Výčitky

Bill ve svých rukou svíral šálek horké kávy tak silně, dokud konečky jeho prochladlých prstů nezačaly slabě rudnout. Měl pocit, jakoby se na dřevěnou desku jídelního stolu díval už snad celé hodiny, ale jeho tělo bylo natolik ztěžklé, že ani nedokázal pozvednout oči a soustředit se na nějaký jiný bod. Byl skleslý a unavený. Nepočítal noci, kdy nemohl spát, kdy se jen bezvýsledně převaloval ze strany na stranu a pokoušel se alespoň na několik minut nemyslet na to, co se odehrálo před pár týdny.

Bude to už téměř měsíc, celých třicet dní od okamžiku, kdy s Tomem překročili poslední hranici. Nešlo to vrátit zpátky a on ani nechtěl, bože, když si vzpomněl, co všechno v té chvíli cítil, jak jej zrazovalo jeho vlastní tělo, byl schopen se rozplynout pod jeho rukama… Nikdy nezažil nic, co by pro něj mělo silnější citovou hodnotu, nic se tomu nemohlo ani vzdáleně rovnat. Pamatoval si každý detail, pokaždé když sevřel víčka, se mu před očima vybavil celý ten živý film, je to tak opravdové, tak intenzivní! Sklopil hlavu do dlaní a prsty zajel do svých vlasů. Nevěděl co dělat.

Tehdy, po tom kdy se to stalo, první věc, která jej napadla, byla myšlenka, co bude následovat. Jak jen budou pokračovat po té jedné společné noci? Co má vlastně očekávat, jak se má chovat? Nějakou dobu doufal, že věci přijdou samy, že jejich vzájemná reakce bude přirozená a automatická, že si teď budou ještě blíž, protože oběma bylo jasné, že to nebyl jen nějaký náhlý zkrat, že to nebylo poprvé, kdy o sobě přemýšleli jako o dvojici, bylo to jen poprvé, co své touhy dokázali zrealizovat.

Možná si od toho sliboval příliš mnoho. Kde bral tu neochvějnou jistotu, že bratr přemýšlí stejně jako on, že i pro něj to znamenalo tak strašně moc? Podle všeho spal Tom klidně, nebudil se v noci zpocený a rozrušený ze snů, za které se v hloubi duše styděl, které si tolik vyčítal nebo sledoval strop na svou hlavou, dokud se nedostavilo ráno.

Nemohl si nevšimnout bratrova chování. Nebylo ani trochu přirozené, jak si vysnil, bylo křečovité a hrané. Od té doby Billa nevyhledal. Poté co opustil jeho pokoj a nechal jej spát samotného jen v přikrývce v rozestlané posteli, se nepokusil ani jednou trávit čas v jeho společnosti. Nestál o ni, vlastně se doma téměř nezdržoval, jako zázrakem potřeboval najednou žít převážně mimo domov, zvláště v Billově přítomnosti. Nikdy nezavedl hovor na toto téma, jejich aféra se stala tabu, nemluvil o ní, nevzpomínal ji, jednal jakoby se mezi nimi vůbec nic nezměnilo, ale přesto bylo všechno jiné.

Bill zlostně třísknul poloprázdným hrnkem o podlahu a vlhkýma očima pozoroval, jak se střepy tříští o světlou dlažbu. Copak nevěděl, jak mu tím ubližuje? Připadal si jako použitá věc. Proč si neustále namlouvá, že jsou jejich city oboustranné? Tom mohl chtít jednoduše zkusit nepoznané a on mu posloužil dokonale. Zatnul ruku v pěst. Nevěděl, co si má myslet, jeho názor ani zdaleka nestačí, dokud neuslyší i ten bratrův, není možné, aby udělal nějaké závěry. Celé tohle nenápadné a tiché chození kolem sebe jej neskutečně zraňovalo a vyčerpávalo.

Jakmile zaslechl na schodišti povědomé kroky, rychle zvednul hlavu. Tom už se nestačil obrátit a opustit kuchyň, bratr si jej všimnul a bylo by příliš okaté odejít. Nejistě přešlápnul na místě a dělal všechno proto, aby se nemusel podívat Billovi zpříma do očí.

