Bodyguard 19.

TOM

Po tom co Bill odešel, jsem zůstal nehybně sedět s pohledem upřeným na zavřené dveře. V hlavě mi hučelo a já si připadal jako někdo cizí. Necítil jsem nic. Byl jsem úplně prázdný. Z apatie mě vyrušilo až Gustavovo odkašlání.

„Co to bylo?“ zeptal se udiveně Georg a oba na mě upírali zvědavé pohledy. Jen jsem po nich šlehl pohledem a zvedal se.

„Musíme na snídani!“ řekl jsem do hrobového ticha a odešel z místnosti. Věděl jsem, kam povedou moje kroky. Nejhorší část plánu je tady. Kelly. Teď je na řadě ona. Udělal jsem, co bylo v mých silách. Teď už je to na ní.

Snažil jsem se nemyslet na to, co bude následovat. Stejně mi to bylo prd platný. Celou noc se mi o nich zdálo. A moje myšlenky zamířily tím směrem samy od sebe. Byl jsem zachmuřenej čím dál víc, takže když jsem došel ke Kellyiným dveřím, mračil jsem se přímo ukázkově.

Zaklepal jsem a čekal než otevře. Musel jsem vrazit ruce co kapes, jinak bych ji asi uškrtil. Konečně se její hlava objevila ve dveřích. Zhnuseně jsem se na ni díval a vyštěkl: „Běž za ním!“ otočil jsem se a odešel do restaurace na snídani. Nenávidím ji!!! Stiskl jsem zuby a několikrát musel zamrkat, cítil jsem, jak se slzy tlačí na povrch. Když jsem procházel kolem dveří do našeho pokoje, otevřely se. Sklonil jsem hlavu k zemi a ani nedýchal, prošel jsem kolem a modlil se, aby výtah byl v patře. Nemohl jsem se otočit, nesnesl bych to!!! Věděl jsem, co bych viděl. Billa! Jeho zoufalství!!

Zapadl jsem do výtahu a zničeně bouchal do tlačítka „Restaurant“. Prosím, ať už se ty zasraný dveře zavřou!! Zhroutil jsem se na stěnu a snažil se vzpamatovat. Zoufale jsem stiskl víčka a snažil se zatlačit slzy. Za celej svůj život jsem toho tolik nenařval jako za poslední dny! Cítil jsem, jako bych měl srdce z olova a už nikdy, nikdy se neměl lehce nadechnout. Na prsou se mi usídlila obrovská tíže. Opřel jsem hlavu o stěnu, uvolnil sevření víček a doufal, že to vydržím! Cítil jsem se sám, opuštěný. Vždycky tu byl můj brácha a když jsem nebyl zrovna ve svý kůži, byl tu pro mě. Vždycky mi naslouchal, poradil! Co teď budu bez něj dělat??

Výtah se zhoupl a zastavil. Odlepil jsem se od stěny a protřel si oči. Dveře se s cinknutím otevřely a já vešel do restaurace. Poprvé ve svém životě jsem se netěšil na jídlo.

BILL

Ležel jsem na posteli a snažil se uklidnit. Najednou jsem zaslechl bouchnout dveře. Myslel jsem, že Tom….

Vyšel jsem z ložnice a otevřel dveře na chodbu. Právě procházel kolem. Sledoval jsem ho rozmazanýma očima a doufal, že se na mě alespoň podívá. Neudělal to!! Sklonil hlavu a klidně odešel k výtahu!! V ten moment ve mně zachvátilo maximální zoufalství už podruhé během deseti minut. Zavřel jsem dveře a neustále přemýšlel, co jsem udělal špatně? Já to nechápu!!! Tome!!!!!

Opřel jsem se o zavřené dveře a po zádech sjel do sedu. Opět mi vyhrkly slzy, ale tentokrát to už bylo horší. Věděl jsem, co jeho chování znamená. Opovrhuje mnou! Nemiluje mě!! Opustil mě!! Ve všech významech toho zkurvenýho slova!!! Malátně jsem se sesul na podlahu. Ležel jsem schoulený do klubíčka, za zády cítil chladný povrch dveří a vykulenýma očima nepřítomně zíral před sebe.

