Strach (2/2)

„Děláte si legraci, že ano? Je to jen vtip nemám pravdu?“ ptal se nevěřícným hlasem, v němž se zračila spousta otázek, jejich producent. Seděli před ním jako dvě sochy, bez hnutí a se zatajeným dechem, neodvážili se pohlédnout jeden na druhého, neměli však ani odvahu pohlédnout před sebe, proto propalovali doširoka rozevřenýma očima podlahu. Odhodlali se nakonec, přesto všechno v sobě našli dostatek vnitřní síly, aby byli ochotni něco takového přiznat nejen sobě, ale i těm nejdůležitějším lidem ze svého okolí. Nemohli to skrývat, nešlo to, bylo to příliš intenzivní, příliš silné a neovladatelné, ztráceli nad sebou kontrolu, ztráceli veškeré zábrany v přítomnosti toho druhého, děsili se toho, jak moc je to pro ně přirozené, jak moc je to samozřejmé.

Občasné letmé polibky a nenápadné pohledy se změnily v pravidelný kontakt, tolik vyžadovaný, tolik chtěný, potřebovali se navzájem, vzájemná blízkost v nich probouzela něco neopakovatelného, co už nešlo dále dusit uvnitř, muselo to napovrch, museli mluvit, vykřičet se z toho, docílit toho kýženého uvolnění, zbavit se strachu, který je provázel na každém kroku, strachu z prozrazení, z toho, co by se stalo s jejich životy, kdyby se celý jejich příběh dostal do rukou někoho nežádoucího. Nedělali si iluze, až příliš dobře si uvědomovali, že to, co se děje mezi nimi, se nikdy nemělo stát. Věděli, jak je to neslýchané, ale neuměli si pomoct. Teď už prostě nebyla cesta zpátky.

„Není to vtip,“ špitnul téměř neslyšně Tom a jeho zrak byl i nadále přikován k ledové dlažbě. Mohl jen slyšet, jak se jejich producent prudce vymrštil z křesla a rychlými kroky přešel tu krátkou vzdálenost přímo k nim.

„Vy jste se snad úplně zbláznili! Tyhle řeči už nikdy nechci slyšet.“

Tom se odvážil zvednout hlavu. Očima zabloudil k bratrovi, který seděl jako přimrazený a znatelně se třásl. Po těle se mu začala rozprostírat zima a nemohl zmírnit třas ve svých rukou, vyvolaný emočně vypjatou situací.

Snášel to špatně, neskutečně špatně, vždycky se bál tohoto okamžiku ze všeho nejvíc, sužovalo jej to zevnitř, ubíjela jej nervozita a vyhlídky na značně zamlženou budoucnost, která nesla v první řadě známky obrovských problémů a hlavně jistoty, že už to nebude jako dřív. Nebudou se na ně už nikdy dívat stejně a to byla pro Billa, který byl zvyklý na to nejlepší zacházení a všudypřítomný obdiv a respekt, krutá rána. Chtěl zpátky svůj život opěvované modly, která je ve všech směrech nadpozemsky dokonalá, ale také chtěl Toma. Chtěl jej neuvěřitelně moc, protože ani ty největší lichotky mu nedokázaly navodit ten pocit, který jej zaplavoval při jediném pohledu na bratra.

Tomovi se svíralo srdce, když pohlížel na nešťastného a vyplašeného Billa. Viděl v jeho očích nejistotu a rozčarování, věděl, jak těžké pro něj bylo říct to všechno nahlas, vystoupit z toho jejich věčného stínu a ukázat věci v pravém světle. Dokázal mu tím svou lásku, na druhou stranu jej to ale stálo spoustu psychické síly. Bylo mu jej tak líto, tak moc líto, nejraději by jej právě teď objal a pevně přitisknul k sobě, aby ho ujistil, že všechno bude zase dobré. To samozřejmě nemohl, ne v této situaci. Pokusil se jej tedy pohladit povzbudivě po ruce, jako znamení toho, že je s ním.

David však jeho dlaň od té Billovy surově odstrčil. „Nesahej na něj rozumíš?!“ sykl rozčileně a postavil se mezi ně.

Tom na něj šokovaně upřel oči.

