Tom ve vzteku rozrazil mohutné dveře, které se doprovázeny vydatným hlukem rozletěly dokořán a bez jediného ohlédnutí vyběhl na ulici. Tvář měl strnulou vztekem a zklamáním, nepohnul jediným svalem, jen zpříma kráčel dál, chtěl být co nejdříve pryč, pryč odtud, pryč od něj. V hlavě mu hučelo a tělo měl jako v křeči, přesto se snažil nemyslet absolutně na nic, nic si nepřipouštět, vyhnout se emocím, citovým závěrům a lítosti. Vůbec nic by to neřešilo, nic by to neznamenalo, jen by si tím stále více připouštěl svoji porážku a to on nechtěl. Přál si, aby neslyšel, aby byly jeho smysly dokonale otupeny a aby za jeho zády nezněl ten pronikavý nakřáplý hlas. Vnímal, jak někdo další proběhnul otevřenými dveřmi, kroky se rozléhaly liduprázdnou ulicí, kde jim dělal společnost jen slabý vítr, který po silnici roznášel listí spadané z řady stromů. Šeřilo se, světlo už nebylo tak jasné, ačkoliv ještě nepřicházel večer. Oblohou plynuly poklidné mraky a on zvednul oči k nebi. Vítr mu vháněl do očí slzy, alespoň přesně tak si to namlouval, nepřiznal by ani sám sobě, jak se věci ve skutečnosti mají.
Dokázal si plně představit obraz rýsující se přímo za ním, jak bratr rychlými kroky zmírňuje vzdálenost mezi nimi, v jeho andělsky bledé tváři se zračí strach a tíseň a uhlově černé vlasy mu spadají do hlubokých očí. Bylo chladno, prostě pozdní podzim, kdy byla ve vzduchu cítit nadcházející zima. Bill za ním běžel jen v tričku, na nahých pažích mu okamžitě naběhla husí kůže, on si ale nepřipouštěl chlad prostupující jeho tělem.
„Tome!“ křiknul na něj zoufale a pokusil se ještě zrychlit svou chůzi.
Bratr nereagoval, zatvrzele a zarputile se neohlížel zpět a hrál si na hluchého. Nepohnulo s ním, ani když se jeho jméno ozvalo podruhé. Bill jej chytil za ruku a prudce jej otočil k sobě. Bratr na něj rozčileně pohlédnul.
„Co ještě chceš?!“ obořil se na něj a sledoval jeho udýchanou nešťastnou tvář.
„Nech mě to vysvětlit, prosím!“ naléhal Bill a celý se chvěl, jak rozrušením, tak zimou všude kolem.
„Mluvit jsi měl tam uvnitř! Proč jsi to neřekl Bille, proč?! Znamená to pro tebe tak strašně málo, že ti to nestojí za to, aby sis něčím takovým kazil reputaci?“
„Ty víš, že to tak není,“ sklopil Bill oči ke kamenné zemi.
„Přece jsme se domluvili, jasně si slíbili, že to povíme, že to tak chceme, že je prostě na čase. Nechtěl jsem po tobě, abychom to vykřičeli do světa, ale jen se svěřit těm, u kterých máme naprostou jistotu, že to u nich taky zůstane! Abychom se aspoň v soukromí nemuseli schovávat a umírat strachy pokaždé, když se tě chci dotknout. Ale teď jsi mi ukázal, že takový pocit mám jen já.“
„Tome…“ pokusil se jej vzít bratr do náruče, ale on jej od sebe silou odstrčil, až zavrávoral.
„Jak to můžeš tvrdit? Znáš mě ze všech nejlíp, ty víš, co cítím, že chci to samé co ty, ale… měl jsem strach, Tome! Rozumíš? Bál jsem se, už by to nešlo vzít zpátky, najednou to na mě všechno dopadlo, všechny ty následky, které by mohly přijít, jejich reakce.“
„Je pro tebe důležitější názor někoho jiného než to, že budeš se mnou? Jsi povrchní, Bille, strašně povrchní, chtěl bys všechno, ale nedokážeš pro to obětovat vůbec nic. Vyhovovalo ti, jak to probíhalo celou tu dobu. Pro celé okolí jsi byl pořád žádaný a bezchybný jako vždycky, vůbec nic se nezměnilo, každý tě obletoval a nenašel na tobě jedinou chybu a v soukromí jsi dostával to, co jsi skutečně chtěl, aniž by to mělo nějaký dopad na tvoji osobu, protože to jednoduše nikdo nevěděl. Bylo to pro tebe ideální, že jsme ráno vstali z postele a téměř se k sobě neznali? A druhý den nanovo?! O něco takového já nestojím.“
Bill vzal svou hlavu do dlaní. Bratr v něm uměl číst jako nikdo jiný na světě, dokázal rozpoznat každičký jeho pocit, každou myšlenku.
„Udělám pro tebe všechno,“ špitnul do ticha.
