Nepochopen

Byla sobota odpoledne a Bill seděl zavřený u sebe v pokoji a zíral na monitor počítače. Tom byl někde s klukama venku a nejspíš ze sebe zase někde dělal velkýho sprejera… Grafiti ale dělal jen amatérsky. To však podle Toma nebylo vůbec důležité. Billovi to bylo jedno, ať si jeho bratr dělá co chce.
Projížděl fan-stránky o něm a kapele a zase neodolal a otevřel si rubriku Fotomontáže, přestože věděl, že ho to bude zase mrzet. No jistě, našel co očekával… zase on s ženskými těly… Už ho to unavovalo.
Dnes tam ale našel ještě něco. Myslel, že je to on, jak se zase jednou líbá s nějakou holkou, a tak otevřel náhled. Ovšem byl to on a jeho bratr, kdo se líbali.
„Pičovina…“ bylo první, co si pomyslel, přesto však ucítil zvláštní záchvěv v podbřišku, jen takové malé polechtání…
Klikl na další obrázek, kde byl on, sedící Tomovi na klíně. Tentokrát to bylo silnější. Jasně ve svém návalu smíšených pocitů, rozpoznal převahu touhy.
Dychtivě přepnul na další fotomontáže a už ho to strhlo úplně… musel Toma prostě mít ! Ať už je to zakázané, neetické – musel ho mít… Začal si uvědomovat, že Tom je po všech stránkách prostě úžasnej… Nechal počítač zapnutý a na monitoru nechal otevřenou jednu moc povedenou montáž, kde ho Tom líbal, a svalil se na postel.
Bylo to šílenství – bratr je… zakázaný! Ale snad… Přece by snad mohl aspoň jednou… Bill zatřepal hlavou – užít si? Je snad jako on? Užít si a odkopnout? Ne, pokud něco, pak ať je to pořádný vztah.
Začal fantazírovat a zjistil, že mu to nepřipadá vůbec nechutné, spíš naopak. Byl to přece jeho bratr, dvojče, ten nejbližší… Co je špatného na tom, že ho chce ? Je přece tak krásný… Chce ho polovina Německa, tak proč by ho nemohl chtít on ? Ze snění ho vyrušilo klapnutí domovních dveří.
Rychle zavřel okno s fotomontáží.
Zezdola ale o chvilku později zaslechl zvuky televize, bratr nahoru jít nehodlal. Ale Bill ho chtěl vidět. Ovšem dolů se mu chodit nechtělo..
„Tome! Mohl bys…?“ zařval.
Zezdola se ozvalo Tomovo povzdechnutí a pak Tom těžce vyšel schody. Bill nechápal, že mu to může trvat tak dlouho… Konečně Tom stanul v jeho dveřích.
„Co chceš?“ zeptal se a bylo vidět, že vůbec nemá dobrou náladu.
„Já… nic… já jen, že… já.. dneska ti to sluší…“ Bill by si nejradši jednu vrazil, vždycky všechno zkazí !
Tom pozvedl obočí, podíval se na Billa, jestli se náhodou nezbláznil, pak se otočil ve dveřích a zmizel u sebe v pokoji. Beze slova.
Tak takhle to nepůjde, řekl si Bill a přetočil se na posteli na bok.
Nebude Tomovi nic říkat. Byl bláhový, když si myslel, že by spolu mohli něco mít… Nechá to tak, jak to je, ono to časem vyšumí…

***

Čas plynul – o tři měsíce později ležel Bill zase jednou na své posteli. Nic nevyšumělo. Bylo to mnohem, mnohem horší. Sexuální vztah ho už skoro nadobro přestal zajímat, on k Tomovi cítil něco velmi silného… Víc než bratrství. A hodně, hodně se bál, že je to láska. Ovšem nechtěl si to připustit. Kdokoliv Toma malinko urazil, dělal si z něj legraci nebo si dokonce dovolil se ho dotknout, zkřivit mu jediný vlásek, měl to u Billa spočítané. A Bill se uměl mstít…
Horší bylo, že Tom vůbec netušil, co se to s Billem děje. Všiml si, že něco není v pořádku, že se mu bratr vyhýbá a už i tomu se Bill divil. Tom se o něj jinak vůbec nezajímal, přehlížel ho, nebo to tak Billovi alespoň připadalo… Zdálo se mu, že dřív s ním Tom byl daleko víc…
Dnes byl Tom po dlouhé době doma a byl zalezlý u sebe v pokoji a koukal na nějaký hloupý akční film s Angelinou Jolie, místo aby byl s Billem jako dřív… A Billa to hodně mrzelo.
Zapnul počítač. To byla jeho úchylka, vždycky si na internetu vyhledával různé obrázky, na téma vztah mezi ním a Tomem. Dnes našel i něco navíc. Povídku.
Hned se dal lačně do čtení. Moment – to nebylo samo sebou… Ten dotyčný, kdo to psal, naprosto přesně popisoval Billovy pocity. Neznal ho ten někdo náhodou? Blbost, i kdyby ano, nemohlo to nic znamenat, protože nikdo nevěděl, co cítí k Tomovi, NIKDO…