„Vyhýbáš se mi,“ konstatoval suše Bill, přičemž neoddálil svůj pohled od okna po své pravé ruce.

„Hloupost,“ prohlásil rozrušeně Tom. „Jen teď prostě nemám tolik času.“

Bratr jej propálil pohledem. „Zajímavé, že nedostatek času máš jen pro mě, ostatním se věnuješ, jak jen to jde! Tak mi to aspoň přiznej, Tome, řekni, že už mě prostě nechceš, nevydržím tohle tiché míjení se!“

„Říkáš nesmysly.“

„Nesmysly? Tak mi pověz, co si mám o tom myslet? Odešel jsi bez jediného slova a celé týdny jsi se mnou skoro nepromluvil, jak si to mám vysvětlit? Nemáš ani tušení, jak strašně se teď stydím, dal jsem ti to nejosobnější, co jsem mohl, čekal jsem, že mi pomůžeš, že se s tím nebudu muset vyrovnávat sám. Možná ti to přijde směšné, chápu, že pro tebe asi není takový rozdíl o jeden zářez víc nebo míň, ale pro mě sex znamená poskytnout někomu to úplně nejvíc ze sebe.“

„Co po mě chceš, Bille? Byl jsem zmatený, nejsem zvyklý s někým probírat svoje pocity, je to pro mě něco úplně nového!“

„A pro mě snad ne? Ty ses prostě jenom bavil a já tady potom tak strašně hloupě čekal a doufal, že ty přece musíš přijít a mluvit se mnou!“

„Neměl jsem tě na zábavu. Bylo to krásné ale…“

„Ale co? Krásné, ale jednou to stačilo?! Ovládej se a nemluv se mnou jako s někým, koho právě jsi sbalil v baru a právě ho vyprovázíš ze dveří!“

„Měl jsem výčitky, Bille. Po tom, co jsi usnul, dolehlo to na mě, dostal jsem strach, že jsem tím všechno pokazil, bál jsem se, jestli jsem tě nenavedl někam, kam jsem neměl.“

„Tome! Umím snad rozhodovat sám za sebe!“

„Já vím ale… jsi strašně citově založený, prostě se bojím, že… vždycky jsme na sebe byli vázaní, stáli jsme při sobě, bojím se, že jsi to udělal jen proto, že já jsem chtěl a ty mě máš rád natolik, že jsi mi vyhověl. A taky…“ Nestihnul svoji větu dokončit, protože jeho rty zaplnila bratrova horká ústa. Podlomila se mu kolena. Stačil jediný jeho polibek a připadal si jako v jiném světě.

Najednou byla pryč všechna jeho sebejistota, s ním byl někdo úplně jiný. S Billem cítil to zvláštní mrazení, nedočkavé chvění… s ním prostě cítil, jakoby to všechno bylo znovu poprvé, jakoby veškeré jeho předešlé lásky na jednu noc neexistovaly, jakoby měl jen jeho. Bill se od něj udýchaně odtáhnul a tváře mu hořely. Jeho jindy bledé líce najednou dostaly růžový nádech.

„Ještě jednou mě nech čekat a přísahám, že už ti nikdy nebudu věřit. Když budeš chtít vědět, jak se cítím, zeptej se mě na to, mluv se mnou! Potřebuju jistotu, Tome, jestli tohle všechno nepodstupujeme úplně zbytečně. Mám strach z toho, co se stane, když budeme pokračovat, ale mnohem víc se bojím toho když ne.“

Tom se bezmocně zahleděl do jeho očí. Nemohl si pomoct, i přesto všechno byly pořád tak neskutečně důvěřivé a plaché. Poznal, že se bojí, je nejistý a nesvůj. Neměl dovolit, aby ztratili jediný den, jak jen jej mohl celé týdny vídat a nevšímat si jeho bolestného výrazu? Proč jej nešel utěšit? Vždyť na tom byli úplně stejně, ani jeden neměl pevnou půdu pod nohama.