Tom se pobaveně ušklíbnul. „Skutečně? Před chvílí jsi mě přesvědčil o opaku. Chtěl jsem po tobě tak moc? Stydíš se snad za nás dva, že je pro tebe nepřekonatelné přiznat se těm pár lidem? Nebaví mě se jenom pořád a pořád bát, co se stane, když na to někdo přijde, chci, aby to věděli a my měli klid, klid na sebe. Budeš se muset rozhodnout. Buď se vzdáš té své bezúhonnosti nebo můžeš žít beze mě. Nemůžeš mít oboje Bille, měl jsi počítat s tím, že aspoň jednou v životě nastane chvíle, kdy nebudeš moci mít všechno. Něčeho se prostě vzdej. Buď to riskneš nebo zůstaň sám.“
Bill několikrát přešlápnul na místě a hlavou se mu honily zběsilé myšlenky. „Dej mi trochu času,“ navrhnul, ale Tom zavrtěl hlavou.
„Potřebuješ čas, aby sis rozmyslel, jestli mě miluješ nebo ne?“
„Není to pro mě jednoduché, jistěže jsem se rozhodnul pro tebe, vždycky bych to tak udělal a nikdy neměnil, ale nevím, jestli se právě teď dokážu postavit před ně a na rovinu to všechno říct. To neznamená, že pro mě nejsi dostatečně důležitý, ale nemůžu ovlivnit svůj strach, děsí mě, co se stane,“ křičel Bill už téměř plačtivě. Pokazil to, je to jeho vina, měl mít v sobě dostatek síly. Tak špatně snášel Tomův vztek, tak moc jej to bolelo.
Tom vydechl. Chápal jeho důvody, samozřejmě, i on byl nejistý, ale nenacházel pro ně dva jiné východisko. Rezignovaně vztáhnul k bratrovi ruku a přitáhnul si jej k sobě. Cítil, jak se v jeho objetí třese a po těle mu běhal mráz. Bill skryl hlavu na jeho hrudi a po tváři mu stékala slza, která se za okamžik rozpila na bratrově bundě. Tom jej třel na zádech a rukou, aby jej zahřál, aby se jej mohl dotýkat. Hladil jej po větrem rozevlátých vlasech a Bill se do jeho náruče choulil stále víc a víc.
„Nechci, abys odešel,“ šeptnul téměř neslyšně.
„Jsem tady,“ chlácholil jej Tom jako malé dítě. Vždycky měl takové sklony, nechápal to. Bill v něm vzbuzoval něco jedinečného, co nedovedl popsat. Cítil, jak se Billovi podlamují nohy, proto jej přitisknul ke stěně průchodu, v němž právě stáli, aby se jako vždycky skryli před nežádoucími pohledy. Tom si dvěma prsty nadzvednul jeho tvář a pohlédl do jeho smutných vlhkých očí. Okouzloval jej jediným svým pohledem, stačilo, aby na něj upřel své nevinné oči a on byl úplně ztracený, topil se v nich, stejně jako se ty bratrovy topily v slzách. Políbil jej na tvář.
„Žádné slzy,“ zašeptal a prstem jemně stíral i ty poslední kapky kanoucí z jeho zraku. Bill se k jeho tělu přivinul ještě těsněji, aby jejich obličeje od sebe dělily pouhé centimetry. Cítil Tomův dech na svém krku, díky chladu se měnil ve sraženou páru a dopadal v drobných kapénkách na jeho kůži. Hypnotizoval jeho pootevřená ústa a mírně načervenalé tváře. Tomovy ruce pomalu bloudily po jeho hladké kůži a jakmile svými prsty zajel pod látku trička, bratr vykřiknul, protože jím projel náhlý chlad. Přesto už nemohl dál čekat, přivřel oči a vyšel Tomovi vstříc svými rty. Okamžitě pocítil, jak přiložil své dlaně na jeho boky a rychle jej políbil. Billovi jako by se zatočila hlava, musel obejmout bratr kolem krku, aby se vůbec dovedl udržet na nohou. Ale věděl, že Tom by jej nenechal upadnout, on ne. On byl jediný, kdo byl u něj pokaždé když padal a podal mu ruku, nikdo by nemohl zastat jeho místo. Horlivě otevíral ústa, když do nich Tom žádostivě pronikal jazykem a při kontaktu s tím jeho, jím doslova procházel elektrický proud. Bill jej hladil po tváři a prsty zajížděl do vlasů, přičemž si jeho hlavu nakláněl ještě blíž k sobě. Tom sjel svými ústy na jeho krk a zatínal zuby do té úžasně bledé a jemné pokožky, která jej nesmírně dráždila. Slyšel, jak Bill tlumeně sténá, cítil, jak se dotýká dlaněmi jeho hrudi a zastřenýma očima sleduje jeho počínání.
Teď by mu dokázal odpustit absolutně všechno, byly okamžiky, kdy si bez problémů rozuměli beze slov, kdy jen vzájemná blízkost dokázala vyjádřit úplně vše a vystihnout jejich citové rozpoložení. Tom najednou přestal a jen opřel svá ústa o Billovo čelo. Nic neříkal, jen prudce oddechoval a svíral bratra mezi svými pažemi.