Když povídku dočetl, přistihl se, že mu po tváři stéká slza dojetí. To bylo tak krásné.. Jak moc si přál, aby to tak bylo… Aby se mu Tom přiznal, že ho celou dobu také tajně miluje, že… A Bill by ho umlčel polibky… Jak nádherná vidina… Našel si nejnovější obrázek, byla to grafika s ním a Tomem, jak se k sobě s přivřenýma očima přibližují. U toho byl grafický nápis: Just do it!
Bill se zamyslel. Měl by to udělat… Promluvit si s Tomem, říct mu o svých citech.. Musí to dokázat. Přece se mu nebude celý život vyhýbat? Už bylo dost slz, které kvůli němu probrečel… Rozhodl se. Zítra za Tomem zajde a vyzná mu lásku. Musí to pochopit, je to přeci jeho dvojče nebo ne ?
Přečetl si několik dalších povídek a jedné věci si všiml – vždy to dopadlo dobře. Musí to tak dopadnout i ve skutečnosti, bylo by nespravedlivé, kdyby ne… S myšlenkami, že zítra se vše vyřeší, se zachumlal do peřin. Zdálo se mu, že šel za Tomem, chtěl mu něco říct a Bill moc dobře věděl co, ale nevydal ze sebe ani hlásku, prostě ztratil hlas.
Vytrhl se z neklidného spánku, když začínalo svítat. Pokoušel se znovu usnout, ale nemohl. Byl tak nervózní, že to už prostě nedokázal.
V hlavě si připravoval věty, které Tomovi řekne. Ale co když to Tom nepochopí ? Bill si to nedokázal představit. V posteli se netrpělivě převracel, až prostě vstal úplně a šel si dolů vzít něco k snídani. Vzal do pusy vafli, ale hned se zakuckal a vafli odložil, měl neblahé tušení, že ať už do sebe dneska nacpe cokoliv, jeho žaludek to nepřijme.
Udělal si tedy alespoň pořádně horké kakao a přecházel s ním nervózně po kuchyni. Za chvíli nastane nejdůležitější okamžik jeho života. Nikdy ještě k nikomu necítil nic tak silného, jako k Tomovi…
Se snídaní to tedy nadobro vzdal a vyběhl zpátky nahoru. Vešel do koupelny. Do zrcadla se radši ani nedíval, nechtěl dostat infarkt ještě před tím důležitým okamžikem… Napustil si plnou vanu, nalil do ní polovinu velkého balení pěny do koupele, celej vonnej olejíček a ponořil se do příjemně horké vody. Vydechl uvolněním, opřel si hlavu o zadní část vany a zavřel oči.
Chtěl před Tomem vypadat co nejlíp a tak si na vlasy nalil snad půl litru luxusního, ošetřujícího šampónu, speciálně pro barvené vlasy, což měl. Poté si nechal do rukou vytéct o dost větší množství sprchového gelu, než bylo třeba, a začal si dlaněmi přejíždět po těle. Mýdlo už měl sice všude, kde bylo potřeba, ale jeho prsty si však s ním samotným hrály dál. Aniž by si to uvědomoval, kroužil si jimi kolem prsních bradavek, šimral se na bříšku a zajížděl i níž. Koupelnu po chvíli naplnily jeho vzdechy. Představoval si, že ruce, co si se ho dotýkají nejsou jeho, ale Tomovy. A nebo že tělo, s nímž si pohrává, také patří Tomovi. Nebylo to tak těžké, byli si přeci tak podobní…
