Umbrella (2/2)

Cítit jeho ruku zase ve své dlani bylo pro něj něco neobvyklého. Na jednu stranu si ten pocit dokonale pamatoval, ale celé ty měsíce si jej prostě neuměl vybavit. Byl nejistý. Nejistý a roztěkaný z neurčité budoucnosti, z průběhu, který má nastat během několika příštích minut a jeho znervózňovalo, že ani v nejmenším nedokáže odhadnout, co se stane. Bill jej vedl zapomenutou čtvrtí, jejich kroky byly nejspíš to jediné, co se zde ozývalo.

Spěchal, hnalo jej něco vnitřně velmi silného, něco v něm toužilo mít Toma u sebe a především jen pro sebe. V soukromí, ne před cizími zraky.Co vlastně očekává? Představy zacházely skutečně daleko, ale nikde nebylo dáno, že se třeba jen setina z jeho náhlých velkých plánů změní ve skutečnost. Téměř dvouletá prodleva není zanedbatelná. Odloučení na nich bylo znát, na nich obou, nemluvili. Nejspíš by si toho i chtěli spoustu říci, ale Tomovi bránil v otevření úst stále ještě nezapomenutý bratrův zbabělý odchod a Bill se naopak oprávněně obával toho, že Tom nebude chtít o jeho současném životě slyšet. Prolomení ticha se stalo v tuto chvíli neřešitelným problémem. Jen Billův pevný stisk bratrovy ruky dokazoval, že všechno ještě zdaleka nevyprchalo, že jim pořád ještě něco zbývá. Neměli to popsat. V tuhle mlhavou deštivou noc, jakoby jejich rozum přestal pracovat.

Bill rázně přešel nevelkou vzdálenost k oknu a prudkým pohybem zatáhnul těžké, tmavě zelené závěsy, z nichž na něj dopadla kupička prachu. Pohled na sklo pokryté dešťovými kapkami náhle vystřídal neurčitý vzor na látce. Pokoj, v němž se nacházeli, se nemohl ani zdaleka rovnat tomu, v němž měl Bill původně trávit dnešní noc. Ale bylo mu to jedno. Měl dost komfortních apartmánů, které by mohly sloužit jako menší, velmi luxusní byt, v němž ovšem trávil každou minutu v kompletní samotě. Dnes už nechtěl být objektem, který je v centru netrpělivě očekávání. Tento hotel byl první, na který po cestě narazili, a oni jím vzali bez okolků za vděk. Místnost, v níž byla jen široká postel, skříň a lampa na nočním stolku, pro ně byla naprosto dostačující. Billa naplňovala bratrova přítomnost tak moc, že si absolutně neuvědomoval dění kolem sebe. Nejspíš by si ani nevšimnul, kdyby zůstali stát venku v sílícím lijáku, jen kdyby jej mohl držet v náruči.

Z myšlenek jej probudil horký dech na jeho krku. Prudce se otočil a jeho nos byl vzdálen od toho Tomova přesně milimetr.

„Proč jsi mě sem vzal Bille?“

„O tom jsme už mluvili.“

„I přes tvé sliby bych neměl zůstávat,“ sklopil oči Tom.

„Myslíš, že nejsem schopný je dodržet?“

„Oba víme, že mluvení ti šlo vždycky líp.“

„Ale tohle je jiné. Nedokážu smazat to, že jsem tehdy odešel, ani neumím vzít pryč tu bolest, kterou jsem ti způsobil, ať se budu snažit sebevíc, nejde vrátit čas, Tome, a já si to vždycky ponesu jako součást svého života. Jediné, co můžu udělat je to, že ti to všechno vynahradím, že teď už mezi nás nikoho a nic nepustím.“

„Myslel jsi na mě někdy? Za celou tu dobu?“

„Myslel jsem na tebe pořád.“

„Lžeš. Je zvláštní, že uprostřed noci, se zdá všechno mnohem jednodušší a slibuje a lže se snáze. Je to díky tmě, tvoří člověka mnohem spontánnějším a citlivějším. Ale co bude ráno, Bille? Někdy je těžké čelit ránu. Proto je tolik jednorázových lásek. V noci se ti to zdá úžasné, ale světlo, jakoby najednou všechno odhalilo a ty si uvědomíš, že nejsi přesvědčený o tom, že to, co jsi udělal, bylo správné, že si za tím stojíš, že jsi si tím jistý. A já se bojím přesně toho, Bille, že za pár hodin už ti nebudu připadat tak nepostradatelný a zase tě budu pozorovat jen skrz železné zábrany přes záda tvé ochranky. Tak proč bych si měl přidělávat další zklamání a zůstávat tady?“ Tom se na okamžik odmlčel a následně znovu pozvednul hlavu tak, aby se očima zabodnul do bratrových čokoládových hlubin. „Spal jsi s někým za tu dobu?“

Bill uhnul očima. Co má odpovědět? Když bude lhát, bratr se otočí a třískne za sebou dveřmi a když řekne pravdu, bude si připadat jako nemožně neschopný. Obě varianty byly k ničemu a rozhodně žádnou z odpovědí nestoupne u Toma jeho cena. Téměř nepatrně zakroutil hlavou.

„Proč ne?“

„Nechtěl jsem.“

„Nevybral sis snad? Jsi nejspíš příliš náročný, kandidátů je více než dost,“ opáčil cynicky.