„Je to všechno tvoje chyba! Vždycky jsi měl sklony k těm tvým zvrhlostem a chuti zkoušet něco nového a nového. Jak jsi k tomu mohl využít jeho?!“ křičel producent a jednal, jakoby Bill v místnosti vůbec nebyl, jakoby byl jen nesvéprávný divák. „Pořád nechápeš tu spojitost, že je to tvůj bratr? Nevím, co jsi mu nasliboval, ale buď si jistý tím, že tohle skončí, nebudeme riskovat tak pracně vybudovanou kariéru proto, že chceš experimentovat v sexu. Stojí ti snad přede dveřmi málo holek? Běž si za nimi a na nich si praktikuj, co chceš.“

Tom nebyl schopen jediného slova. Jistě, mělo jej to napadnout, že první, co každého napadne, bude varianta o nevinném Billovi, který je vlastně jen oběť. Pokaždé na něj všichni pohlíželi s takovým citem, jako na někoho úplně bezbranného a všechno špatné se vždycky přičítalo Tomovi, jelikož sladký Bill, by přece nebyl něčeho takového schopen. Historie se opakovala. On byl znovu za toho, kdo problémy způsobil a bratr se do nich vlastně proti své vůli připletl.

David nevěnoval Tomovi více pozornosti a přikleknul si k Billovi. „Řekni mi, k čemu tě nutil?“

To už nevydržel ani on. „K ničemu mě nenutil. Copak nechápeš? Chci s ním být, za všech okolností. Vím, co to obnáší, ale chci to risknout. Já… já ho miluju,“ prohlásil s lesknoucíma se očima a rychlými kroky opustil místnost. Bylo toho na něj příliš. Bratr na nic nečekal a následoval jej. Musí být s ním, teď když je mu zle a je zmatený. Objevil jej ve druhém pokoji, jak zamyšleně sedí na zemi s koleny u brady, opřený o zeď. „Nemohl jsem to tam vydržet“ šeptnul Bill jako ve snách, jakmile uslyšel bratra přicházet. ¨

Ihned ucítil na svých ramenou Tomovy horké dlaně, které něžně třely jeho ztuhlou kůži. Věděl, že přisedá k němu a bere jej do náruče, jako bezbranné dítě, které potřebuje něčí ochranu, Bill jej k tomu vždycky sváděl… k něžnostem, které nikdy předtím nepoužíval, se najednou uchyloval téměř pořád.

„Děkuju ti,“ špitnul do jeho ucha a způsobil bratrovi mráz v zádech tím, že se dotknul jeho krku svými rty.

„Za co mi děkuješ?“ podivil se Bill. „Za všechno co jsi tam řekl, ani nevíš jak moc jsem ti za to vděčný, jak moc to pro mě znamená, jak moc pro mě znamenáš ty“.

Bill bezmocně sklopil hlavu na jeho hruď. Cítil se tak v bezpečí, jakoby všechno kolem něj přestalo existovat a jeho vnímání se zúžilo pouze na jeden jediný bod, jakoby už nedokázal vidět nikoho jiného. V jeho očích zkrátka nebylo místo po dalšího, celou jeho bytost zabíral pouze on. Upřel na Toma své velké oddané oči a s tou největší opatrností pomalu přisunul svá ústa k těm jeho. Čekal, až mu bratr vyjde sám vstříc, chtěl, aby mu tím dal najevo svoji náklonnost. Věděl naprosto jistě, že nebude čekal dlouho, mezera mezi nimi se za pár okamžiků zcela vytratila a on ucítil hebké polštářky Tomových úst, jak zlehka přejíždí po jeho rtech a způsobují jim tím vlhkost. Chtěl, aby jej už konečně políbil, ale Tom si jen pohrával s jeho tváří, dotýkal se jeho úst bříšky prstů a jemně je mezi nimi mnul, dokud nezískaly matně rudý nádech.

Teprve potom se odhodlal vpít se do nich s obrovskou intenzitou, k níž jej vyburcovalo krátké dráždění. Něžně pronikal svým jazykem stále hlouběji a poslouchal Billovy krátké tlumené vzdechy, způsobené jeho laskáním. Přejížděl prsty po jeho bezchybné pokožce na krku a vychutnával si ten opojný pocit, že patří jenom jemu. Oba dobře věděli, že právě teď není ta nejvhodnější chvíle vyměňovat si vzájemné něžnosti, ale zkrátka se tomu nedalo poručit. Bill chtěl prostě ujištění, ujištění o tom, že to všechno nebylo zbytečné, že má v bratrovi skutečně oporu, že v něm má to, co vždycky chtěl. Čím dál více se choulil do Tomovy náruče a nechal volně klouzat jeho ruce po svých zádech.

Pomaloučku pokládal celé své tělo na zem, aniž by se odtrhnul od bratrových nedočkavých úst, která se ho nemohla nasytit. Stáhnul Toma k sobě a dovolil mu, aby se na něj položil celou svou vahou, což stejně v té chvíli absolutně neregistroval. Vnímal jen a pouze jeho jazyk, který jej jemně dráždil na krku a způsoboval tím tak stále větší tlak v rozkroku. Tom bral mezi rty jeho hladkou kůži a sladce ji sál, dokud pod jeho tlakem povážlivě nezrudla.