Chtěj jej tak strašně moc, nejraději hned teď, zbrkle a dychtivě, přesně tak jak si to vysnil. Měl až příliš mnoho času na něj myslet, příliš mnoho nezadržitelných tužeb se mu honilo hlavou, ale on je prostě nemohl vyplnit. Ještě ne, bylo ještě brzy, oba se teď potřebovali uklidnit, cítit jeden druhého a navzájem se chlácholit. A on to hodlal dodržet. Vzal Billovu bradu mezi prsty a políbil jej na obě líce. Jen zlehka, jako doteky motýlích křídel. Když se pomalu vpil do jeho pootevřených úst, které jakoby jej přímo volaly, otevřel oči. Chtěl potají pozorovat bratrovy reakce, sledovat chvění jeho dlouhých řas a občasné cukání přivřených víček. Ale on se na něj díval. Líbali se a vzájemně hleděli jeden druhému do očí, cítili stud, ale ten postupem času přebíjel chtíč. Věděli, že jeden před druhým nemusí mít jediné tajemství, že jedině když o sobě budou vědět všechno, můžou se posunout někam dál. Upřímnost a překonání zábran byly hlavními kritérii. Nesmí myslet na to, co chtějí ostatní, ale jen na to, jak můžou udělat šťastnými sami sebe.

Bill jej prudce chytil kolem krku vložil na bratra část své váhy. Tom nevnímal okolní svět, chladnými dlaněmi přejížděl po jeho rozpáleném těle a tisknul jej k sobě tak, jako by už nikdy neměl odejít. Jeho ruce spočinuly na Billových bocích a něžně je třely, opatrně nadzvedával lem jeho trička, aby mohl sáhnout na jemnou a neskutečně hladkou pokožku, která jej dráždila. Položil dlaně na jeho zadek prudce bratra nadzvednul ze země. Bill pokračoval v laskání jeho krku, přičemž objal jeho boky svými stehny, aniž by se na cokoliv ptal. Během pár vteřin překonali pár kroků do obýváku.

Chtěl Billovi zajisti alespoň nějaké pohodlí, věděl, že s ním nemůže zacházet, jak byl zvyklý se svými předešlými dívkami, které se mu nabídly kdekoliv. Jemně jej položil na gauč a dolehnul na něj. Bratr byl pod jeho tělem uvězněný, jejich tváře dělila vzdálenost slabých milimetrů, kterou se okamžitě rozhodli zrušit. Bill přejížděl ostrými nehty po jeho zádech, přičemž vpouštěl bratrův jazyk hluboko mezi své rty. Byl jistější než minule, ale přece v něm zůstávaly určité obavy.

Tom se dotýkal jazykem jeho krku tak vzrušivě, že zanedlouho musel tlumeně vykřiknout. Poznávali se, poznávali vzájemně svoje těla. Tom vycítil, že se ubírá správným směrem. Odhrnul z Billovy bledé kůže uhlově černé vlasy a pokračoval svými vlhkými ústy až k jeho ušnímu boltci a sledoval, jak se pod ním bratr se vzdechy svíjí. Líbil se mu ten pohled. Uspokojovalo ho vědomí, že dělá něco, co se líbí bratrovi. Vzrušovala jej ta naivita a oddanost v jeho nádherných očích, když mu třesoucími se prsty stahoval tričko. Připadalo mu, jakoby v Billovi stále přebývala obava z toho, že na jeho hlavu dopadnou výčitky, že něco dělá špatně, že mu snad vynadá za jeho opatrnost a nezkušenost. Právě ta jeho sladká nevinnost jej přitahovala ze všeho nejvíc, nedokázal mu vysvětlit, že ať udělá cokoliv, bude to dobře. Tom hlasitě sténal, v okamžiku kdy bratr sevřel mezi zuby jeho bradavky a se zavřenýma očima je laskal jazykem. Přejížděl přitom prsty po jeho hrudi, něžně ji hladil a třel. Toma překvapilo, když jej s trochu bojácným výrazem přitlačil dlaněmi k pohovce a změnil tím jejich polohy. Jakmile si na něj Bill obkročmo sedl, jeho dlaně jej nekontrolovatelně chytily za stehna a přisunuly na to správné místo, kam chtěly.