„Nespím s někým, koho nemiluji.“

„Tak proč chceš dnes tu zásadu porušit?“

V Billovi vzkypěl vztek. Neskutečně jej vytáčela ta Tomova zarputilá nedůvěra, ta odmítavost, sarkasmus v hlase, jakoby se stále obával projevit sebemenší známku citu, náznak toho, že by se snad dalo něco z toho, co zažili, vrátit zpátky. Bill potřeboval cítit alespoň kousek důvěry, že bratr připouští variantu odpustit a uvěřit, že to není otázka dneška. Že je to záležitost zbytku jejich života. Aspoň tak to Bill teď a tady pociťoval. A modlil se, aby o tom byl přesvědčen i ráno, kdy jeho rozbouřené emoce spálí sluneční paprsky.

Přitisknul bratra na zaprášenou stěnu a s táhlým vzdechem vyhledal jeho ústa. Neměl sílu mluvit, chtěl mu dát důkaz. Nedovolil Tomovi uhnout, chytil jej zezadu za vlasy tak pevně, až pocítil jeho záchvěv bolesti a přitlačil svou hruď na jeho. Nedal mu jediný prostor, Tom nemohl téměř dýchat. „Buď budeš dýchat můj vzduch, nebo nebudeš dýchat vůbec,“ zašeptal mu do ucha a uchopil jej za bradu, čímž mu násilím otevřel ústa. Proniknul do nich jazykem a žádostivě se propracovával stále hlouběji.

Toma neskutečně vzrušoval jeho horký dech a elektrické šoky v podobě kovové kuličky v jeho jazyku. Okamžitě si vzpomněl na okamžiky, kdy jej bratr přiváděl právě díky této ozdobě tak rychle a vášnivě k vrcholu, jak mocně jej dráždíval. Bill vsunul své koleno mezi bratrova stehna a začal jím mírně třít. V kombinaci s jeho jazykem hluboko ve svých ústech a dlaněmi svírajícími jeho zadek se Tom neuměl ovládnout. Jeho postel byla od bratrova odchodu světsky prázdná, pamatoval si, jak často proklínal Billa za absolutní zkázu jeho sexuálního života, kdy se dokázal skutečně dokonale milovat jedině s ním. Dokud neměl Billa, nedovedl sex prožívat zdaleka tak intensivně. Proto byl jako časovaná bomba. Ještě silněji si přitlačil rukou jeho koleno na svůj rozkrok a jakmile v tom okamžiku vzal Bill mezi rty jeho ucho, od vrcholu jej dělilo jen skutečně málo.

„Chci tě,“ šeptal naléhavě Bill a nohu vyměnil za svou dlaň, kterou přes látku dráždil bratrův rozkrok.

„Ne, to nejde…“ pokoušel se bratr z posledních sil protestovat, ze strachu a z nedůvěry.

„Ale ono to půjde…“ pousmál se Bill a vzal do úst jeho bradavku, z níž právě odhrnul tričko.

Tom se zasténáním zaklonil hlavu a vnímal, jak ji bratr něžně převaluje v ústech a dráždí jazykem až do úplné tvrdosti, věděl jak moc citlivé místo to pro Toma je, proto nepřestával. Bral ji mezi palec a ukazováček a silně mnul, sledoval bratrovu reakci, jak se na posteli rozrušeně svíjí a samovolně zvedá své boky k těm jeho. Vyslechl jeho nevyslovené prosby a pevně je přitisknul ke svým, z čehož se bratrovi téměř zatočila hlava. Matně si uvědomoval, jak se jejich jazyky znovu proplétají a on sám omámeně přiráží k bratrovu klínu. Připadal si jako v extázi a jestli měl ještě před chvílí nějaké zábrany vůči jejich společné noci, nyní byly absolutně pryč. Ovládlo jej tělo, bylo mu jedno, co bude ráno, jediné po čem toužil, bylo být součástí bratrova těla a na okolnostech mu nezáleželo. Bill ležel mezi jeho stehny a pomalu je roztahoval. Cítil jeho jemné prsty na svém vzrušení, které se vlhce lesklo a volalo po bratrových pootevřených ústech. Neměl sílu zbavovat bratra oblečení, sotva byl schopen mu nemotorně přetáhnout tričko přes hlavu a lačně přejíždět dlaní po jeho hrudi. Znovu se zmocnil jeho vlhkých rtů a tentokrát cítil, jak jej Bill něžně stahuje na sebe. Pokládal se s přivřenými víčky na matraci a prsty obtočil kolem pelesti postele. Tom si byl téměř jist, že nevydrží ani do okamžiku než bratrovi třesoucíma se rukama sundá obepnuté prádlo. Jeho obavy se nevyplnily. Postupoval pomalu, což bylo sice nesnesitelné pro jeho neskutečné vzrušení, ale stále ještě myslel na to, že jediné, co Bill odmítá, je hrubost. Chvíli jej laskal v klíně, aby se dostatečně uvolnil a teprve potom jemnými pohyby roztáhnul jeho stehna. Počkal na bratrovo letmé kývnutí hlavou a prudce do něj proniknul. Bill s výkřikem zaklonil hlavu a prsty objímající rám postele mu zbělely. Okamžik mu trvalo než znovu popadnul dech a zvyknul si na to, že po delší době má opět bratra ve svém těle, že mu opět patří. Na prudké přírazy reagoval tlumenými steny, nebyl si jist, jestli jsou způsobeny bolestí nebo slastí, obě varianty se v něm mísily, jelikož bratrovo pronikání bylo doopravdy hluboké, což jej ovšem na druhou stranu dokázalo více dráždit. Tom se téměř zbožně díval do jeho tváře, absolutně poznamenané jejich stykem a burcoval jej ještě hlasitějším vzdechům. Přitisknul se na jeho hruď a se svými ústy, líbajícími ty jeho udělal několik pohybů. Ten poslední byl skutečně tak hluboký, až pocítil bratrovy nehty zaryté do kůže svých zad. Lapajíc po dechu zabořil obličej do Billova krku a naslouchal jeho splašenému srdci.

autor: Heidi
betaread: Michelle M.