. Jako přítele – jako nejlepšího, nejvěrnějšího kamaráda. A jako někoho s kým máte vztah – jako milujícího, oddaného milence, schopného vydat mi celé své srdce a veškerou svou lásku, co v něm nosil, a která doopravdy ve všech ohledech patřila mně… Tři druhy lásky, kterých byl schopen a do všech vložil maximum ze sebe samotného… Není víc milujícího člověka než Billa a také mě… Miluju všechno, co je ochotný mi ze sebe dát, což je celé jeho srdce. Miluju ho celého, stejně silnou láskou, jako on mě. Láskou nejsilnější.
Nedokážu pochopit, jak jsem ho mohl tak zklamat…
Houpal jsem ho na kolenou, jako malé dítě a při tom jsem ho hladil po zádech…
„Ššš, ššš…“ tišil jsem ho neustále, protože jeho pláč stále neustával, stejně jako třas jeho těla…
„Bille, lásko moje…“ šeptal jsem láskyplně a oči mě začínaly pálit…
Tak moc bych chtěl vrátit čas zpět… A měl tu u sebe zase toho milujícího, oddaného Billa, důvěřivého a věčně zasněného brášku, se svou sladkou naivitou a bezstarostností… Vždyť to není tak dávno…
„Bille, neplač, rve mi to srdce, prosím, neplač…“ šeptal jsem a hlas mi přeskakoval – slzy se mi draly neúprosně do očí…
Bill táhle zaskučel, ale přestat nedokázal, prostě to nešlo… Stejně jako mně se mu pláč nepodařilo zarazit…
„Chci, chci abys věděl, že…že jsi pro mně nejvíc na světě… Nikdy jsem neměl a ani nebudu mít nikoho radši, než tebe… Zbožňuju na tobě naprosto všechno, každý milimetr tvé jemné kůže, každičkou tvou chvějící se řasu, nedokážu žít bez tvých pohledů, bez tvých hřejivých slov, bez tvých idealistických úvah, bez tvých úsměvů, bez tvých něžných doteků – nemůžu žít bez tebe, Bille! Říká se ‚ničeho nelituj‘ a to je ta největší pitomost, jakou kdy kdo vymyslel, protože já jsem udělal něco, čeho lituju úplně k zbláznění a jsem ochotný udělat cokoliv, aby mi bylo odpuštěno… I když vím, že to nemůžeme prostě smazat, prosím, dej mi šanci ukázat, jak MOC toho lituju a šanci to napravit… Dej mi šanci ukázat, jak MOC tě miluju!“ vypravil jsem ze sebe a hořké slzy se draly z mých očí a úpěnlivě hledaly cestičky, kterými stékaly po mých tvářích až k mému krku…
Bill se snažil zadržet pláč a tak jen zoufale vydýchával, při každém nádechu mu unikl zoufalý sten.
„Vím, že jsem ti ublížil, a udělám všechno, abys mi odpustil, ale řekni mi – není škoda to všechno zahodit kvůli jedné jediné a první chybě? A z mé strany, slibuji, poslední?“ nedíval jsem se mu do očí, to bych prostě nepřenesl přes srdce…
„Tome, já…“ nadechl se a oči se mu zvláštně zaleskly.
„Je ti asi jasné, že ze dne na den jsem se neodmiloval, i přes to, cos mi… udělal…“ řekl pomalu, jako by si pečlivě rozmýšlel každé slovo.
„Ale proč mě teda nechceš přijmout zpátky?“ vyhrkl jsem spontánně první, co mě napadlo – pravý opak mého dvojčete…
„Protože mám sakra strach!“ ztratil Bill trpělivost.
„Ze mě??“ vytřeštil jsem oči.
„Ty se bojíš vlastního bratra??“ podíval jsem se na něj nevěřícně a taky značně ublíženě…
„A ty by ses nebál? Víš vůbec, co je to za bolest? A co je to za… ponížení? Znehodnocení?“ Bill se znechuceně otřásl.
Nevěděl jsem, co říct – docházely mi argumenty.
„Ale – ty to pořád nechápeš – snažím se ti omluvit, vysvětlit ti, že už to prostě nikdy neudělám a že toho šíleně lituju! Nevím, proč bychom se nemohli alespoň pokusit navázat ten vztah, jako předtím, vždyť to bylo tak krásný!“ gestikuloval jsem netrpělivě a bylo mi jedno, že mluvím nesmysly…
„Jenže je tu jedna zásadní věc – ty mě nemiluješ!“ vykřikl se záští v hlase.
„Jak to můžeš říct?“ vydechl jsem.
„Člověk, co miluje, se neschází s někým jiným a není schopný tomu druhému ublížit!“ křikl se slzami v očích.
„Bille, řekni mi jednu věc – miluješ mě?“ podíval jsem se mu zpříma do očí. Uhnul pohledem…
„N-n…“ zakoktal a rozpačitě si zajel rukou do vlasů.
„Nemiluješ mě? Ne?“ přiklonil jsem se k němu a nosem mu přejel od krku až k tváři. Vyděšeně zaklonil hlavu, ale mě to nevadilo…
„D-dobře… Miluju… Miluju tě…“ přiznal se sklopenou hlavou.
„Takže mě miluješ, říkáš… A jak mi můžeš tak ubližovat, tím, že mě tolik přehlížíš?“ zašeptal jsem.
Bill na mně pohlédnul značně vykolejeně.
Sjel pohledem k mým rtům. Mírně jsem je našpulil a pak lehce olízl. Hned jak jsem to udělal, pochopil jsem, že to nebyl tak úplně nejlepší nápad… Trhl sebou a zadíval se kamsi do prostoru za mnou.
„I kdyby to měl být vztah bez sexu,“ podíval jsem se mu do vyplašených, čokoládových očí,
„budu o tebe stát.“

autor: Ketty
betaread: Michelle M.