Bill se předklonil a vlhkým jazykem kroužil po bratrově nahém břiše, což Toma přimělo, aby skoro násilím strhnul jeho tričko a nechal se dál šimrat na hrudi Billovými pramínky vlasů. Hladil jej po zádech a líbal na odhalených ramenou, dělal všechno proto, aby mu tohle bylo příjemné, nikdy by jej nenutil, nedokázal by to, on je jediný člověk, na nějž by nezlobil i kdyby přestal právě v tom nejlepším. On na to má právo, on může všechno, jasně se dohodli, že když bude cokoliv špatně, stačí slovo a skončí. Cítil Billův horký zrychlený dech snad na každém milimetru kůže, kontury jeho načervenalých rtů znal zpaměti, chuť jeho hladových úst si uměl představit v jakékoliv situaci. Na jeho těle ulpívaly částečky Billovy jemné vůně, která padala i z jeho pocuchaných vlasů.

Několikrát políbil jeho dlaň, na znamení toho, že je mu vděčný. Za to, že je znovu u něj.

Zavzdychal, kdy zaznamenal bratrovy prsty na sponě svého opasku. Bill ji opatrně rozepnul a v jeho výrazu bylo čitelné, že se až příliš soustředí, když pomalu otevírá knoflíky a štíhlými prsty stahuje jeho džíny z boků. Tak moc na něm zbožňoval to sladké lehké zčervenání tváří, když mu sundal prádlo a krátké váhání. Ve chvíli, kdy odhodlaně sklonil, se Tom vyzvednul na loktech a chytil jej za ruku.

„Nenuť se. Nedovolím ti to udělat, dokud ty sám nebudeš připravený, neměl bys z toho nic ty, ani já.“

Bill se pokusil o úsměv a zlehka položil bratrovy ruce zpět za jeho hlavu. Ačkoliv si vedle bratrových postelových zážitků připadal jako úplný začátečník, chtěl mu ze sebe nabídnout co nejvíc. Poprvé za celou tu dobu konečně uvěřil, že sex je jen doplněk toho, co mezi nimi skutečně je, že není rozhodující, jak si po Tomově prvotní reakci myslel. Chce mu to vynahradit, věděl, že postupem času mu nabídne úplně všechno.

Tom bratrovi silně zatnul nehty do nahých zad, jakmile ucítil na svém vzrušení jeho ústa. Laskal jej pomalu a opatrně, uvolňoval se, bylo zřejmé, že začíná ustupovat počáteční strnulost. Hladil jej po černých vlasech, ne ale tím způsobem, na který byl zvyklý, že by jen jeho hlavu tisknul víc ke svému klínu. Nechal jej, aby postupoval tak, jak chtěl on, aby on sám určoval tempo a intenzitu. Rozpaloval jej každý jeho nepatrný dotek, jeho tělem proudila horečka rozlévala do každičké jeho buňky. Uvědomoval si, že sténá nahlas, ale nikoho tím nepohoršoval, jen bratra motivoval k razantnějším pohybům, což jej zanedlouho dovedlo k vrcholu.

Přestože slastné pocity teprve doznívaly, neváhal a přitáhnul si Billa k sobě, chtěl, aby je sdílel s ním. Ještě v oparu vzrušení jej políbil na ústa a se zavřenýma očima bratr přitisknul na svoji hruď. Podíval se na něj s nepopsatelnou něhou. Byl tak nepopsatelně nádherný, zrychleně oddechoval a měl paži položenou přes jeho břicho. Věděl, že bez něj už nikdy nebude znamenat vůbec nic, že bez něj to už nikdy nebude ono. Zamotal mu hlavu tak, jako to už nedokáže nikdo jiný. Nevěděl, co s ním udělal, ale chtěl aby to nikdy neskončilo.

Was hast du mit mir gemacht??

autor: Heidi
betaread: Michelle M.