Chci, abys věděl, kdo jsem

Noční chlad objal jeho odhalené paže a sevřel jej ve své ledové náruči. Nevnímal to. Spalující horko a nesnesitelný mráz se v něm střídaly tak rychle, že nebyl schopen postřehnout jejich náhlé výkyvy. V jednu chvíli se cítil tak strašně naplněný, tak optimistický a jeho srdce bilo jako splašené, protože se zalykal pocity euforie a opojného pocitu toho největšího uspokojení, kterého člověk může v životě dosáhnout, svého největšího osobního vítězství, toho nejpádnějšího důvodu, proč si představoval, že žije. Lásky. Tím pocitem se téměř dávil, dusila jej ta síla a intenzita, s jakou se mu točila hlava, kdykoliv na něj pomyslel a celým jeho tělem projelo mohutné chvění. Cítil to v krvi, v každičkém nervu, věděl, že je toho plný, že je to spalující, ale jemu to připadalo jako znovuzrození. Je to tak jiné. Připadal si tak změněn od toho okamžiku, kdy poprvé, úplně poprvé CÍTIL. Cokoliv předtím, o čemkoliv předešlém si myslel, že je to cit, to prostě nebylo nic, proti této explozi emocí, která vybuchla v jeho hlavě a prodrala se do třpytu jeho očí. Někdo tvrdí, že první sexuální styk člověka změní, ale on věděl, že to není pravda. Jeho dosavadní známosti jej nijak nepoznamenaly, nic v něm nezanechaly, nedokázaly zaplnit to prázdno které pociťoval. Kdyby se jej kdokoliv zeptal, proč s nimi tedy spal, nejspíš by nedokázal odpovědět. Protože se to v jeho věku prostě dělá? Protože je to normální? Normální… je v jeho životě vůbec něco normální? Už ne, ne od doby, co byl díky svým myšlenkám zatracen. To horko vystřídal ostrý vzduch reality, bodl jej u srdce a uhasil plamen hořící v jeho zornicích. Jakoby na něj padnul stín, jeho tvář pohasla. Nejhorší ze všeho bylo to vědomí, jak moc dobře si uvědomuje, kdo vlastně je. Jen zvrácená troska, která už nejspíš ztratila poslední zbytky zdravého rozumu. Prudce sebou trhnul a dlaní se zachytil okenního rámu, na němž seděl. Svěsil hlavu a nechal do ní vteřinu po vteřině proudit krev, jakoby snad měla vymýt všechnu tu špínu z jeho myšlenek.

Podíval se dolů a tělo mu ochablo závratí. Byl vysoko. Desáté patro moderního domu, páté okno zleva, všude kolem tma a pod ním nic než vzduchoprázdno. Zamlženýma očima pohlédnul k nebi posetému hvězdami a pomyslel si, jak daleko je to asi odtud k obloze. Pousmál se. I teď nad ním Tom vyhrává. V baru umístěném přímo na střeše tohoto komplexu byl nebi přece jen o něco blíž než on sám. A nebylo to Tomovo jediné vítězství. On jej pokořil. Pokořil Billa úplně na kolena, úplně na dno, hlouběji už se nemohl zřítit, propast končila a on nešťastně ležel na jejím konci. S myšlenkami plnými radosti, že konečně poznal ten nejsilnější cit na světě a s myšlenkami na sebevraždu proto, protože ten kdo jej vyvolal, se o svém skutku nikdy nedozví. Billova láska byla jako džin v láhvi. Neúmyslně vyvolána a nebyl zde nikdo, kdo by ji uměl dostat zpět. Nebo snad ano? Umí Tom vycítit jeho duševní boj? Jeho situaci? Uměl by se do ní vžít? Uměl by si představit, co se v jeho bratrovi právě odehrává?

