„Koukni na ně.“ uslyšel jsem Georgův vzdálený hlas.
„Myslíš, že se takhle zkouší škrtit a dusit i normálně, nebo jen ve spánku?“ ptal se někoho Gustav. Pomalu jsem rozlepil oči a uviděl jsem nad sebou dva smějící se obličeje. Pod krkem jsem ucítil Billovu ruku a povšimnul jsem si, že na něm celým tělem ležím.
Vystřelil jsem a nechtě ho tím probudil. Byl rozespalý a už od pohledu bylo vidět, že má špatnou náladu.
„Dobrý ráno, vy vrahové.“ rozesmál se Georg a Gustav se k němu přidal. Bill po nich šlehl chladným a nadmíru naštvaným pohledem. Rozhlédl se po autě, jestli tu něco nenechal a vystoupil. Sbalil jsem si své věci a vydal se za kluky do studia.
Když jsem dorazil, Bill seděl na gauči, popíjel Evian, a díval se všude jinde, jen ne na mě. Mrzelo mě to, ale smířil jsem se s tím. Domluvili jsme se, že se budeme chovat jakoby se mezi námi nic nezměnilo. Jediné štěstí bylo, že jsem před týdnem narychlo zařídil, že budeme s Billem v jednom bytě, a kluci budou v druhém. Ačkoli… Bill se netvářil dvakrát nadšeně, když jsem mu to oznamoval.
„Tome? Posloucháš nás vůbec?“ zatřásl se mnou David. Zatřepal jsem hlavou a rozhlížel se kolem.
„Jo, jo, jasně, kdy že začneme nahrávat?“ zkusil jsem tipnout téma.
„My jsme se bavili o tom, že máte zítra rozhovor pro Bravo, a pak se budou zkoušet anglické verze písní, Tome.“ sjel mě káravým pohledem a pokračoval v proslovu. Po půlhodině jsem konečně slyšel to, co jsem chtěl – jděte si vybalit věci a večer v osm vás čekám v klubu Asterix. Tedy, to s tím klubem už jsem zas tak slyšet nechtěl.
Nadzvukovou rychlostí jsem vyletěl z místnosti, zamířil k autu a za Salino pomoci dotáhl své a Billovy kufry do bytu nad studiem.
Vzhledem ke skutečnosti, že jsem vybral byt až úplně nahoře, v 9.patře budovy bez výtahu, padl jsem pak akorát vysílením do postele.
Bill do pokoje docupital až za čtvrt hodiny a odmítal mi říct, kde byl. S notným přemáháním jsem odolal chuti něco rozmlátit, a dal se do vybalování. Bill si odtáhl své kufry na druhou stranu pokoje a také si začal vybalovat.
Po chvilce byl můj kufr prázdný a já jsem byl nemožně zmožený (A/N: xD xDD). Bylo už dávno po obědě a kručení mého břicha se rozléhalo po celém bytě.
„Nemohl by si s tím přestat?“ zeptal se mě po půl hodině mého koncertu naštvaný Bill.
„Já za to nemůžu, mám hlad.“ usmál jsem se výmluvně.
„A od čeho jsou pizzerie a mobily?“ povzdechl si a zaťukal si prstem na čelo.
„Dáš si taky pizzu?“ ožil jsem okamžitě a sápal se po svém mobilu a telefoním seznamu.
„Jo, salámovou, díky.“ poslal mi vzdušný polibek a já jsem mezitím listoval seznamem a hledal číslo nějaké pizzerie.
„Mám to!“ vyjekl jsem, až Bill na sedačce povyskočil.
„Co řveš, panebože?“ obořil se na mě a obrátil oči v sloup, načež se dál věnoval svému Vogue.
„Promiň.“ špitl jsem a vytáčel číslo pizzerie Italliane. Po krátkém telefonátu s milou servírkou jsem sebou spokojeně plácnul zpět na sedačku a přemýšlel, co budeme v Hamburku kromě natáčení anglického alba a rozhovorů s Billem dělat.