Bill zmapoval všechny erotogenní zóny svého těla a své sténání nedokázal kontrolovat. Popravdě, ani se o to nesnažil, vůbec o sobě nevěděl, myslí byl někde úplně jinde.
„Aaah, Tome, Tome…“ zavrněl. Zajel si rukou do obzvlášť citlivého místa a to už úplně vykřikl.
„Tome! Prosím, už už…“ a na to přímo zakňučel.
„Co se děje, prosím tě, řveš na celej barák, hoří sna -“ vrazil do koupelny Tom. Bill si v duchu nadával, že zapomněl zamknout…
„Ehm, promiň, já…“ zaváhal, když uviděl Billovu ruku, mizící pod hladinou v místě, které, jak Tom předpokládal, bylo někde podezřele blízko Billova rozkroku. Pod spoustou pěny totiž víc neviděl.
„To-Tome?“ řekl Bill udýchaně. Ruku rychle dal podél těla, ale stále ještě hluboce oddechoval, nemohl to zarazit, jinak by se totiž udusil..
„Já, já… Zdálo se mi, že mě voláš, a tak…já…Pomiň !“ vykoktal Tom.
„To se ti…“ Bill se mocně nadechl. „Se ti asi jenom zdálo. Nikoho jsem nevolal.“
„Jo, dobře..“ Tom nevěřícně zavrtěl hlavou a zmizel z koupelny. Věděl moc dobře, co slyšel. Ale vůbec, naprosto ani trošku, to nechápal…
Bill z vany rychle vylezl. Tak to byl solidní trapas, ale snad se mu Toma podařilo přesvědčit, že slyšel špatně.
Zase už si to s tím vyznáním rozmýšlel, ale pak si zase vybavil tu fotomontáž. Just do it! Musel to udělat. Nebyl přece srab.
Vyfénoval si vlasy, vypotřeboval víc jak polovinu kokosového vosku na vlasy…už proto, že mu příjemně voněl. Vlasy natužil do divokého rozcuchu, zafixoval lakem.
Se svou hřívou byl jakžtakž spokojen, teď ještě něco s tím obličejem, pomyslel si.
Dal si trochu make-up, nechtěl vypadat, jako idiot. Zhrozil se, když zjistil, že na levé tváři má trochu akné. Naplácal si tam spoustu make-upu a celý obličej si pak ještě přepudroval. Pečlivě si vykreslil oční linky, své už tak dost husté řasy si řasenkou přejel snad tisíckrát. Mohli by ho dát do reklamy na Maybeline, pomyslel si… Ale musel uznat,že má takhle opravdu okouzlující pohled. Vzal bezbarvý lesk a několikrát si s ním přetřel rty – co kdyby se s Tomem… Ne, nesmí na to myslet.
Odběhl k sobě do pokoje, ze skříně vytáhl své oblíbené tričko s nápisem The icon, a upnuté tmavé džíny. Natáhl na sebe k tomu nespočet náramků, řetízků, obojků a všelijakých podobných doplňků. Když už na sebe snad ani neměl co pověsit, podíval se do velkého zrcadla, zabudovaného v šatní skříni.
„Aah, musím schodit!“ sjel sebekriticky svojí postavu s táhlým zakňučením.
Ale s oblečením byl celkem spokojený.
Billovi se rozklepala kolena. Tom byl u sebe v pokoji, jak mu to má sakra vysvětlit??
Narychlo si ještě v počítači otevřel tu fotomontáž s vybízejícím nápisem Just do it! a naposledy se odhodlal. Dokáže to.
„Tome? Můžu?“ zaklepal opatrně na dveře Tomova pokoje.

