„Co – co – co to?“ vykoktal jsem, když se ode mne odlepil. Rozhlédl jsem se, kam zmizel, ale zahlédl jsem jen jeho postavu mizící ve dveřích kavárny. Přejel jsem si prsty po rtech a vzpamatovával jsem se z počátečního šoku.
Kdo to byl?
Ptal jsem se sám sebe, ale nedokázal jsem si odpovědět. Ten kluk byl jedno velké tajemství a ty mě přitahují jako magnet. Vrátil jsem se do kavárny a kvůli mé zamyšlenosti jsem málem srazil číšníka i s mým Latté.
„Pardon, omlouvám se, nevšiml jsem si vás.“ omlouval jsem se a posadil se do pohodlného křesílka potaženého sametem.Číšník mi na stolek položil Latté s účtem a pomalu odcházel pro další objednávku.
„Počkejte!“ zavolal jsem na něj neposlední chvíli. On se otočil a se zájmem se zeptal :
„Potřebujete něco, pane Kaulitzi?“
„Neviděl jste tudy projít nějakého kluka? Měl tmavě hnědé vlasy, bílou mikinu a džíny.“
„Ano viděl, šel tu jen na záchod. Potřebujete od něj něco?“
„A nevíte jak se jmenuje? Nebo něco bližšího kolem něj?“ upřel jsem na něj zoufalý pohled.
„No… Občas se tu staví na čaj nebo na něco ostřejšího, myslím že se jmenuje Obermeir, nevím to určitě. To je vše.“ řekl mi alespoň něco, a já jsem se ponořil ještě hlouběji do sedačky.
Obermeir, Obermeir… Nic mi to neříká, sakra! Potichu jsem zaúpěl a upil kafe.
Znovu jsem se zachumlal do mikiny, mávnutím jsem se rozloučil s personálem a vydal se zpátky ke studiu. Polekaně jsem se otáčel na všechny strany při každém divném zvuku, jestli mě někdo nesleduje. Když jsem zabouchl dveře od domu studia, šťastně jsem vydechl a za dveřmi bytu jsem se sesunul k zemi.
„Já začínám magořit.“ zašklebil jsem se pochmurně. Opatrně jsem se zvedl, hodil mikinu do rohu a svalil jsem se na gauč. Chvíli jsem v rukou přehazoval ovladač od té nudné bedny, u které pravděpodobně ztvrdnu do té doby, než přijde Bill ze studia. Ach jo…
♥♥♥
„Tome?“
„Tomíku?“
„Miláčku?“
„Co je? Co je? Co je?“ vystřelil jsem do sedu a srazili jsme se s Billem čely.
„Jaaauuu!“ zaúpěli jsme oba nahlas a chytli se za hlavu.
„Promiň!“ vtiskl jsem mu na čelo motýlí polibek jako omluvu. „Já jsem nechtěl.“
„To nic, já jsem tam tu hlavu neměl strkat.“ usmál se na mě a položil mi hlavu do klína.
„Už jste skončili?“ vyptával jsem se a probíral jsem se mu jeho uhlově černými vlasy.
„Jo, už asi před hodinou, ještě jsme rozebírali ten klip. Pak jsem přišel a ty si tu u televize spal jak nemluvně,“ přejel mi prstem po nose a jemně mě pohladil po tváři.
„Víš, jak dá taková procházka městem zabrat, lásko?“ zatvářil jsem s uraženě. „Stavil jsem se v Tazumě, to bys koukal,“ mrkl jsem spiklenecky a zatahal ho za bílý pramínek vlasů.
„Hele, já je na té hlavě potřebuju.“ odstrčil mi ruku a plácl mě po ní jako maminka malé dítě, které udělá něco, co nesmí.
„Co si říkal s tou Tazumou?“ obrátil ke mně pohled a já jsem se minutu topil v té čokoládě.
„Tome!“ zamával mi svou ctěnou rukou před obličejem, abych se vzpamatoval.
„Jo, jo. Měli tam skvělý kabát, víš, takový ten dlouhý, jak si ho sháněl,“ konstatoval jsem a sledoval, jak se jeho oči rozšířily radostí a očekáváním.
„Vážně?“ usmál se líbezně a sedl si vedle mě.
„Jo, vyfotil jsem ti ho na mobil, abys měl představu.“ vyšmátral jsem onu věc z kapsy a podal mu jej.
„Panebože, Tome!“ výskl radostí a začal poskakovat s mobilem v ruce po bytě. S pobaveným výrazem jsem sledoval, jak se nábožně dívá na tu fotku, a když ke mně přiskočil, obmotal jsem své ruce kolem jeho útlého pasu a políbil jsem ho.
„Co říkáš?“
„Ten je úžasný, přesně takový jsem chtěl. Zítra tam se mnou musíš! Jsi moje zlatíčko, Tomi.“ hladově mě políbil a v tom mu začal zvonit mobil.
„David. Sakra, já zapomněl. Měli jsme přijít dolů, ochranka má nového člena, David říkal, že nám ho chce představit,“ zazmatkoval Bill a rychle se běžel zkontrolovat do zrcadla.
„A kdo to jako je?“
„Já nevím, říká, že je nějaký mladý, on sám toho moc nevěděl. Jdeš?“
„Ok, vstávám,“ zvedl jsem se s námahou z pohodlného černého gauče a vyšel z bytu.
„Zavři, Billí,“ kývl jsem na něj a pomalu sestupoval dolů do studia.
„Zajímavý je, že vždycky čekáme jen na vás,“ zakroutil David nechápavě hlavou a vyzval nás, ať si sedneme na pohovku za zbytkem bandu.
„Víte, proč jsem vás tu ještě sezval, takže nechávám prostor Sakimu.“ ustoupil Jost krok do zadu a Saki se před nás postavil.
„Chtěl bych vám představit Lucase Obermeira, nový přírustek do vaší ochranky, protože my už nestíháme.“ odkašlal si Benny a ze stínu vystoupil hnědovlasý kluk s drzým úšklebkem na úzkých rtech. Zatmělo se mi před očima a křečovitě jsem se chytnul okraje gauče.
„Zdravím,“ utrousil…
autor: Kajess
To nebude jen tak že se tam objevil.