Ze snění mě probral až zvonek. Zvednul jsem se, zaplatil pizzu a odešel do kuchyně. Vzal jsem dva talíře a spolu s krabicemi s pizzou je donesl na konferenční stolek do obýváku.
„Tady to máš, Billí.“ posunul jsem k němu salámovou pizzu a sám se s chutí zakousl do svého kousku sýrové.
„Díky, zlato.“ zvednul se a přes stůl mi dal na nos sladkou pusu, a pak si sám vzal svůj kousek.
Ticho při jídle bylo až nesnesitelné, takže jsem prostě neodolal a pustil jsem televizi. Jako naschvál běžel náš poslední klip na písničku Uber´s Ende der Welt. Záběr Billa ve vězeňském oblečení mě dostal. Přestal jsem jíst a jen fascinovaně koukal na obrazovku. Po chvilce jsem vedle sebe uslyšel hlasitý smích. Trhnul jsem sebou a ocitl se tváří v tvář Billovu rozesmátému obličeji.
„Co je?“ zeptal jsem se a přibližoval se jeho ústům.
„Koukáš na ten klip jako na svátý obrázek,“ rozesmál se naplno znovu. Chytl jsem jej za bradu, obmotal pravou ruku kolem jeho úzkých boků a naléhavě jsem ho políbil. V našem polibku bylo tolik citů, že to bylo až k nepochopení. Bill mě nenápadně zatlačil pod sebe a pomalu se mi snažil vysvlékal moje obrovské triko. Když mě přestal líbat, podíval jsem se mu tázavě do očí.
„Proč nechodíš bez trika? Bylo by s tím aspoň míň práce.“ přetáhl mi s úsměvem na jeho dokonalých rtech triko přes hlavu a znovu mě začal líbat. Postupoval níž a níž, sem tam mi jemně skousl kůži na krku a oba jsme hořeli nedočkavou a obrovskou vášní.
„Bille!“ zasténal jsem jeho jméno a nehty zatnul do jeho laního krku. Podvědomě jsem mu tlačil hlavu směrem můj klín a nahlas jsem sténal. Moje dvojče mi jedním tahem stáhlo volné boxerky ke kolenům a dlaněmi mi přejíždělo po stehnech. Byl jsem nadmíru vzrušený a už se to nedalo vydržet.
„Bille!“ zasténal jsem znovu naléhavě. Bill si to správně vyložil a začal mi jemně sát penis. Jazykem mi přejížděl po celé délce vzrušení a já se na gauči prohýbal slastí. Čím víc jsem se blížil k vrcholu, tím víc jsem se prohýbal, a tím víc jsem tlačil bratrovu hlavu do mého rozkroku. Za chvilku jsem se vyčerpaně rozvalil na sedačce a objal Billa, který si lehl ke mně.
„Díky bráško.“ pošeptal jsem mu smyslně do ucha a on je jen potěšeně zavrtěl a uculil. „Miluju tě.“ špitl jsem znovu a pevně jsem ho objal. On se natáhl pro mobil a okamžitě vystřelil do sedu.
„Sakra!“ prásknul s mobilem o stůl a utíkal do koupelny. Vzal jsem mobil a podíval se, co ho tak naštvalo. A vida – ono už je šest? To ten čas nějak letí, když je člověk s lidmi, které má rád, pousmál jsem se a pozoroval Billa, jak běhá ze skříně do koupelny a z koupelny zpátky do skříně a nadává při tom.
„Co tak koukáš?“ zlostně se na mě podíval a já jsem nasadil nevinný výraz.
„To se na tebe nemůžu koukat?“ jenom zatřepal hlavou a dál se věnoval skříni a zrcadlu.
„Stejně ti nejvíc sluší to kostkovaný tričko Fallen, miláčku.“ zavolal jsem na něj do koupelny a on z ní vystrčil hlavu.
„Myslíš?“ usmál se mile.
„Vím.“ přikývl jsem.
autor: Kajess
