„Proč brečíš? Nechtěl jsem říct něco, co by tě ranilo, to vážně ne… Jen… Já už to prostě nemůžu vydržet… To ani nejde, když jsem pořád s tebou a mám tě vedle sebe. Jsi mi na očích, cítím tvoji vůni a nechávám se unášet tvým kouzlem… Nejde to… Chci tě víc než cokoliv na světě… už nevím, jak dál. Omlouvám se ti za všechno, co jsem ti kdy provedl, fakt mě moc mrzí, ale nevím, jak víc už ti to dát najevo… Promiň, jinak už to neumím…“
Jen čekal, snad ani nedýchal. To ticho mu připadalo jako věčnost, než Bill konečně promluvil… On vlastně ani nemluvil, jen šeptal. Snad ze strachu, aby nic nenarušilo tuhle chvíli, nebo jen proto, že kdyby mluvil nahlas, selhal by mu jeho hlas a nedostal by ze sebe ani hlásku.
„Já vím, že ses mi omluvil a nechci po tobě nic víc. Já jenom… Nechtěl jsem za tebou přilézt jak pes, nechtěl jsem, aby sis myslel, že jsem nějaká tvoje jistota, hadr, kterej použiješ, jenom když si potřebuješ něco umejt…“
„Ale takhle já tě vůbec neberu. Jak tohle můžeš vůbec říct? Víš, že i kdyby mezi námi nic nebylo, byl bys bráška, na kterého nedám dopustit a kvůli kterýmu bych se pral s kýmkoliv a s čímkoliv…“
„Jo, teď to vím, ale věř, že ještě před několika dny to tak vůbec nevypadalo… Já… Prostě jsem jen chtěl, abys věděl, jaký to je cejtit se odmítanej a nechtěnej… Všechny ty dny, co jsem odmítal být s tebou jakýmkoliv způsobem… Ani nevíš, jakou mě to stálo námahu a sebekontrolu. Byl jsem málem šílenej a teď vidím, že jsem nebyl sám… A už ani nikdy nechci být…“
„Takžeee… To znamená…??“ řekl Tom, když zpozoroval, že se k němu Bill pomaličku přibližuje…
„Psssst, nekaž to slovy…“ Přiložil mu ukazováček na rty, pak se hladově vpil svými rty do těch jeho… Málem skoro zapomněl, jak chutnají. Bylo to nádherné být konečně zase spolu. Ani jeden tomu nemohl uvěřit. Po všech těch dnech beznaděje, které prožívali a které se zdály jako daleká minulost, je tu konečně den, kdy jsou spolu. Leželi oba šťastně na gauči a vzájemně se hladili, užívali si chvilku, kdy oba našli to, co hledali a to, co oba chtěli a byli ochotni se za to i prát…
Teď záleželo jen na tom, jestli to bude stačit…
konec
autor: Elly
betaread: Michelle M.
ty jo a na to jsem musela čekat 15 minut vy jste mě chtěli zabít že je to tak xD to je dokonalý a hezky to skončilo..
jo krása…
chjo to je tak hezký :0) mooooooooooooooooooooc pěkný příběh opravdu moooooooooooooooc pěkný!!!! :0)
Tahle povídka byla táááááááák roztomilá…:D
No pekné. Len ako veriť,že to Toma zase po troch dňoch neprestane baviť… Snáď nie…