„Řekneme to,“ zachraptěl Bill přerývaně.
„Nemá to smysl, pokud si nejsi jistý,“ ozval se Tom.
Bratr k němu vzhlédnul. „Jsem si jistý.“ Dál už pokračovali mlčky, žádná slova by stejně nedovedla vystihnout to, co se v nich právě odehrávalo. Tom pomalými nenásilnými pohyby vyhrnul bratrovo tričko až k jeho krku. Neodvážil se mu jej svléknout úplně, už tak mu na břiše a hrudi chladem ztuhla kůže. Sehnul se k jeho plochému břichu a několikrát na něj dýchnul, aby mu způsobil alespoň trochu horkého vzduchu. Pokrýval hebkou pokožku drobnými polibky, kdy se jeho rty s kůží spojily sotva na jedinou sekundu, přesto dokázaly v bratrovi probudit neskutečné vzrušení.
Bill cítil jeho doteky v každičké své buňce, když zavřel oči, připadalo mu, jakoby Tomovy ruce byly úplně všude, jakoby obsazovaly každý milimetr jeho těla a on se i přes neutuchající chlad venku, cítil jako v horečce, kdy obrovská vlna tepla prochází celou jeho bytostí, od hlavy až ke konečkům prstů. Zažíval to pokaždé, když byl s ním, vždycky to pro něj bylo něco nového, ačkoliv už nocí s ním zažil nespočet. Každá byla něčím jiná, každá byla něčím výjimečná a jedinečná, neopakovatelná. S Tomem bylo všechno nesrovnatelné, uměl jej dostat do takových stavů, jimž se žádný z jeho předešlých zážitků s někým jiným nemohl ani v nejmenším rovnat. V bratrově přítomnosti cítil vždy něco úplně jiného než s ostatními, vycházelo to z nich, přímo to z nich čišelo, jak po sobě touží, jak moc jeden druhého potřebují.
Tom jej chytil za zadek a mírně jej nadzvednul, aby mohl jazykem lépe kroužit kolem jeho bradavek a něžně jej skousávat mezi zuby, což bylo doprovázeno Billovým přerývaným sténáním. Laskal svými ústy celé jeho tělo, nešlo mu o sebe, chtěl tu největší slast poskytnout jemu, bez ohledu na všechno ostatní. On byl pro něj na prvním místě, mohl udělat cokoliv, mohl se na něj zlobit a nenávidět jej tak moc, jak jen dokáže, ale Bill stále zůstával na úplném vrcholu jeho života, nikdo před ním neměl přednost a bylo mu jasné, že ať už v budoucnu potká kohokoliv, každý se zařadí až za něj. Znovu proplétal svůj jazyk s bratrovým a přitom jemně zajížděl svými prsty po jeho kalhoty, které se ani nenamáhal rozepnout. Bill cítil jak proniká pod jeho prádlo a tiskne svou ruku silně k jeho rozkroku, což ještě znásobilo jeho vzrušení. Rozechvěle jej líbal a pokoušel se soustředit i na něco jiného, než pouze na jeho ruku, která pomalu obemknula jeho vzrušení. Tom jej líbal na krku, zatímco rychle pohyboval svou dlaní, čímž jej dokonale uspokojoval a tisknul jej ke kamenné stěně tak mohutně, že bratr málem přestával dýchat. Zmocňoval se ho ten opojný pocit, nemohl se ovládat, poddal se tomu, co vyžadovalo jeho tělo, nechal za sebe jednat svoji touhu. To bratr jej naučil, že v některých případech je lepší nechat rozhodovat své srdce. Billa polévalo horko, zimu na svém odhaleném těle vůbec nevnímal, neexistovalo pro něj nic jiného než Tom a jeho blízkost, nic jiného se nezdálo tak důležité, tak nepostradatelné.
V posledním okamžiku hlasitě vykřiknul a zabořil hlavu na bratrovu hruď. Zem pod jeho nohama jakoby ztrácela na stabilitě, před očima mu vytryskly mžitky a zamlžily jeho pohled. Trhaně vydechoval a jeho slabé ruce se znovu obemkly kolem Tomových ramen. Pohlédly na sebe a věděli, že je rozhodnuto. Nepočítali, kolik času ještě strávili ve vzájemném objetí, když zasypávali jeden druhého polibky a ujišťovali se tak o vzájemné náklonnosti. Teprve potom jej Tom chytil pevně za ruku. A on věděl, že se nevysmekne, že jej bude následovat kamkoliv, že je na to připravený, že je připravený přiznat pravdu sám sobě i někomu dalšímu. Společně vykročili zpět k domu, ruku v ruce.
Ich würde sterben für dich
Sterben für dich
Warum siehst du das nicht
Sterben für dich
Warum siehst du das nicht
autor: Heidi
betaread: Michelle M.