„Jo, pojď,“ zavolal Tom a Bill postřehl, že ztlumil CD Sammyho Deluxe, co mu tam vyhrávalo.
„Ty někam jdeš?“ byla Tomova první reakce, když Bill vešel do dveří.
„Jdu za tebou,“ odvětil Bill, nepochopil otázku.

„A kvůli tomu seš tak vystajlovanej a táhne z tebe parfém od Gucciho na dva metry daleko?“ povytáhl Tom obočí.
Bill se zarděl. Asi to s tím parfémem za dva tisíce trochu přehnal…
„Sedni si,“ ukázal Tom na svou postel.

Bill si tedy sednul vedle Toma. Ruce si položil na kolena a byly teď jediné, co pozoroval.
„Tak co se děje?“ zeptal se Tom.
„Totiž, víš.. Je to složitý…“ začal Bill nejistě.

„Dobrá, půjdu na tebe pomalu. Čeho se to týká?“ řekl Tom, jako by mluvil k psychicky narušenému člověku.

„Nó, tebe a…a…“ Billovi bylo do breku. Byl bezradný, Tom mu to svým ledovým přístupem vůbec neulehčoval.
„Mě a koho? Koho se to týká?“ vyzvídal Tom.
„Tebe a….mě,“ kníkl Bill.
„Nás dvou?“ podivil se Tom. Netušil, kam tím Bill míří.
Bill přikývl.
„Totiž, asi před… před čtvrt rokem jsem jednou na internetu našel takovou fotomontáž. Byli jsme tam my dva a a…“ Bill nemohl nabrat dech.
„Co? Co bylo na té fotomontáži?“ tahal z něj Tom.
„My – my jsme se tam..lí- líbali,“ řekl Bill a uniklo mu tiché vydechnutí. Tom se však netvářil vůbec nadšeně.
„Aaa, od té doby mám… Cítím… Zdá se mi… Jsi tak odtažitý… Tak mě to ničí… Musíš pochopit, já… Miluju tě!“ dostal ze sebe s obtížemi Bill.
V životě nebyl napjatější.. Jak bude Tom reagovat ?
„Eh.. Bille, to – to myslíš vážně?“
Bill přikývl. Zpod řas se mu vykutálela velká slza. Už to bylo ztracené.
„Né Bille, to… To není vtip?“ Tom tomu prostě nemohl uvěřit.
„Ne!“ vzlykl Bill.
„Ehh, Bille, to né, vždyť to je…Nelidské… Jak bys mohl čekat, že… No tak, nebreč, nemůžeš mě… milovat!“ řekl zmatený Tom.

„Miluju, Tome, miluju tě. Celým svým srdcem…“ Bill se už opravdu rozbrečel, nemohl se kontrolovat…
„Ježiš, ta koupelna, ty bys se mnou klidně… Oh, Bille, fuj, jak tě to mohlo napadnout? Vždyť je to nechutný! Je to proti přírodě. Jsme bratři, uvědomuješ si to?“ otřásl se znechuceně Tom.
„Já- já za to nemůžu…“ dostal ze sebe Bill mezi vzlyky.
„Bille, promiň, ale to prostě neni správný… Ra- radši běž…“ Tom ukázal na dveře.
Bill se zoufalým pláčem vyběhl z Tomova pokoje.
Nemiluje ho. Jak mohl být tak naivní? Myslet si, že Tom bude jeho city opětovat… Byl takový hlupák!
Zabořil hlavu do polštáře a nemohl přestat brečet.
Celý jeho život ztratil smysl. Co bude dál? Nebude se teď moct na bratra ani podívat, co bude dělat??
Tom byl otřesený. Bill a… takovýhle prasárny… Nemohl si pomoct, přišlo mu to prostě nelidské… Napadla ho jedna věc, že Bill za to nemůže, nikdy neměl moc holek, má prostě absťák a Tom je v jeho blízkosti jediný objekt… To by mohlo být řešení, najít mu holku… Ale to by bylo moc krutý, když Bill tvrdí, že ho miluje, přivést mu nějakou holku… To mu udělat nemohl…
Z vedlejšího pokoje se ozýval Billův ustavičný, hysterický pláč, ale Tom neměl odvahu za ním jít. Bylo mu ho sice docela líto, ale tak trochu se mu… Jak by to řekl? Hnusil? Ne, nedokázal to popsat. Měl z něho divný pocit.
Už to nemohl poslouchat, dal si do uší sluchátka od mp3 – Guano Apes a zapnul počítač. Musí přijít na jiný myšlenky… Třeba mu nějaká fanynka poslala něco zajímavýho… Moc mailů ve schránce neměl, tak se rozhodl, že pro dnešek si nebude vybírat podle fotek v profilu, jako obvykle, ale přečte si všechny.
První fanynka mu psala, že ho moc obdivuje a jestli si na ní pamatuje, setkala se s ním prý po koncertě v Rusku (Tos uhodla! pomyslel si Tom, v Rusku potkal tisíce holek, určitě si na ní bude pamatovat… ach jo).
Otevřel další mail s předmětem: Třeba se ti to bude líbit…!
Tom byl zvědavý, třeba mu posílá nějaký hezký péčko… Otevřel fotku v příloze. Byl na ní on a Bill. Měli přivřené oči a přibližovali se k sobě. Pod tím byl nápis: Just do it! Tomovi se v břiše rozletěly tisíce motýlků. Něčím ho ten obrázek úplně odzbrojil. Pocítil takové vzrušující napětí – že by Bill přece jen nebyl sám?

autor: Ketty
betaread: Michelle M.