Neomalené třísknutí dveří a tlumený smích jej vyvedl ze snu tak náhle, že se na svém vratkém místě málem neudržel a jen tak tak zachycoval rovnováhu. Za svou neopatrnost si vysloužil dřevěnou třísku z okenního rámu, zavrtanou hluboko pod kůží, jak zbrkle po ní sjel dlaní. Tom si jeho počínání nejspíš vůbec nevšimnul, s tichým pobrukováním popocházel po pokoji, jak horečně hledal lahve vody na zapití sucha v ústech, klasického následku těch několika kvalitních drinků nahoře v baru. Bill, který se před ním zjevil v pokoji se zhasnutými světly, působil v měsíčním světle, jenž mu prosvítalo za zády, jako přízrak. Krátké vypísknutí následoval oddech. „Bože! Strašně jsi mě vyděsil!“ sykl Tom polohlasně. Nějak nemohl v té tmě a tichu promluvit naplno. „Ty mě děsíš každý okamžik, kdy na tebe pomyslím,“ zašeptal Bill spíš pro sebe. „Co jsi říkal?“ „Nic.“ Bill mohl i na delší vzdálenost cítit z bratra mohutný závan alkoholu a jeho vratké nohy tento fakt jen potvrzovaly. Lehké zavrávorání způsobilo ztrátu jeho rovnováhy a Billova ramena byla jeho záchranným bodem. Instinktivně jej chytil letmo kolem krku a vydechl. V Billovi se náhle vzedmula ta nebezpečná vlna, ta, která se dostavila pokaždé, když se jejich těla o sebe otřela třeba jen milimetrem prostoru. Zajíkal se, nemohl dýchat pravidelně, krev nahromaděná ve spáncích tepala jeho hlavou tak bolestivě, až ji musel sklonit. Do úst přitom nasál nasládlou vůni z bratrova trička. Byla to směs parfému s jeho vlastní kůží, děsivá kombinace, příliš mnoho Toma, příliš mnoho z něj. Přestože se mu točila hlava, vzepřel se Bill tomu pocitu a vší silou mrštil bratrem o protější zeď, jakoby jej jeho doteky pálily. S děsem v očích a přerývaným dechem pozoroval, jak se Tom s námahou pokouší zvednout. Billovi se rozšířily zornice. Proboha, vyrazil mu dech. Nešťastně se k němu sklonil a přes bratrovo sípání tiše mumlal omluvy. „Zbláznil ses? Copak jsi úplně zešílel?! Proč jsi to sakra udělal?!“ „Protože už tě mám po krk!“ vykřikl Bill najednou a do očí mu vstoupily slzy vzteku a zoufalství. „Podívej se, co jsi ze mě udělal! Každý, kdo by věděl, na co myslím každý večer když jdu spát, by řekl že jsem zrůda a to všechno kvůli tobě! Jsem mrtvý, rozumíš? Když jsem s tebou ve stejné místnosti, přemýšlím o tom, že dýchám tvůj vzduch, že dýchám tvůj život, slyšíš?! Úplně jsem zešílel, zešílel jsem z tebe! Nedokážu to zastavit, neumím to potlačit, jediné na co myslím, když vidím, jak se převlékáš, je, abys byl ve mně, chápeš to? Chci tě! Já tě prostě chci a vím, že za minutu se budu nenávidět za to, že jsem to řekl, ale já jsem tohle nikdy předtím necítil! Nikdo mě nedokázal vzrušit jako ty, stačí aby ses na mě podíval a moje tělo na to reaguje. Když se uspokojuju, dokážu si vybavit jenom tvůj obličej, pochopil jsi tu podstatu?! Nechci nic jiného, než aby sis mě vzal, abys byl se mnou, aspoň jednu noc, abych jednou mohl cítit, jaké to je, když někdo lásku opětuje, když není jednostranná, když aspoň na okamžik uvěříš, že není zvrácená a špinavá, když na chvíli budu mít iluzi, že nejsem špatný člověk jen proto, že miluju! Neodsuzuj mě, Tome, prosím, nezatracuj mě, já tě nechci děsit, nechci ti ublížit, nechci, abych se ti hnusil. Řekni mi, že to tak není, že ke mně teď necítíš odpor, že mě máš pořád rád, Tome, prosím, řekni mi to!“ mluvil rychle a nesouvisle, z očí se mu řinuly ledové slzy a zkrápěly bledé líce bez jediného náznaku proudění krve. Vlastně si teď přál umřít. Třásly se mu ruce a žíly na jeho zápěstí díky vysoké tepové frekvenci nápadně zduřely.Z křiku přecházel do šepotu a z ticha do hysterie.