Najednou někdo tiše zaklepal na dveře. Ten zvuk ke mně pronikl jako přes mlžný závoj. V nejzazším koutě mozku jsem chtěl reagovat, chtěl jsem se zvednout a otevřít, ale moje tělo mě neposlouchalo.

Klepání se ozvalo s větší razancí. Jen jsem tam dál ležel a nevnímal. Klika se pohnula a dveře se začaly pomaličku otevírat. Ucítil jsem mírný tlak v zádech. Někdo se dobýval dovnitř.

KELLY

Chystala jsem se na snídani, když někdo zaklepal na dveře. Kdo to asi je? Zvědavě jsem otevřela a uviděla přes sebou stát Toma. Celkem dost se mračil a vyštěkl na mě: „Běž za ním.“ Otočil se a odešel. Zavřela jsem za ním dveře a snažila se uklidnit. Jo!!!!Povedlo se!!!! Klobouk dolů, Tome, zvládl jsi to dost rychle!! Můžu si Billa užívat ještě skoro dva týdny. Šťastně jsem zatleskala a chystala se jít dokončit můj plán! Zkontrolovala jsem se v zrcadle a vyšla ven z pokoje- na konci chodby jsem ještě zahlídla Géčka, jak nastupujou do výtahu. Super, nikdo nás nebude rušit!!

Zastavila jsem se před dveřmi a zhluboka se nadechla. Odhodlaně jsem zvedla ruku a zaklepala. Nic! Zaklepala jsem silněji. Zase nic! Vzala jsem teda za kliku a stiskla. Chtěla jsem otevřít, ale nešlo to. Zatlačila jsem silněji. Pořád nic! Něco je blokovalo. Opřela jsem se teda do dveří a konečně se trošku pootevřely. Nakoukla jsem dovnitř a zarazila se. Bill ležel hned za dveřmi a vůbec se nehýbal! Protáhla jsem se dovnitř a zavřela za sebou. Klekla jsem si k němu a dívala se mu do očí. Vůbec mě nevnímal! Sakra, co se stalo??

„Bille?“ oslovila jsem ho tiše. Žádná reakce!

„Bille!!“ zatřásla jsem s ním. Překvapeně se na mě podíval, jako bych se před ním objevila jen tak, ze vzduchu.

Zaostřil na mě a zamrkal. Jeho pohled byl vyhaslý. Výraz v tváři neprozrazoval vůbec nic. Kdyby se mu nezvedala hruď, myslela bych si, že je mrtvý!

„Bille, co se stalo? Mluv se mnou!“ řekla jsem a vzala ho do náruče.

Najednou se jeho tělo začalo otřásat mohutnými vzlyky. Pevně mě objal a já ucítila jeho horké slzy na krku.

Konejšivě jsem ho houpala v náručí a snažila se trošku zmírnit jeho zoufalý pláč. Nemohla jsem se na to dívat. Ještě nikdy jsem neviděla někoho tak v koncích. Já jsem věděla, že jim na sobě záleží, ale tohle jsem netušila! Myslela jsem, že to Billa za chvilku přejde a… co? Nevím, fakt nevím, co jsem si myslela! Možná, že ten plán nebyl až tak skvělej! Sakra!! Proč myslím na takový kraviny??? Vždyť ho mám tam, kde jsem ho chtěla mít!! Stačí už ho jen utěšovat a za chvilku mi skočí do náruče sám! Bože!! Ještě nikdy jsem neviděla Billa v takovým stavu! Tohle je moc i na mě!

„Billy, ššššš, to bude dobrý!! Neplač, prosím!!“ šeptala jsem mu do ucha a hladila ho po zádech.

„Proč mi to udělal? Proč??!!“ zaštkal. Krk jsem měla celý mokrý od jeho slz…..

autor: Dania
betaread: Michelle M.