„Jo, zasloužil. Celou dobu ses tvářil, že bys nejradši Georga zakopal tři metry pod zem a na natáčení se vykašlal. Já jsem ti jen chtěl zvednout náladu.“ uculil se Bill a znovu pokýval hlavou.
„Zvednout? To se ti povedlo. Kdybychom tam seděli ještě chvíli, tak se neudržím.“ zašeptal jsem a přejel mu prstem po páteři. Pevně jsem jej chytil za zadeček a přisunul jsem si jej blíž k sobě.
*ťuk, ťuk*
„Kluci, jste tam?“ ozval se za dveřmi hlas Gustava. Protočil jsem oči v sloup, odsunul brášku na pohovku a šel jsem mu otevřít.
„Hmm?“ procedil jsem otráveně na půl úst.
„Jdeme na oběd, David tvrdí, že máte jít taky.“ oznámil nám a Bill se z neznámého důvodu hrozně rozkašlal.
„Jo, už jdeme.“ odkýval jsem mu to a zabouchl naštvaně dveře. Billík se na pohovce začal místo kašle dusit smíchy, asi vycítil, že jsem měl v plánu něco naprosto jiného, než jít na oběd s bandem. Svalil jsem se vedle něj a založil ruce na prsa.
„Tak pojď, jdeme na oběěěd,“ pitvořil se Bill a házel na mě mezi záchvaty smíchu provokativní pohledy. Znovu jsem vstal a tvrdě brášku přitiskl na stěnu, až na mne hodil ublížený a ustrašený kukuč.
„Večer to nepřežiješ,“ neodpustil jsem si a odešel z hotelového pokoje.
♥♥♥
„Já mám stát patnáct metrů vysoko? To nemyslíš vážně, Davide,“ zhrozil se Bill při té představě a jeho vidlička se zastavila těsně před jeho ústy. „Vždyť si říkal, že… Ty jsi vlastně vůbec nic neříkal!“ zablýskaly se mu nebezpečně oči a strčil vidličku do úst.
„Myslím to vážně, bude to perfektní. Nekoukej na mě tak nevěřícně, budeš jištěný.“ rozesmál se Jost a dál se věnoval svému talíři. Bratříček si viditelně oddechl a vrátil se ke své původní činnosti – totiž luxování talíře s vaflemi.
♥♥♥
„Máte už všechno, doufám?!“ ozýval se z telefonu Davidův rozčilený hlas. „Po páté se VÁŽNĚ vracet nebudeme,“ oznámil a položil nám to. Bill ho okamžitě napodobil a celé osazenstvo dodávky se značnou chvíli otřásalo smíchy.
Měli jsme v pět hodin odjíždět z hotelu, a taky, že jsme vyjeli. Jenže Bill si v půlce cesty na místo natáčení povšimnul, že si zapomněl kabát, ve kterém má účinkovat. Takže jsme to v centru otočili a jeli pro kabát. Sotva jsme vyjeli od hotelu, řidič to musel otočit znovu – tentokrát kvůli ochrance, mojí ochrance, která se tam nějak zapomněla s kupou fans, které jej oblehly. Na potřetí jsme to museli otočit kilometr před cílem a rychle se vrátit pro Georgovu novou basovku, kterou kupoval speciálně kvůli tomu klipu.
A počtvrté? Nebudu tvrdit, že jsem výjimečný a nic jsem nezapomněl. Když jsme vjeli do kolony, která se udělala před centrem jsem si uvědomil, že nemám kšiltovku. Nikdo mi to neřekl dřív a já jsem to nijak nezaregistroval. Takže jsme byli nuceni otočit to znovu. Hodně zajímavý začátek natáčení. David celou dobu toho ježdění sem a tam naštvaně prskal jako kočka a nadával na koho mohl.
„Uaa!“ vyskočil Bill z auta a pořádně se protáhl. Hypnotizoval jsem jeho rozkošný zadek a on se ještě provokativně zavrtěl.
„Bille!“ zavrčel jsem potichu výhružně na znamení, že by toho měl nechat.
„Co je brácha? Nelíbí se ti něco snad?“ řval na rozdíl ode mě na celé parkoviště a párkrát na mě nevinně zamrkal. Nadrženě jsem jej svlékal pohledem, a hned záhy jsem se jej snažil zavraždit pohledem pouhým.
„Dobrý podvečer, už jsem myslel, že jste si to natáčení rozmysleli, “ přišel k nám příjemně vypadající postarší pán.
„Měli jsme menší potíže,“ utrousil Jost a zabodl do nás vyčítavý pohled. Bill mu ho drze oplatil, jako by za jejich zapomínavost mohl snad on, a udělal na něj ze své sladké růžové žvýkačky velkou bublinu. Jost vypadal, že za chvíli vybuchne, klouby na rukách měl úplně bílé od toho, jak si je drtil.
„Tady děti,“ zdůraznil to slovo, a teď to byl Bill, kdo vypadal jako papiňák, mají větší sklerózu než my dva dohromady.“ ušklíbl se jízlivě a Bill už začínal chytat sytě rudou barvu a očividně se chystal Davidovi říct něco ne zrovna hezkého.
„Bráško, kašli na něj,“ chytil jsem jej za rukáv, aby neudělal nějakou blbost a přitáhl jsem si jej blíž do naší skupinky. „Víš, že jen provokuje. Nevšímej si ho, co tě to tak bere?“ podivil jsem se.
„Nech mě!“ vyštěkl a vytrhl se mi. Klidným krokem se přiblížil k Jostovi a něco mu zasyčel u ucha. David vypadal, že jej to zajímá, a spolu s Billem se zavřeli v dodávce. Bez jediného vysvětlení.
Teď jsem to byl já, v kom se vařila krev. A nejen to. Přepadla mě obrovská vlna žárlivosti, nějaký hlas mi našeptával, že bych se tam měl jít podívat, co když…? Ne, ne, to není možné, to je hloupost, že na to vůbec myslím. Bill a Jost… Ne, ne, ne.
Bill a Jost? Bill a David. Bill a Jost.
Jdi tam. Otevři ty dveře. Dělej.
Ne!
Otevři je. Tome, no tak, otevři je!
Ne! Proč? Já Billovi věřím. Jen si s Jostem vyřizuje tady ten výstup. Třeba mu i vrazí…
… Polibek?
Ne! Věřím mu, to by mi neudělal, on takový není.
To si jen nalháváš, ty jej neznáš Tome. Ve skutečnosti mu nevěříš, přiznej si to!
Znám jej od narození, proč bych mu neměl věřit? Jsme dvojčata.
No právě. A jste pár. Ty žárlíš. Žárlíš, protože tušíš, víš, že tě podvádí, Tome!
Ne, ne, ne, ne! Nechej toho!
Otevři…
„Ne!“ zaječel jsem vyděšeně a pár lidí se po mě udiveně otočilo.
„V pořádku, Tome?“ chytnul mě Gustav starostlivě za rameno.
„Jo, jo, jen po mě lezl pavouk.“ plácnul jsem.
„Pavouk?“ zvedl obočí.
„Ehm, ano, pavouk.“ prozkoumával jsem svoje tkaničky a předstíral, že nic jiného za tím výkřikem nebylo. Oči jsem zvedl, až jsem slyšel vrzání dveří od dodávky, ze které vylezl usmívající se Bill a zamračený Jost.
„Tady někdo křičel?“ rozhlédl se Bill…
autor: Kajess