Tom vstal. Pomalými kroky přešel k oknu a nepřítomně zatáhnul žaluzie. Tohle není určeno pro cizí oči. Povzdechl si. Oni by to nepochopili, Bille, nikdo by to nepochopil. Dost dobře tomu nerozuměl ani Tom sám, ale dovedl v tom všem nalézt právě to pochopení. Respektování. Svět se mu točil pod nohama a on nevěděl, zda svého jednání nebude litovat. Budou si prostě myslet, že jsou nikde. V časoprostoru, kde není vůbec nic a nikdo, kde neexistují pravidla ani zákony, kde nemusí brát ohledy na nic a na nikoho, kdy zmizí všechen strach a výčitky, kdy to, co je pošpiněné, se najednou bude zdát čisté. Nemohl se dál dívat na Billovy roztřesené ruce a spodní víčka rozdrásaná od pláče, který nepolevoval, a jeho jindy čokoládové oči byly dnes kalné a plavaly v solnatém roztoku. Silou jej k sobě přitáhnul za zápěstí a vyhledal jeho rty. S krátkým výdechem se o ně něžně otřel a oddálil. Políbil krátce jeho bradu, jeho líce a čelo,chytil do dlaní Billovu nešťastně sklopenou hlavu a pohlédl mu do očí. Nic z nich nedokázal vyčíst. Jeho jazyk polaskal bratrův spodní ret a ta vlhkost zacelila praskliny na tom jinak hebkém polštářku. Pořád nemohl zahnat Billův třas, proto jej jeho paže silně sevřely a obtočily se kolem útlého pasu. Bill vydechl. Své dlaně nechal samovolně spočinout kolem Tomova krku a oddaně se mu svezl do náruče. Připadal si tak úžasně slabý, tak bezbranný a ztracený v jeho objetí. Jeho tělo začínalo zachvacovat vzrušení. Náhlé a intenzivní, silné a nezastavitelné. Potřeboval jeho rty, tolik je chtěl ochutnat, chtěl vědět, jak chutnají uvnitř, jak chutná jeho jazyk, tak moc jej chtěl cítit ve svých vlastních ústech. Následoval letmý polibek, drobné ochutnání, Billovi se úplně zamlžil zrak, když pocítil dotek bratrových slin na spodním rtu. Chtěl víc. Zaklonil hlavu a poslušně otevřel ústa, do nichž okamžitě proniknul Tomův hebký jazyk. Nejdřív opatrně a zvolna, potom tvrdě a žádostivě. Zaplňoval každý milimetr, byl tak vlhký a něžný, proplétal se s Billovým nebo zajížděl tak hluboko dozadu, až musel Bill skutečně mohutně zaklonit hlavu, přesto do sebe bratra pustil bez jediné námitky. Na okamžik sjel jazykem k Tomovu uchu a opatrně vzal jeho ušní lalůček mezi svá teplá ústa. Tom sykl a sevřel bratrův zadek tak silně, až vydechl. „Věděl jsem, že se ti to bude líbit,“ šeptal zastřeně Bill a rukou sjel k bratrovu rozkroku. Tvrdost jeho vzrušení dráždila i jeho samotného, líbilo se mu dotýkat se jej, dotýkat se jej na jeho nejcitlivějším místě.