„Přísahej mi, že jsem neobětoval svůj dosavadní život, pro pár nocí,“ zašeptal najednou Bill a nepřestával hladit bratra ve vlasech. Tom se udiveně zvednul na loktech a podíval se do jeho očí. Za okny se pomalu začínalo snášet šero, dny v tomto období nebývaly nijak dlouhé, místnost zaplavovalo žádoucí přítmí, které tvořilo mnohem osobnější a intimnější atmosféru než přímé světlo. Neslyšeli nic, jen přerývaný dech toho druhého a občasné hlasy doléhající zpoza zamčených dveří. Nechtěli riskovat jakékoliv vyrušení, byli rozhodnuti se věnovat jen sami sobě.

„Jak tě to mohlo napadnout? Snad jsi neuvěřil tomu, co se ti snažil namluvit David?!“

Bill sklopil hlavu. „Jistěže ne. Jen… jen jsem se chtěl ujistit, že to opravdu není nějaká chvilková záležitost.“

„Do ničeho tě nenutím!“ sykl Tom, uražený do hloubi duše a pokoušel se vstát. Bratr jej ranil myšlenkami o tom, že by jej snad skutečně využíval jen pro své vlastní potěšení a na ničem jiném mu nezáleželo.

Bill si včas uvědomil jak jeho slova vyzněla a zachytil bratra. „Počkej, no tak, slyšíš?! Zůstaň tady u mě,“ požádal jej tichým naléhavých hlasem, který v jeho podání nepostrádal emoce. Sám se znovu přitisknul na Tomova ústa a zaplnil je svým jazykem, aniž by se bratr zmohl na odpor. Vyměnili si pozice, proto teď Bill seděl na jeho těle obkročmo a zlehka zasouval své ruce pod lem bratrova trička, dokud mu jej nevytáhnul až ke krku. Pohled na jeho hruď jej nenechával klidným, okamžitě se začal vlhkým jazykem dotýkat jeho břicha, které hladil i svými štíhlými prsty.

Tomovy steny jej vzrušovaly ještě víc než fyzické laskání, protože tím dostával na vědomí, že všechnu tu slast mu způsobuje on sám, že se pod jeho tělem prohýbá díky jeho polibkům a dotekům, nikdo jiný nemá na něco takového právo, on jej umí uspokojit ze všech nejlíp. Představa, že by měl něco podobného dovolit dalšímu člověku, v něm vzbuzovala obrovský vztek. Silně líbal bratrův podbřišek, až to pro něj bylo téměř nesnesitelné a stále častěji se snažil přisunout si jeho ruku blíž ke svému klínu. Bill si neuvěřitelně pomalu pohrával se sponou jeho pásku a jakmile proniknul rukou pod bratrovy kalhoty i prádlo, uslyšel z jeho úst hlasitý vzdech. Pobízelo jej to pokračovat dál, každý Tomův další nádech jej vyzýval, přiměl jej k tomu, aby postupoval a ujišťoval jej v tom, že dělá to nejlepší, co může. Dychtivě mu stáhnul kalhoty až ke kotníkům a pozoroval zastřený výraz v jeho strnulé tváři, kdy se mu přes oči napínal opar touhy. Naposledy jej políbil na suché rty, které najednou postrádaly jakoukoliv vlhkost a přejížděl prsty po jeho stehnech, dokud bratr nepřivřel oči pod návalem slasti. Pomalu sklonil hlavu k jeho rozkroku a Tom zaryl nehty do podlahy, jakmile ucítil na svém vzrušení jeho ústa. Bill jej vzal zlehka mezi rozevřené horké rty a pomáhal si dlaní, kterou ho pevně obemknul. Na Tomově hrudi se po chvíli začaly objevovat krůpěje potu, což neměla na svědomí jen silně přetopená místnost, ale především bratrovo počínání.

Svou ruku měl zabořenou v jeho vlasech a občas jej nepatrně pohladil na znamení díků. Bill volnou dlaní pomalounku přejížděl po jeho napjatém břiše, které se postupně nadzvedávalo a zase klesalo dolů, podle intenzity Tomových vzdechů. Cítil, jak bratr zatíná nehty do jeho krku a několik vteřin potom zaplňuje jeho ústa. Prudce oddechoval a srdce mu tlouklo tak silně, že měl pocit, že mu brzy prorazí hruď. Pozoroval Billa, sedícího mlčky přímo před ním a zaplavovala jej vlna štěstí, která se dostavila pokaždé, když na bratra mohl pohlédnout, když jej mohl obejmout. Bez něj to nejde a už nikdy nepůjde, už nikdy nebude spát klidně, dokud on nebude ležet vedle něj.

I won’t leave I can’t hide I cannot be
Until you’re resting here with me

autor: Heidi
betaread: Michelle M.