Nekompromisně začal nedočkavými prsty rozepínat zip a jeho dlaň se drala pod překážející látku. Už nechtěl, aby je od sebe něco dělilo, už jej konečně chtěl mít ve své horké dlani, sevřít jej a dráždit až do úplného vyvrcholení, přesně tak si to představoval,chtěl aby mu bratr sténal do úst, aby vzdychal při každém pohybu jeho ruky. Tom jeho iniciativu zadržel. „Počkej,“ dýchal přerývaně. „Ne tak rychle, pomaleji Bille“. Na důkaz svých slov jej uchopil za zadek, vyzvednul nahoru a přinutil tak, aby obtočil svá stehna kolem jeho boků. Bill vykřikl, když na sebe jejich klíny v jednom okamžiku narazily. Byl jako v extázi, jakmile jej Tom přitisknul na stěnu a násilím ještě trochu roztáhnul nohy, začal bezmyšlenkovitě přirážet na jeho rozkrok. „Bille dost, prosím, přestaň!“ „Nelíbí se ti to snad?!“ zašeptal Bill a bratr si opřel své čelo o to jeho. „Když se budeš chovat takhle, vyvrcholím moc brzy,“ sykl a znovu vnikl jazykem za hradbu měkkých rtů. Bill povolně celou váhou spočinul v bratrových rukou a s roztaženými stehny se jemně třel o jeho klín. Začínalo toho na ně být moc. Aniž by polevili v polibcích, vyhledali postel uprostřed pokoje. Bill se automaticky položil a znovu přijal bratrovo tělo mezi svýma nohama, aniž by porušil jejich ústní spojení. Cítil, jak mu Tom tře dychtivě boky, jak jezdí prsty po jemné kůži, kterou odhalovalo vyhrnuté tričko. Přetáhnul mu jej přes hlavu a ústa přisál na jeho chladem ztuhlé bradavky. Jemně je kousal a olizoval, vlhko a něžný jazyk způsobovaly úplná muka, bylo to nesnesitelné. Tom u jeho hrudi nedokázal vydržet dlouho, mnohem víc jej lákal jeho vzrušený rozkrok, který se stále silněji vzpínal proti jeho a dožadoval se pozornosti. Zručně z něj stáhnul kalhoty i prádlo a na okamžik zatajil dech. Olíznul si rty a zlehka navlhčil špičku bratrova penisu. Bill zasténal a prohnul se v zádech. Tom se zadržovaným dechem pomalými pohyby přetahoval citlivou kůži a zesiloval své sevření. Laskal Billa rty na vnitřní straně stehen a chvílemi se dotýkal rty těsně pod jeho podbřiškem. Nepřestával jej dráždit prsty, jemně přejížděl po celé jeho délce jazykem a jakmile jej vzal do úst, pocítil jak začíná být nejcitlivější část bratrova vzrušení vlhká. Vyhovovalo mu to, sám měl z tak silného prožitku sucho v krku, což by Billa jistě neuspokojilo. Bill se s trhavými steny svíjel na přikrývce a pak jeho vlastní ruka začala zrychlovat tempo té bratrovy. „Nevydržím to,“ sténal přiškrceně a čím dál víc od sebe oddaloval nohy, až měl nakonec dokonale roztažená stehna, čímž umožnil Tomovi ideální přístup. Ten pohyboval rukou už v pravidelné rychlosti a palcem dráždil jeho špičku. Ucítil Billovu dlaň, jak tlačí jeho hlavu hlouběji do klína, vyhověl tedy jeho přání a znovu jej vzal mezi rty. Bill svůj stisk ještě zesílil a s přírazem hluboko do bratrových úst se jeho tělo prohnulo. Tomovi začal do úst proudit příval teplé tekutiny, až se mu špatně dýchalo. Bill najednou zvedl jeho hlavu do úrovně své a tiše zašeptal: „Polib mě!“ Tom povolil hráz svých rtů, čímž nechal vytéct část bratrova spermatu do jeho vlastních úst. Tento nezvykle vlhký polibek byl společně s bratrovou rukou stimulem pro jeho orgasmus, rychlý a nečekaně silný. Pozoroval Billa, který se v tom okamžiku znovu položil na záda a nechal horké kapky dopadat na své břicho, kde je Tom posléze jedním tahem dlaně rozetřel.

Bylo po všem. Najednou všechno ustalo a kolem zavládlo ticho. Dvojice dechů se zpomalila, ani jeden už nejevil známky vzrušení, které je ještě před několika minutami zaplavovalo. Ta mlha, která jim zastírala oči, byla najednou pryč. Nic po ní nezbylo, jen znovu ty známé oči. A on věděl, co to všechno mělo znamenat. Nebylo krásné si chvilku nalhávat, že ta láska je skutečně pravda? Nebylo úžasné se na okamžik cítit milovaným? A vystačí si s touto vzpomínkou až do konce svého života? S vědomím, že nic podobného už nikdy nepřijde, že tato noc byla začátkem i koncem něčeho nenahraditelného, něčeho, co nalezl, ale hned zase ztratil. Všechno bylo tak rozporuplné. Bratr jej miloval, ale jinou láskou než po které on touží, dal mu ochutnat toho, co vždycky chtěl, ale teď se mu bude žít ještě hůř, protože poznal jak nepopsatelně dokonalá ta chuť je, chtělo se mu plakat, ale nemohl ze svých očí vydat jedinou slzu, Tom neřekl ano, ale ani neřekl ne. Ležel s očima široce rozevřenýma, hlavou se mu hnalo tisíce myšlenek, ale on stejně dokázal myslet jen na něj. A on byl pryč. Tiché klapnutí dveří, tiché kroky po vylidněné chodbě. Bill osaměl. Jako vždycky. Jako navždycky. Bolelo to, tak strašně moc to bolelo, ale znovu si uvědomil, že cítí. Že je skutečně naživu, že ještě není úplně ztracený. Třeba se vykoupí právě tou bolestí.

A přestože dnešní nocí asi pohřbil všechno, co se mezi nimi po celých osmnáct let budovalo a propojovalo, nelitoval. Nikdy nemůžete skutečně milovat člověka, kterého neznáte. Proto musel Tomovi dovolit, aby jej poznal, ale věděl, kdo skutečně je, aby znal celou pravdu. A je jen na něm, jak ji přijme. Bill nadzvednul ruku a zlehka se dvěma prsty dotknul svých rtů, na nichž ještě před chvílí spočívaly bratrovy. Tak tohle skutečně jsem…..